ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.5774.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5774/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce: A. D. , zastoupený Mgr. Hanou Zimovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti žalovaným: 1) MUDr. E. F. , a 2) MUDr. P. Š. , o náhradu nemajetkové újmy ve výši 20.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 Nc 104/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č. j. 55 Co 339/2016-31, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č. j. 55 Co 339/2016-31, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. července 2016, č. j. 10 Nc 104/2016-25, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 29. 7. 2016, č. j. 10 Nc 104/2016-25, odmítl podání žalobce ze dne 5. 7. 2016 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil nesrozumitelností podání a absencí základních náležitostí návrhu na zahájení řízení podle §79 odst. 1 o. s. ř. Žalobce řádně neidentifikuje žalované datem narození a bydlištěm, což má význam např. z hlediska místní příslušnosti soudu, a nevysvětluje, jak dospěl k celkové částce 20.000.000 Kč, kterou žádá po žalovaných zaplatit. Žalobce byl usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 10 Nc 104/2016-13, vyzván k opravě a doplnění podání ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení a současně byl poučen o následcích nesplnění výzvy. Žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením ze dne 21. 7. 2016, v němž setrval na svých původních tvrzeních i žalobním petitu s tím, že žaloba je dostatečně srozumitelná a jako vězeň datum narození a bydliště žalovaných pracovníků vězeňské nemocnice nezná. Soud prvního stupně podání žalobce podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. 55 Co 339/2016-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že návrh žalobce je formulován zcela nesrozumitelně, zejména pokud jde o vylíčení skutkového stavu věci, u obou žalovaných uvedl pouze, že se jedná o vězeňské lékaře, kteří o něm podali lživé informace, odmítají ho propustit z výkonu trestu a snaží se ho připravit o život. V procesním postupu soudu prvního stupně při odstraňování těchto nedostatků neshledal odvolací soud pochybení (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítá pochybení v procesním postupu soudů obou stupňů, které nesprávně posoudily žalobu jako vadnou z důvodu nedostatečné identifikace žalovaných, nevylíčení skutkového stavu a nepředložení listinných důkazů. Podle názoru žalobce je z obsahu podání, kterými reagoval na výzvu soudu, dostatečně zřejmé, že žalovaná MUDr. E. F., zaměstnaná jako primářka ve vězeňské nemocnici P., zaslala lékařské zprávy a lékařské stanovisko ze dne 26. 2. 2016 soudům a věznicím, z něhož vyplývá, že lékařské posudky plk. prof. Vladimíra Dufka, CSc. a doc. MUDr. Vladimíra Pidrmana, Ph.D., jsou dnes zcela neaktuální a nepoužitelné. Tím se žalovaná 1) dopustila lživého stanoviska, čímž se pokusila žalobce zavraždit, podstatně zhoršit jeho zdravotní stav a způsobila mu újmu na zdraví a cti, jelikož lékařské zprávy z IKEMU ze dne 12. 4. 2016 jsou shodné se znaleckým posudkem plk. prof. MUDr. Vladimíra Dufka, CSc. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný MUDr. P. Š., zaměstnaný jako lékař ve vězeňské nemocnici P., vědom si zdravotního stavu žalobce, neboť měl k dispozici veškerou jeho zdravotnickou dokumentaci, uvedl v lékařských zprávách pro soud a věznici, že žalobce je schopen účastnit se soudních řízení, obtíže žalobce jsou pouze účelové, aby se těmto řízením vyhýbal. Tím se žalovaný 2) dopustil z osobní msty lživého posouzení zdravotního stavu žalobce, pokusil se ho zavraždit, zhoršit jeho zdravotní stav, čímž mu způsobil újmu na zdraví a cti. Podle názoru žalobce je podaná žaloba určitá a srozumitelná a z jejího petitu je jasné, co po každém žalovaném požaduje. Žalobce se domnívá, že není nutné trvat na adrese žalovaných, když soud má k dispozici údaje o jejich zaměstnavateli, a odkázal v tomto směru na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1424/07. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 o.s.ř., a je přípustné podle ustanovení §237 o. s. .ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesně právní otázky náležitostí žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu a doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V návrhu na zahájení řízení, resp. v žalobě, týká-li se tento návrh dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným, jde o zásadní určení skutku tak, aby daná věc byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností vůbec nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, nebo ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004, publikovaná pod C 1487 a C 3160 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).
Z obsahu spisu se podává, že žalobce byl soudem prvního stupně (14. 7. 2016) vyzván, aby ve lhůtě 5 dnů uvedl údaje o žalovaných, tj. datum narození a bydliště, srozumitelně a přehledně vysvětlil, co po každém ze žalovaných požaduje a z jakého důvodu, označil důkazy pro svá tvrzení, listiny současně předložil a uvedl konkrétní návrh výroku rozsudku. Žalobce v podání ze dne 21. 7. 2016 uvedl, že datum narození ani bydliště žalovaných se jako vězeň nemůže dozvědět, oba jsou zaměstnáni jako lékaři ve vězeňské nemocnici Praha – Pankrác a soud svým dotazem může požadované údaje o žalovaných zjistit. Žalobce navrhl, aby si soud k důkazu vyžádal lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu ze dne 17. 2. 2015 a stanovisko ze dne 26. 2. 2016 určené soudům a věznicím, které jsou podepsány žalovanými a v kterých oba uvádí naprosto lživé a nepravdivé informace. Za účelem posouzení svého aktuálního zdravotního stavu žalobce žádal vypracování znaleckého posudku z oboru kardiologie. K vylíčení skutkového stavu žalobce tvrdil, že žalovaní v lékařských zprávách ze dne 17. 2. 2015 mimo jiné uvedli, že žalobce je schopen účasti na soudních líčeních, jím uváděné obtíže jsou účelového charakteru ve snaze zaměstnat různé instituce a vyhýbat se soudnímu řízení. Tyto informace podávané žalovanými jsou podle názoru žalobce lživé a nepravdivé, poněvadž ze soupisu všech chorob, které prodělal, je zřejmé, že není žádný simulant, za nějž byl v lékařských zprávách označen. Žalovaní mu tím způsobili velké obtíže a nesnáze u soudu a ve věznici, mají zájem na tom, aby zemřel ve věznici, a pokoušejí se ho tak zavraždit, proto požaduje po každém ze žalovaných zaplacení finanční náhrady ve výši 10.000.000 Kč s 8% úroky.
Dovolatel v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, zejména nevysvětlil dostatečně, kterých jeho základních práv se vytýkaný postup žalovaných dotkl a v čem konkrétně spočívá nemajetková újma, již měl utrpět. Na druhou stranu je z jeho původního i doplněného podání seznatelné (byť s určitými obtížemi), v čem spatřuje škodlivé počínání žalovaných a jakou částku požaduje od každého z nich za tvrzené obtíže, jimž měl být vystaven. Nelze přehlédnout, že nemajetková újma má subjektivní povahu a odvíjí se od prožívání situací vnímaných poškozeným, takže až na případy typových újem (např. bolesti, ztížení společenského uplatnění, zásah do cti, zneužití projevů osobní povahy, nepřiměřená délka řízení), může být obtížné ji kategorizovat či objektivně vymezit. Jestliže žalobce uvedl, že se cítí dotčen nepravdivou lékařskou zprávou ve svých právech uplatňovaných v jiném soudním řízení a že pociťoval obavu o svůj život, vymezil tak alespoň v hrubých rysech povahu újmy, za niž žádá peněžitou náhradu. Takové vymezení již může postačit (s případným doplněním v pozdějším průběhu řízení) k věcnému projednání žaloby a k posouzení, zda jde vůbec o újmu odškodnitelnou, dosahující intenzity podřaditelnosti pod právo na ochranu zákonem chráněných hodnot, zda byla vyvolána tvrzenou škodnou událostí a zda žalované osoby za ni odpovídají. Je třeba zdůraznit, že nedostatek všech potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř., jen tehdy, brání-li pokračování v řízení, tedy jestliže má za následek, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. O takový případ se v dané věci nejedná, a proto nelze žalobu odmítnout pro nedostatek tvrzení, pro který není možné v řízení pokračovat. Neuvedení všech potřebných tvrzení nebránilo pokračování v řízení, resp. projednání a rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení finanční náhrady, ale mohlo být důvodem k zamítnutí žaloby, nikoliv k jejímu odmítnutí. Žaloba, která je projednatelná, nemusí být totiž žalobou, na jejímž základě lze žalobnímu požadavku vyhovět, tomu – vedle samotné nedůvodnosti nároku – může bránit i ta okolnost, že ani v pozdějším průběhu řízení nebyly uplatněny všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci (srov. §101 odst. 1 o. s. ř.).
Soud prvního stupně proto nedůvodně odmítl podání žalobce ze dne 5. 7. 2016 poté, co žalobce vyhověl výzvě k doplnění žaloby a upřesnil ji podáním ze dne 21. 7. 2016, neboť nelze dovodit, že by v daném případě v řízení nebylo možno pro neurčitost žaloby pokračovat, ostatně podstata žaloby byla shrnuta advokátkou ustanovenou žalobci pro dovolací řízení v dovolání pod bodem V.
V této souvislosti poukazuje dovolací soud na opakovanou žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení (na č. l. 23 a 27), o níž dosud nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Odmítl-li totiž soud žalobu pro neodstranění jejích nedostatků, aniž rozhodl o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004, publikované v Souboru pod C 2319).
Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu nesprávným, proto je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro další řízení závazný, v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu