ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.103.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 103/2017-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2017 o dovolání obviněného R. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 12 To 410/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 188/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 16 T 188/2015, byl obviněný R. R. uznán vinným v bodě I. 1) až 3) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodě II. 4) až 41) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými tak, že
I.
1) dne 1. 11. 2013 v přesně nezjištěnou dobu v B., před pobočkou GE Money Bank, si pod záminkou uhrazení svého zdravotního a sociálního pojištění, vypůjčil od své přítelkyně MUDr. J. M. (roz. K.), v P., trvale bytem V., P., přechodně bytem H., V. P., okres P.-v., finanční částku ve výši 30.000 Kč, což byla část z finanční hotovosti ve výši 55.000 Kč, kterou mu MUDr. J. M. v uvedeném bankovním ústavu vybrala týž den ze svého účtu, kdy měl obviněný podle dohody s poškozenou tuto finanční částku poškozené vrátit nejpozději v době, kdy bude provozovat hotel V. na adrese B., K., kdy však si byl vědom toho, že tento hotel provozovat nikdy neměl, přičemž již od počátku jednal s úmyslem tuto finanční částku jmenované nevrátit a nechat si ji pro svou potřebu, a přes četné urgence poškozené tuto finanční částku do současné doby nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši 30.000 Kč,
2) dne 28. 11. 2013 v přesně nezjištěnou dobu v B., u přepážky GE Money Bank, si pod záminkou pronájmu hotelu V., na adrese B., K., vypůjčil od své přítelkyně MUDr. J. M. finanční částku ve výši 150.000 Kč, kterou jmenovaná v uvedeném bankovním ústavu vybrala týž den ze svého účtu, přičemž obviněný věděl, že hotel V. mít v pronájmu nebude a od počátku jednal s úmyslem tuto částku poškozené nevrátit a nechat si ji pro svou potřebu, a přes její četné urgence tuto finanční částku do současné doby nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši 150.000 Kč,
3) v přesně nezjištěný den, začátkem června roku 2014, v domě MUDr. J. M. na adrese H., V. P., okres P.-v., si pod záminkou opravy svého vozidla a uhrazení svého zdravotního pojištění, vypůjčil od MUDr. J. M. finanční částku ve výši 8.000 Kč, kdy se jednalo o část finanční hotovosti z částky 40.000 Kč, kterou obviněný předal MUDr. J. M. jako třetí splátku na kolaudaci domu od bývalého manžela jmenované MUDr. F. M., a to za přítomnosti jejího syna D. M., přičemž obviněný již od počátku jednal s úmyslem tuto částku jmenované nevrátit, a přes její četné urgence finanční částku do současné doby nevrátil, čímž jí způsobil škodu ve výši 8.000 Kč,
II. se činu dopustil zásadně tím, že v době od 5. 11. 2013 do 18. 6. 2014 ve 37 případech označených pod body 4) až 41) bez souhlasu a proti vůli poškozené MUDr. J. M. učinil dispozice s jejími finančními prostředky a neoprávněně na různých místech z bankomatů částky v rozporu s požadavky poškozené vybral, nad rámec instrukcí daných mu poškozenou, prostřednictvím platební karty, kterou mu tak zapůjčila k výběru finančních prostředků spojených s provozem společné domácnosti a osobních potřeb poškozené, které však určila předem včetně výše finanční hotovosti, a jednak jí neodevzdal finanční prostředky, které byly určeny pro její osobu a byly mu předány bývalým manželem jmenované MUDr. F. M., přičemž tyto okolnosti jsou v jednotlivých bodech 4) až 41) výroku o vině přesně popsány, a obviněný takto způsobil poškozené MUDr. J. M. škodu přesahující 1.000.000 Kč.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 12 To 410/2016, odvolání obviněného R. R. podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný R. R. prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože soudy na základě zjištěných skutkových okolností věc nesprávně právně posoudily, neboť nedůsledně zhodnotily některé důkazy a nepřihlédly ke všem okolnostem případu, zejména k jeho výpovědi v hlavním líčení, a nevěnovaly pozornost jím předloženým důkazům. Provedené důkazy neprokázaly přesvědčivě jeho vinu ve všech bodech obžaloby, nebylo přihlédnuto ke všem důkazům a soudy důkazy řádně při svém rozhodování nezohlednily, a proto nelze mít za prokázané, že by se všech skutků dopustil. Tím i uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný.
5. Ve vztahu ke skutkům pod body I. 1) a 3) obviněný brojil proti věrohodnosti výpovědi poškozené MUDr. J. M. , neboť ona jediná vypovídala o tom, že od ní převzal částky 30.000 Kč a 8.000 Kč, ač k takovému předání uvedených prostředků z její strany nedošlo. Pokud tuto její výpověď podle soudů potvrzovali další svědci, jednalo se o rodinné příslušníky – syna a bývalého manžela poškozené, kteří opakovali jen tvrzení poškozené, jimž soudy zcela nedůvodně uvěřily.
6. U dílčího skutku popsaného v bodě I. 2) obviněný sice přiznal, že částku 150.000 Kč od poškozené převzal jako půjčku k investování do provozu hotelu P., což potvrdil i svědek F. B. Posléze však obviněný za tuto částku zakoupil od P. B. směnku, s čímž byla poškozená srozuměna a souhlasila s tím. Později se však ukázalo, že tato směnka byla zfalšovaná. Investoval tudíž peníze do záměru, se kterým poškozená souhlasila. Kdyby mu však řekla, že s takovou investicí není svolná, pak by jí peníze vrátil. Pokud šlo o rozpor v její výpovědi a jeho výpovědi, o jaký hotel se mělo jednat, když ona uváděla, že šlo o hotel V., její tvrzení není správné, protože on měl v úmyslu převzít hotel P. Obviněný tak tvrdil, že peníze od poškozené nezískal podvodně, ale s jejím souhlasem, a vědomím toho, kam budou investovány.
7. Obviněný dovolání zaměřil i proti dílčím útokům vymezeným v bodě II., vůči nimž vytýkal, že většina v nich uváděných finančních prostředků byla prostřednictvím platební karty z bankomatů vybrána pro účely poškozené, která za ně pořizovala bytové vybavení, vynakládala je na svoje zdraví, dále pro potřeby její rodiny a část měla sloužit k vyřízení převodu hypotéky na její osobu. Pokud menší část z vybraných peněz skutečně použil pro sebe, stalo se tak se souhlasem poškozené, navíc se jednalo o peníze, které jí předtím dával ze svého platu nebo výher (cca 150.000 Kč), či jí je zasílal na její bankovní účet u Komerční banky, jak je doloženo výpisem z účtu. V průběhu jejich soužití poškozené poskytl částku 169.925 Kč.
8. Ve vztahu k nedostatečnému objasnění všech významných skutečností, jimiž se soudy nezabývaly, obviněný poukázal na osobu poškozené, která pro účely poskytnutí hypotečního úvěru u Raiffeisenbank v žádosti měla přiložit zfalšované doklady o výši příjmu a svým bankovním poradcům měla v hotovosti přes 400.000 Kč, které si vybírala prostřednictvím bankomatu. Soudům vytkl, že k těmto okolnostem a předloženým listinám nepřihlédly, a na jejich základě věrohodnost poškozené neposuzovaly, ale přiklonily se k verzi poškozené. Obviněný na podporu své obhajoby, že poškozená po celou dobu musela vědět, že jím jsou peníze z účtu vybírány a že sloužily pro ni, poukázal na informace z banky, neboť poškozená o pohybu na účtu byla vyrozumívána prostřednictvím SMS zpráv, a proto v té souvislosti nemohla obstát její výpověď, že jí tyto zprávy z mobilu musel mazat. Navíc poškozená nepodnikla nic pro to, aby mu zamezila v přístupu ke kreditní kartě nebo jinak zakročila, a tím mu zabránila ve výběru hotovosti z účtu, například nesnížila limit výběrů v hotovosti či nezměnila PIN kód karty. Obviněný písemné uznání dluhu ze dne 11. 2. 2015, jímž měl vůči poškozené uznat svůj dluh ve výši 1.232.600 Kč, podepsal pod psychickým a fyzickým nátlakem osoby poškozenou doprovázející, a ani nevěděl, co podepisuje. V jeho textu připraveného poškozenou je uvedeno, že šlo o částku z půjček, neuvádí se v něm, že by se jednalo o podvodné či zpronevěřené peníze. Ani tímto rozporem se však soudy nezabývaly.
9. Dovolatel soudům obou stupňů vytkl, že dokazování založily na tvrzení poškozené, ačkoli ostatní důkazy její výpověď nepotvrdily, protože podle obsahu spisu nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že to byl obviněný, kdo prováděl výběry. Uvedl, že se cítí nevinen a trvá na tom, že peníze byly ve valné většině použity pro poškozenou a její účely, a ona o všech výběrech věděla. Proto měl být obžaloby v celém rozsahu zproštěn.
10. Další výhrady obviněný zaměřil i proti výroku o náhradě škody, neboť má za to, že když nebylo prokázáno, že uvedenou částku skutečně zpronevěřil nebo získal podvodem na úkor poškozené, neměla mu být podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit MUDr. J. M. částku ve výši 1.105.912,80 Kč, ale poškozená měla být se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný brojil i proti výši způsobené škody s ohledem na svou obhajobu, že uvedenou škodu poškozené nezpůsobil a většina peněz byla vybrána pro účely poškozené, navíc na její účet, a že k jejím rukám v průběhu jejich soužití složil částku ve výši nejméně 169.925 Kč a v průběhu další doby jí uhradil 150.000 Kč v hotovosti. Rovněž nezavinil, že směnka zakoupená za 150.000 Kč se později ukázala být falešnou.
11. Ze všech těchto důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
12. Nejvyšší státní zastupitelství se prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněného zdůraznilo, že obviněný pouze zpochybňoval skutková zjištění, k nimž soudy dospěly na základě takového výsledku vyhodnocení provedených důkazů, kterým odmítly akceptovat jeho obhajobu o jiných než přisouzených okolnostech.
13. K námitkám obviněného ohledně bodu I. 1) až 3) státní zástupkyně poukázala na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž se soudy s obdobnými námitkami vypořádaly a vyvrátily obhajobu obviněného, že by mu poškozená zapůjčila tam uvedené finanční prostředky v celkové výši 188.000 Kč v domnění, že je poskytuje na jím deklarované účely, jakož i námitky, jimiž zpochybnil skutkové okolnosti, za kterých v bodě II. 1) až 41) manipuloval s platební kartou poškozené a jejím prostřednictvím z jejího bankovního účtu bez jejího vědomí postupně k její škodě vybral hotovost v celkové výši 1.011.937,80 Kč, na jiné účely, než na které mu uvedený platební prostředek svěřila.
14. Státní zástupkyně tyto námitky nepovažovala za dopadající na označený ale ani žádný jiný dovolací důvod, protože se obviněný domáhal zásadního přehodnocení skutkového stavu věci právě s odkazem na vadný způsob posouzení provedených důkazů ze strany soudů obou stupňů, a to ve spojení s jeho vlastním hodnotícím postupem, založeným na zohlednění své obhajoby a důkazů s ní souvisejících. Zdůraznila též, že obviněný se nedomáhal ani nesprávného právního posouzení skutku, a to ani v tom případě, že by argumentoval extrémním nesouladem učiněných skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování, jejž v této věci neshledala.
15. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí státní zástupkyně zdůraznila, že skutková zjištění mají obsahovou vazbu nejen na výpovědi poškozené MUDr. J. M. a jejích rodinných příslušníků, ale odpovídají i obsahu svědectví dalších tzv. nestranných osob. Za správný považovala k bodu I. 2) závěr soudů, že existence falešné směnky nemá žádný vliv na posuzování jednání obviněného. U skutku v bodě II. soudy jasně, srozumitelně a s logickou přesvědčivostí vysvětlily svoje úvahy pro závěry o tom, že obviněný jednal za okolností, jak jsou v dílčích útocích ad 4) až 41) u tohoto skutku popsány. Tyto správné skutkové závěry nemohou být jakkoliv ovlivněny ani jednostranným právním úkonem ze dne 11. 2. 2015, kterým dovolatel uznal svůj dluh vůči poškozené v tam uvedené výši. V daném případě uvedeným závěrům nebrání ani nízká míra finanční obezřetnosti poškozené a nedostatek jejích aktivních kroků, kterými by dovolateli zabránila v takovém způsobu nakládání s její platební kartou, který se nacházel mimo rámec jejího pověření. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí jejich volného hodnocení podle §2 odst. 6 tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
16. Obhájce obviněného zaslal Nejvyššímu soudu vyjádření obviněného ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství a lze stručně shrnout, že v něm v zásadě jen zopakoval svoji dosavadní argumentaci a setrval i na učiněném návrhu, jak by měl Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodnout.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jím označený dovolací důvod.
18. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. U tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž uvedená činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek podle posuzovaného dovolacího důvodu je zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
20. Uvedená pravidla jsou limitována případy, kdy dovolatel namítal porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Tehdy jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
IV. K námitkám obviněného
21. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný v něm sice tvrdil, že v přezkoumávané věci jde o vady spočívající v nesprávném právním posouzení, ale ve skutečnosti žádné takové výhrady nevznesl, protože svými námitkami kromě obecného tvrzení, že nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu nebo zpronevěry, jimiž byl uznán vinným, nedostatky v právní kvalifikaci podle §209 odst. 1, 3 nebo §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku nevytýkal. Jeho argumentace byla zaměřena výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnil a uváděl vlastní verzi průběhu některých jemu za vinu kladených dílčích útoků. Zásadně tak zpochybňoval, že by činy v bodě I. 1) až 3) proběhly za okolností, které byly v tomto skutku popsány, čímž tvrdil, že poškozenou neuváděl v omyl, protože ona zejména u jednání pod bodem 2) věděla, k jakému účelu mu uvedenou částku půjčuje. Věrohodnost svých tvrzení pak dovozoval z dalších okolností, především z existence směnky, což sice byla pravdivá informace, avšak dávaná do jiných souvislostí. Obdobně v případě skutku pod bodem II. 4) až 41) obviněný důvody výběru částek, aby zastřel, že je učinil pro svoji potřebu, dokládal jinými skutečnostmi, než které jsou soudy zjištěny a popsány u tohoto skutku ve skutkových zjištěních. Zásadně však argumentoval nevěrohodností poškozené a svědků, kteří potvrdili její výpověď. V těchto výpovědích shledával nesrovnalosti a soudům vytýkal, že se s rozpory a pochybnostmi, které z nich plynuly, dostatečně nevypořádaly a bez dalšího uvěřily verzi předkládané poškozenou, aniž by všechny obviněným tvrzené skutečnosti, z nichž dovozoval svoji nevinu, důkladně prověřily, a to zejména ve vztahu k hypoteční smlouvě a investici do směnky od P. B., anebo pokud svou nevinu stavěl na tvrzení o pasivitě poškozené, která měla sama zamezit či alespoň omezit jeho přístup k finančním prostředkům na jejím bankovním účtu.
22. Z obsahu odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném k řádnému a spolehlivému objasnění všech skutkových okolností (viz strany 10 až 14 rozsudku) a své úvahy a závěry rozvedl na stranách 14 až 16 tohoto rozsudku. Zejména je třeba připomenout, že pro svá zjištění soud prvního stupně vycházel ze všech okolností a skutečností, které z dokazování vyplynuly, jež posuzoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soud prvního stupně své závěry neopíral jen o výpověď poškozené, jak tvrdil dovolatel ve snaze zpochybnit její věrohodnost, ale vzal za podklad svých úvah i výpovědi dalších ve věci vyslechnutých svědků, a to nejen rodinných či bývalých rodinných příslušníků poškozené, ale též výpověď P. T. rodinného příslušníka obviněného, dále majitele a provozovatelky hotelu V. F. B. a D. H., včetně listinných důkazů prokazujících pohyby financí na účtu poškozené. Soud přitom neopomenul vyhodnotit ani finanční situaci obviněného, jeho pravidelné měsíční příjmy plynoucí ze zaměstnání, které činily cca 15.000 Kč čistého, k nimž nahodile dostával spropitné od zákazníků, závislost na hracích automatech i další okolnosti provázející jeho soužití s poškozenou, z nichž je zjevné, že obviněný pouze využil její složité životní situace a momentální citové rozpoložení zneužil ve vlastní prospěch. Soudy nižších stupňů nepřisvědčily obviněnému ani v tom, že na celém jednání měla podíl sama poškozená, která nebyla dostatečně obezřetná, což sice zčásti připustily, avšak na rozdíl od obviněného v této malé míře opatrnosti na straně poškozené neshledávaly skutečnost, která by mohla vést k vyvinění obviněného a jeho beztrestnosti.
23. Z obsahu napadených rozhodnutí je zapotřebí ke zdůraznění rozsahu dokazování a z něj pramenících podstatných skutkových okolností, z nichž soudy vycházely a proti nimž obviněný výlučně brojil, uvést, že soud prvního stupně uvěřil zejména poškozené, v jejíž výpovědi neshledal logických rozporů, a považoval ji za korespondující též s dalšími provedenými důkazy, neboť poškozená podrobně vypověděla, jakým způsobem její vztah s obviněným probíhal, že mu důvěřovala, protože působil věrohodně a znale, věřila mu v okolnostech pomoci prodeje bytu i v dalších záležitostech. Popsala, že si dlouho nevšimla, že jí z účtu peníze mizí, neboť sama v té době měla mnoho výdajů, a nakonec i věřila obviněnému, že jí peníze splatí (viz uznání dluhu). Nechala si převést směnku, to vše v době, kdy ještě netušila, že se jedná o směnku falešnou. Ohledně této směnky prodané P. B., soud uvedl, že ani její existence a skutečnost, že je falešná, nemá žádný vliv na posuzování jednání obviněného, jakož ani to, že ji převedl na poškozenou. Z tohoto důvodu také zamítl návrh obhajoby na důkaz výslechem advokáta, který měl zastupovat ve věcech týkajících se směnky a jejího převodu. Navíc podle soudu tato směnka neměla vliv na to, že obviněnému půjčila částku 150.000 Kč, ale došlo k tomu za jiných okolností. Logicky vysvětlila, že si dlouho nevšimla ani změn zůstatku na účtu kvůli tomu, že jí obviněný zřejmě SMS zprávy z banky mazal, navíc se tak dělo v době, kdy měla větší výdaje v souvislosti s rekonstrukcí bytu. Pokud jde o obviněným namítanou skutečnost, že poškozená se snažila získat na sebe převedení hypotéčního úvěru na dům, ve kterém bydlí, pomocí falešného potvrzení o zaměstnání, tu nepovažoval z důvodů, které rozvedla, soud prvního stupně za prokázanou.
24. S obdobnými námitkami obviněného, jaké uplatnil v dovolání, se vypořádával i odvolací soud, který na ně reagoval na stranách 2 a 4 svého usnesení, kde se zabýval přesvědčivostí a správností procesu hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně se závěrem, že byly dodrženy všechny zákonné zásady, včetně těch, které jsou vyjádřeny v §2 odst. 6 tr. ř. Je třeba jen připomenout, že i odvolací soud se vypořádal s námitkami obviněného s potřebnou pečlivostí, o čemž svědčí především to, že sám doplnil dokazování o některé listinné důkazy, z nichž je třeba s ohledem na námitky dovolatele zmínit především opětovné provedení důkazu oznámením o postoupení pohledávky z č. l. 16, k němuž mělo dojít dne 26. 4. 2011, dosud za ni nedostal zaplaceno, a tedy obviněnému muselo být zřejmé a musel být minimálně srozuměn s tím, že směnka je nerealizovatelná (ať již z jakéhokoli důvodu, o němž mohl a nemusel vědět) a nebude za ni zaplaceno ani v budoucnu, a s tímto vědomím ji také převedl na poškozenou. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud dále zdůraznil zejména obsah výpovědi poškozené, která po celé trestní řízení setrvávala na její jediné verzi. Výsledky provedeného dokazování bylo objasněno, že poškozená nedala souhlas k tomu, aby si z její karty vybíral peníze pro svou potřebu, a ani od ní žádný předchozí souhlas nežádal (viz stranu 4 usnesení odvolacího soudu).
25. Nejvyšší soud s ohledem na námitky obviněného k těmto postupům soudů obou stupňů, v nichž nezjistil vytýkané vady, považuje za vhodné připomenout, že obecné soudy postupovaly podle svého uvážení, které umožňuje při rozhodování ve věci přihlédnout ke konkrétním zvláštnostem každého jednotlivého případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09). Přitom dostatečně přihlížely ke své povinnosti důkazní postup detailně popsat a přesvědčivě odůvodnit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 463/2000), kdy v této věci byly nároky na odůvodnění zvýrazněny především proto, že šlo dílem o výpovědi rodinných příslušníků. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
26. Po posouzení uvedených souvislostí plynoucích z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí soudů obou stupňů Nejvyšší soud též zmiňuje, že jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. Z postupu soudů obou stupňů neplynou známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř.
27. Učiněné skutkové závěry mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení. Výhrady obviněného k posouzení průběhu skutků jsou jen zjevnou snahou zpochybnit správný závěr o jeho vině učiněný soudy, které se s jím uplatněnými námitkami již adekvátně a v souladu se zákonem vypořádaly.
28. Pokud obviněný v dovolání zpochybňoval způsobenou výši škody či výrok o náhradě škody, pak tyto jeho námitky vycházely z jeho výše rozvedené a soudy vyvrácené obhajoby, která nemá jakékoliv zakotvení v učiněných skutkových zjištěních, a proto i tyto námitky byly učiněny zcela mimo rámec dovolacích důvodů, resp. důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný i tyto námitky opřel.
29. Protože při neexistenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými nebyly obviněným v dovolání namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu