ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3579.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3579/2017-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně G. S. , J., zastoupené Mgr. Renátou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2287/9, proti žalované D. S. , P., zastoupené Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 740/34, o vyklizení bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 142/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2017, č. j. 28 Co 454/2016-47, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč k rukám Mgr. Renáty Pešlové, advokátky se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2287/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaná napadla včasným dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, č. j. 28 Co 454/2016-47, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 7. 2016, č. j. 7 C 142/2016-18 (ve znění usnesení ze dne 4. 10. 2016, č. j. 7 C 142/2016-37), jímž soud prvního stupně uložil žalované povinnost „vyklidit jednotku č. 52/16, vymezenou v budově č. p., část obce K. bytový dům vystavěné na pozemku parc. č., s neoddělitelně se vážícím podílem o velikosti 4620/249075 na společných částech budovy č. p., vystavěné na pozemku parc. č. a pozemku parc. č., vše v katastrálním území K., obec P., evidovaná ne na LV č. Katastrálním úřadem pro hl. m. P., Katastrální pracoviště P., a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku“ a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávné právní posouzení věci se pokládá vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a které dovolatel pokládá za chybné.
V projednávané věci však není uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že byly splněny předpoklady rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení §153a o. s. ř., žalovaná v dovolání nezpochybňuje. Vytýká-li odvolacímu soudu (podle obsahu dovolání), že se nezabýval věcnou legitimací žalobkyně, pak je třeba uvést, že soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, uveřejněný pod č. 93/2001 časopisu Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1053/2000, uveřejněné pod č. 100/2002 časopisu Soudní judikatura) je dlouhodobě ustálena v názoru, že uznání nároku podle §153a odst. 1 o. s. ř. zakládá (nejde-li o jen částečné uznání nároku, podle něhož soud rozhodne jen k návrhu žalobce) povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, a to bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými. Při závěru, že byly splněny ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, se totiž právní posouzení věci omezuje v zásadě jen na závěr, že nejde o věci, v nichž nelze uzavřít nebo schválit smír (§99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Proto ani zkoumání věcné legitimace účastníků nepatří mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3284/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/200). Z tohoto důvodu jsou všechny námitky žalované týkající se nesprávného postupu při prodeji bytové jednotky v insolvenčním řízení bezpředmětné, resp. nepředstavují řádný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně 1. prosince 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu