ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4988.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4988/2017-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. N. , zastoupené Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, proti žalované Avesolvent, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, identifikační číslo osoby 26803127, zastoupené Mgr. Matějem Váchou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 264/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2017, č. j. 37 Co 132/2017-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Gabriely Kaprálkové.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 116 C 264/2015-75, rozhodl, že z výkonu rozhodnutí prodejem všech movitých věcí sp. zn. 69 Nc 150/2001 sepsaných dne 16. 9. 2015 se vylučují položky 1-3, 5, 6, 8-10, 15, 19, 20, 23-30, 32-34, 36 a 37 (výrok I.) a žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 365 Kč.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že ve výroku I. namísto „Z výkonu rozhodnutí prodejem všech movitých věcí sp. zn. 69 Nc 150/2001 sepsané dne 16. 9. 2015“ je správné „Z exekuce nařízené pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 69 Nc 150/2001 prováděné Exekutorským úřadem v Přerově dle Exekučního příkazu ze dne 14. 9. 2015 č. j. 103 Ex 19563/11-99 prodejem všech movitých věcí sepsaných dne 16. 9. 2015“ (výrok I.). Dále uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 8 095,60 Kč. Uvedl, že soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zjistil skutkový stav věci z provedených důkazů a věc správně právně posoudil podle §267 o. s. ř. Ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro jejich nepřiznání úspěšné žalobkyni podle §150 o. s. ř. Žalovaná měla možnost sledovat exekuci a postup exekutora případně korigovat. Navrhnout vyškrtnutí věcí ze soupisu bylo možné i poté, co byla podána předmětná žaloba.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015), když uzavřel, že žalovaná porušila prevenční povinnost ze své strany tím, že měla sledovat exekuci a mohla navrhnout vyškrtnutí věcí ze soupisu, a tedy při rozhodování o nákladech řízení nespatřoval důvod pro aplikaci §150 o. s. ř. Žalovaná se domnívá, že neměla důvod rozporovat rozhodnutí soudního exekutora ohledně soupisu předmětných movitých věcí, když jej exekutor řádně zdůvodnil. Přesouvání odpovědnosti moci úřední na účastníky řízení považuje za nepřípustné. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, že v otázce náhrady nákladů řízení není dán důvod aplikovat §150 o. s. ř. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07) a uvedla, že žalovanou výslovně požádala, aby přikázala soudnímu exekutorovi předmětné věci ze soupisu vyloučit, což žalovaná neučinila. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná v dovolání sice uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, ale dovolacímu soudu k vyřešení předkládá pouze otázku vztahující se k výroku o nákladech řízení; k meritu věci (samotnému rozhodnutí o vyloučení věcí z exekuce) žádnou otázku ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezuje.
Dovolání pouze proti výroku o nákladech řízení přitom není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] – náklady přiznané žalobkyni před soudem prvního stupně činí 14 365 Kč, před soudem odvolacím 8 095,60 Kč, tedy ani v součtu nepřesahují částku 50 000 Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu