ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1668.2016.2
sp. zn. 4 Tdo 1668/2016-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2017 dovolání obviněné S. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 13/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009, byla obviněná S. H. uznána vinnou trestným činem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
společně s již odsouzeným J. H., počátkem měsíce listopadu 2004, v blíže nezjištěném bytě v T., převzala od občanů Slovenské republiky G. D. a M. K., nezletilou „X. X.“*), se záměrem, aby provozovala prostituci, a jmenovaným za ni zaplatili částku 500 EUR, následně poškozené vzali občanský průkaz a přestože věděli, že jí není 18 let, pod záminkou, že za ni zaplatili a musí si tuto částku odpracovat, jí nařídili provozování prostituce v podniku L. v D., kam ji denně vozili osobním vozidlem, v průběhu večera setrvávali v klubu a v ranních hodinách ji odváželi do svého domu v J.-O., kdy byla donucena setrvávat v přítomnosti některého ze členů domácnosti, a na počátku prosince 2004 ji dovezli do Spolkové republiky Německo a opět jí nařídili provozovat prostituci v podniku S. C. v H. a peníze, které tímto způsobem získávala, přebírala S. H. a společně s J. H. je užívali pro svoji potřebu až do konce měsíce ledna 2005, kdy „X. X.“*) z tohoto klubu utekla.
Za to byla podle §168 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.
Obviněná S. H. byla v této trestní věci již jednou, a to společně se svým manželem J. H., za souzený skutek uznána vinnou a odsouzena v řízení proti uprchlému, pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 T 13/2009, pro trestný čin obchodování s lidmi podle §232 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Tehdy jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Tento rozsudek byl po zadržení odsouzené ve Španělsku a jejím předání do České republiky podle §306 odst. 2 tr. řádu zrušen, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009, podala obviněná odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) a l ) tr. řádu. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněná uvedla, že předmětným jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nenaplnila zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ale že jím naplnila zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Dle ní totiž nebylo prokázáno, že by poškozenou přiměla, zadržovala nebo jinam dopravila za účelem provozování prostituce. Je přesvědčena, že z dokazování nevyplynulo, že by poškozená s takovým postupem nesouhlasila. Dále je dovolatelka přesvědčena, že trestní řízení, které proti ní bylo vedeno, nebylo kontradiktorní, neboť nikdy neměla reálnou možnost být přítomna výslechům svědkyň „X. X.“*), Ch. a Š. Míní, že orgány činné v trestním řízení při provádění výslechů těchto svědkyň pochybily, neboť s dostatečným časovým odstupem neinformovaly obhájce o konání výslechů tak, aby se jich mohl na území jiného státu, tedy na Slovensku, zúčastnit. Dle slov obviněné byly důkazy ze strany soudů hodnoceny v rozporu s §2 odst. 6 tr. řádu, neboť nebylo přihlédnuto k listinným důkazům pořízeným v Německu, které se týkaly poškozené „X. X.“*), ve kterých jsou zachycena odlišná vyjádření poškozené, v rámci nichž líčila průběh skutkových okolností souvisejících s jejím pobytem v Německu. Výpověď svědkyň „X. X.“*) a Ch. navíc podle dovolatelky znedůvěryhodňuje i to, že obě provozují prostituci i nadále.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná namítla, že jí uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným, neboť rozhodující soud žádným způsobem nezohlednil dobu, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Obviněná je toho názoru, že pokud byl odsuzující rozsudek vynesen až v roce 2015, když ke spáchání trestné činnosti došlo v roce 2004, měl jí být uložen mimořádně snížený trest odnětí svobody, a to za užití moderačního ustanovení §58 tr. zákoníku. Tím, že příslušný soud podle tohoto ustanovení nepostupoval, došlo dle obviněné k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a zmíněná skutečnost nebyla žádným způsobem zohledněna při ukládání trestu, přičemž ona neměla v úmyslu trestní řízení jakkoli mařit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu obviněná uplatnila v jeho druhé zákonné alternativě, a to s odkazem na ostatní v dovolání uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, avšak aby při dalším řízení jednal v jiném složení senátu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněná v dovolání uplatnila jedinou právní námitku, pokud zpochybnila správnost právního posouzení skutku, který byl podřazen pod ustanovení o trestném činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, namísto trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. Dle státní zástupkyně obdobnou námitku obviněná vznesla již v odvolání a Vrchní soud v Praze se s ní odpovídajícím způsobem vypořádal. Dodala, že v případě, kdy je předmětem útoku osoba mladší 18 let, je sexuální vykořisťování postihováno v každém případě, i když nebylo použito násilí, pohrůžky násilí nebo lsti, ani zneužití omylu, tísně nebo závislosti. Ve smyslu této právní úpravy není navíc relevantní ani souhlas osoby, která je obchodována. Odvolací soud dle jejího mínění správně upozornil na to, že jednání pachatele, který osobu mladší 18 let přiměl, zjednal, najal, zlákal nebo svedl k provozování prostituce nebo z takového jednání kořistil, nelze kvalifikovat jako trestný čin kuplířství podle §189 tr. zákoníku (resp. podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb.), nýbrž jako trestný čin obchodování s lidmi podle §168 tr. zákoníku (resp. §232a tr. zákona č. 140/1961 Sb.), který je s ohledem na osobu poškozeného, tedy dítě podle §126 tr. zákoníku, trestným činem speciálním.
Státní zástupkyně se neztotožnila ani s námitkami obviněné, kterými poukázala na údajné porušení pravidel spravedlivého procesu s tím, že pokud nikdy neměla reálnou možnost být přítomna výslechům svědků a klást jim otázky, bylo tím významnou měrou zasaženo do jejích práv. Dle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nedošlo v tomto směru k porušení žádných zákonných ustanovení.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak státní zástupkyně podotkla, že pouhá nepřiměřenost trestu nemůže být důvodem dovolání. Tím, že nalézací ani odvolací soud nepřistoupily k aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, nelze podmiňovat aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani jiného dovolacího důvodu, neboť na užití předmětného moderačního ustanovení není nárok.
Závěrem státní zástupkyně dodala, že pokud bylo dovolání obviněné zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu a pokud dovolací námitky obsahově neodpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak v uvedeném ohledu neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Především je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud o tomto dovolání obviněné již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 30. 3. 2016, pod sp. zn. 4 Tdo 356/2016. Dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. V tomto rozhodnutí rovněž podrobně rozvedl důvody, které ho k rozhodnutí vedly.
O ústavní stížnosti, kterou obviněná podala jednak proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, jednak proti rozsudku nalézacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jež jsou výše citovány, rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16 tak, že výrokem ad I. vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 4 Tdo 356/2016, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo vyjádřit se k prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem vyslýchat svědky proti sobě podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Výrokem ad II. bylo toto rozhodnutí zrušeno, a dle výroku ad III. byla ústavní stížnost odmítnuta.
Podle §314h odst. 1 tr. řádu po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil.
Vzhledem k této zákonné povinnosti bude v dalších pasážích Nejvyšší soud stručně citovat závěry nálezu Ústavního soudu, z nichž vyplývá rozsah pochybení všech ve věci rozhodujících soudů.
Ústavní soud konstatoval závažné porušení ústavních práv obviněné, pokud nebyly osobně vyslechnuty (viz body 107-125 nálezu) svědkyně „X. X.“*), A. Ch. a M. Š., byť se obviněná jejich osobního výslechu domáhala a byla tak zbavena možnosti klást těmto svědkyním osobně dotazy. Ústavní soud shledal, že neexistoval dostatečný důvod pro nepřítomnost svědkyně A. Ch., která se má dle výpovědi příbuzného zdržovat někde v zahraničí. Obecné soudy nepátraly za pomoci policie zda se svědkyně v zahraničí skutečně nachází, nevyužily mechanismů mezinárodní právní pomoci a tudíž nevyvinuly veškerou rozumnou snahu, aby zajistily přítomnost této svědkyně. Neprokázaly tedy, že je svědkyně nedosažitelná a její nepřítomnost u jednání je tedy shledávána jako nedůvodná.
Svědkyně „X. X.“*) a M. Š. nalézací soud nevyslechl, neboť tyto svědkyně žijící na Slovensku, se k výpovědi do České republiky nedostavily. Obecné soudy však mají povinnost vyvinout veškerou rozumnou snahu k zajištění přítomnosti svědků v řízení. Ústavní soud připouští, že tyto dvě svědkyně nelze donutit k tomu, aby se dostavily do České republiky, ale s ohledem na Úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie z 29. 5. 2000, vyhlášené pod č. 55/2006 Sb.m.s. lze provést výslech svědka prostřednictvím videokonference. Obecné soudy této možnosti nevyužily, ačkoliv se toho obviněná výslovně domáhala. V úvahu rovněž připadala možnost provést znovu výslech těchto dvou svědkyň slovenskými orgány na základě dožádání v přítomnosti stěžovatelky a její obhájkyně. U těchto dvou svědkyň tak nejde o dostatečně zdůvodněnou nepřítomnost a obecné soudy neprokázaly existenci závažné skutečnosti, která by bránila opakování výslechu těchto svědkyň. Nelze pominout, že právě výpovědi všech řádně nevyslechnutých svědkyň přispěly k odsouzení obviněné, je jim proto nutno přiznat charakter důkazů se značnou váhou.
Pokud obviněná navrhovala jako důkaz přečtení části německého spisu obsahující výpověď svědkyně „X. X.“*), a tento důkaz nebyl proveden, jde o opomenutý důkaz, který měl sloužit k prokázání toho, že svědkyně není věrohodná. Pokud obecné soudy nevyložily, proč neprovedly důkaz navrhovaný obviněnou, porušily její právo na spravedlivý proces. Vycházely pouze ze slovenských protokolů o výpovědi svědkyně „X. X.“*), s návrhem na čtení německých protokolů se nevypořádaly.
Pokud krajský i vrchní soud považovaly za důkaz proti obviněné i německý rozsudek, jímž byl odsouzen majitel S. C., v němž měla pracovat „X. X.“*), je zřejmé, že byl porušen princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 21 Listiny. Z tohoto principu plynou dva požadavky: 1) soudy se musí zdržet prohlášení, že trestným činem je vinen člověk, který v řízení vůbec nevystupoval jako obviněný; 2) rozhodnutí soudu v trestním řízení v něm obsažené hodnocení zjištěných skutečností nemůže být použito jako důkaz proti člověku, který v tomto řízení nevystupoval jako obviněný. Takové rozhodnutí ani hodnocení skutečností nemá vůči tomuto člověku povahu věci pravomocně rozsouzené, relevantní důkazy musí být znovu provedeny a zhodnoceny v řízení, v němž bude tento člověk vystupovat jako obviněný z příslušného trestného činu. V projednávané věci soudy obou stupňů použily jako důkazy proti obviněné rozsudky z jiných trestních řízení, v nichž nevystupovala jako obviněná a nemohla v nich nijak hájit svá práva. Odkazované rozsudky z jiných řízení nelze pokládat za podpůrné důkazy (viz body 127-129).
Ústavní soud doporučil Nejvyššímu soudu (viz bod 142), aby zvolil nejvhodnější cestu nápravy shledaných pochybení v rámci procesních prostředků poskytovaných podústavním právem, když opakovaně zdůraznil nutnost vypořádat se s důkazním návrhem obviněné na čtení německého spisu s výpovědí „X. X.“*).
Vycházeje z povinnosti stanovené §314h odst. 1 tr. řádu a citovaných závěrů Ústavního soudu vyjádřených v nálezu, Nejvyšší soud je za tohoto stavu věci povinen konstatovat, že dovolání obviněné opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. řádu bylo vzhledem k výše specifikovaným pochybením majícím původ v existenci nezákonných důkazů, opomenutých důkazů a porušení pravidel spravedlivého procesu, je opodstatněné.
Dovolací námitka vznesená podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se podle názoru Nejvyššího soudu s tímto dovolacím důvodem zásadně míjí. Ten je dle znění citovaného zákonného ustanovení dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Je zřejmé, že v posuzované trestní věci nenastala ani jedna z těchto eventualit. Pachatel trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je ohrožen trestem odnětí svobody v trvání pět až dvanáct let. Obviněné byl uložen trest odnětí svobody, který je citovanou normou výslovně stanoven jako jedna z alternativ, jinak připadá v úvahu rovněž uložení trestu propadnutí majetku podle §52 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, v trvání šesti roků, tedy trest při spodní hranici trestní sazby. Obviněné tak nebyl uložen ani druh trestu, který zákon nepřipouští, ani ve výměře mimo stanovenou trestní sazbu. Důvod k mimořádnému snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v posuzovaném případě nenastal, obviněná ze zištných a nízkých důvodů kořistila z prostituce nezletilé, a takto získané prostředky byly zdrojem příjmů, z nichž dokonce financovala i hypotéku na své bydlení. Pokud obviněná akcentuje skutečnost, že od doby spáchání deliktu do doby odsouzení uběhl značný časový úsek, není pochyb, že se na tomto časovém průtahu sama nejvýrazněji podílela svým útěkem do ciziny. Touto námitkou se ostatně zabýval také Ústavní soud ve svém výše citovaném nálezu (body 61-64) v souvislosti s obviněnou zpochybňované zákonnosti řízení proti uprchlému a neshledal ji důvodnou.
O podaném dovolání poté Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 2 To 68/2015, současně i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 3 T 13/2009. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že vytýkané vady se vztahují na dokazování před soudem prvního stupně, vzhledem k rozsáhlosti a náročnosti požadovaného doplnění dokazování, není v možnostech odvolacího soudu řízení takto doplnit, proto byla věc vrácena nalézacímu soudu. Tento soud je vázán povinností doplnit dokazování v naznačeném rozsahu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 2. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.