ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1315.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1315/2017-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný D. G. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 1 To 22/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 81 T 7/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 81 T 7/2016, byl obviněný D. G. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích včetně jejich zastupování na základě plné moci v oblasti podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v trvání šesti let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému způsobenou škodu.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 1 To 22/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný uvedl, že si z poškozeným poskytnuté zálohy na stavební práce ve výši 10.000.000 Kč přisvojil částku 1.000.000 Kč jako satisfakci, když se domnívá, že se jej poškozený ve skutečnosti snažil sám podvést a způsobit mu finanční újmu. K přisvojení si předmětné částky se obviněný rozhodl až po jednáních s poškozeným a po připsání zálohy na bankovní účet, když se dozvěděl, že poškozený podvedl nějakou společnost a živnostníky z P. Obviněný namítl, že částku mu poškozený zaslat bez podepsané smlouvy o dílo a bez vydané zálohové faktury, a proto se jednalo o plnění bez právního titulu, nikoliv o zálohu ceny díla. Tato okolnost podle obviněného vyvolává pochybnost nekalého a možná i protiprávního jednání poškozeného. Částku 9.000.000 Kč pak obviněný vrátil poškozenému v hotovosti na parkovišti u G. v O., což by mohl dosvědčit M. A., který ovšem nešťastnou náhodou zemřel. Poškozený si měl navíc podle obviněného kupovat svědky. Obviněný soudům dále vytknul, že rezignovaly na zjištění, jaký obnos si odvezl na Filipíny. Ve skutečnosti se jednalo o stěží polovinu toho, za co je odsouzen, přičemž se vyjma částky 1.000.000 Kč jednalo o jeho osobní úspory. Podle obviněného soud nesprávně vyhodnotil skutek jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, když jeho jednání ve skutečnosti naplňuje skutkovou podstatu zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.
V doplnění dovolání obviněný uvedl, že se s poškozeným a Ing. S. sešel na schůzce, kde mu byl představen model stavební zakázky na rekonstrukci TKZ na klíč s cenou v částce 17 mil. Kč. Po odchodu Ing. S. začal poškozený zásadně měnit podmínky rekonstrukce. Sdělil, že si 90 % stavebních prací zařídí sám, přičemž obviněný realizuje zakázku jen v hodnotě 1 mil. Kč. Poškozený obviněnému dále sdělil, že mu pošle nejprve částku 10 mil. Kč, z nichž 9 mil. Kč obviněný vybere v hotovosti a předá je zpět poškozenému, následně bude zasláno dalších 7 mil. Kč. Důvodem mělo být, že poškozený to takto měl prokazovat bance s ohledem na čerpání poskytnutých dotací na realizaci rekonstrukce nemovitosti. Obviněný se domnívá, že veškeré jednání poškozeného bylo od počátku účelové, vedené s cílem jej podvést, poškodit mu jméno a následně se jej zbavit. Obviněný namítl, že soudy neprovedly dostatečné dokazování v jeho prospěch, a proto je předmětný skutek založen na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a v souladu s §265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu prvního stupně ve věci znovu provést řízení a vydat nové rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky obviněného směřují do oblasti zjišťování skutkového stavu věci, a proto neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Ve věci podle státní zástupkyně nejde o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují vinu obviněného, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Obviněným navrhované doplnění dokazování by nemohlo výsledek dokazování změnit. Použitá právní kvalifikace je pak odůvodněna tím, že obviněný poškozeného uvedl v omyl při prezentaci zájmu o zadanou stavební zakázku a vylákal od něj finanční prostředky, přičemž od počátku si byl vědom toho, že požadované stavební práce neprovede.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
V replice k vyjádření státní zástupkyně obviněný zopakoval argumenty obsažené v dovolání a dále uvedl, že očekává od nestranného soudu, že bude dále ve věci postupovat v souladu s právními zásadami a při plném respektování procesních i základních lidských práv a že celý případ vrátí na úplný začátek a soud bez předjímání či hypotéz „takto to musel udělat“ provede a zhodnotí všechny relevantní důkazy. Z vyjádření státní zástupkyně pociťuje obviněný určitou míru nadřazenosti, zaujatosti a neobvykle silnou jistotu ve vztahu k soudu, který by měl danou věc opětovně posuzovat. Obviněný požádal Nejvyšší soud, aby při projednání jeho dovolání postupoval objektivně a s co nejvyšší mírou odbornosti.
Obviněný D. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že obhajoba obviněného byla provedeným dokazováním bezpečně vyvrácena. Obviněný je z jednání usvědčován nejen poškozeným J. S., ale i svědky Ing. D. S., B. Z., D. A., P. Z. i D. V. Jejich výpovědi plně korespondují s provedenými listinnými důkazy, zejména listinami týkajícími se výběrového řízení na rekonstrukci předmětné stavby, smlouvy o dílo, výpisy z banky a výpisy volání prostřednictvím telefonního čísla používaného obviněným. Je zřejmé, že předmětný projekt byl připravován standardním způsobem a s vracením částky 9.000.000 Kč zpět poškozenému se nepočítalo. Skutečnost, že obviněný tentýž den, kdy podle svého tvrzení měl předávat uvedenou částku v hotovosti poškozenému, ji vybral dopoledne z banky a ještě téhož den odletěl na Filipíny, aniž by o tom kohokoliv ze zainteresovaných osob informoval, pouze podtrhuje zjištění, že si i přes své předchozí zkušenosti nenechal údajné předání peněz v takové výši od poškozeného jakkoliv písemně potvrdit, že svědek B. Z., který jej na parkoviště u G. v O. vezl, žádné předání peněz neviděl a neviděl na místě ani žádnou jinou osobu s výjimkou M. A., a že podle výpisů z jím používaného telefonního čísla v předmětný den s poškozeným telefonicky nehovořil. Obhajoba obviněného tak byla plně vyvrácena a zjištěný skutkový stav lze považovat za správný. Příhodná je proto rovněž použitá právní kvalifikace jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 22. 11. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu