ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.896.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 896/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2018 o dovolání obviněného P. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 5 To 39/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 159/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I .
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 3 T 159/2017, byl obviněný P. V. uznán vinným v bodě ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest, jehož výměra byla podle §68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku stanovena v počtu 20 (dvaceti) denních sazeb ve výši 100 Kč, tedy celkem 2.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí výnosů z trestné činnosti, a to finanční částky ve výši 70 euro, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku.
2. Podkladem pro to bylo zjištění, že:
1) v přesně nezjištěné dny nejméně od března 2017 do 30. 7. 2017, kdy byl zadržen, v K., okres K., a jinde, záměrně, vědom si protiprávnosti svého jednání, zdarma poskytoval a přechovával pro jinou osobu psychotropní látku metamfetamin (pervitin), který je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 46312013 Sb., o seznamech návykových látek, vytvořeným na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v úplném znění, a to:
- M. T. zdarma poskytl nejméně 0,1 g pervitinu,
- L. V. poskytl nejméně 0,73 g pervitinu,
a pro dosud neztotožněnou osobu P. N. dne 30. 7. 2017 převážel celkem 99,4152 g nažloutlé krystalické látky, která obsahovala 75,64 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 75,1976 g metamfetaminu báze, a dále pro sebe a pro účely další distribuce přechovával celkem 4,9055 g krystalické látky, která obsahovala celkem 3,9152 g metamfetaminu báze, kdy takto celkem neoprávněně, když není vlastníkem žádného povolení, disponoval nejméně s 105,1507 g krystalické látky (pervitinu), která obsahovala celkem nejméně 79,1128 g metamfetaminu báze,
2) dne 30. 7. 2017 v době kolem 15.10 hodin v K. – M., okres K., po ul. S., Č., tř. 1. l. a ul. T., směrem do obce Ch., bez vážného důvodu, po požití metamfetaminu řídil osobní motocykl zn. SUZUKI, bez registrační značky, přičemž se záměrem vyhnout se silniční kontrole hlídkou Policie ČR, Obvodního oddělení K. – M., před touto hlídkou ujížděl a v obci Ch. v blízkosti křižovatky ulic T. a Ch. následně havaroval,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 10. 3. 2014, č. j. 104 T 48/2014-49, jež nabyl právní moci dnem 7. 6. 2014, uložen mj. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců, tj. do 23. 12. 2018, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 12. 12. 2013, č. j. 104 T 232/2013-85, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, kdy usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 16. 12. 2014, byl trest změněn na trest nepodmíněný, a tento trest vykonal dne 17. 9. 2016.
3. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obviněný, jednak v neprospěch obviněného státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karviné, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 5 To 39/2018 tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za trestné činy, jimiž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest, jehož výměru podle §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku stanovil v počtu 20 (dvaceti) denních sazeb ve výši 100 Kč, tedy celkem 2.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil též trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil rovněž trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn a odvolání obviněného P. V. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí ve vztahu ke skutku pod bodem 1) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení /pozn.: skutek pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyl dovoláním napaden/.
5. V rámci své dovolací argumentace obviněný vyjadřuje nesouhlas se zvolenou právní kvalifikací skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, když má za to, že měl být posouzen toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v uvedeném období od března 2017 do 30. 7. 2017 nakládal toliko celkem s 105,1507 gramy pervitinu, což nenaplňuje hranici značného rozsahu. Nesouhlasí se závěry nalézacího soudu, pokud při stanovení přisouzené právní kvalifikace vycházel z desetinásobku množství většího než malého účinné látky, a to z množství 79,1128 gramů metamfetaminu báze. K tomu v podrobnostech cituje judikatorní východiska pro určení konkrétního rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami jako okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §283 tr. zákoníku, jak vyplývají z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. S ohledem na výše zmíněnou úpravu vyjadřuje přesvědčení, že při stanovení právní kvalifikace jeho jednání mělo být vycházeno z celkového množství drogy, s nímž nakládal ve smyslu ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku, a které mu bylo prokázáno.
6. V návaznosti na obecná judikatorní východiska Nejvyššího soudu obviněný rovněž poukazuje na skutečnost, že jeho jednání ve vztahu k osobě P. N. bylo pouze ojedinělou přepravou drogy, přičemž ani výslechem dalších osob nebylo zjištěno, že by došlo k prodeji či nabízení drogy koncovým spotřebitelům. Současně zdůrazňuje, že ve věci nebyly naplněny ani další, judikaturou požadované okolnosti, na které poukazuje citovaná judikatura Nejvyššího soudu (rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/2006 a č. 12/2011 Sb. rozh. tr.) pro posouzení jednání jako spáchaného ve značném rozsahu. Že jeho jednáním nebyl naplněn znak „značného rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dovozuje též z toho, že nebyly naplněny současně oba limity množství judikatorně stanoveného pro takový rozsah. V tomto směru zdůrazňuje, že musí být překročeny oba limity současně, což se v jeho případě nestalo, když bylo zjištěno toliko překročení množství účinné látky, nicméně pokud jde o množství skutečně zjištěné drogy, pak nebylo prokázáno, že by nakládal s množstvím vyšším než 150 gramů pervitinu. Jeho jednání tak mělo být posouzeno toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dále obviněný uvádí dílčí závěry vycházející z judikatury Ústavního soudu [kupř. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 Sb NU 187), a sp. zn. I. ÚS 375/06], vztahující se k aplikaci dovolacích důvodů Nejvyšším soudem. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. „zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 39/2018-573, současně zrušil i celý výrok o trestu, a podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. vrátil věc soudu druhého stupně“.
7. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že za obsahově odpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu lze námitky obviněného považovat jen s jistou mírou benevolence , když z něj lze dovodit, že nesouhlasí s naplněním znaku značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S ohledem na obsah námitek nicméně shledal, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
8. Předně poukázal, že téměř veškerý obsah odůvodnění dovolání (str. 2–5) je pouze kopií odůvodnění usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, aniž je naznačeno, že se jedná o jeho citaci. Do tohoto judikatorního textu obviněný toliko připojuje dílčí, ryze fragmentární, poznámky, z nichž je třeba teprve domýšlet, že se vztahují k vlastnímu právnímu posouzení v konkrétní předkládané věci. Dovolací „argumentaci“ obviněného tak představuje pouze tučně vyznačený text v prvém odstavci na straně čtvrté dovolání, poslední odstavec na straně čtvrté a druhý odstavec na straně páté. K tomu státní zástupce uvedl, že odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na obviněném, přičemž námitky v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. kupř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07 a usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 435/2013), když k takto formulovanému dovolání v podstatě ani nelze předložit konkrétnější vyjádření.
9. Pouze obecně tak státní zástupce uvedl, že soudy obou stupňů správně interpretovaly judikatorní závěry vyplývající v dovolání „užitého“, usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Podle skutkových zjištění soudů, jež ani obviněný nezpochybňuje, nedovoleně nakládal s drogou pervitin, která obsahovala 79,1 gramu metamfetaminu báze, kteréžto množství zjevně překročilo judikatorně stanovenou hranici značného rozsahu, jež ve smyslu kritérií vyplývajících z citovaného judikatorního rozhodnutí v návaznosti na hodnoty vyplývající ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, činí 50 gramů metamfetaminu. Tato hranice přitom byla překročena relativně výrazně a nelze proto za relevantní považovat obviněným naznačený poukaz na další, podpůrná tzv. kvalitativní kritéria pro určení rozsahu nedovoleného nakládání s drogami, jejichž význam narůstá zejména v případech, kdy množství drogy sice neodpovídalo celému požadovanému množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo , anebo naopak zjištěný objem drogy jen nevýrazně přesáhl stanovené množství pro daný rozsah. V daném případě se však o takovou „hraniční“ situaci v žádném případě nejedná. Rovněž argument obviněného, že nebyla nijak prokázána jeho distribuční činnost, neodpovídá skutečnosti, neboť ze skutkových zjištění jistá, byť dílčí, distribuční činnost obviněného vyplývá.
10. Podle státního zástupce se nelze ztotožnit ani s toliko naznačenou námitkou, že množstevní parametry celkového objemu drogy na straně jedné a čistého objemu tzv. účinné látky na straně druhé musí být dány současně, když i zde obviněný do svého dovolání zakomponoval i tu část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z níž vyplývá zcela opačný závěr, než který obviněný zjevně zastává. V nyní předkládané věci byla konkrétní droga zajištěna, proto je třeba vycházet z množství skutečně zjištěné účinné látky. K celkovému objemu substance by bylo namístě přihlížet pouze tehdy, pokud by tato droga zajištěna nebyla (např. byla již spotřebována), což se však jednání obviněného netýká.
11. Protože obdobné námitky obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, které se s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a jejichž právní závěry lze označit za zcela správné, státní zástupce odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. V. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
15. Z popsaných důvodů povahu právně relevantních námitek ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění či takové námitky, kterými obviněný brojí proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů a postupu soudu prvního stupně při jejich provádění, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný stav věci (konkrétně námitkami, že pokud jde o převoz drogy P. N., jednalo se toliko o ojedinělou přepravu drogy, že nebyla nijak prokázána jeho distribuční činnost, když osoby vyslechnuté k rozsahu prodeje návykových látek potvrdily, že k prodeji „drobným“ zákazníkům či nabízení drog nedošlo, atd.). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil tak, jak mu bylo přisouzeno. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
16. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
17. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
18. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, byť ne zcela konkrétně formulované námitky obviněného, směřující do oblasti právního posouzení skutku, jimiž obviněný v dovolání rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jelikož podle něj nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve značném rozsahu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
19. Jen pro úplnost je v této souvislosti třeba připomenout, a to shodně s vyjádřením státního zástupce, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu dovolací námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
20. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve značném rozsahu.
21. Nejvyšší soud připomíná, že k problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura.
22. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud svým stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
23. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah. Z výše uvedeného rozhodnutí tak jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz již citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
24. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se u pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu, a znak „značný rozsah“ je dán hranicí 150 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 50 g účinné látky či 60 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu metamfetaminu.
25. Jak z výše citované judikatury jednoznačně vyplývá, primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze, a teprve v případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). V nyní předkládané věci, jak vyplynulo z již výše uvedených skutkových zjištění, však byla konkrétní droga zajištěna, proto je třeba vycházet z množství skutečně zjištěné účinné látky v ní obsažené. K celkovému objemu substance by bylo namístě přihlížet pouze tehdy, pokud by tato droga zajištěna nebyla (např. byla již spotřebována), což se však posuzovaného jednání obviněného netýká.
26. Podle shodných skutkových zjištění obou soudů, ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný dopustil protiprávního jednání skutkem blíže popsaným již pod bodem 2. tohoto usnesení, a který v podstatě spočíval v tom, že v posuzované době nedovoleně disponoval nejméně s celkem 105,1507 gramy krystalické látky (pervitinu), která obsahovala celkem nejméně 79,1128 gramů účinné látky (metamfetaminu) ve formě volné báze, kteréžto množství zjevně přesahuje hranici značného rozsahu, tj. 50 gramů metamfetaminu, jež by postačovalo k právní kvalifikaci jeho jednání ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
27. Pokud za této situace soud prvního stupně primárně vycházel ze zjištěného množství účinné látky 79,1128 gramů metamfetaminu báze, nelze pochybovat o naplnění požadovaného množství pro spáchání předmětného trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve značném rozsahu, když toto množství účinné látky 1,5 násobně přesáhlo množství 50 gramů, tedy množství, které je zákonnou hranicí značného rozsahu, jako stonásobku množství většího než malého, stanovené stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Za této situace soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že znak značného rozsahu byl jednoznačně dosažen již samotným množstvím zjištěné účinné látky. S poukazem na výše citovaná judikaturní východiska tak lze konstatovat, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve značném rozsahu“ daného trestného činu, soudy obou stupňů nijak nepochybily.
28. Poukazuje-li v této souvislosti obviněný na tzv. další okolnosti pro určení rozsahu nedovoleného nakládání s drogami, nutno zdůraznit, že jde o okolnosti, které nabývají významu právě až v případech hraničních. V tomto směru nutno zdůraznit, že toliko u hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán a další. O takový hraniční případ se však v posuzované věci zjevně nejedná, neboť obviněný zcela nepochybně nedovoleně nakládal s drogou pervitin, obsahující 79,1 gramu metamfetaminu báze, kteréžto množství stanovenou hranici značného rozsahu, jež činí 50 gramů metamfetaminu báze, výrazně překročilo. V nyní předkládané věci podpůrné použití dalších tzv. vedlejších okolností (kritérií) tedy nepřipadá v úvahu.
29. V návaznosti na výše uvedená judikatorní východiska důvodnost nelze přiznat ani další námitce obviněného spočívající v tvrzení že, musí být současně překročeny oba limity, a to jak množství směsi obsahující účinnou látku metamfetamin, tak i množství samotné účinné psychotropní látky, což v předmětné věci nebylo dáno, když bylo u něj zjištěno toliko překročení množství účinné látky 1,5x násobně, nicméně pokud jde o množství skutečně zjištěné drogy, nebylo prokázáno, že by nakládal s množstvím vyšším než 150 gramů pervitinu. V tomto ohledu lze konstatovat, že rovněž odvolací soud, který se touto námitkou náležitě zabýval, dospěl k závěru, že názor obhajoby, že musí být současně překročeny oba limity, a to jak směsi obsahující účinnou látku, tak i samotné účinné psychotropní látky, nepovažuje za správný, když jak vyplývá i z přílohy k citovanému stanovisku Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013, rozhodující je nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, jež musí být obsaženo ve zkoumané směsi (str. 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ve světle výše uvedeného argumentace obviněného, že zákonný znak trestného činu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku „ve značném rozsahu“ nebyl naplněn ani v kombinaci zjištěného množství drogy s tzv. dalšími vedlejšími okolnostmi případu, neboť nebyly splněny oba limity současně, nemá žádné opodstatnění.
30. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze uvést, že skutková zjištění Okresního soudu v Karviné, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil též Krajský soud v Ostravě, byla učiněna na základě provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání dovolatele. Jak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, z distribuce pervitinu, byť v dílčím rozsahu, je obviněný usvědčován jednak výpovědí svědkyně M. T., a pokud jde o L. V., soud odkázal na znalecký posudek z oboru elektroniky a kybernetiky, z nějž vyplynulo, že mezi svědkem a obviněným probíhala komunikace prostřednictvím SMS zpráv, která se zjevně týkala distribuce pervitinu a vypovídala o tom, že mu obviněný přisouzené množství pervitinu poskytl. Z přechovávání pervitinu pro jinou osobu, kdy dne 30. 7. 2017 drogu převážel pro P. N., je pak usvědčován zejména výpověďmi svědků R. D. a R. S. – příslušníků hlídky Policie České republiky. Ti shodně uvedli, že uvedeného dne obviněného, který v úmyslu vyhnout se policejní kontrole ujížděl, v průběhu jeho riskantní jízdy pronásledovali, přičemž po celou dobu měl u sebe černou plátěnou taštičku, tzv. ledvinku, přehozenou přes rameno, kterou během jízdy odhodil. Tato skutečnost je zaznamenána rovněž na DVD disku s kamerovým záznamem. Uvedená ledvinka pak obsahovala bílý prášek, v němž byl přivolaným kriminalistickým technikem zjištěn pervitin. Tyto výpovědi, o jejichž věrohodnosti nelze mít důvody k pochybnostem pak korespondují s dalšími, zejména listinnými důkazy. V tomto ohledu zásadní roli sehrály zejména odposlechy a přepisy zvukových záznamů z mobilních telefonů, jakož i již zmíněný kamerový záznam o pronásledování obviněného. Zmínit lze rovněž protokol o ohledání věci s fotodokumentací, včetně na něj navazujících závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, z nichž vyplývá, že sesypáním stop č. 1 a 2 a vysušením nažloutlé krystalické látky bylo zjištěno, že tato obsahuje 99,4152 gramů nažloutlé krystalické látky se 75,64 % metamfetaminu, což představuje 75,1976 gramů metamfetaminu báze. Ve stopě č. 3 bylo zjištěno 2,3600 gramů bílé krystalické látky, obsahující 80,09 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 1,8901 gramů metamfetaminu báze. Ze stopy č. 4 pak vyplývá, že obsahuje 2,5455 gramů světle hnědé krystalické látky s obsahem 79,56 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 2,0251 metamfetaminu báze. Celkem tak obviněný neoprávněně disponoval s nejméně 105,1507 gramy krystalické látky (pervitinu), která obsahovala 79,1128 gramů metamfetaminu báze. O zjištěném skutkovém stavu tak nemohou být důvodné pochybnosti. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Na základě výše uvedené argumentace je nesporné, že posuzovaný skutek pod bodem 1) byl správně posouzen jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Napadený rozsudek netrpí žádnými právními vadami, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení skutku. Právní námitky, navíc ne zcela konkrétně formulované, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ani ústavně zajištěná práva a svobody podle čl. 4 Ústavy České republiky, jak je obviněným namítáno. K podrobnostem lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
31. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
IV.
Závěrečné shrnutí
32. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. V., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu