ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4532.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4532/2017-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. N. , zemřelého 8. listopadu 2009, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 531/12, PSČ 779 00, o vyklizení nemovitosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Přerově ze dne 22. ledna 2015, č. j. 10 C 164/2012-79, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 164/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. dubna 2017, č. j. 69 Co 170/2017-165, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 6. března 2017, č. j. 10 C 164/2012-157, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Přerově ze dne 22. ledna 2015, č. j. 10 C 164/2012-79 (výrok I.), a neustanovil žalovanému právního zástupce pro toto řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 21. dubna 2017, č. j. 69 Co 170/2017-165, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
Spatřuje-li dovolatel důvod zmatečnosti žalobou napadeného rozsudku ve „ztrátě způsobilosti J. S. (bývalé opatrovnice žalobce) být účastníkem řízení“, kterou dovozuje z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. prosince 2014, č. j. 0 Nc 1042/2010-88, jenž nabyl právní moci dne 12. února 2016, a jímž byl žalobce prohlášen za mrtvého, uplatňuje své právo v projednávané věci – zejména s ohledem na konstitutivní povahu rozsudku o prohlášení za mrtvého (s účinky ex nunc) – zřejmě bezúspěšně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2006, sp. zn. 33 Odo 240/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2017, sp. zn. 21 Cdo 4813/2016).
Odkazuje-li dovolatel (na podporu svého názoru o potřebě ustanovení zástupce) na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, přehlíží, že v označeném usnesení se Nejvyšší soud otázkou zřejmě bezúspěšného uplatňování práva podle §138 o. s. ř. vůbec nezabýval.
Ve vztahu k argumentaci dovolatele stran porušení jeho práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud konstatuje, že závěr odvolacího soudu – oproti mínění dovolatele – plně odpovídá i rozhodovací praxi Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení ze dne 18. září 2008, sp. zn. I. ÚS 1503/08, nález ze dne 2. října 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, či nález ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolání nečiní přípustným ani další dovolatelem uváděné námitky (nemajetnost dovolatele, složitost žaloby pro zmatečnost, vztah žalobce a jeho opatrovnice a další) již proto, že na jejich posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a nejde tudíž o otázky hmotného či procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (§237 o. s. ř.).
V další fázi řízení se soud prvního stupně neopomene zabývat otázkou účastenství žalobce v řízení v projednávané věci s ohledem na zánik jeho způsobilosti být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. prosince 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu