ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.541.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 541/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. Č., proti žalované JUDr. J. B., advokátce se sídlem v Táboře, Roháčova 2614, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 73/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2014, č. j. 1 Co 293/2013-98, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. května 2013, č. j. 11 C 73/2011-88, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť žalobce relevantním způsobem nedoložil své majetkové poměry a znemožnil tak soudu učinit závěr o naplnění podmínek pro jeho osvobození od placení soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. března 2014, č. j. 1 Co 293/2013-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání. Přípisem ze dne 6. června 2014 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Přípisem ze dne 27. června 2014 též požádal o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobce věrohodně neprokázal své majetkové poměry, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. července 2014, č. j. 11 C 73/2011-109, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2015, č. j. 1 Co 222/2014-117, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Soud prvního stupně sice dovolatele nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o.s.ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z předmětného spisu sp. zn. 11 C 73/2011, se podává, že žalobce byl takto soudem prvního stupně vyzván (usnesením ze dne 13. května 2014, č.j. 11C 73/2011-102) již v dovolacím řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č. j. 1 Co 244/2012-72, které je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 540/2017. Žalobci je tak nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě se dovolací řízení zastavuje. K tomu je analogicky vhodné připomenout závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Je zjevné, že tyto závěry jsou použitelné i v rámci posuzované věci.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Z uvedeného plyne, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu