ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.282.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 282/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AGROMONT VIMPERK spol. s r. o. , se sídlem v Bohumilicích 88, identifikační číslo osoby 46679987, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti povinným 1) A. T. , T. S., a 2) J. T. , T. S., pro 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Kamilem Košinou, Exekutorský úřad Prachatice, pod sp. zn. 040 Ex 3801/17, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2017, č. j. 24 Co 1467/2017-22, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Kamil Košina, Exekutorský úřad Prachatice, usnesením ze dne 22. 8. 2017, č. j. 040 Ex 3801/17-13, rozhodl, že se exekuční návrh oprávněné ze dne 2. 6. 2017 zastavuje (výrok I.), oprávněné se nepřiznává právo na náhradu nákladů (výrok II.) a oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce 847 Kč (výrok III.). Vázán názorem exekučního soudu dovodil, že provedení exekuce brání překážka věci rozsouzené.
Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora ve výroku I. potvrdil v tom správném znění, že se zastavuje exekuční řízení zahájené návrhem oprávněné ze dne 2. 6. 2017 (výrok I.), dále usnesení soudního exekutora potvrdil ve výrocích II. a III. (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Uvedl, že v rámci řízení o návrhu na nařízení exekuce je projednávána stejná věc, o které již bylo pravomocně rozhodnuto. V předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 3498/2012, vedeném mezi týmiž účastníky a na základě téhož exekučního titulu, byla exekuce zastavena z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu, když okresní soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky. Posouzení, zda je exekuční titul vykonatelný, je posouzení věcné, nikoliv jen formální. V tomto směru odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1078/2015.
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž při řešení právní otázky – překážky věci rozhodnuté – se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Setrvala na svém názoru, že v předchozím řízení, kdy byla exekuce zastavena, bylo vydáno odlišné rozhodnutí, než je rozhodnutí v posuzované věci. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2486/2009. Uvedla, že v předchozím řízení nebylo rozhodováno ve věci samé, ale pouze o zastavení exekuce (exekučního řízení); jednalo se tedy „čistě o rozhodnutí mající procesní charakter“. Dodala, že ke smlouvě o půjčce ze dne 20. 6. 2008 byl prokazatelně uzavřen dne 18. 12. 2009 dodatek č. 2, který zcela zhojuje vady rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o půjčce, resp. tuto nahrazuje doložkou platnou. Proto je třeba považovat rozhodčí nález za nález vydaný po právu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil, popř. jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že pojmem „věc sama“ se rozumí předmět, pro nějž se řízení vede, a jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. 20 Cdo 399/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1166/2010). V usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1448/2008, Nejvyšší soud zaujal názor, že „toutéž věcí“ ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. se pro účely exekučního řízení (vykonávacího řízení) rozumí stejný způsob výkonu (srov. §258 o. s. ř.) na týž předmět exekuce (výkonu) uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem. Současně Nejvyšší soud dovodil, že ve vykonávacím řízení (v exekuci) není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, byl-li předchozí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítnut pro formální vady návrhu a nikoliv pro jeho materiální nevykonatelnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1078/2015). Jestliže předchozí exekuce byla zastavena (nebo exekuční návrh byl zamítnut) pro existenci některého z obecných důvodů, pro které nelze pozdější exekuci mezi týmiž účastníky z téhož exekučního titulu a pro totéž plnění vést bez ohledu na to, jaký majetek může být postižen [§268 odst. 1 písm. a), b), g) a h) o. s. ř.], vytváří pravomocné rozhodnutí o zamítnutí dřívějšího exekučního návrhu nebo o zastavení předchozí exekuce překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 4 a §254 odst. 1 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017).
V projednávané věci podala oprávněná dne 2. 6. 2017 exekuční návrh k vymožení své pohledávky za povinnými ve výši 100 000 Kč na základě rozhodčího nálezu vydaného dne 30. 6. 2010 rozhodcem Petrem Sýkorou, č. j. 0806/2010-9. V dřívějším exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 3498/2012 mezi týmiž účastníky k vymožení pohledávky na základě stejného exekučního titulu přitom byla exekuce ke dni 9. 9. 2016 pravomocně zastavena z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu (exekuční soud dospěl k závěru, že nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu). Protože věc již byla dříve soudem po věcné stránce posouzena a rozhodnuta (exekuční soud zkoumal materiální vykonatelnost exekučního titulu jako jeden ze zákonných předpokladů pro vedení exekuce), odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže exekuční řízení zastavil pro překážku rei iudicatae.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu