ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4221.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 4221/2017-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalované P. R. , zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 37/2015, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. 12 Cmo 40/2017-184, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované změnil usnesení ze dne 17. ledna 2017, č. j. 53 Cm 37/2015-177, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků, tak, že žalované se přiznává osvobození „od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2016, č. j. 53 Cm 37/2015-120, v rozsahu, v němž převyšuje částku 5.000 Kč“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků podle přesvědčení Nejvyššího soudu plně respektoval. Závěru odvolacího soudu, podle kterého zjištěné majetkové poměry dovolatelky přiznání úplného osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, proto nelze nic vytknout.
Dovolání je pak pouhou polemikou s úvahami odvolacího soudu (které Nejvyšší soud zjevně nepřiměřenými neshledal) a dovolatelka jejím prostřednictvím žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kriteria přípustnosti dovolání vymezená §237 o. s. ř.), k posouzení neotevírá.
K výše řečenému lze dodat, že úplné osvobození od soudních poplatků, jehož se dovolatelka domáhá, přichází v úvahu – jak plyne přímo z textu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a jak také správně zdůraznil již odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí – jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Ty ovšem dovolatelka soudům nižších stupňů ani dovolacímu soudu nepředestřela.
Dovolatelkou tvrzené porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu Nejvyšší soud neshledal.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu