ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3287.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3287/2017-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. V. , se sídlem v Hodoníně, proti žalovanému V. W. , zastoupenému JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, o zaplacení 27.265 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016, č. j. 47 Co 229/2011-363, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 47 Co 229/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 36/2016-427, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. 47 Co 229/2011-406, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016, č. j. 47 Co 229/2011-363 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 36/2016-427, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí tvrzenou zmatečnostní vadou ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. netrpí, je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se podává, že odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizovat procesní práva, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.); o vadu ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod číslem 27/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 21 Cdo 3905/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2014, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; www.nsoud.cz ).
Argumentace dovolatele, podle níž mu postupem soudu, jenž vyloučil vzájemný návrh žalovaného k samostatnému řízení, byla odňata možnost jednat před soudem, nemůže být případná, a to již proto, že soud může vždy vyloučit vzájemnou žalobu k samostatnému řízení, má-li za to, že tu nejsou podmínky pro spojení věcí, zejména z důvodu procesní ekonomie. Rozhodnutím o vyloučení věci se procesní pozice účastníka řízení nemůže zhoršit a takový postup soudu pak nelze – ve smyslu shora uvedených judikatorních závěrů – považovat za nesprávný (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2013, sp. zn. II. ÚS 3079/12, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Zmatečnostní vadu ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. pak (oproti úsudku dovolatele) nemůže založit ani to, že soudy opakovaně zamítly jeho žádosti o ustanovení zástupce. Případná nesprávnost závěru o neustanovení zástupce totiž není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení”, nýbrž hodnotícím úsudkem projeveným v soudním rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 375/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 13, ročníku 1997, pod číslem 103, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 745/2009).
Uvádí-li dovolatel, že „mu při jednáních před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem nebyla dána možnost vyjádřit se k jednotlivým skutečnostem a k provedeným důkazům“, vychází z odlišného skutkového stavu, než na kterém založil své rozhodnutí odvolací soud, který hodnotil provedené důkazy tak, že žalovaný „ve svém ústním projevu nebyl ze strany předsedy senátu nijak omezován“. Dovozuje-li dovolatel opak – aniž by v této souvislosti otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva – jde toliko o polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, k níž s účinností od 1. ledna 2013 nemá k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Ve vztahu k námitce dovolatele stran neprovedení jeho důkazních návrhů Nejvyšší soud uzavírá, že je výlučně věcí soudu, které z navrhovaných důkazů provede, a neprovedl-li soud účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím odňal možnost jednat před soudem (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2000, sp. zn. 26 Cdo 1304/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003 sp. zn. 22 Cdo 289/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2016, sp. zn. 21 Cdo 4908/2016).
Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani údajná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dovolatel v souvislosti s touto vytýkanou vadou Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. S ohledem na obsah dovolání lze nadto uzavřít, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností ani netrpí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu