ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1333.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1333/2016-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 15. března 2017 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného Ing. K. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 12/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 16 T 1/2014 byl obviněný Ing. K. H. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ad. A) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (ad. B). Za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci (konkrétně uvedených ve výroku o trestu). Podle §101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byly zabrány věci (konkrétně uvedené ve výroku o trestu). Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný se trestných činů dopustil tím, že „ad A. jako jednatel společnosti HK-CEDR Trading, s.r.o. se sídlem Praha 5 - Smíchov, Plzeňská 2824/228, IČ 61061697, v úmyslu získat majetkový prospěch a obohatit se, předstíraje, že má vytvořené kontakty na členy královské rodiny K., a tamní podnikatelské subjekty a investory, že je společníkem obchodní společnosti založené v K., má zkušenosti se získáním a následnou realizací stavebních zakázek na území K., případně dalších států v arabském světě, na podporu takových tvrzení se presentoval fotografiemi znázorňující členy královské rodiny, případně vysoké státní úředníky, písemnými pověřeními v arabském, případně anglickém jazyce, tvrzené finanční schopnosti dokladoval nekrytými šeky, aniž by v jeho schopnostech a možnostech bylo zajistit jednání o získání stavebních zakázek, a tím i realizaci stavebních zakázek či zajištění investora pro podnikatelské subjekty působící na území České republiky, přesto, 1. v přesně nezjištěné době měsíce srpna 2011, cíleně navázal prostřednictvím dalších osob kontakt s J. J., osobou samostatně výdělečně činnou pod firmou J. J. – D. T., se sídlem D. …, okres S., s předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování a po nabídce a příslibu zajištění zakázek na stavební práce v K. a S. A. E., aniž by si ověřoval schopnosti a možnosti podnikatele realizovat stavební zakázku v zahraničí, jeho majetkové a finanční schopnosti, po dalších jednáních uskutečněných na území České republiky, na základě ústních příslibů o nutnosti hradit náklady na jeho cesty do K. a s tím spojené výlohy, z něho postupně vylákal různě vysoké finanční částky, zejména v průběhu společné návštěvy K. v první polovině měsíce září 2011 uskutečněné údajně za účelem obchodního jednání směřujícím k uzavření smlouvy o dílo, sdělil J. J. bankovní účet obchodní společnosti, na který má převést finanční prostředky ve výši 1.453.000,- USD jakožto vratnou zálohu, přičemž úhrada částky byla jím podmiňována jako jediný předpoklad pro získání stavební zakázky, resp. uzavření smlouvy na výstavbu, záloha byla jím označená jako vratná a měla být vrácena v okamžiku, kdy katarský investor zaplatí zálohu na provedení zakázky, přičemž na základě takového pokynu kontaktoval J. J. z K. manželku M. J., s pokynem provedení bezhotovostní platby ve výši 1.453.000,- USD, ( částky 26.574.207,60 Kč) na účet společnosti The Rock Trading and Contracting CO. vedený u banky Grand Hamad Street - P.O.Box 3232 ve městě D. státu K., tato částka byla dne 13.9.2011 z účtu J. J. vedeného u Komerční banky a.s., pobočka Vodňany na určený účet odeslána, následně dne 14. 9. 2011 byla uzavřena Smlouva o projektu a stavbě nákupního střediska a rodinných domů mezi společností Bern Contracting Company (vlastník projektu a developer) a HK CEDR Trading s.r.o. , ke které připojil na doporučení obžalovaného J. J. podpis, a na základě tvrzení obžalovaného mělo dojít k stavbě a tím i zajištění stavební zakázky, následně blíže nezjištěného dne, již na území České republiky, uzavřel Ing. K. H. s J. J. mandátní smlouvu, jejímž obsahem byl mimo jiné závazek společnosti HK CEDR Trading s.r.o. vyhledávat pro J. J. na území K. vhodné investiční zakázky a vytvářet tak příležitost k uzavření obchodních smluv, poté v období od října 2011 do února 2012 vystavil na účet J. J. faktury na úhradu vynaložených nákladů na administrativně organizační zabezpečení smluvní výstavby v K. v městě D., konkrétně vystavil a předal předal fakturu ze dne 8.10.2011 na částku 380.000,- Kč, s datem splatnosti oproti předání faktury, kterou mu J. J. uhradil dne 10.10.2011, dále přeúčtování nákladů obchodní cesty do K. od 19.11.2011 do 27.11.2011 ze dne 30.11.2011 na částku 275.501,- Kč, s datem splatnosti oproti předání přeúčtování nákladů, kterou mu J. J. uhradil dne 2.12.2011, dále fakturu ze dne 12.2.2012 na částku 50.000,- Kč, s datem splatnosti 12.2.2012, kterou mu J. J. uhradil dne 13.2.2012, vždy převodem ze svého účtu vedeného u Komerční banky, a.s., na účet společnosti HK-CEDR Trading s.r.o. vedeného u ČSOB a.s. pobočka Praha, dále přeúčtování režijních nákladů s obchodními aktivitami v K. za listopad 2011 ze dne 1.12.2011 na částku 145.000,- Kč, s datem splatnosti oproti předání přeúčtování za 11/2011, kterou mu J. J. uhradil v hotovosti dne 12.12.2011 a mimo předložené faktury J. J. dále uhradil ze svého účtu vedeného u Komerční banky, a.s. na účet společnosti HK-CEDR Trading s.r.o. vedeného u ČSOB a.s. pobočka Praha dne 2.9.2011 částku 150.000,- , dne 16.11.2011 částky 130.000,- Kč, 77.268,- Kč, 46.499,- Kč, 40.357,- Kč, vedle údajně vratné zálohy, která nebyla nikdy vrácena, za údajné náklady spojené s cestou do K., administrativní, organizační a podobné práce vyplatil J. J. Ing. K. H. dalších 1.294.625 Kč; celkem Ing. K. H. získal v období od září 2011 do února 2012 od J. J. nejméně 27.868.832,60 Kč a v této výši mu způsobil majetkovou škodu, přitom přes opakované urgence slibovanou zakázku nezajistil, neinformoval J. J., že společnost The Rock Trading and Contracting Co. bezhotovostně na účet společnosti HK CEDR Trading s.r.o. vedený u ČSOB a.s. , převedla v měsíci září 2011 částku celkem ve výši 14.982.331,- Kč, zálohy nevrátil či nezajistil její vrácení zpět J. J., k realizaci výstavby nedošlo, vybranou zálohu nevrátil, a z takto získaných prostředků na účet společnosti HK CEDR Trading s.r.o. v následném období uhradil své závazky, nakoupil nemovitosti, osobní vozidla a případně hradil další osobní potřeby; 2. v březnu 2012 přislíbil zástupcům společnosti AIDA Export-Import s.r.o. , se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 978/23, IČ 27453821, získání peněžních prostředků od investorů v K. na obchod se zemědělskými komoditami, ačkoliv věděl, že společnost AIDA Export-Import má finanční problémy s financování obchodní činnosti, sliboval zprostředkování osobní schůzky s investory, jehož uskutečnění podmiňoval poskytnutými platbami na svůj účet, postupně vystavil společnosti AIDA Export-Import s.r.o. Praha dne 22.3.2012 fakturu na částku 160.000 Kč se splatností 22.3.2012, téhož dne mu faktura byla uhrazena, dále dne 29.3.2012 vystavil fakturu na částku 185.000 Kč se stejným datem splatnosti, faktura byla uhrazena dne 30.3.2012, konečně poslední částka 80.070 Kč mu byla uhrazena dne 12.4.2012, přičemž žádná konkrétní jednání směřující k zajištění schůzky a jednání s potencionálními investory nevedl, ani to neměl v úmyslu, a takovým jednáním způsobil společnosti AIDA Export-Import s.r.o. škodu ve výši nejméně 425.070 Kč; 3. v blíže nezjištěném době, po náhodně uskutečněném setkání v P., pravděpodobně od října 2012 do konce roku 2012, přislíbil J. G., zajištění finančních prostředků - investic v souvislosti s rekonstrukcí vlakového nádraží a bytového domu v H. K., na základě čehož v přesně nezjištěné době byla uzavřena písemná smlouva o zprostředkování, poté předal J. G. kopie svých projektů k vlastní realizaci vzájemného ujednání, dne 1.11.2012 vystavila společnost HK CEDR Trading s.r.o. prostřednictvím jednatele fakturu na částku 144.000 Kč s datem splatnosti po předložení faktury, z této částky J. G. proplatil 100.000 Kč, zbylou částku 40.000,- Kč po žádosti obžalovaného uhradil v hotovosti při setkání v J., dne 1.12.2012 vystavil Ing. K. H. fakturu na částku 144.000 Kč s datem splatnosti 10.12.2012, která již nebyla proplacena s odůvodněním nespolehlivosti jednání zástupce spol. HK CEDR Trading s.r.o., přičemž žádná jednání k oslovení investorů obžalovaný nevedl ani neměl v úmyslu vést, přičemž uvedeným jednáním způsobil J. G., škodu ve výši nejméně 140.000 Kč; 4. v období od 12.12.2012 do 25.3.2013 v P. či na jiných místech České republiky sliboval zástupcům firmy MEBIKAN spol. s.r.o., se sídlem Masarykova 125/368, Všebořice, Ústí nad Labem, IČ 25441981, dlouhodobou spolupráci při realizaci investičních zakázek v oblasti stavebních a technologických projektů v K., přislíbil vyhledávat vhodné investiční zakázky v této oblasti, vytvářet pro tuto společnost prostředí pro uzavírání realizačních smluv, konkrétně prezentoval přípravu projektu stavby vilových domů, ujišťoval zástupce obchodní společnosti, že má v držení konkrétní projekt umožňující výstavbu nemovitostí, kdy jde o privátní investici ministerského předsedy a člena královské rodiny v jedné osobě, na základě tohoto tvrzení vycestovali zástupci společnosti dne 10.3.2013 do K., kde žádnou konkrétní projektovou dokumentaci neobdrželi, s investory se nesetkali a nebyly realizovány žádné sliby Ing. K. H., projektovou dokumentaci neobdrželi přes přísliby ani dodatečně v průběhu jednání, na podkladě společností MEBIKAN spol. s.r.o. akceptovaných příslibů, vystavila společnost HK CEDR Trading s.r.o. prostřednictvím jednatele fakturu ze dne 22.1.2013 na částku 140.000 Kč, uhrazena dne 1.2.2013, dne 17.2.2013 fakturu na částku 165.000 Kč, uhrazena dne 20.2.2013 a dne 3.3.2013 fakturu na částku 216.000 Kč, uhrazena ve dvou dílčích platbách dne 4.3.2013 a dne 21.3.2013, za poskytnuté finanční plnění a firmě MEBIKAN s.r.o. tak způsobil škodu ve výši nejméně 521.000 Kč, neboť za vyplacené odměny neposkytl žádné deklarované služby a nevykonal slibované práce, dále s marně vynaloženými náklady na cestu do K. zástupců spol. MEBIKAN spol. s.r.o. způsobil další škodu ve výši 121.139,8,- Kč, celkem 642.139,80,- Kč; celkem Ing. K. H. způsobil všem poškozeným organizacím škodu ve výši nejméně 29.174.902,60 Kč., ad B. v době přesně nezjištěné nejméně od roku 2009 do doby svého zadržení, t.j. 26.3.2013 bez povolení, o kterém věděl, že k držení zbraní a střeliva je potřeba ho mít, ve své kanceláři na adrese P. S., J. … přechovával zbraně a střelivo, konkrétně revolver KORA BRNO, kalibr 9 mm KNALL, kdy jde o expanzní zbraň, volně ložené náboje 4 ks zn. WADIE 9 mm CS a 2 ks zn. Sellier & Bellot 9/380 (START), revolver SMITH&WESSON 38 S.&W.SPL., včetně koženého pouzdra na opasek, volně ložené náboje 4 ks Sellier & Bellot ráže 38 Speciál a 2 ks Winchester ráže 38 Speciál, revolver MOD. RG 390, cal. 38 KNALL, volně ložené náboje 3 ks nábojů zn. Sellier&Bellot ráže 38 Speciál a 3 ks nábojů Winchester ráže 38 Speciál, krabičku nábojů zn. Sellier&Bellot ráže 38 Speciál o počtu 39 ks, krabičku nábojů zn. Winchester ráže 38 Speciál 158 GR. LEAD o počtu 48 ks, krabičku nábojů zn. Winchester ráže 38 Speciál 158 gr. Lead o počtu 50 ks, krabičku nábojů zn. Winchester ráže 38 Speciál 158 gr. Lead o počtu 44 ks.“
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný a státní zástupkyně. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 12/2015 podle §258 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o zabrání věci. Nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v části týkající se rozhodnutí o zabrání věci soudu I. stupně.
II.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje ve dvou rovinách, a to v opomenutých důkazech, kdy jím bylo navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem údajně bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut a v extrémním nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy, jakož i v porušení zásady in dubio pro reo, čímž podle obviněného došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k tzv. opomenutým důkazům vytýkal, že soudy v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. neprovedly žádné důkazy svědčící v jeho prospěch, a to ani důkazy jím výslovně navržené v průběhu řízení před nalézacím i odvolacím soudem. Navrhoval důkazy, které podle něj měly ozřejmit podstatu a způsob podnikání ve státě K., zejména např. při realizaci tak velkého projektu, jako měla být výstavba obchodního centra Silver Mall, měly potvrdit, zda pouze předstíral, že má vytvořeny kontakty na členy královské rodiny K. nebo tyto kontakty skutečně má. Obviněný v dovolání vyjmenoval svědky, jejichž výslech navrhoval provést za výše uvedeným účelem. Vytýkal, že soud neprovedl potřebná opatření k tomu, aby mohlo být vyhověno dožádání o právní pomoc v K., a vypočítává okolnosti, které v důsledku toho zůstaly neobjasněny, zda skutečně v K. má založenou společnost, zda je společníkem v této firmě člen královské rodiny, soud podle obviněného nemá žádnou informaci, zda skutečně existuje investor a že existují projekty, o nichž hovořil, že v rozhodné době v K. působily projektové společnosti Bern Contracting Company Ltd. a The Rock Trading and Contracting Co. V této souvislosti cituje závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 132/02 zabývajícího se tzv. opomenutými důkazy. Obviněný dále, ze svého hlediska, popsal některé okolnosti dílčího skutku pod bodem 1) výroku o vině, přičemž uvedl, že společnost Bern Contracting Company Ltd. provedla základní studii a realizovala úvodní geologický průzkum, jakož i další činnosti, za což si podle obviněného oprávněně nárokovala právě onu částku 1 453 00 USD, což není ani obvyklých 5% z ceny díla a nešlo v žádném případě o vratnou zálohu, ale o řádnou nákladovou položku. Že nejde o vratnou zálohu podle obviněného potvrdila i v protokolu Policie ČR v dubnu 2013 i manželka poškozeného. Připojením razítka podpisu poškozeného na smlouvu se stal poškozený smluvní stranou této smlouvy. Obviněný zdůraznil, že poškozený J. J. skutečně uvedenou částku zaplatil, avšak 1 453 000 USD neplnil poškozený ve prospěch obviněného, ale ve prospěch společnosti The Rock Trading and Contracting Co., když tuto společnost on neovládal a nemohl s jejich prostředky disponovat. Šlo tedy podle něj o vztah pouze mezi touto společností a poškozeným J. J., ve kterém on figuroval pouze jako zprostředkovatel. Obviněný vytkl také to, že se soudy nezabývaly skutečností, že poškozený J. J. nakládal s prostředky, které nepatřily jemu ale společnosti Skanska. Zopakoval, že jediným důvodem, proč nebyl předmětný kontrakt realizován, byla nečinnost poškozeného J. J., který nezaložil obchodní společnost v K. V této souvislosti obviněný popsal některá specifika podnikání v tomto státě a uvedl, že dodavatelem stavebního díla v K. může být jen společnost, která má v K. sídlo a jejímž většinovým společníkem je katarský občan. Dále obviněný uvedl, že již při podpisu smlouvy dne 14. 9. 2011 měl jako zprostředkovatel nárok na 2 – 2,5% z rozpočtových nákladů jako odměnu za zprostředkování vůči poškozenému J. J. Také uvedl, že poškozenému zajistil v K. další zakázky v hodnotách desítek milionů Kč, o které údajně poškozený neprojevil zájem. V této souvislosti uvedl, že českým soudům nemůže uniknout růst masivní investiční politiky K. v souvislosti s pořádáním mistrovství světa ve fotbale a zdůraznil, že kdyby poškozený J. J. splnil všechno, k čemu se zavázal, a nezpronevěřil prostředky společnosti Skanska, nemohlo u něho ani ostatních poškozených dojít ke vzniku žádné škody. Soudy podle obviněného rezignovaly na to, aby mu umožnily obhajobu a prokázání pravdivosti jeho tvrzení. Oba soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a naopak ohledně rozhodných okolností postupovaly podle neexistující zásady „v pochybnostech v neprospěch obžalovaného“, když toliko uvěřily poškozenému J. J. a jeho manželce. Obviněný doplnil dovolání o seznam dokladů a příloh na č. l. 3410 a následujících tr. spisu na podporu svých argumentů.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání přes svůj značný rozsah neobsahuje jedinou námitku, kterou by obviněný vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. K námitkám týkajícím se tzv. opomenutých důkazů uvedl, že není povinností soudů provést všechny obviněným navrhované důkazy. Provedení dokazování cestou právní pomoci v K. bylo podle státního zástupce zjevně neproveditelné vzhledem k negativnímu postoji a naprosté nečinnosti katarské strany, jejíž spolupráci si české orgány činné v trestním řízení nemohou žádným způsobem vynutit. V tomto směru odkázal na argumentaci na str. 6 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud se obviněný domáhá výslechu některých dalších svědků, kteří měli „ozřejmit podstatu a způsob podnikání ve státě K.“, pak podle státního zástupce nejde o svědky, kteří by svými smysly vnímali některé okolnosti trestné činnosti obviněného a mohli by se k nim vyjádřit. Státní zástupce dodal, že k problematice trhu na území K. byla opatřena vyjádření Ministerstva zahraničního obchodu ČR a Ministerstva průmyslu ČR. Takové dokazování je podle státního zástupce s ohledem na okolnosti trestné činnosti obviněného zcela dostačující, když k žádným reálným podnikatelským aktivitám na území K. nikdy nedošlo. Obviněný sice poukazuje na existenci tzv. extrémního rozporu skutkových závěrů s provedenými důkazy, avšak předkládá podle státního zástupce pouze vlastní verzi skutkových okolností nejzávažnějšího dílčího útoku pod bodem A.1. výroku o vině spáchaného ke škodě poškozeného J. J., zejména okolností platby částky 1 453 000 USD a ve vztahu k dalším dílčím útokům nevznáší konkrétní námitky. Skutková zjištění učiněná soudy při tom podle státního zástupce odmítá nebo ignoruje. Podle zjištění uvedených v tzv. skutkové větě získával obviněný od poškozených finanční prostředky, „aniž by v jeho schopnostech a možnostech bylo zajistit jednání o získání stavebních zakázek, a tím i realizaci stavebních zakázek, či zajištění investora pro podnikatelské subjekty působící na území České republiky“. Ze skutkové věty a z odůvodnění rozhodnutí soudů podle státního zástupce dostatečně vyplývá existence všech zákonných znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Určitý náznak hmotněprávní argumentace spatřuje státní zástupce v námitce, podle které platba částky 1 453 000 USD byla poškozeným provedena nikoli v jeho prospěch, ale ve prospěch společnosti The Rock Trading and Contracting Co. Podle tzv. právní věty však obviněný podvodným jednáním obohatil „sebe a jiného“ a proto je tato námitka podle státního zástupce irelevantní, když má za to, že jejím prostřednictvím obviněný opět zcela ignoruje skutková zjištění soudů.
Státní zástupce má za to, že všechny dovolací námitky obviněného směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že obviněný postavil své dovolání na stejných námitkách jako svůj řádný opravný prostředek – odvolání (v podstatných částech dokonce doslovně totožný obsah; odvolání na č. l. 3232 a násl. tr. spisu). Shodnými námitkami obviněného se proto zabýval a vypořádal se s nimi soud II. stupně, který také doplnil dokazování o důkazy v rozsahu uvedeném na č. l. 3278 tr. spisu (zejména o sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, mezinárodního odboru z 16. 3. 2015). Shodné námitky byly součástí celé obhajoby obviněného a zabýval se jimi již nalézací soud. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že námitky obviněného dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Toho si je ostatně vědom, když své dovolání postavil na námitce tzv. opomenutých důkazů a extrémním nesouladu, přičemž v této souvislosti poukázal na nálezy Ústavního soudu. V tomto směru je ale praxe Nejvyššího soudu již dlouhodobě v souladu s uvedenými nálezy Ústavního soudu (viz níže tzv. extrémní rozpor). Námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je zcela založil na popření skutkového zjištění uvedeného ve výroku o vině a na své verzi průběhu skutkového děje, na které po celou dobu řízení před soudy trvá a zcela pomíjí a ignoruje skutkový stav zjištěný soudy.
Obviněný své dovolání zaměřil toliko proti skutku popsanému pod bodem A. výroku o vině a konkrétní námitky vznesl zejména proti jednání popsanému pod bodem A.1., když o ostatních skutcích se zmínil jen okrajově. Základní obhajobou obviněného po celé trestní řízení je, že se nedopustil jednání, jež mu je kladeno za vinu, že se nedopustil jednání, které by mělo podvodný charakter, naopak zejména se jednáním, resp. nekonáním, ze strany poškozeného J. J. sám cítí být poškozen. Skutková zjištění soudů ohledně jeho kontaktů a vztahů ke státu K. a členům královské rodiny, zjištění o jeho schopnosti zajistit poškozeným slibované lukrativní stavební zakázky v K. či významné finanční investice pocházející z tohoto arabského státu do projektů poškozených v České republice, považuje za neprokázaná, resp. má za to, že nebyly provedeny takové důkazy, ze kterých by vyplývalo, že takové kontakty a schopnosti neměl. Obviněný nadále setrvává na své verzi průběhu skutkového děje, prezentované po celé trestní řízení, opakovaně předkládá argumenty a doklady svědčící o jeho napojení a blízkých vazbách na katarské vládnoucí a podnikatelské skupiny osob a má za to, že soudy jím předkládané důkazy nesprávně hodnotily a zejména vytýká soudům, že neprovedly důkazy, jež navrhoval, které měly podpořit jeho obhajobu.
Podle obviněného zůstalo dokazování neúplným a soudy nemohly bez takových důkazů rozhodnout o jeho vině. Soudy také podle obviněného nesprávně hodnotily provedené důkazy a porušily základní zásady trestního řízení stanovené v §2 odst. 5, 6 tr. ř., jakož i zásadu in dubio pro reo.
Z obsahu dovolání je tak zřejmé, že obviněný svými námitkami zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy krajský a vrchní soud ve věci provedly, resp. neprovedly, jak provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Především považuje dokazování za neúplné, se způsobem hodnocení provedených důkazů polemizuje a považuje ho za chybný. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud zásadně při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Ústavní soud vymezil v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a v důsledku toho byl nutný zásah Ústavního soudu. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postup soudů při provádění a hodnocení důkazů zařadit ani do jedné z těchto skupin.
Ohledně namítaného neprovedení všech důkazních návrhů obhajoby, což byla stěžejní námitka obviněného, lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno“. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další).
Z rozhodnutí soudů obou stupňů je především zřejmá snaha o získání informací ke společnostem KBL Ltd. Katar, v níž měl obviněný vlastnit minoritní obchodní podíl a majoritním vlastníkem měl být člen vládnoucí královské rodiny v K., informace o společnostech Bern Contracting Company Ltd. a The Rock Trading and Contracting Co., a to cestou právní pomoci zaslané příslušným orgánům státní moci v K. Na žádost bylo reagováno vyjádřením zastupitelského úřadu České republiky v Kuvajtu, ze kterého vyplývá, že žádost o právní pomoc byla urgována, přičemž katarská strana nereagovala ani poté, co nalézací soud poskytl na její žádost (z 5. 3. 2014) dodatkové informace. Ze sdělení mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 16. 3. 2015 (č. l. 3276) vyplývá zjevně negativní postoj dožádané strany reagovat na žádost o podání informací nebo alespoň o podání zprávy o stavu jejího vyřizování. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů (str. 24 a 32 soudu I. stupně, str. 6 soudu II. stupně) k nerealizovatelnosti uvedeného důkazu. Ostatně z obsahu trestního spisu je zřejmé, že ani snahy samotného obviněného, který jak uvádí se „sám snažil aktivovat orgány v K., aby postoupily informace k šetření soudu“ (veřejné zasedání dne 30. 3. 2015, č. l. 3278) nevedly k získání tohoto důkazu, a to v situaci, kdy se sám staví do pozice osoby s kontakty na vysoce postavené a vlivné osoby v tomto státě. S ohledem na důkazní situaci ale soudy měly i bez uvedené informace dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, jak to také krajský soud uvedl na str. 32 rozsudku. Ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině, které mají oporu v provedených důkazech, totiž závěr o podvodném jednání obviněného spolehlivě vyplývá bez ohledu jeho tvrzení o velmi blízkých vztazích s členem katarské královské rodiny a tamními podnikatelskými subjekty, kdy toto jeho tvrzení mu sloužilo k získávání důvěry poškozených.
Pokud jde o návrh provedením důkazu výslechem navrhovaných svědků, který byl zamítnut soudem I. stupně v hlavním líčení dne 26. 8. 2014, č. l. 3101, jde o případ, kdy skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak. Svědci podle obviněného měli vypovídat a osvětlit podstatu a způsob podnikání ve státě K., a tím podpořit obhajobu obviněného, když je zřejmé, že nejde o svědky, kteří by měli přímou souvislost s trestnou činností obviněného a k problematice trhu na území K. byla opatřena vyjádření Ministerstva zahraničního obchodu ČR (č. l. 1395) a Ministerstva průmyslu ČR (č. l. 1399). Nejvyšší soud odkazuje v této souvislosti na odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu na str. 41.
Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že si jím soudy vytvořily důkazní základnu nezbytnou a dostatečnou k rozhodnutí o vině obviněného. Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními krajského soudu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také vrchní soud, a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Je zřejmé, že soudy provedly rozsáhlé dokazování, které jim umožnilo zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Jak ostatně potvrdil k námitkám obviněného uplatněným v odvolání také odvolací soud, který se se způsobem hodnocení důkazů nalézacím soudem ztotožnil, dokazování doplnil a dostatečně své rozhodnutí odůvodnil. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědích poškozených (zástupců poškozených) u všech skutků popsaných pod bodem A. výroku o vině. Poškození vypovídali o jednání s obviněným, přičemž jejich popis osobnosti obviněného, jeho sebevědomého vystupování, jeho schopnosti zaujmout a působit věrohodně (podpořené předložením listin a šeků, u nichž neměli poškození možnost ověřit jejich pravdivost, přičemž v případě šeků bylo zjištěno, že jsou falešné, viz str. 19, 26 rozhodnutí soudu I. stupně) byl zcela totožný. Stejně tak totožný byl popis požadavků obviněného na finanční plnění za účelem úhrady nákladů při údajném zajišťování lukrativních zakázek v K. či zajišťování finančních investic do jejich podnikání v České republice. Obdobný byl pak popis jejich rozčarování a uvědomění si, že je obviněný pouze zmanipuloval a nalákal na sliby, přičemž ve skutečnosti není v jeho silách a není schopen slibované lukrativní zakázky nebo finanční prostředky pro podporu jejich podnikatelských aktivit zajistit, neboť ani u jednoho z poškozených nepředložil nic, co by představovalo základ pro skutečnou realizaci jeho slibů. Soudy přitom výpovědi poškozených hodnotily jednotlivě i v souvislosti s ostatními důkazy a zcela oprávněně je shledaly věrohodnými.
Z výpovědí poškozených podpořených dalšími ve věci provedenými důkazy (svědecké výpovědi, listinné důkazy) bylo možno vytvořit celkový obraz o modus operandi jednání obviněného. Především je nutno konstatovat, že výpověď obviněného v mnohém odporuje tomu, jak obviněný jednal. Obviněný ve svých výpovědích apeloval především na svou solidnost, odbornost a letité zkušenosti v oblasti stavitelství, že vztahy a své postavení v K. budoval postupně léta, což si vyžádalo mnoho investic v řádech milionů. Popisoval katarské obchodní prostřední jako velice formální a přísné. Přesto však chtěl uzavírat obchody s lidmi – českými podnikateli, které v podstatě náhodně sám iniciativně oslovoval, nabízel jim získání velice lukrativních zakázek na stavby či finanční zajištění jejich podnikatelských aktivit, aniž by si cokoli o oslovených zjišťoval, nepožadoval doložení podnikatelské historie, referencí, nepožadoval informace o technické či personální připravenosti, a tedy schopnosti dostát povinnostem z nabídek, které jim sliboval, což by nepochybně dělal, pokud by měl skutečný zájem na celé obchodní akci, jak prezentuje. Jednání obviněného tak jednoznačně prokazuje jeho úmyslu vylákat z poškozených finanční prostředky. Nutno podotknout, že ani z výpovědí členů jeho rodiny nevyplývá, že by věděli o jeho obchodních a osobních vztazích se členy vládnoucí královské rodiny v K. Z provedeného dokazování navíc vyplývá, že obviněný ani nikdy v minulosti žádnou obdobnou zakázku, která by byla realizována, nikomu nezajistil.
Pokud jde o konkrétní námitky obviněného uplatněné v dovolání (mimo již shora uvedené), týkají se zejména jeho jednání popsaného pod bodem A. 1. vůči poškozenému J. J. Platba 1 453 000 USD představuje největší část způsobené škody (přičemž je zcela irelevantní pro účely tohoto řízení, zda šlo o peníze samotného poškozeného), k jejímuž povedení dal poškozený J. J. pokyn během společného pobytu s obviněným v K. Obviněný v tomto případě využil naprosté neznalosti poškozeného, neschopnosti adaptovat se v cizím zcela odlišném prostředí. Za těchto okolností poškozený provedl bezhotovostní převod značně vysoké finanční částky, přičemž byl odkázán pouze na tvrzení a sliby obviněného. Pokud obviněný poukazuje na smlouvu ze dne 14. 9. 2011, je zřejmé, že jejími účastníky je společnost Bern Contracting Company Ltd. a HK – CEDR Trading, s. r. o., přitom podle výpovědí obviněného dodavatelem stavebních prací v K. může být pouze společnost, která tam má sídlo, a to společnost obviněného nesplňovala. Tuto smlouvu obviněný nechal spolupodepsat poškozenému J. J., který s ohledem na jazykovou barieru o jejím obsahu věděl jen to, co mu řekl obviněný. Obviněný navíc přiměl poškozeného, aby zaslal uvedenou finanční částku na účet společnosti, s níž nebyla uzavřena vůbec žádná smlouva. Zaslanou platbu prezentoval poškozenému jako vratnou zálohu, přitom mu poté zamlčel, že podstatná část z platby mu byla společností The Rock Trading and Contracting Co., zaslána na účet jeho firmy vedený u ČSOB nedlouho po návratu z K. Obviněný poškozeného opakovaně utvrzoval v tom, že má kontakty v K. takové kvality, že pokud bude akceptovat jeho požadavky (výlučně finanční) a postupovat podle něj, zprostředkuje mu lukrativní možnosti stavebních zakázek, k ničemu takovému však nedošlo ani dojít nemohlo, neboť obviněný to pouze předstíral. I okolnosti podpisu této smlouvy a převodu peněz svědčí o tom, že obviněnému šlo pouze o vylákání finančních prostředků od poškozeného a nikdy neměl vážný úmysl zajistit poškozenému provedení stavební zakázky v K. Ve světle skutkových zjištění obou soudů, která považuje Nejvyšší soud za správná, pak nelze akceptovat námitku obviněného, že nečinnost poškozeného J. J. byla jediným důvodem neuskutečnění výstavby obchodního centra.
Pokud obviněný namítal, že poškozený zaslanou platbou plnil nikoli na účet jeho, ale společnosti The Rock Trading and Contracting Co., kterou obviněný neovládá, nutno zdůraznit, že poškozený odeslal uvedenou platbu výlučně na pokyn obviněného. Podstatná část z této platby byla touto společností nakonec připsána na účet společnosti obviněného. Jiné platby (proplácení faktur) však poškozený zasílal na účet společnosti obviněného (stejně jako všichni poškození).
V odůvodnění svých rozhodnutí soudy řádně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jak právně hodnotily prokázané skutečnosti dle příslušných ustanovení trestního zákoníku v otázce viny.
Primárně procesní a skutkovou povahu dovolacích námitek obviněného potvrzuje i namítané porušení zásady „in dubio pro reo“. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, konstatoval: „Námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů.“ Obviněným namítané uplatnění zásady „in dubio pro reo“, tedy v pochybnostech rozhodnout v jeho prospěch, v tomto případě ani nepřichází v úvahu, protože o jeho vině neexistují pochybnosti. V trestním řádu ani není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě protikladná tvrzení, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obžalovaného. Soud má povinnost za této důkazní situace věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k závěru, že jedna z výpovědí nebo jedna ze skupiny výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady "v pochybnostech ve prospěch", neboť soud pochybnosti nemá. Ve věci obviněného se nejedná o případ, kdy je stejně možná a pravděpodobná verze obžaloby, jako i verze obviněného, a dalšími důkazy není možné reálně objasnit, která z nich je věrohodnější. Nejvyšší soud, s ohledem na důkazní situaci ve věci, nemá důvod na uvedených závěrech cokoli měnit.
Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiným důvodům podle §265b tr. ř. Protože ve věci nebyl shledán ani obviněným namítaný extrémní rozpor, bylo dovolání posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Ke způsobu rozhodnutí o dovolání obviněného Ing. K. H., tedy jeho posouzení jako podaného z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v důsledku toho k jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., Nejvyšší soud uvádí následující. V řízení o dovolání Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž zásah do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby bylo zachováno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud se proto vždy zabývá i procesními námitkami obviněných, kterými napadají proces dokazování a skutková zjištění soudů, byť tyto námitky přímo důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Pokud mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je shledán namítaný extrémní rozpor, jsou napadená rozhodnutí na podkladě uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem zrušena. V opačném případě je dovolání odmítáno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu