ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4676.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4676/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ABB s. r. o. , se sídlem v Praze, Vyskočilova 1561/4a, identifikační číslo osoby 49682563, zastoupené JUDr. Martinem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze, Bohdalecká 1490/25, proti povinné INTER ELECTRONICS TRADE, a. s. , se sídlem v Praze, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 60193085, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 28, k vymožení peněžitého plnění, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 20 Co 45, 181/2016-268, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení 41 092 Kč.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 49 EXE 1293/2013-228, podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavil exekuci na majetek povinné s odůvodněním, že exekuční titul – rozhodčí nález ze dne 1. 8. 2013, sp. zn. Rsp 1721/12, vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky – Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 8. 2015, č. j. 8 Cmo 130/2015-17, zrušil; výrokem III rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2016, č. j. 20 Co 45, 181/2016-268, toto usnesení ve výroku III. potvrdil (výrok II.), ve výroku o nákladech exekuce je změnil tak, že soudní exekutorce se náhrada nepřiznává, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
Usnesení odvolacího soudu ve výrocích II. a IV. napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost zakládá na tvrzení, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť se nezabýval „dostatečně tím, který z účastníků z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a z jakých důvodů,“ pročež jde o rozhodnutí nesprávné, které je „v rozporu například s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 05. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014.“ Odtud povinná dovozuje, že o nákladech exekučního řízení mělo být rozhodnuto tak, že povinnost k jejich náhradě stíhá oprávněnou. Na výzvu Nejvyššího soudu povinná doplnila své dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tím, že vyčíslila náhradu nákladů exekuce, jichž se domáhá.
K odvolání se vyjádřila oprávněná, která poukázala na absenci zásadního procesního zavinění na zastavení exekuce z její strany a nepřípadnost aplikace dovolatelkou předestřeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž zakládá přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci přichází v úvahu založení přípustnosti dovolání toliko na základě zjištění (čehož se dovolatelka výslovně dovolává), že „se odvolací soud odchýlil od ustálení rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Tak tomu však není.
Odvolací soud naopak přiléhavě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014, z nějž i obsáhle citoval, a na tomto základě vydané – dovoláním napadené – usnesení je s ním konformní, a bezezbytku obstojí i jeho úvahy, jimiž odůvodnil úsudek, že posuzovaná situace je s tamní srovnatelná (odkázat lze i na rozhodnutí další, kupříkladu ze dne 4. 8. 20015, sp. zn. 26 Cdo 4287/2014).
Oproti tomu nelze přisvědčit dovolatelce, že by napadeným usnesením mohla být založena relevantní odchylka od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, neboť jím nebyla řešena otázka důsledků zrušení exekvovaného titulu soudem (jako je tomu v daném případě), nýbrž důsledků skutečnosti, že zde „od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný“ titul proto, že jej vydal rozhodce, který k tomu neměl pravomoc, a s odpovídajícími, soudní judikaturou založenými důsledky, byl oprávněný již dříve obeznámen.
Dovolatelkou požadované – a v rozhodnutí odvolacího soudu údajně absentující – hodnocení, zda oprávněná zachovala při podání exekučního návrhu „potřebnou míru pečlivosti,“ je již hodnocením konkrétním, které odchylku v právním posouzení věci založit nemůže, pakliže z existence tohoto kritéria odvolací soud zjevně vycházel. Ostatně co do „spolehlivosti“ vykonávaného titulu (z pohledu oprávněné) stojí za připomenutí, že soud prvního stupně návrh dovolatelky (povinné) na jeho zrušení zamítl.
Jelikož jiný důvod přípustnosti dovolání dovolatel ani nenaznačil, a z obsahu dovolání se nepodává, je namístě závěr, že podmínky stanovené ustanovením §237 o. s. ř. splněny nejsou, a dovolání tím není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání oprávněné bylo odmítnuto, Nejvyšší soud úspěšné povinné přiznal podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. náklady, které jí v tomto řízení vznikly za zastoupení advokátem. Ty představuje odměna advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 13. 9. 2016) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. 5. 2013, ve výši 33 660 Kč (§2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 vyhlášky) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300 Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky, zvýšené o aktuální výši DPH, tj. celkem 41 092 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu