ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.964.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 964/2016-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2016 v Brně dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 7 To 28/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 230/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. 11 T 230/2012, uznal obviněného R. M. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 7 To 28/2016, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
1) v blíže nezjištěné době od 7. 11. 2012 do 19:00 hod. dne 9. 11. 2012 minimálně ve dvou případech poté, co se dožadoval po poškozené R. M. dalších plateb hovorem přes Skype, v úmyslu přimět poškozenou k vyplacení finanční hotovosti ve výši 4 000 000 Kč za prodej domu, poškozené telefonicky vyhrožoval slovy „jestli mi ty peníze nepošleš, tak přiletím a zabiju tě a budeš se dívat do hlavně, já si užiju ten pohled, kdy budeš ležet v tratolišti krve a druhou kulku vpálím do sebe a naši společní synové budou sirotci“, což v poškozené vzbudilo důvodnou obavu o její život, aniž by obviněnému finanční hotovost zaplatila;
2) dne 9. 11. 2012 v době kolem 19:00 hod. v O.-P. na ul. O. S. v blízkosti domu č.p. ......., nejprve přistoupil k poškozené R. M., kterou uchopil pravou rukou pod krkem a tento stiskl s takovou intenzitou, že poškozená nemohla dýchat, když jí vyhrožoval slovy „ty svině, já tě zabiju“, což u poškozené opět vzbudilo důvodnou obavu o její život.
Při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně obviněného odsoudil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Aleše Nytry včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že v trestním řízení došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Obviněný vyjádřil nesouhlas s učiněnými skutkovými zjištěními soudů, věc byla podle něj posouzena v rozporu s provedenými důkazy. Je přesvědčen, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný má za to, že skutková věta uvedená v rozsudku odvolacího soudu neobsahuje znaky trestného činu vydírání podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, stejně tak jako skutková věta vyjádřená pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, podle něj neobsahuje znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Namítl, že soudy ignorovaly řadu důkazních návrhů, především výslechy dětí M. a D. M., provedení výslechu svědka M. S., aj., a bylo znemožněno právo na obhajobu, přičemž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý soudní proces, zejména podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud hodnotil důkazy selektivně s tím, že důkazy svědčící v jeho prospěch bagatelizoval, nebo ignoroval a důkazy svědčící v jeho neprospěch naopak přeceňoval. Obviněný zpochybnil výpověď poškozené R. M., kterou považuje za nehodnověrnou. Obviněný se domnívá, že orgány činné v trestním řízení na obviněného od počátku pohlížely jako na vinného, tj. nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny a postupovaly proti němu tendenčně. Podle obviněného soud druhého stupně dospěl na základě křivého svědectví svědkyně R. Č. k závěru, že skutek spáchal. Soudy také zcela ignorovaly zprávy OSPOD, Fondu ohrožených dětí aj., že poškozená R. M. jednala naprosto afektovaně a hystericky. Obviněný zpochybnil také závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, psychologie a psychiatrie. Je přesvědčen, že poškozená R. M. proti němu zmanipulovala oba jejich syny. Závěrem obviněný namítl porušení zásady materiální pravdy a pravidla in dubio pro reo, přičemž v řízení neexistovala rovnost zbraní.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 7 To 28/2016, a aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Obviněný vyjádřil nesouhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání a trvá na osobní účasti při projednávání dovolání ve veřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že ani jednu z námitek obviněného uvedených v dovolání nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný napadl výlučně učiněná skutková zjištění soudů, hodnocení důkazů, případně jednostrannost provedeného dokazování a jeho neúplnost. Námitky obviněného jsou pouze skutkového nebo procesního charakteru. Formou polemiky provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními obviněný dospěl k vlastním skutkovým verzím odlišným od závěrů soudů obou stupňů. Nejvyšší státní zástupce je takového názoru, že ačkoliv obviněný vznesl námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními s tím, že jím bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces, učinil tak v rámci argumentace, která se nevymyká z rámce běžných dovolacích námitek. K tvrzenému extrémnímu nesouladu nevznesl žádný argument. Nejvyšší státní zástupce neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů zjistily opodstatněné obavy poškozené R. M. z chování obviněného, protože obviněnému zatajila prodej domu a disponovala penězi, které byly zaslány na účet její matky, jako vlastníka nemovitosti. Poškozená obviněnému zaslala na účet vedený v USA na její jméno pouze 2 000 000 Kč, přičemž obviněný k těmto penězům neměl přístup. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že jednání obviněného zcela odpovídá jeho osobnímu nastavení, které vyplývá ze závěrů znaleckých posudků. K neúplnosti dokazování, kterou obviněný namítal, nejvyšší státní zástupce doplnil, že z rozhodnutí soudů je zřejmé, že nedošlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci. Poukázal na to, že z principu nezávislosti soudní moci vyplývá i oprávnění soudu samostatně rozhodnout o okruhu důkazů, které jsou nezbytné pro meritorní rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby o něm rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi skutkové námitky patří, že věc byla posouzena v rozporu s provedenými důkazy, že soudy ignorovaly řadu důkazních návrhů, že krajský soud hodnotil důkazy selektivně a dospěl k závěru, že obviněný skutek spáchal, a to na základě křivého svědectví svědkyně R. Č. , dále pak, že soudy zcela ignorovaly zprávy OSPOD, Fondu ohrožených dětí aj., že poškozená R. M. jednala naprosto afektovaně a hystericky, a že poškozená R. M. proti němu zmanipulovala oba jejich syny. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K námitce obviněného, že skutková věta uvedená v rozsudku odvolacího soudu neobsahuje znaky trestného činu vydírání podle §175 odst. 2 tr. zákoníku, stejně tak jako skutková věta vyjádřená pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17/2002 – T 420). V případě obviněného jde tedy o případ, když se dovolání sice opírá o zákonný dovolací důvod, ale výhrady směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu a proti správnosti hodnocení důkazů, tj. jde o dovolání domáhající se odlišného právního posouzení jen na podkladě jiné skutkové verze založené na odchylných důkazních závěrech, což vede k jeho odmítnutí v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
K námitce obviněného, že bylo popřeno právo na spravedlivý proces Nejvyšší soud uvádí, že právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na řádný a spravedlivý proces, v sobě zahrnující nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. IV. ÚS 114/96) s tím, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možno vykládat tak, že se garantuje úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000). Nejvyšší soud zjistil, že v trestní věci obviněného nebylo zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
K výtce obviněného, že byl porušen princip presumpce neviny, Nejvyšší soud uvádí, že z principu presumpce neviny (uvedeného v §2 odst. 2 tr. ř.) kromě pravidla, podle něhož musí být obviněnému vina prokázána, plyne rovněž pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, porušily tak základní právo stěžovatele na presumpci neviny podle ustanovení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11). V trestní věci byla vina obviněného spolehlivě prokázána a k porušení principu presumpce neviny nedošlo.
Pokud jde o údajné porušení právního pravidla in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení věci.
V souvislosti s námitkou obviněného R. M., že došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu, Nejvyšší soud nezjistil namítaný zásah do práva na obhajobu.
Obviněný také vytkl, že došlo k porušení zásady materiální pravdy, resp. zásady zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností vyjádřené v §2 odst. 5 tr. ř. Ani této výtce Nejvyšší soud nepřisvědčil, skutková zjištění, která se stala základem výroku o vině, vycházejí z důkazů, které byly provedeny zákonným způsobem, byly v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. hodnoceny a nevykazují žádné znaky svévole ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
K námitce, že během trestního řízení neexistovala „rovnost zbraní“, v důsledku čehož řízení nebylo vedeno spravedlivě, Nejvyšší soud odkazuje na nález Ústavního soudu, podle něhož zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, vyplývající z principu spravedlivého procesu, obsaženého v čl. 6 Úmluvy, jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou kolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního řízení, např. se zásadou vyhledávací, zásadou hospodárnosti a zásadou rychlosti řízení, a proto mohou být, za dodržení principu proporcionality, v některých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadiích trestního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně. Nejúplněji se prosazují v hlavním líčení, event. ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálné předpoklady (procesní, organizační i faktické) pro široké a reálné uplatnění těchto zásad. Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem státu na efektivitě trestního stíhání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 239/04). Lze uzavřít, že po celou dobu trestního řízení ve věci obviněného byly zachovány všechny uvedené zásady. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že obviněný konkrétně neodůvodnil, v čem spočívá tzv. nerovnost zbraní.
Nejvyšší soud uzavírá, že se soudy obou stupňů vypořádaly se všemi námitkami obhajoby obviněného zcela dostačujícím a přesvědčivým způsobem, provedly všechny potřebné důkazy a svá rozhodnutí odůvodnily v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. M. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Konání neveřejného zasedání v takovém případě nebrání nesouhlas obviněného ani nejvyššího státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu