ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.370.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 370/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 12 To 386/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 60/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 1 T 60/2017, byl obviněný J. F. uznán vinným v bodech 1) a 2) výroku rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. F. dopustil trestné činnosti tím, že:
„Obžalovaný M. K., který jako odsouzený vykonával trest odnětí svobody ve věznici ve V., okres K., užíval bez povolení mobilní telefon, jehož prostřednictvím požádal v období od 17. 5. 2016 do 29. 5. 2016 obžalovaného J. F. o opatření nepovolených návykových látek a obžalovanou R. F. a obžalovanou D. M. o zaslání těchto látek ukrytých v pánských boxerkách do věznice na jména odsouzených, která jim nadiktoval, stejně jako jména, která mají na zásilky uvést jako odesílatele, a na základě jeho žádosti:
1) v době od 17. 5. 2016 do 20. 5. 2016 opatřil na nezjištěném místě obžalovaný F. 0,553 g drogy pervitin, která obsahovala látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., drogu předal obžalované M., podle dohody pak obžalovaná M. a obžalovaná F. drogu vložily do dvojité látky přední části černých boxerek, které spolu s dalšími věcmi vložily do zásilky, podle pokynu obžalovaného K. obžalovaná M. napsala na zásilku jako adresáta odsouzeného V. N. a jako odesílatele K. D., zásilku s věcmi pak společně odeslaly dne 19. 5. 2016 z pobočky České pošty v D. do Věznice V., kam byla doručena dne 20. 5.2016,
2) v době od 25. 5. 2016 do 27. 5. 2016 opatřil na nezjištěném místě obžalovaný F. 0,020 g drogy heroinu, uvedené v seznamu omamných látek v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., drogu předal obžalované M., podle dohody pak obžalovaná M. a obžalovaná F. drogu ukryly do dvojité látky přední části černých boxerek, které spolu s dalšími věcmi vložily do zásilky, podle pokynu obžalovaného K. obžalovaná M. napsala na zásilku jako adresáta odsouzeného P. J. a jako odesílatele H. J., zásilku s věcmi pak společně odeslaly dne 27. 5. 2016 z pobočky České pošty v D. do Věznice V., kam byla doručena dne 30. 5. 2016,
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu i ohledně obviněných M. K., R. F. a D. M.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. F. odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 12 To 386/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
5. Citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný J. F. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., t. j., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně poukazuje, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou ve vztahu k jeho osobě v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Vytýká, že oba soudy své hodnotící úvahy nevysvětlily přesvědčivým způsobem, ani se náležitě nevypořádaly s důkazy svědčícími v jeho prospěch. Pokud výpovědi jeho i spoluobviněné R. F. vyhodnotily jako nevěrohodné, což vyvodily z jejich údajné domluvy o tom, jak budou v hlavním líčení vypovídat z důvodu eliminace jeho trestní odpovědnosti, rovněž tyto své závěry logicky neodůvodnily. Přitom ani on, ani R. F. v přípravném řízení nevypovídali, ani nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by této jejich údajné domluvě nasvědčovaly. Soudy rovněž opomněly hodnotit tu část výpovědi policisty – svědka J. N., který uváděl, že v praxi často dochází k tomu, že zaslání drogy je přislíbeno, avšak následně není do věznice dodána, čímž podpořil jak tvrzení obviněného, tak i R. F., že ani jí, ani obviněné D. M. žádné drogy neopatřil. Soudy tak vycházely pouze z odposlechů a záznamů telefonních hovorů, přičemž v prvním případě pominuly skutečnost, které osobě měl údajně drogy předat a v druhém případě, o jakou drogu byl obviněným M. K. požádán, a která byla následně zajištěna v zásilce. Soud prvního stupně rovněž pominul, že v obou případech nebyl tak jako obviněné R. F. a D. M. zachycen na kamerových záznamech pošty. Má tedy za to, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy zcela izolovaně, nikoliv ústavně souladným způsobem, a jejich závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování, jsou zcela nepodložené.
6. Za stěžejní poté označil obviněný skutečnost, že skutkové závěry a hmotněprávní posouzení jeho jednání soudy učinily na základě procesně nepoužitelných důkazů, neboť pominuly zásadní pochybení vyšetřujícího orgánu při zajišťování zásilek. Pokud odvolací soud poukazuje na fakt, že „závadné“ zásilky byly zasílány do zařízení, kde se vykonává trest odnětí svobody, přičemž podle procesních předpisů (zejm. §33 odst. 1 vyhl. č. 345/1999 Sb. a §24 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb.) je Vězeňská služba oprávněna provádět kontrolu korespondence a balíčků, tento jeho závěr lze akceptovat jen potud, pokud by vyšetřující orgán na základě realizovaných odposlechů nevěděl o tom, že závadová zásilka má směřovat do věznice, ale byl by touto informován následně, tedy až poté, co by sama věznice v rámci své kontrolní pravomoci zásilku zajistila. Vady v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí obviněný spatřuje v tom, že při zajištění a otevření zásilek, v nichž byly nalezeny zakázané látky, nebylo postupováno v souladu s trestním řádem. Z úředních záznamů ze dne 24. 5. 2016 (vyhodnocení akce „Vinárna“ III.) a ze dne 27. 6. 2016 (vyhodnocení akce „Vinárna“ IV.), jakož i z výpovědi svědka J. N. je totiž nepochybné, že o směřování závadových zásilek vyšetřující orgán bezpečně věděl ještě předtím, než zásilka do věznice dorazila, a pokud vyrozuměl oddělení věznice o výskytu závadových zásilek, nepostupoval v souladu s §86 a násl. tr. ř. Důkazy spočívající v zajištění zásilek tak byly získány nepřípustným obcházením zákonné úpravy §86 a §87 tr. ř., k čemuž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013. Vyslovuje závěr, že důkazy tímto nezákonným způsobem opatřené (zajištěné zakázané látky a jejich následné zkoumání), když ve věznici bylo fakticky na základě informací vyšetřujícího orgánu provedeno zadržení zásilky podle §86 tr. ř. a její otevření podle §87 tr. ř. bez předchozího příkazu státního zástupce či policejního orgánu, resp. souhlasu soudce k otevření takové zásilky, jsou neúčinné a procesně nepoužitelné, a nemohou tvořit podklad výroku o vině.
7. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č. j. 12 To 386/2017-382, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž uvedl, že učinil podnět předsedkyni senátu soudu prvního stupně k podání návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. s tím, aby případně Nejvyšší soud postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř.
8. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají . S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002 ). V dané věci s oudy obou stupňů postupovaly v souladu s požadavky vyplývajícími jak z §2 odst. 5 tr. ř., tak i §2 odst. 6 tr. ř.
9. Namítá-li obviněný existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že toliko předkládá vlastní, od soudů odlišné, hodnocení provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v kontextu s odůvodněním usnesení soudu odvolacího je patrné, že byla vyvrácena obhajoba obviněného spočívající v tom, že zaslání drog toliko přislíbil, avšak tento slib následně nevyplnil, o čemž svědčí nejen obsah provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, ale i zcela zřejmé časové souvislosti zachycené komunikace s vlastním odesláním inkriminovaných zásilek. Podle státního zástupce se tedy v daném případě o tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů nejedná, když sama skutečnost, že obviněný není s důkazní situací a jejím hodnocením soudy spokojen, není dovolacím důvodem.
10. Pokud obviněný namítá, že závěr o vině je založen na procesně nepoužitelném důkazu spočívajícím v zajištění obsahu uvedených zásilek mimo rámec trestního řízení, státní zástupce konstatoval, že námitka procesní nepoužitelnosti určitého důkazu sice sama o sobě uplatněnému dovolacímu důvodu rovněž neodpovídá, je avšak třeba zkoumat, zda namítaným postupem nebylo zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, což by v případě důvodnosti této námitky umožňovalo průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Podle státního zástupce nicméně v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení v intenzitě narušující právo obviněného na spravedlivý proces shledáno nebylo. Smyslem právní úpravy zadržení a otevření zásilek podle §86 tr. ř. a §87 tr. ř. je upravit průlom do jinak stanovené ochrany listovního tajemství, přičemž jak vyplývá i z ustanovení §27 odst. 1, 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, zásilkám směřujícím osobám omezeným na osobní svobodě ve výkonu trestu odnětí svobody, ochrana listovního tajemství nepřináleží. Konkrétní oprávnění orgánů vězeňské služby ve vztahu ke kontrole zasílaných balíčků upravuje citovaný zákon o výkonu trestu odnětí svobody v ustanovení §24 odst. 2. Toto omezení jinak obecně ústavně zaručeného práva na listovní svobodu je v souladu s čl. 13 Listiny základních práv a svobod, které možnost takového omezení zákonem výslovně předvídá. Má tedy za to, že orgány činné v trestním řízení věcně nepochybily, pokud v daném případě nepostupovaly podle §86 a §87 tr. ř., neboť v případě zásilek zasílaných odsouzenému ve výkonu trestu odnětí svobody absentoval samotný předmět ochrany sledovaný těmito ustanoveními, tj. vlastní listovní tajemství. Právě absence ústavně chráněného statku podstatně odlišuje situaci v nyní posuzovaném případě od věci, jíž se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1010/2013, jež se zabývalo pouze posouzením důsledků procesního průlomu do svobody podnikání, popř. ochrany soukromí, když sama taková svoboda tím nebyla negována. Jde tedy o poukaz nepřípadný i proto, že Nejvyšší soud se v tomto judikatorním rozhodnutí ani nezabýval aplikací ustanovení §86 a §87 tr. ř. Postup orgánů činných v trestním řízení při opatřování tohoto důkazu podle státního zástupce nezasáhl do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, a jednalo se tedy o důkazy procesně použitelné. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné námitky podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Lze připomenout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a eventuálně druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
15. Nejvyšší soud je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek jen v případech, kdy v rozhodování nižších soudů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury i Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014) se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu dále nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud také vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
16. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.
17. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky obviněného, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně tvrzením, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána, že soudy nesprávně hodnotily výpověď jeho a R. F. u hlavního líčení jako nevěrohodné, že opomněly hodnotit část výpovědi svědka J. N. v tom směru, že v praxi je často dodání drogy do věznice přislíbeno, ale není dodána). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Nejvyšší soud se ani bez dalšího nemohl zabývat námitkami, v nichž obviněný zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost důkazů užitých v trestním řízení, neboť jde o výhrady procesněprávní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněného obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
18. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
19. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná.
20. Obviněný brojil proti tomu, že soudy závěr o skutkových okolnostech údajně založily na procesně nepoužitelných důkazech. V této souvislosti především vytýkal, že předmětné poštovní zásilky určené pro obviněného M. K. do výkonu trestu odnětí svobody obsahující drogy, byly zadrženy a otevřeny bez předchozího příkazu státního zástupce či policejního orgánu, resp. souhlasu soudce, fakticky na základě informací vyšetřujícího orgánu, přestože orgány činné v trestním řízení o povaze zasílaných zásilek předem věděly, čímž účelově obešly režim upravený v §86 a §87 tr. ř.
21. Předně je třeba zdůraznit, že smyslem právní úpravy zadržení a otevření zásilek podle §86 a §87 tr. ř. je upravit průlom do jinak stanovené ochrany listovního tajemství vyplývající z čl. 13 Listiny základních práv a svobod, přičemž zásilkám směřujícím osobám omezeným na osobní svobodě ve výkonu trestu odnětí svobody ochrana listovního tajemství nepřináleží, což vyplývá i z ustanovení §27 odst. 1, 2 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.
22. K výše naznačené problematice Nejvyšší soud tak jen ve stručnosti konstatuje, že podle §86 ods. 1 tr. ř. je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
23. Podle §86 ods. 2 tr. ř. bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky pozdržena na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgán je povinen o pozdržení zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
24. Podle §87 odst. 1 tr. ř. zásilku vydanou podle §86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo policejní orgán.
25. Podle §87 odst. 2 tr. ř. otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení některému z jeho rodinných příslušníků.
26. Podle §24 odst. 2 zák. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby. Odsouzenému se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Věci, které nemohou být předány odsouzenému, a se kterými není třeba naložit podle právních předpisů jiným způsobem, se odešlou na náklady odsouzeného zpět odesílateli, kromě potravin s krátkodobou trvanlivostí nebo prošlou lhůtou spotřeby, které se zlikvidují.
27. Podle §27 odst. 1, 2 téhož zákona po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna. Z důvodů uvedených v odstavci 1 jsou omezena práva a svobody na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a zpráv a právo svobodné volby povolání.
28. Nejvyšší soud posuzoval okolnosti, za nichž došlo k zajištění a otevření uvedených zásilek ze všech hledisek ve smyslu výše uvedeného, přičemž námitkám obviněného o nezákonnosti a tudíž nepoužitelnosti takto opatřeného důkazu, nepřisvědčil.
29. Ve vztahu k posuzované trestné činnosti obviněného lze přisvědčit argumentaci odvolacího soudu, že obviněný pominul, že „závadné“ zásilky byly zasílány do místa, kde se vykonává trest odnětí svobody, přičemž v takovém případě je třeba přípustnost kontroly zásilek posuzovat nejen podle procesních předpisů, jichž se obviněný dovolává, ale zejména podle speciální úpravy dané zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Podle §24 odst. 2 tohoto zákona balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby, která je nezbytným prostředkem k zabránění tomu, aby se do věznice dostávaly věci, které jsou v rozporu s účelem výkonu trestu, nebo které představují bezpečnostní riziko zejména pro život a zdraví odsouzeného či jiných osob, přičemž ve smyslu §33 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, jsou takovými věcmi i návykové látky (omamné a psychotropní látky a jedy). Pokud tedy v daném případě na základě povoleného monitorování telefonů bylo zjištěno hrozící nebezpečí z odeslání takové zásilky, jak je z protokolu o kontrole obou zásilek zřejmé, když přítomnost návykových látek signalizoval i služební pes určený k jejich vyhledávání, nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud tyto látky ukryté v zásilkách zajistily, shledat žádné pochybení, neboť byly plně respektovány jak základní zásady trestního řízení stanovené v §2 tr. ř., tak postuláty ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nepochybně soudy obou stupňů opřely své skutkové závěry o procesně relevantní a použitelné důkazy. Z tohoto pohledu je třeba námitky obviněného považovat za nedůvodné.
30. Za nepřípadný, jak nakonec poukazuje i státní zástupce ve svém vyjádření, je nutno považovat odkaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013, neboť skutková situace, o niž se toto rozhodnutí opíralo, byla jiná a nelze z ní vyvozovat stejně právní závěry jako v nynější věci, neboť citované rozhodnutí se zabývalo pouze posouzením důsledků procesního průlomu do svobody podnikání, popř. ochrany soukromí, přičemž aplikací ustanovení §86 a §87 tr. ř. se Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí nezabýval.
31. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze dodat, že jak z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, své skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o odposlechy telekomunikačního provozu ze dnů 17. 5. – 21. 5. 2016 a 25. 5. – 31. 5. 2016, z nichž je patrna domluva obviněných na zaslání obou zásilek do Věznice V., v níž obviněný M. K. vykonával trest odnětí svobody, včetně toho, jak budou drogy ukryty. Na jejich základě byly obě zásilky zajištěny, přičemž tyto obsahovaly drogy ukryté způsobem, na kterém se obvinění domluvili, a na zásilkách byla uvedena jména adresátů a odesílatelů těmto jejich domluvám odpovídající. Pokud jde o dovolatele, v odposlechu z období od 17. 5. 2016 do 18. 5. 2016 potvrzuje, že „drogy opatřil, že je předá matce K., aby si tam D. zašla, baví se i o kvalitě těchto drog. Následně SMS zprávou potvrzuje, že bude vše tak, jak slíbil a telefonicky volá, že už to má u mámy, že toho není moc, necelá jednička“. Rovněž lze odkázat na protokoly o ohledání věci a vydání hmotné věci včetně fotodokumentace, jakož i ve věci vypracovaná odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie. Ze závěrů odborného vyjádření z odvětví chemie bylo zjištěno, že v obou případech byla ve dvojité přední části pánských boxerek umístěných v balíčcích ukryta droga, a to v prvém případě metamfetamin (pervitin) a ve druhém případě heroin. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie vyplynulo, že na obou poštovních zásilkách byly nalezeny otisky prstů obviněných R. F. a D. M. Jednoznačně tak byla vyvrácena obhajoba obviněného, že zaslání drog M. K. pouze přislíbil, ale žádné neobstaral ani to neměl v úmyslu, když naopak důkazy shora uvedené nasvědčují tomu, že na žádost M. K. a podle jeho instrukcí v obou případech omamné a psychotropní látky opatřil s vědomím pro koho a kam jsou určeny, stejně tak, o jaké návykové látky se jedná. Tyto látky pak ve dvou zásilkách obviněné R. F. a D. M. následně zaslaly do Věznice V., kterážto skutečnost vyplývá z kamerových záznamů z pobočky České pošty v D. ze dne 19. 5. 2016 v době od 9.45 hod. do 10.05 hod. a ze dne 27. 5. 2016 v době od 9.45 hod. do 10.10 hod., kde jsou obě obviněné při podávání předmětných zásilek k přepravě zachyceny. Obviněný byl z trestné činnosti usvědčován rovněž výpovědí svědka J. N., který potvrdil skutečnosti popsané v záznamech policie, týkající se vyhodnocování záznamů o telekomunikačním provozu obviněných (viz vyhodnocení akce „Vinárna III.“ a vyhodnocení akce „Vinárna IV.“ na č. l. 109 a 145 spisu) tedy, že obviněný M. K. z výkonu trestu odnětí svobody požadoval zaslání pervitinu a heroinu, že tyto obviněný J. F. opatřil a obviněné R. F. a D. M. jejich přepravu M. K. do věznice zajišťovaly. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivým způsobem vypořádal s rozpory v tvrzeních obviněného a obviněné R. F. u hlavního líčení, které shledal jako účelové a nevěrohodné, motivované snahou eliminovat účast obviněného na trestné činnosti. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud soudům nižších stupňů za této situace přisvědčil, pokud takto zjištěné skutkové okolnosti vyhodnotily ve smyslu naplnění zákonných znaků skutkových podstat přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, ani právo na ochranu listovního tajemství dle čl. 13 Listiny. K podrobnostem lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 5 až 10 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2 až 4 usnesení odvolacího soudu.
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný též poukázal, přičemž z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
33. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného J. F. uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
34. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. F. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
35. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného J. F. na odložení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu