ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.364.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 364/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2016 o dovolání obviněné L. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 7 To 438/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 141/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 92 T 141/2015, byla obviněná L. H. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že
v průběhu let 2010 − 2012 v B. si postupně půjčila od sedmi osob finanční částky v celkové výši 1.893.400 Kč s úmyslem je nevrátit, a už vůbec ne ve sjednaných termínech splacení, sjednané termíny splacení půjček nedodržela, poškozeným peníze doposud nevrátila, přičemž při rozsahu svých závazků si musela být vědoma, že nebude schopna půjčky splatit v dohodnutých termínech a v celé své výši, své věřitele vědomě pravdivě neseznámila se svou aktuální finanční situací a stavem své podnikatelské činnosti v celém rozsahu, uváděla jen dílčí informace, že sice má nějaké finanční potíže, ale zároveň s tím vždy tvrdila, že právě půjčená finanční částka jí pomůže tento problém vyřešit, kdy i nepravdivě uváděla možnost vrácení půjček z prodeje rodinného domu na ulici C., Ch., B., a bytu na Ukrajině, avšak na rodinném domě vázly další půjčky a úvěry, které byly uspokojovány přednostně, a u bytu na Ukrajině byla pouze podílovou spoluvlastnicí v rozsahu 1/5, tedy poškozené uváděla v omyl a na jejich úkor se obohatila, tím, že
1) v období od 11. 3. 2010 (první půjčka) do 10. 11. 2012 (konečná směnka) si v B. půjčila od poškozené Mgr. R. B., postupně finanční částku v celkové výši 1.960.000 Kč, z níž postupně zpravidla po uplynutí lhůty splatnosti nazpět uhradila částku 1.160.000 Kč a k úhradě poškozené tedy zbývá částka 800.000 Kč, kdy v závěru půjčování byly sepsány směnky s úhrnem 990.000 Kč a 715.000 Kč, a nakonec směnka na celkovou částku 1.705.000 Kč, z čehož však částka 450.000 Kč náleží poškozenému L. K. (viz bod 4), a zahrnuje též následně uhrazenou částku 200.000 Kč, a dále částku 250.000 Kč, která byla převedena na jinou osobu, čímž způsobila Mgr. R. B. škodu ve výši 800.000 Kč,
2) dne 21. 10. 2010 si v B. půjčila od V. Z. finanční částku ve výši 450.000 Kč s termínem splatnosti dne 15. 11. 2010, sjednaný termín splacení půjčky nedodržela, vypůjčené finanční prostředky doposud nevrátila, až po uplynutí lhůty splatnosti uhradila poškozené finanční částku ve výši 322.000 Kč, čímž V. Z. způsobila škodu ve výši 128.000 Kč,
3) v blíže nezjištěné době na konci roku 2011 si v B. půjčila od Mgr. J. V. finanční částku ve výši 200.000 Kč s termínem splatnosti do dvou měsíců od vypůjčení předmětné finanční částky, sjednaný termín splacení půjčky nedodržela, až po uplynutí lhůty splatnosti uhradila poškozenému částku ve výši 165.000 Kč, čímž Mgr. J. V. způsobila škodu ve výši 35.000 Kč,
4) v blíže nezjištěné době od měsíce prosince 2011 do měsíce dubna 2013 si v B. půjčila od L. K. postupně celkovou finanční částku ve výši 450.000 Kč s termínem splatnosti vždy měsíc po půjčení finančních prostředků, sjednané termíny splátek nedodržela, až po uplynutí lhůty splatnosti uhradila L. K. pouze částku ve výši 323.600 Kč, čímž L. K. způsobila škodu ve výši 126.400 Kč,
5) nejméně ve třech případech si v B. půjčila od Ing. F. S. různé finanční částky, a to dne 7. 1. 2012 finanční částku ve výši 170.000 Kč, dne 10. 2. 2012 finanční částku ve výši 150.000 Kč a dne 16. 2. 2012 finanční částku ve výši 80.000 Kč, následně dne 16. 2. 2012 uzavřela s Ing. F. S. smlouvu o půjčce znějící na celkovou vypůjčenou částku 400.000 Kč s termínem splatnosti do 15. 5. 2012, sjednaný termín splatnosti půjčky nedodržela, až po uplynutí lhůty splatnosti uhradila Ing. Z. S. částku ve výši 101.000 Kč, čímž Ing. F. S. způsobila škodu ve výši 299.000 Kč,
6) v blíže nezjištěné době měsíce srpna 2012 si v B. půjčila od Z. O. celkovou finanční částku ve výši 320.000 Kč s termínem splatnosti do 31. 10. 2012, sjednaný termín splatnosti půjčky nedodržela, tyto vypůjčené finanční prostředky doposud nevrátila, čímž Z. O. způsobila škodu ve výši 320.000 Kč,
7) dne 21. 11. 2012 si v B. půjčila od Ing. V. P., CSc. finanční částku ve výši 300.000 Kč s termínem splatnosti do 31. 12. 2012, sjednaný termín splatnosti půjčky nedodržela, až po uplynutí lhůty splatnosti uhradila Ing. V. P., CSc., částku ve výši 115.000 Kč, čímž Ing. V. P. způsobila škodu ve výši 185.000 Kč.
2. Za tento zločin byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 7 To 438/2015, podle §256 tr. ř. odvolání obviněné podané proti shora citovanému rozsudku zamítl.
II. Dovolání obviněné
4. Obviněná podala prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovolání, protože řízení je postiženo vadami, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí. Brojila proti postupu soudů nižších stupňů, které nevyhověly jejím procesním námitkám a návrhům na doplnění dokazování výslechem svědků D. V. a paní Č.Následovalo nepředpokládané a překvapující rozhodnutí, jež způsobilo, že byl neúplně zjištěn skutkový stav věci, zejména u výše úhrad směnek poškozené Mgr. R. B. Vadným obviněná shledala skutek i co do výše škody, která podle ní byla ve skutečnosti nižší. Pokud by byla tato vada napravena, mohla by být snížena způsobená škoda a změněna trestněprávní kvalifikace skutku i výše trestu.
5. Vadu řízení obviněná spatřovala i v závěru o platnosti směnky na částku 1.250.000 Kč, která byla v průběhu hlavního líčení obhajobou založena do spisu (č. l. 527), protože podpis na směnce není jejím pravým podpisem. Soudům obou stupňů vytkla, že neakceptovaly její požadavek na zpracování znaleckého posudku, jenž by objasnil pravost podpisů na této směnce, a že odvolací soud dospěl k závěru, že další dokazování není třeba, protože učiněná zjištění jsou úplná, a že doplnění dokazování o znalecký posudek označil za nadbytečné s tím, že v podpisech obviněné na jednotlivých směnkách není patrný žádný výraznější rozdíl. Podle dovolatelky však takové závěry přísluší činit toliko znalci, nikoli soudu. Obrátila se proto na JUDr. Mgr. Bc. Kamila Pospíšila, znalce v oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, který ve svém odborném vyjádření ze dne 8. 2. 2016 uvedl, že sporný podpis obviněné není pravděpodobně jejím pravým podpisem a jedná se zřejmě o padělek.
6. V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
7. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. uvedla, že po seznámení se s jeho obsahem se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněné bylo opřeno o takové skutečnosti, které obsahově naplňují jí označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
9. O důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř. V posuzované věci odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal a odvolání obviněné jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl, a proto obviněná mohla v dovolání použít uvedený dovolací důvod pouze v jeho druhé alternativě, a to, že tak učinila, svědčí to, že v dovolání současně uvedla i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
11. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), aj.].
12. Jestliže nejsou v dovolání podaném podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrzeny a rozvedeny takové výhrady, jež mají právní povahu, a nejsou jimi vytýkány vady v právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném právním posouzení, ale pouze vady skutkové spočívající v nedodržení zásad uvedených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo §125 tr. ř., jde o dovolání, které bylo podáno z jiného než zákonem vymezeného důvodu, a proto Nejvyšší soud takové dovolání věcně nepřezkoumává, ale podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítne.
13. Výjimku z takto rozvedených pravidel představuje pouze extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
14. O extrémní nesoulad mezi zjištěným skutkem a jeho právním posouzením může jít i tehdy, pokud se zjistí tzv. opomenuté důkazy, což je kategorie důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6. tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy lze považovat i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
15. Pokud není shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení, na něž se zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje.
IV.
16. Z obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněná uplatnila námitky proti neúplnosti provedeného dokazování, neboť soudy nevyhověly jejím důkazním návrhům na výslech svědků D. V. a paní Č. a na přezkoumání pravosti podpisu odborným vyjádřením znalce z oboru písmoznalectví na směnce vystavené na částku 1.250.000 Kč, kterou ve vztahu k bodům 1) a 2) předložila k důkazu až v odvolacím řízení. Pokud soudy jejím návrhům na doplnění dokazování v naznačeném směru nevyhověly, vytýkala napadeným rozhodnutím, že byla vydána v řízení, které je stiženo procesními vadami, jež měly vliv na správnost učiněných – mimo jiné – i právních závěrů.
17. Z kontextu takto formulovaných výhrad je zřejmé, že obviněná zákonem stanoveným požadavkům vymezeným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedostála, neboť žádné z vytýkaných pochybení netkví v hmotněprávní problematice, jak zmíněný důvod požaduje, ale dovolání je soustředěno výhradně proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování. Obviněná tím, že zásadně vytýkala chybějící důkazy, brojila proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a proti způsobu, jakým soudy zajištěné a provedené důkazy hodnotily. Domáhala se výlučně toho, aby soudy uvěřily jejímu tvrzení, že poškozeným uhradila větší část dluhů, což je v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. Protože obviněná dovoláním nevytýkala právní vady, ale jiné skutečnosti, než které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, Nejvyšší soud nemohl na podkladě takto formulovaného dovolání správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat.
18. Nejvyšší soud nad rámec těchto výhrad, které nedopadají na žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., pro úplnost konstatuje, že soudy obou stupňů i přesto, že obviněnou učiněné návrhy odmítly, v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětily důvody, které je k tomu vedly. Soud prvního stupně se důkazním návrhem obviněné na výslech svědků D. V. a paní Č. zabýval na straně 12 svého rozsudku s argumentem, že pokud navrhovaní svědci měli dosvědčit okolnosti vztahující se k částkám a způsobu jejich placení, nepovažoval jejich svědectví za přínosné, protože uvedené skutečnosti již byly náležitě objasněny jinými důkazy. Lze jen dodat, že kromě toho jsou v obsáhlém odůvodnění obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti a úvahy, které soudy ke konečným rozhodnutím vedly, jež uvedený závěr opodstatňují (srov. strany 4 až 13 rozsudku), a z dalších částí přezkoumávaného rozsudku je zřejmé, jak se soud s provedenými důkazy vypořádal, i to, jak zejména výpovědi poškozených a listinné důkazy hodnotil (viz strany 13 až 17).
19. Ve vztahu k obviněnou vytýkanému nedostatku prokázání pravosti podpisu na směnce znějící na částku 1.250.000 Kč a požadavku na jeho odborné zkoumání je vhodné zmínit, že odvolací soud na stranách 4 až 6 dovoláním napadeného usnesení zdůvodnil, proč neshledal potřebným doplnit dokazování nejen ve vztahu k dříve navrhovaným svědkům, ale ani o přibrání experta z oboru písmoznalectví. Nadbytečnost tohoto důkazu spatřoval především v tom, že „…v zásadě nebylo možno zjistit žádné výraznější rozdíly mezi podpisy na uvedených směnkách, které by i při letmém nahlédnutí mohly vést k podezření, že směnka namítaná na údajnou částku 1.250.000 Kč nebyla podepsána obžalovanou“. Je třeba odkázat i na výslech svědkyně B., kdy výpovědi této svědkyně nalézací soud uvěřil a ani odvolací soud nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že tato svědkyně vypovídá v neprospěch obžalované v rozporu s reálným průběhem děje (viz stranu 5 usnesení odvolacího soudu). Lze jen podotknout, že tyto úvahy odvolacího soudu korespondují i se zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, a ve vztahu k polemikám obviněné ohledně uváděné směnky je třeba zdůraznit, že obviněná sama uvedla, že své dluhy zajišťovala směnkami, jichž v průběhu probíhající trestné činnosti poškozeným vydala celkem v počtu 43 kusů. Tyto její snahy předstírat ochotu své dluhy hradit, potvrdili i poškození, kteří způsob směnečných šeků obviněnou vydávaných a následně během doby rušených dotvrzovali a podrobně popisovali (viz výpovědi zejména L. K. na č. l. 456 až 460, Ing. F. S. na č. l. 461 až 469, Mgr. R. B. na č. l. 515 až 521).
20. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů neshledal v postupu soudů obou stupňů žádné známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou deformaci důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněné v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. V takovém případě, když v dovolání obviněné nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu