ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.583.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 583/2017-218
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce TORO VM a. s. se sídlem ve Vysokém Mýtě, Hradecká č. 251/II, IČO 25277006, zastoupeného Mgr. Martinem Mačkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Husova č. 774, proti žalovanému PRANTL Masný průmysl s. r. o. se sídlem v Žirovnici, Havlíčkovo náměstí č. 46, IČO 28128079, zastoupenému JUDr. Blankou Papežovou, advokátkou se sídlem v Pelhřimově, Příkopy č. 25, o popření pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 85/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. října 2016, č. j. 69 Co 220/2016-188, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „pohledávka žalovaného vůči U Bínů s. r. o., Hrabenov 287, 789 63 Ruda nad Moravou, IČ 27782727, ve výši 1.722.147,- Kč se vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivanou Kozákovou, se sídlem Třebíč, Bráfova 53, pod sp. zn. 042 EX 957/11“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 4 EXE 1456/2011-14, byla podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2011, č. j. 6 Cm 227/2011-16, k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím, nákladů oprávněného a nákladů exekuce proti povinným „U Bínů s. r. o., Hrabenov 287“ [povinný 1)] a „J. B.“ [povinný 2)] nařízena exekuce. Na základě dražební vyhlášky ze dne 4. 7. 2012, č. j. 042 EX 957/11-57, proběhla dne 18. 9. 2012 dražba nemovitostí povinného 2). Žalovaný do dražby přihlásil k rozvrhu výtěžku svou pohledávku vůči povinnému 1) ve výši 1.722.147,- Kč s tím, že má jít o pohledávku zajištěnou zástavním právem na dražených nemovitostech. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že zástavním právem je zajištěna pohledávka vzniklá tak, že žalovaný a povinný 1) uzavírali postupně kupní smlouvy. Podrobná specifikace této pohledávky má být uvedena „v přílohách jedna tvořících nedílnou součást zástavní smlouvy“. Daňové doklady jsou „splatné v období 25. 8. 2010 až 6. 10. 2010, ačkoliv žalovaný vznikl až dne 2. 10. 2010“. Je vyloučeno, že by žalovaný s povinným 1) uzavírali kupní smlouvy dříve, než žalovaný vznikl.
Žalovaný namítal, že pohledávka vznikla za dodávky zboží uskutečněné na základě kupních smluv uzavíraných mezi podnikatelem - fyzickou osobou „J. P.“, jako prodávajícím a společností „U Bínů s. r. o., IČO 27782727“, jako kupujícím. Fyzická osoba J. P. pak vložil ke dni 1. 1. 2011 celý svůj podnik do společnosti žalovaného za účelem zvýšení základního kapitálu. Žalovaný se tak stal oprávněným z pohledávek vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“. V okamžiku uzavírání zástavní smlouvy (dne 4. 5. 2011) pohledávky, k nimž byla zástava sjednána, existovaly a byly platné.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 C 85/2013-170, určil, že „pohledávka žalovaného vůči U Bínů s. r. o., Hrabenov 287, 789 63 Ruda nad Moravou, ve výši 1.722.147 Kč se vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivanou Kozákovou, se sídlem Třebíč, Bráfova 53, pod sp. zn. 042 EX 957/11“; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 8.534 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Mačky. Za „podstatné a nejvýznamnější“ považoval, že „pohledávka, jak je specifikována v zástavní smlouvě ze dne 4. 5. 2011 neexistuje“. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že zástavním právem je zajištěna pohledávka vzniklá tak, že žalovaný a povinný 1) uzavírali postupně kupní smlouvy, „když podrobná specifikace této pohledávky má být uvedena v příloze 1 tvořící nedílnou součást této zástavní smlouvy“. Taková pohledávka zjevně dle tvrzení obou účastníků nevznikla, neboť ze skutkového tvrzení žalovaného je zřejmé, že kupní smlouvy vznikaly mezi fyzickou osobou J. P. jako prodávajícím a kupujícím společností „U Bínů s. r. o.“ [povinným 1)]. Navíc specifikace označená v příloze je zcela nedostačující. Přihláška žalovaného mimo to nemá ani povinné náležitosti podle ustanovení §336f odst. 3 o. s. ř.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 69 Co 220/2016-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.203 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Mačky. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že pohledávka žalovaného vůči „U Bínů s. r. o.“ ve výši 1.722.147 Kč, kterou žalovaný uplatnil v exekučním řízení, není pohledávkou zajištěnou zástavním právem. Vyšel z toho, že se má jednat o pohledávku zástavního věřitele (zde žalovaného) vůči dlužníku - společnosti „U Bínů s. r. o.“, která měla vzniknout tak, že zástavní věřitel uzavíral s dlužníkem postupně kupní smlouvy, na základě kterých vznikla zástavnímu věřiteli vůči dlužníku pohledávka v celkové výši 1.506.644 Kč s tím, že podrobná specifikace je uvedena v přílohách zástavních smluv. Z obsahu zástavních smluv ani z jejich příloh však nelze dovodit, že pohledávka označená v zástavní smlouvě je ve skutečnosti pohledávkou vzniklou fyzické osobě J. P. vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“ z postupně uzavíraných kupních smluv, která přešla na žalovaného. Ani kdyby soud připustil, že není zajištěna neexistující pohledávka, pak je zde toliko pohledávka „označená neurčitě a nesrozumitelně, neboť z obsahu zástavních smluv nelze zjistit relevantní údaje, o jaké pohledávky se má jednat, a to ani z přílohy“. Na základě neplatné zástavní smlouvy nemohlo vzniknout zástavní právo, třebaže byl proveden vklad do katastru nemovitostí.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se v otázce náležitostí specifikace pohledávky zajišťované zástavní smlouvou odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, žalovaný namítá, že se stal oprávněným z pohledávek J. P. vůči společnosti „U Bínů s. r. o.“ dnem převzetí vkladu J. P. do žalovaného - tedy dnem 1. 1. 2011. Z hlediska identifikace pohledávek, k nimž bylo zástavní právo sjednáno, není právně významný popis jejich vzniku, nýbrž jejich dostatečně přesné určení, zajišťující, že pohledávky lze identifikovat dostatečně určitě tak, aby nebyly zaměnitelné za jiné pohledávky mezi stejnými účastníky smlouvy. Přitom poukazuje na závěry dovolacího soudu, podle nichž „smyslu dané úpravy se neprotiví, aby nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek byla provedena i zprostředkovaně, např. právě odkazem na čísla postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek, označením čísla odběratelů a počtem dodaných kusů“, „nemá-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u postupované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné s postupovanou pohledávkou), pak platí, že postupovaná pohledávka je ve smlouvě o postoupení pohledávky dostatečně určitě identifikována i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění“ a „pohledávka musí být v zástavní smlouvě identifikována mimo jiné dostatečně určitě, tj. tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby také účastníkům zástavní smlouvy bylo zřejmé, jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje. Vznikne-li pochybnost o obsahu zástavní smlouvy z hlediska její určitosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti“. Odvolací soud se však výkladem ve výše uvedeném smyslu nezabýval. Navrhl, aby dovolací soud napadený výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil, a aby žalobu „svým rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou“.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl z důvodu nepřípustnosti, případně zamítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky určitosti identifikace pohledávky zajištěné zástavní smlouvou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že sporné zástavní smlouvy byly uzavřeny dne 4. 5. 2011 - posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 24. 5. 2011, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 132/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení §152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.
Podle ustanovení §156 odst. 2 obč. zák. zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.
Zástavní právo je právem akcesorickým (srov. §152 obč. zák.). Vyplývá z toho, že zástavní právo platně vznikne na základě platné zástavní smlouvy, jen jestliže platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla (například proto, že nedošlo k uzavření smlouvy, podle které měla pohledávka vzniknout, že je taková smlouva neplatná apod.), není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Není-li tu tedy pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, není to důvodem neplatnosti zástavní smlouvy; tato okolnost má za následek, že podle zástavní smlouvy - ačkoliv jde o platný právní úkon a i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo nevznikne (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, který byl uveřejněn pod č. 76/2002 v časopise Soudní judikatura).
Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je – jak vyplývá z ustanovení §156 odst. 2 obč. zák. - kromě určení předmětu zástavního práva (zástavy) též označení zajišťované pohledávky. Pohledávka, kterou zástava zajišťuje (zajišťovaná pohledávka), musí být v zástavní smlouvě označena tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení zástavního práva) bylo zřejmé (nepochybné), jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 851/2003, který byl uveřejněn pod č. 14/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 967/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011). Při určení zajišťované pohledávky v zástavní smlouvě není třeba rozlišovat, zda jde o pohledávku již existující nebo budoucí. Nemá-li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u zabezpečované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné se zabezpečovanou pohledávkou), je zabezpečovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva dostatečně určitě označena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zabezpečení, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 257/2015, nebo ve vztahu k identifikaci postupované pohledávky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 786/2011, anebo dovolatelem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 775/2004).
I kdyby však zajišťovaná pohledávka nebyla označena dostatečně přesně z hlediska její určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu projevu vůle uvedeného v právním úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. Pouze v případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, lze právní úkon považovat za neplatný podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu (srov. například odůvodnění již výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). Dovolací soud nevidí důvod na uvedených závěrech cokoli měnit.
V projednávané věci byla zabezpečovaná pohledávka ve smlouvách o zřízení zástavního práva ze dne 4. 5. 2011 označena jako pohledávka v celkové výši 1.506.644,- Kč vzniklá zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi tak, že „zástavní věřitel a společnost U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107, 78963 Ruda nad Moravou, jako dlužník uzavírali postupně kupní smlouvy“ s tím, že „podrobná specifikace této pohledávky (s uvedením čísel jednotlivých daňových dokladů o které se pohledávka opírá, fakturovaných částek a termínů splatnosti daňových dokladů) je uvedena v příloze číslo jedna, tvořících nedílnou součást této smlouvy“. Zástavou zajišťovaná pohledávka byla tedy charakterizována osobou dlužníka (společnost U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107, 78963 Ruda nad Moravou), svým druhem (souhrn pohledávek z postupně uzavíraných kupních smluv mezi zástavním věřitelem a dlužníkem v době uzavření zástavní smlouvy) a předmětem plnění (peněžitá částka v celkové výši 1.506.644,- Kč). Protože v řízení nebylo zjištěno (a ani účastníky tvrzeno), že by zástavní věřitel (zde žalovaný) měl v době uzavření zástavní smlouvy vůči dlužníkovi (společnosti U Bínů s. r. o. IČ 27782727 se sídlem Hrabenov 107, 78963 Ruda nad Moravou) jinou peněžitou pohledávku způsobilou záměny s peněžitou pohledávkou z postupně uzavíraných kupních smluv mezi nimi ve výši 1.506.644,- Kč, byla zabezpečovaná pohledávka - jak vyplývá z výše uvedeného - označena ve smlouvách o zřízení zástavního práva ze dne 4. 5. 2011 dostatečně určitě.
Obstát nemůže ani závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka vzniklá fyzické osobě J. P. vůči společnosti U Bínů s. r. o. z postupně uzavíraných kupních smluv nemohla přejít na žalovaného. Již ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 7. 2013 (doručeném soudu prvního stupně dne 19. 7. 2013) žalovaný uvádí, že uvedená pohledávka skutečně vznikla J. P. podnikajícímu pod IČ 423 712 79, protože však J. P. vložil celý svůj podnik do žalované za účelem zvýšení jejího základního kapitálu, přešla tato pohledávka na žalovanou. Tato skutečnost je ostatně patrná z úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se subjektu J. P. - Masný průmysl Žirovnice zapsaného pod A 1926 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, podle něhož firma J. P. - Masný průmysl Žirovnice se sídlem Žirovnice, Havlíčkovo náměstí 46, PSČ 394 68, identifikační číslo 423 71 279 byla vložena rozhodnutím podnikatele J. P. ze dne 17. 12. 2010, který je současně jediným společníkem společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o. se sídlem Žirovnice, Havlíčkovo náměstí 46, PSČ 394 68, identifikační číslo 281 28 079, jako nepeněžitý vklad do uvedené společnosti. Stejnou skutečnost potvrzuje také notářský zápis sepsaný notářem JUDr. Ladislavem Kuldanem dne 17. 12. 2010 pod sp. zn. NZ 157/2010, N 170/2010, který je založen ve sbírce listin týkající se společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o., IČO 28128079, zapsané v obchodním rejstříku pod C 18900 u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Podle citovaného zápisu byl základní kapitál společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o. zvýšen přijetím závazku k novému vkladu formou nepeněžitého vkladu, dle něhož jediný společník J. P., podnikající pod obchodní firmou J. P. - Masný průmysl Žirovnice IČ 42371279 se sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice vkládá celý svůj podnik formou nepeněžitého vkladu do společnosti PRANTL Masný průmysl s. r. o. Součástí vkládaného podniku je celý soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání, tedy veškerý podnikatelský majetek, veškerá jeho práva a povinnosti z obchodních vztahů vzniklých při provozování vkládaného podniku, jakož i veškerá práva a povinností ze všech ostatních smluv vzniklých při dosavadním podnikání podnikatele existující ke dni vkladu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadený rozsudek (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu