ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5570.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5570/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné H&B REAL, a.s., se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1484, identifikační číslo osoby 45197504, zastoupené JUDr. Věkoslavem Zezulou, advokátem se sídlem v Ostravě, Žerotínova 3, proti povinnému Společenství vlastníků jednotek Na Příkopě 814 Vsetín, se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, identifikační číslo osoby 26806738, zastoupené JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem v Novém Hrozenkově, Nový Hrozenkov 843, o 51 853 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 045 EX 125/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2016, č. j. 9 Co 611/2016-86, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. 6. 2016, č. j. 32 EXE 646/2012-72, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 7. 2016, č. j. 9 Co 611/2016-86, potvrdil usnesení, jímž Okresní soud ve Vsetíně ze dne 6. 6. 2016, č. j. 32 EXE 646/2012-72, zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu.
Povinný usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, ve kterém tvrdí, že toto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Společenství vlastníků jednotek je podle jeho názoru nemajetnou osobou, nevlastní žádný nemovitý majetek a jako právnická osoba pouze zastupuje členská práva a povinnosti všech členů společenství vlastníků. Jediným postižitelným majetkem proto může být pouze přebytek záloh nad výdaji, získaný hospodařením po uzavření hospodářského roku, který nabývá do vlastnictví statutární orgán společenství vlastníků jednotek, nikoliv však zálohy poskytnuté vlastníky na jeho účet. Dovolání má povinný za přípustné proto, že tak „uznal krajský soud“, a „jak také vyplývá z obsáhlého vysvětlení o výkonu rozhodnutí“, jímž má být doloženo, že „spočívá v neoprávněném zasažení majetku vlastníků jednotek“. Povinný míní, že „navíc tento problém dosud nebyl v judikatuře řešen“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání – jak se podává z jeho obsahu – je tedy odvislá od toho, že je správný dovolatelův úsudek, že jím otevřená právní otázka „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“.
Tak tomu však není.
Závěry odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) jsou totiž zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného postihuje pohledávku, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, spočívající v právu nakládat s peněžními prostředky vloženými na účet, přičemž je dlouhodobě konsolidovaným názorem soudní praxe, že je proto nerozhodné, čí peněžní prostředky byly na účet přijaty a jaký je jejich původ, event. s ním spojené povinnosti; podstatné je jen to, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má z účtu (exekučně postihnutelnou) pohledávku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod číslem 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2175/2007).
Úvahy dovolatele o povaze záloh vlastníků jednotek, resp. o „vlastním“ majetku společenství, jsou proto zcela irelevantní, a podmínku přípustnosti dovolání, jíž má být situace, kdy se k těmto otázkám dovolací soud dosud nevyjádřil, osvědčit nemohou již proto, že na nich právní posouzení dané věci nespočívá.
Jelikož jiný důvod přípustnosti dovolání dovolatel ani nenaznačil, a z obsahu dovolání se nepodává, je namístě závěr, že podmínky stanovené ustanovením §237 o. s. ř. splněny nejsou, a dovolání tím není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Již jen nad tento rozhodný rámec a na vysvětlenou dovolateli stojí za to zaznamenat, že hlavním účelem společenství vlastníků je řádný výkon činností spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu a k naplnění tohoto účelu jej právní úprava prohlašuje za právnickou osobu, čímž mu přiznává způsobilost mít práva a povinnosti, tj. subjektivitu, poskytuje mu v rozsahu předmětu jeho činnosti oprávnění nabývat práva a povinnosti vlastními právními úkony (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 811/2015). Odtud se současně podává, že ve věcech spojených se správou domu nejedná z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonává vlastní práva a povinnosti (viz obdobně důvodová zpráva k zákonu č. 103/2000 Sb., zvláštní část, čl. I, výklad k bodu 8, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5610/2015). Vlastníci jednotek poskytují zálohy na účet právnické osoby, a tím vzniká (jen) společenství vůči nim závazek, který je následně upravován v závislosti na vyúčtování nákladů a záloh (srov. Novotný, M., Fiala, J., Horák, T., Oehm, J., Holejšovský, J. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář . 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 214).
Argumentace dovolatele poukazující na „nemajetnost“ společenství vlastníků jednotek a z toho plynoucí nemožnost provádět exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu proto ani sama o sobě neobstojí, a nemohla by vést k úspěchu dovolání ani v případě, že by jinak měla v dané věci místo.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. února 2017
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu