ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.56.2017.3
sp. zn. 6 Tdo 56/2017-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2017 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. B. N ., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 8 To 78/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 5/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 To 78/2016-1016, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, č. j. 45 T 5/2016-938 , byl obviněný V. B. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak pokusem zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §272 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (ad 1) a jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době kolem dne 15. 4. 2015 v P.– H. M., M., v nebytových prostorách domu, které užíval jako prádelnu a sklad zboží, po předchozím uvážení a v úmyslu usmrtit svou manželku poškozenou T. P. T. T., bez příslušného povolení, sestrojil nástražný výbušný systém (NVS), skládající se z uzavřeného tenkostěnného obdélníkového kovového profilu o rozměrech cca 80 x 40 x 300 mm se zavařeným dnem, který sloužil jako tzv. výmetné pouzdro, které naplnil přibližně 400 – 600 gramy černého prachu a souborem kovových fragmentů z kulatiny o průměru 8 mm a 10 mm a nářaďových miniaturních bitů, které následně fixoval v těle NVS bílou plastovou hmotou (tmelem), a takto vytvořený nástražný výbušný systém ukryl v předmětných nebytových prostorách až do dne 21. 4. 2015, kdy jej kolem 10.00 hod. přemístil do vozidla zn. Škoda Octavia Combi, RZ ..., o němž věděl, že ho v té době užívala poškozená, a uschoval ho pod sedadlem s tím, že vlastní instalaci provede později, zatímco v průběhu dne poškozená T. P. T. T. vozidlo používala, aniž by věděla, že je v něm tento NVS uložený, a když téhož dne kolem 21.00 hodin přijeli oba společně do místa bydliště, poškozená odešla jako první a obviněný auto zaparkoval na veřejném parkovišti v M. ul. poblíž domu č. .., které je, spolu s přilehlými chodníky, běžně užívané obyvateli okolních domů a dětmi jako cesta do nedaleké školky a základní školy, v bezprostřední blízkosti zde umístěných kontejnerů na odpad a dalších zaparkovaných aut, a poté využil nepřítomnosti poškozené a uschovaný NVS připevnil k tyči volantu plastovou elektro svorkou bílé barvy, přičemž iniciační okruh byl tvořen automobilovým zapalovačem jako iniciátorem ukostřeným kovovým tělem obalu NVS přes kostru vozidla a druhým pólem pravděpodobně ke spínači brzdových světel nebo spínací skříňce vozidla tak, že z automobilového zapalovače vzal horní část, která se rozžhavuje po zapojení, a poté ji připojil jedním drátem od zapalovače a druhým drátem od pojistek pod volant a takto připojený díl automobilového zapalovače vhodil do obalu NVS a celý otvor ucpal papírem, následně auto uzamkl dálkovým ovladačem a odešel do bytu, a když poškozená dne 22. 4. 2015 kolem 10.00 hod. začala startovat vozidlo, došlo k iniciaci NVS, následkem čehož došlo k výbuchu a požáru vozidla a k masivnímu poškození vnějšího i vnitřního prostoru auta, ze kterého byly plastové díly a střepy z auta rozmetány v okruhu do 30 metrů, a to jak v důsledku tlakové vlny, tak i v důsledku působení jednotlivých kovových fragmentů uložených v NVS, a poškozená v důsledku výbuchu utrpěla popálení rohovek obou očí s poruchou vidění, krevní výrony pod spojivkami očí, pohmoždění očních víček s otoky víček, popálení dýchacích cest, popálení obličeje a dolních končetin II. stupně (v celkovém rozsahu asi 15% povrchu těla), oděrky na obličeji a mnohočetné tržně zhmožděné rány obou dolních končetin (některé zasahující až do svaloviny), což si vyžádalo poskytnutí speciální lékařské péče ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady na anesteziologicko–resuscitační klinice, kde byly zajištěny životní funkce a následnou odbornou konziliární péči na pracovišti Kliniky popáleninové medicíny FNKV a Oční kliniky FNKV s hospitalizací do 26. 5. 2015 a dalším léčením do 23. 7. 2015, a v případě neposkytnutí této specializované multioborové péče byla v bezprostředním ohrožení života, jelikož vzniklá zranění mohla vést k její smrti následkem úrazového šoku, komplikací popálení dýchacích cest a popáleninového šoku, přičemž v důsledku výbuchu byly ohroženy zásahem odletujících střepů, plastových součástí a zejména kovových fragmentů umístěných v NVS do hlavy a očí, příp. dalších částí těla i (další) osoby, pokud by se v této době zdržovaly na výše uvedeném veřejném prostranství a komunikacích v poloměru 20 metrů od zasaženého automobilu, k čemuž však pouze náhodou nedošlo;
2) od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 25. 6. 2007 do 26. 5. 2015, naposledy v P.– H. M., M., ve sklepní kóji v suterénu domu náležející k bytu č. 1, který obýval se svou rodinou, bez povolení přechovával nejméně 200 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm Luger, české komerční výroby ve čtyřech silně poškozených papírových krabičkách a bílé plastové krabici od autolékárničky a 50 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm BROWNING, zn. S & B, české komerční výroby ve dvou plastových kontejnerech.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §272 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §70 odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 200 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm Luger a 50 ks pistolových kulových nábojů ráže 9 mm BROWNING zn. S & B.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku v neprospěch obviněného podala státní zástupkyně, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 To 78/2016-1016 , jímž podle §256 odst. 2, 3 tr. ř. (správně §259 odst. 2, 3 tr. ř.) výrok napadeného rozsudku doplnil tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, regionální pobočku Praha, Praha 1, Na Perštýně 6 odkázal s nárokem na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“). Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když namítá, že napadeným rozhodnutím z části nebylo vyhověno řádnému opravnému prostředku státní zástupkyně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů na aplikaci ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku.
5. Dovolatel poukazuje (i s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016) na to, že použití §58 odst. 5 tr. zákoníku je mimořádné, a podotýká, že při nezpochybnění skutkových zjištění odvolacím soudem nelze přeceňovat to, že ovládací schopnosti obviněného byly poněkud sníženy. Připomíná, že obviněný tvrdil, že byl ve velkém stresu, který ovlivnil jeho jednání. U hlavního líčení konaného dne 19. 5. 2016 ovšem k dotazu státní zástupkyně potvrdil, že „bombu“ sestrojil již dne 15. 4. 2015 a aktivoval ji až dne 21. 4. 2015. Tato skutečnost a rovněž charakter sestrojeného nástražného výbušného systému svědčí podle jeho názoru o promyšleném jednání. Obviněný do sestrojeného výbušného systému kromě střelného prachu nasypal miniaturní kovové bity a nastříhané kusy drátů, přičemž tyto komponenty při rozmetání při explozi výrazně zvyšují ranivost výbuchu. Připomíná, že znalec Ing. Jiří Ekrt vyvrátil obhajobu obviněného v tom smyslu, že do „bomby“ použil prach pouze ze dvou „petard“ (šlo o 400 až 600 gramů černého prachu). Účinek sestrojeného výbušného systému byl navíc umocněn tím, že byl použit v uzavřeném prostoru auta a měl charakter zbraně hromadně účinné. Projevil se jako granát, kdy vedle vlastního výbuchu, tedy tlakové vlny a ohňového efektu, dojde navíc ještě k rozmetání kovových segmentů do okolí. Vyjádření znalce je tak podle jeho mínění v příkrém rozporu se závěrem odvolacího soudu o nedostatečné účinnosti nástražného výbušného systému. Opak je potvrzen i protokolem o ohledání místa činu, v němž popsaná destrukce vozidla rozhodně nesvědčí o nedostatečné účinnosti výbušného systému. Prokazuje se jím i rozptyl kovových fragmentů.
6. Nejvyšší státní zástupce zmiňuje, že podle důkazů provedených u hlavního líčení mohlo ke zranění náhodných chodců dojít do vzdálenosti 20 metrů od epicentra výbuchu. Poblíž je mateřská školka a škola. Podle znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví MUDr. Jiřího Hladíka zranění poškozenou přímo ohrožovalo na životě, a pokud by se v době výbuchu pro něco v autě sklonila, znamenalo by to její smrt. Osobám, které by se v době výbuchu pohybovaly v okruhu 20 metrů od centra výbuchu, mohla být způsobena vážná zranění, která tento znalec u hlavního líčení specifikoval. Tvrzení obviněného, že chtěl poškozenou pouze postrašit, považuje dovolatel za rozporné se samotným charakterem, resp. konstrukcí nástražného výbušného systému. Vložení kousků kovu pro zvýšení ranivého účinku jasně svědčí o tom, že obviněný jednal minimálně v nepřímém úmyslu poškozenou usmrtit. V kritický den poškozená obviněnému telefonovala a z jejího dotazu, kde je auto zaparkováno, mu muselo být jasné, že s autem chce odjet. Přesto obviněný neučinil nic, aby jí v odjezdu zabránil a odpálení nálože tak odvrátil.
7. Dovolatel zdůrazňuje, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na zkušenosti obviněného v sestrojování nástražných výbušných zařízení získané za vietnamské války, pak tato okolnost nesvědčí o nižší závažnosti pokusu vedoucí k důvodnému použití moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný tyto zkušenosti, resp. „dovednosti“ (jež ostatně, pokud jde o sestrojení elektricky odpalované nálože, nepochybně má i řada dalších lidí, např. z vojenské služby nebo třeba z trhacích prací v lomu či ve stavebnictví) zneužil pro naprosto neadekvátní řešení osobního problému. Ignoroval skutečnost, že děti může připravit o matku, a projevil lhostejnost a bezohlednost k tomu, že mohou být vážně zraněny i další osoby, které by se poblíž výbuchu nacházely. To, že nedošlo k fatálnímu následku u poškozené ani ke zranění dalších osob, byla pouze otázka náhody. Podle dovolatele soud při úvaze o trestu rovněž přecenil nynější postoj poškozené, která se snaží své potíže bagatelizovat, jak to uvedl u hlavního líčení znalec MUDr. Jiří Hladík.
8. Obviněný se dopustil pokusu zvlášť závažného zločinu a k tomu i dalších dvou dokonaných přečinů, přičemž v rámci zmíněného pokusu učinil zjevně vše, aby nastal následek. Jeho jednání přitom bylo realizováno důsledně, až pracně, a se zjevným promyšlením. Nedosažení následku v plném rozsahu bylo důsledkem nikoli volního úkonu obviněného, ale pouze dílem náhody. To ve svém souhrnu a s přihlédnutím ke všem okolnostem značí, že útok obviněného nevykazuje žádné zvláštní znaky, které by mohly či měly v konkrétním případě způsobit snížení závažnosti pod obvyklou úroveň. Dovolatel konstatuje, že moderační ustanovení podle §58 odst. 5 tr. zákoníku bylo použito, aniž by v daném případě byly splněny podmínky zákonem stanovené; obviněnému měl být uložen trest odnětí svobody vyměřený v rámci zákonné trestní sazby §272 odst. 3 tr. zákoníku, byť spíše při její spodní hranici.
9. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 8 To 78/2016, i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
10. Obviněný se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Lžičaře. Podle obviněného je dovolání reakcí na podané odvolání, v němž dovolatel nenamítá nic, co by již nebylo obsaženo v odvolání státní zástupkyně. Obviněný míní, že nejvyšší státní zástupce „po překvalifikaci soudem I. stupně“ přehlíží, že pokus trestného činu se musí odrazit v celkovém posuzování případu, neboť škodlivý následek ve vztahu k obecnému ohrožení vůbec nenastal a byl značně vzdálen hypotetickému následku. Kvituje závěry soudu prvního stupně, který mu vyměřil trest nedosahující ani samé spodní hranice použité právní kvalifikace, protože takový trest by byl nepřiměřeně tvrdý a dopadající na jeho rodinu. Dovolateli vytýká, že neshledává žádná jeho pozitiva a přehlíží jak jeho doznání, tak jeho objektivní duševní stav před činem. Nacházel se ve velkém stresu a jeho snaha mít spořádanou rodinu se nesetkala s dostatečnou odezvou. Staral se o autistického syna, který na něho je silně fixován. Od manželky, která nehovoří českým jazykem a jež dovolatele nemůže nahradit, nelze očekávat poskytnutí pomoci při studiích.
11. Obviněný připomenul, že motivem jeho jednání byla opakovaná nezastíraná nevěra ze strany poškozené. S odkazem na závěry znalce Tichého připomíná, že si nemusel vůbec uvědomovat následky svého jednání. Zdůrazňuje, že oba znalci hovořili o snížení jeho ovládací schopnosti o 50%. Subnormní intelekt měl podle znalců vliv na představivost a úvahy dovolatele, co se všechno může stát (nemusel vůbec předpokládat, jak nálož umístěná ve vozidle bude reagovat). Nemožnost řešení krize a odlišnosti při vnímání krizových situací v manželství vyplývá i z toho, že je příslušníkem asijské komunity. Svého jednání upřímně litoval a lze mu věřit, že se jeho jednání nebude opakovat. Z jeho strany nešlo o plánovanou smrt manželky. Připomíná, že do současné doby byl bezúhonný, není agresivní. S poukazem na závěry znalce a argumentaci dovolatele, který hovoří o obecném ohrožení (hrozilo bezprostřední nebezpečí lidí), pokládá pouze o hypotézy, které nemají reálný podklad. Lze mít pochybnosti, zda byla naplněna subjektivní stránka trestného činu, resp. zločinu. Úmysl vydat jiné osoby nebezpečí smrti nebyl v žádném případě dán a toto ani nezamýšlel. Upozorňuje, že ve vztahu k obecnému nebezpečí nestačí, že jednáním pachatele byla vytvořena situace, z níž nebezpečný následek teprve mohl vzniknout.
12. S ohledem na skutečnosti uvedené ve svém vyjádření obviněný navrhl, aby dovolání nejvyššího státního zástupce bylo odmítnuto.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
A) Obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa) . Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští , se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
B) Vlastní posouzení
17. Protože Nejvyšší soud shledal, že námitky nejvyššího státního zástupce stran aplikace moderačního ustanovení podle §58 odst. 5 tr. zákoníku byly z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněny formálně relevantně a navíc způsobem, jenž znemožňuje, aby o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto způsobem upraveným §265i odst. 1 tr. ř., formou jeho odmítnutí, přistoupil k posouzení podaného mimořádného opravného prostředku na podkladě přezkoumání napadeného rozhodnutí podle §265b odst. 3, 4 tr. ř.
18. Ustanovení §58 odst. 5 tr. ř., jehož nedůvodná aplikace je dovolatelem vytýkána, stanoví, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, přičemž není vázán omezením stanoveným v §58 odst. 3 tr. zákoníku.
19. Použití §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokus nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle §58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání , z jeho formy a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu , k němuž směřovaly, dále tím , do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel , jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 –799).
20. Jak plyne z výše uvedeného, mimořádnost postupu soudu spočívajícího v aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku umožňujícího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby pachateli, jenž se dopustil pokusu trestného činu, musí vycházet z podrobného a přesvědčivého zhodnocení naplnění zákonných podmínek, na něž je snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby vázáno. Již z faktu, že zákon stanoví (§21 odst. 2 tr. zákoníku), že [p]okus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin a současně z toho, že ustanovení §58 odst. 5 vyzdvihuje (zvláštní) povahu a závažnost přípravy ( … má vzhledem k povaze a závažnosti… pokusu… za to… ), lze dovodit, že důvodnost závěru o možnosti aplikace zmíněného ustanovení musí být primárně založena na zhodnocení konkrétních skutečností charakterizující čin pachatele (jenž naplňuje uvedené vývojové stadium) z toho hlediska.
21. Je-li citovaný zákonný požadavek konfrontován s tím, co obsahuje odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba konstatovat, že ve vývodech soudu prvního stupně není naplněn. Je totiž třeba připomenout, že odsuzující rozsudek je, co se týče zdůvodnění výroku o trestu, výrazně skoupý, neboť stran výroku o uloženém trestu odnětí svobody se omezuje na konstatování, že soud (z hlediska výměry trestu) dospěl k závěru , „že uložení trestu odnětí svobody a použití trestní sazby odnětí svobody trestní zákonem stanovené by pro obžalovaného bylo nepřiměřeně přísné a vzhledem k povaze a závažnosti pokusu trestného činu a s přihlédnutím k osobě obžalovaného lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání“ , přičemž (z hlediska způsobu výkonu uloženého osmiletého trestu) „obžalovaný i přes spáchaný závažný trestný čin není natolik narušeným pachatelem, aby musel trest vykonávat v nejpřísnějším typu věznice“.
22. Nutno dodat, že tyto závěry učinil nalézací soud v návaznosti na skutečnosti jím předtím zmíněné. V pasáži předcházející citovanému zhodnocení však – po obsahovém vymezení okolností rozhodných při zvažování otázky stanovení druhu a výměry trestu (§39 odst. 1 tr. zákoníku), a okolností rozhodných pro posouzení povahy a závažnosti trestného činu (§39 odst. 2 tr. zákoníku) – v konkrétnosti uvedl pouze následující skutečnosti: „… byť povaha a závažnost trestných činů, které obžalovaný spáchal, je (z)ávažná, nelze přehlédnout jisté okolnosti zejména na straně obžalovaného, které částečně snižují tuto závažnost. Soud především poukazuje na okolnost, že podle znaleckého posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, byla ovládací schopnost obžalovaného v době činu snížena v důsledku dlouhotrvajícího stresu z chování poškozené o padesát procent, tedy měrou nikoliv zanedbatelnou. Soud hodnotil ale především okolnost, že se v daném případě jednalo toliko o pokus trestného činu, který nebyl dokonán, byť bez přičinění obžalovaného a samotné zranění poškozené, i když se jednalo o těžkou újmu na zdraví, nezanechalo trvalé následky. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 8 T 289/2014, ze dne 19. 12. 2014, bylo podle §307 odst. 2 tr. řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný dle §274 odst. 1 tr. zákoníku, se stanovením zkušební doby do 19. 12. 2015. Z výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác, je obžalovaný hodnocen kladně, dle sdělení věznice udržuje písemný a návštěvní kontakt s rodinou.“
23. Citovaná pasáž rozsudku přesvědčivě dokládá to, že soud první stupně se v ní zdaleka nezabýval všemi okolnostmi, jež ustanovení §39 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku vyjmenovávají. Navíc je zřejmé, že ve prospěch obviněného hodnotí skutečnost, jež je ve své obecnosti (vývojové stadium pokusu a s ním spojený nedostatek následku) z pohledu §85 odst. 5 tr. ř. irelevantní, míněno v tom směru, že je sice výchozím předpokladem pro jeho aplikaci, avšak sama o sobě (tj. bez splnění podmínky zvláštní povahy a závažnosti tohoto vývojového stadia) užití tohoto ustanovení odůvodnit nemůže.
24. Odvolací soud v daném směru nápravu nezjednal, neboť ani on ve své argumentaci důvodnost aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku v posuzované věci přesvědčivým způsobem nedoložil. Podle jeho hodnocení nalézací soud správně vzal v úvahu „jak specifické okolnosti případu, tak i zcela nestandardní osobu samotného obžalovaného“.
25. Ačkoli odvolací soud připustil, že „podobný způsob usmrcení oběti není příliš běžný a že s sebou nese rizika pro další náhodné oběti“ , konstatoval, že „nálož byla vyrobena značně amatérsky a její ničivá síla byla nesrovnatelně nižší, než jsou např. aktuálně známé nálože odpalované při teroristických útocích“. I když podle odvolacího soudu „… byla nálož schopná poškozenou usmrtit a způsobit i další následek předpokládaný danou právní kvalifikací, fakticky se tak nestalo a důvodem byla nejen včasná lékařská pomoc, ale zejména nedostatečná účinnost nástražně výbušného systému“. Z této citace nutno usoudit, že specifikum případu podle odvolacího soudu spočívá v amatérském způsobu výroby nálože a v její nedostatečné účinnosti.
26. Co se týče specifiky osoby obviněného, je podle odvolacího soudu dána tím, že „jeho motivace je odpovídající jak stupni jeho inteligence, tak jím pojímaným vzorcům chování v rámci vietnamské menšiny. Snaha zachovat se „správně“, aby se nestal terčem kritiky, jej vedla k, pro Evropana, nepochopitelnému rozhodnutí v řešení této situace. Znalosti a dovednosti pro sestrojení NVS měl z dob vietnamské války. V době činu byly jeho ovládací schopnosti sníženy na 50%“. Z tohoto vyjádření lze usuzovat, že ve prospěch obviněného byly hodnoceny jeho etnikum, resp. z ní dovozované vzorce chování, nižší intelekt a podstatné snížení ovládací schopnosti dovolatele.
27. Nutno zmínit, že odvolací soud, jenž shledal řešení přijaté soudem nalézacím za zákonu odpovídající, zmínil jako pozitiva i snahu poškozené minimalizovat následky svého zranění, její usmíření s dovolatelem, příznivou možnost nápravy dovolatele a úhradu způsobené škody.
28. Způsob, jímž odvolací soud zdůvodnil důvodnost užití §58 odst. 5 tr. zákoníku, nelze považovat za akceptovatelný. Jak již plyne z výše uvedeného, uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí trestní sazby, musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi skutku, za nějž se takový trest pachateli ukládá. Musí být proto zjištěny takové okolnosti, jež jsou svým významem srovnatelné (při odlišnosti dané vývojovým stadiem) s těmi, které musí být zjištěny, má-li být trest odnětí svobody pachateli trestného činu uloženy podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Ty již v dostatečném rozsahu vymezila judikatura, na niž lze odkázat (srov. zejm. rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr. a č. 24/2015 Sb. rozh. tr.). To, že na jejich splnění je nutno bezpodmínečně trvat, lze doložit i poukazem na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se k dané problematice vyslovila. Nejvyšší soud tak např. v usnesení ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 6 Tdo 995/2016, uvedl následující skutečnosti: „… ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zakotvuje tři podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – a to s ohledem na její dolní hranici - by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně, což znamená, že musí být splněny zároveň. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení všech okolností případu a poměrů pachatele, nestačí tedy jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele, anebo o obě tato hlediska zároveň. Vždy ovšem bude stačit splnění alespoň jednoho z nich. Okolnostmi případu z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zejména všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 5/1966 Sb. rozh. trest.). Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty, pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují [Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 690 s.]. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele, mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu, anebo jen na dobré možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek. Pokud jde o poměry pachatele, jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 690 s.). Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování splnění této zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele jako na objekt trestu s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru stanovená v §39 tr. zákoníku, včetně okolností polehčujících a přitěžujících podle §41 a 42 tr. zákoníku. Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též jiný přípustný druh trestu (§53 odst. 1 tr. zákoníku) nebo i ochranné opatření (§98 tr. zákoníku) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář, 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 691 s.).“
30. K okolnostem, za jakých lze uvažovat o aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku se vyslovilo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016. To ve svém odůvodnění zmínilo mimo jiné tyto skutečnosti: „Rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku, zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin. Trestní zákoník v ustanovení §58 odst. 5 umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. […] Použití moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Nelze pominout, že snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a navíc lze k němu přistoupit jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.“ Uvedené rozhodnutí zdůraznilo, že o použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku lze uvažovat zejména u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek. I z něj tak plyne, že v ostatních případech (jako je tomu i v případě hodnoceném) musí být možnost aplikace citovaného ustanovení předmětem bedlivého posouzení konkrétních skutečností charakterizujících spáchaný čin a osobu jeho pachatele.
31. Již výše (body 21. až 23.) bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně požadavkům na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí (co se týče právního následku trestní odpovědnosti dovolatele) zásadním způsobem nevyhověl a že požadovanou nápravu (body 24. až 27.) nepřinesl ani rozsudek soudu odvolacího. V případě soudu druhého stupně tomu je tak proto, že jeho hodnocení (alespoň některých) akcentovaných skutečností neodpovídá skutkovým zjištěním, jež jsou obsažena v rozsudku soudu nalézacího, resp. takovým, jež mají svůj podklad v soudem provedených důkazech.
32. Dovolateli je nezbytné přisvědčit v tom, že zcela nepřípadným způsobem odvolací soud ve prospěch obviněného hodnotil vlastní účinnost výbušného systému, jakož i následek, který jeho detonace přinesla. Za zcela vadné a rozporné s odborným závěrem znalce, jenž byl převzat soudem prvního stupně, je nezbytné označit tvrzení soudu druhého stupně, že k usmrcení poškozené nedošlo zejména vlivem nedostatečné účinnosti trhaviny ( „…fakticky se tak nestalo a důvodem byla nejen včasná lékařská pomoc, ale zejména nedostatečná účinnost nástražně výbušného systému“ ). Uvedené konstatování je vnitřně rozporné již proto, že v téže větě uvedený soud uvádí, že „… byla nálož schopná poškozenou usmrtit a způsobit i další následek předpokládaný danou právní kvalifikací…“ ). Byť je zřejmé, že nálož měla limitovanou účinnost danou množstvím použité náplně, přesto podle odborných závěrů byla (za znalcem konkretizovaných podmínek) schopna jak usmrtit samotnou poškozenou, tak vážně zranit další v blízkosti (v okruhu 20 m) se vyskytující jedince. Při daných zjištěních dále nerozvedený závěr odvolacího soudu, že „její ničivá síla byla nesrovnatelně nižší, než jsou např. aktuálně známé nálože odpalované při teroristických útocích“ , vyvolává dojem, že podle odvolacího soudu by teprve nálož takto zvažovaných vysoce destrukčních účinků, resp. její užití obviněným, byly způsobilé odůvodnit uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby. Takto však podle názoru dovolacího soudu postupovat nelze.
33. Soudy obou stupňů podstatným způsobem upozadily jasný závěr plynoucí z jejich skutkových zjištění (rozdílného data výroby výbušného systému, jeho instalace ve vozidle a jeho aktivace), tj. že obviněný svůj čin spáchal s rozmyslem, byť jeho racionální rozvaha byla podle zjištění znalců snížena, a naopak přecenily význam poznatku o podstatném (50%.) snížení ovládací schopnosti obviněného. Takové snížení ovládací schopnosti – v rozsahu, jež zakládá důvod jeho označení za podstatné – nemůže (i přihlédnutím k vyjádření znalce např. na č. l. 882) nabýt tak dominantní povahy, jakou mu soudy nižších stupňů přiznaly.
34. Stejně tak odvolacím soudem zmíněná specifičnost subjektivního prožitku usuzované nevěry poškozené obviněným [rozsudek nalézacího soudu v daném směru konkrétní skutkový závěr o důvodnosti podezření dovolatele nevyjádřil, v části shrnující obsah důkazů nelze nezaznamenat vyjádření poškozené (str. 8 rozsudku) oponující tvrzení obviněného], vázaná na jeho etnikum ve své podstatě (má-li odůvodnit závěr o možnosti uložení trestu pod spodní hranici trestní sazby) znamená jistou rezignaci na ochranu majoritní společnosti, neboť přijetí této koncepce ohrožuje plnění základních funkcí trestního práva, zejm. funkce ochranné. Daná specifičnost vázaná na osobu pachatele sice může jistý stupeň zohlednění odůvodnit, např. v podobě okolnosti polehčující, rozhodně však nemůže vést k tomu, aby založila důvod pro prolomení zákonné spodní hranice trestní sazby.
35. Vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jejíž dosažení je třeba při ukládání trestu pachateli trestného činu sledovat, musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) vést k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním §38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům. Tedy, aby v tomto směru působil jako jasný signál adresovaný ostatním členům společnosti stran vymezení toho, „jaké jednání je nežádoucí, v čem je smysl trestněprávních norem a jaké důsledky jsou neodvratně spjaty s pácháním trestných činů.“ – srov. Kratochvíl, V. a kol . Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha : C. B. Beck, 2012. s. 555.
36. V případě posuzovaném samotný charakter činu dovolatele (destruktivní čin směřující k usmrcení manželky a bezprostředně ohrožující vážnou újmou na zdraví potencionální další osoby vyskytující se poblíž automobilu) patrně nezavdává pochyb o tom, že na tento je nutno nahlížet jako na jednání pro společnost nežádoucí, vyžadující odpovídající trestně právní reakci státu na něj. Rozhodnutí soudů nižších stupňů, jež správně reagovala na právě zmíněnou skutečnost (správným určením trestní odpovědnosti dovolatele – rovina viny), adekvátně nezdůvodněným naplněním podmínek postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, zpochybnila část druhou – tj. jasné vymezení právních následků zjištěné trestní odpovědnosti, tj. důsledků, jež jsou neodvratně spjaty s pácháním trestných činů. Jimi jsou zpravidla postih trestem (tohoto druhu a výměry), jenž na daný trestný čin stanoví trestní zákon ve své zvláštní části. V případě trestu odnětí svobody to je trest uložený v rámci zákonem stanovené trestní sazby, pokud není jeho výměra (ať již v podobě zpřísnění či zmírnění) ovlivněna konkrétními zjištěními podřaditelnými pod ta ustanovení, jež upravují postup mimořádný (§58, §59 tr. zákoníku). Nedodržení zákonných podmínek a uložení trestu pod spodní hranici pak oslabuje působení norem trestního práva, resp. orgánů tyto normy aplikující, ve smyslu generální prevence.
37. Zdůraznilo-li již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, že závažnost pokusu je dána především tím, do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu, pak je nezbytné konstatovat, že oba soudy nižších stupňů v daném směru neučinily poznatky odpovídající důkazní situaci. Dovolateli je nutno dát za pravdu v tom, že z hlediska subjektivního obviněný učinil vše nezbytné, co považoval za potřebné pro spáchání (tudíž i dokonání) činu. Je nezbytné zcela odmítnout ty vývody, jež obviněný uplatňuje ve svém vyjádření k dovolání, tj. že subjektivní stránka činu nebyla prokázána, že vývody dovolatele o bezprostředním ohrožení dalších osob jsou v rovině nepodložených spekulací apod. Taková argumentace je popíráním skutkových zjištění, z nichž soudy nižších stupňů vyšly při právním posouzení skutku obviněného. Z hlediska vývojového stadia je třeba učinit poznatek, že děj se plně rozvinul a že absence následku je dílem náhody a okolností na vůli obviněného zcela nezávislých. V případě poškozené je tomu tak proto, že jen vlivem konkrétních okolností se v době detonace nenacházel v poloze, jež by vedla ke vzniku smrtelného poranění, v případě další osob je tomu tak proto, že se v blízkosti vozidla v kritickém okamžiku nenacházely. Reálně přitom tomu tak být mohlo (např. v podobě dětí z mateřské školy jdoucích na vycházku).
38. Všechna tato zjištění vedou k poznatku, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal důvodně. Učiněná skutková zjištění a argumentace soudů nižších stupňů neumožňují vyslovení závěru, že k aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku došlo za zákonem upravených podmínek. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v důsledku vady zatěžující rozsudek soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pro způsob rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně (projevující se faktickým zamítnutím odvolání podaného proti výroku o trestu) naplněn.
39. Nejvyšší soud proto vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 To 78/2016-1016, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem uvedeného soudu je s přihlédnutím k tomu, co je obsaženo v odůvodnění tohoto usnesení, o podaném odvolání znovu rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu