ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1190.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1190/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Jitkou Zderčíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Nuselská č. 375/98, proti žalované Epoli (Czechia), s. r. o. , se sídlem v Libčicích nad Vltavou, Letecká č. 433/17, IČO 272 51 616, zastoupené Mgr. Davidem Hrčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 1579/4, za účasti vedlejšího účastníka Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 471 16 617, o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vedené u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 8 C 201/2015, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2016 č. j. 23 Co 412/2016-175, takto:
I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání vedlejšího účastníka v části, v níž napadá výroky I. a IV. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016 č. j. 23 Co 412/2016-175, Nejvyšší soud České republiky odmítl podle ustanovení §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř., protože vedlejší účastník není k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován).
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu uvedené pravidlo nedopadá na oprávnění vedlejšího účastníka podávat opravné prostředky. Oprávnění vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně proto upravuje ustanovení §203 odst. 1 o. s. ř. a oprávnění vedlejšího účastníka podat žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost upravuje ustanovení §231 odst. 1. o. s. ř. Protože zákon nestanoví, že vedlejší účastník je oprávněn podat i dovolání, vedlejší účastník není oprávněn k podání dovolání ve věci samé (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001). Vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007 sp. zn. 32 Odo 1664/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. 28 Cdo 1896/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. 21 Cdo 426/2017).
Dovolání vedlejšího účastníka v části, v níž napadá výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016 č. j. 23 Co 412/2016-175, Nejvyšší soud České republiky odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu