ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5878.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5878/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně I. Š. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 176/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2016, č. j. 22 Co 14/2016-133, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 10. 2015, č. j. 17 C 176/2014-120, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Žalobkyně soudu neosvědčila, že by se její majetkové poměry od rozhodování o předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků změnily. Soud navíc již jednou uzavřel, že by její majetkové poměry mohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků. O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů již bylo soudem pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2014, č. j. 17 C 176/2014-78, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, č. j. 22 Co 59/2015-91). Soudy v těchto rozhodnutích uvedly, že se v případě osvobození od soudních poplatků jedná o žádost předčasnou, když je řízení od soudních poplatků osvobozeno a dále, že z ničeho neplyne, že by žalobkyně měla nést výdaje spojené s řízením. Ustanovení advokáta není třeba k ochraně zájmů žalobkyně. I soud prvního stupně uvádí, že žalobkyni v dovolacím řízení nehrozí poplatková povinnost. Jevila by se absurdní situace, kdy soud nevyhověl žádosti žalobkyně týkající se věci samé, aby pro toto dovolací řízení byl advokát ustanoven (a to pouze z důvodu nutnosti povinného zastoupení v dovolacím řízení). Žalobkyně by nynější žádostí (týkající se dovolacího řízení) „dosáhla svého“, a to při zachování stejných východisek, tedy že řízení ve věci samé je od soudních poplatků osvobozeno a žalobkyně je schopná hájit v řízení své zájmy sama. Soud prvního stupně tak konstatoval, že chování žalobkyně, tedy podání dovolání ve věci osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, lze posoudit jako svévolné uplatňování práva.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 1. 4. 2016, č. j. 22 Co 14/2016-133, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně správně uzavřel, že dovolání žalobkyně není zpoplatněno, což je v souladu i se zákonnou úpravou. V daném případě nehrozí, že by žalobkyni měla být uložena v dovolacím řízení povinnost ke složení nějaké zálohy na náklady řízení. Odvolání žalobkyně je založeno na nesprávném dojmu, že pokud se žádá o ustanovení zástupce, musí se rozhodovat o osvobození od soudních poplatků. V situaci, kdy není osvobození od soudních poplatků opodstatněno, posuzuje soud při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce to, zda jsou u účastníka předpoklady pro osvobození od soudních poplatků pouze jako otázku předběžnou. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že pokud již pro řízení shledal shodně s odvolacím soudem, že zde jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není důvod tento závěr měnit pro dovolací řízení. Žádost žalobkyně tak nemůže být důvodná. Závěrem odvolací soud podotkl, že jiná situace by byla v případě dovolání proti tomuto usnesení o potvrzení zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Na takovou situaci by totiž dopadaly závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015.
Usnesením ze dne 27. 4. 2016, č. j. 17 C 176/2014-135, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 22 Co 59/2015-91, a současně ji poučil, že nebude-li do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na výše uvedenou výzvu reagovala podáním ze dne 12. 5. 2016 (č. l. 136), ve kterém požádala o prodloužení stanovené lhůty.
Proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 22 Co 14/2016-133) žalobkyně poté podala dovolání ze dne 17. 6. 2016 (č. l. 150), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při jeho podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání. V dovolání opět požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, dovodil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015). K tomu dále srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5985/2016).
Dovolací soud dospěl k závěru, že ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé řízení není nezbytně třeba k ochraně zájmů žalobkyně. Dovolání žalobkyně proti neustanovení zástupce pro dovolací řízení je tak zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Nejvyšší soud dále uvádí, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla ve větší míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno (např. jen za rok 2015 bylo dovolacímu soudu doručeno 19 dovolání, z nichž u 5 bylo dovolání odmítnuto, u dalších 10 bylo dovolací řízení zastaveno; za rok 2016 Nejvyšší soud eviduje 15 dovolání, z nichž u 1 bylo dovolání odmítnuto, u dalších 8 bylo dovolací řízení zastaveno). Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobkyně. V takové situaci nemůže žalobkyně ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jejím chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jí svévolně vyvolávaných sporů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Takové počínání by se dalo pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08.
Žalobkyně tak nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu