ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5529.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5529/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobce P. B. , t.č. VV Praha Pankrác, P.s. 5/EB II, 140 57 Praha 4, proti žalované MUDr. R. N., lékařce Oblastní nemocnice Náchod, se sídlem v Náchodě, Purkyňova 446, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 177/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2015, č. j. 19 Co 298/2015-23, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 18. srpna 2015, č. j. 10 C 177/2015-11, zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů a nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Dospěl k závěru, že u žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť již z obsahu podání je nepochybné, že návrhu žalobce nemůže být vyhověno. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. září 2015, č. j. 19 Co 298/2015-23, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany žalobce a současně zdůraznil, že žalovaná pravděpodobně nemůže být v této věci ani pasivně legitimována.
Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byl zastoupen advokátem. Požádal však, aby mu byl takový zástupce ustanoven.
Poté Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. srpna 2016, č. j. 19 Co 135/2016-66, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. dubna 2016, č. j. 10 C 177/2005-54, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2016, č. j. 10 C 177/2015-62, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 4014/2016, sp. zn. 30 Cdo 3499/2016, sp. zn. 30 Cdo 1966/2016, sp. zn. 30 Cdo 3867/2016), takže je žalobci nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě se dovolací řízení zastavuje. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění... V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Je zjevné, že tyto závěry jsou použitelné i v rámci posuzované věci.
Jelikož žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu §241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2 část věty před středníkem a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. února 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu