ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.603.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 603/2018-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Debian Collector Ltd., reg. č. IBC104653, se sídlem Seychelles, Mahé, Victoria, Revolution Ave 1, zastoupený JUDr. Martinem Soukupem, Ph. D., advokátem se sídlem Praha 2, Římská 2575/31a, proti žalovaným: 1) TUkas, a. s. , IČO: 26149958, se sídlem Praha 10, K Hrušovu 344/6, a 2) Česká pojišťovna, a. s. , IČO: 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o 349.167,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 145/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. 18 Co 64/2017-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 18 Co 64/2017-159, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 7. 2016, č. j. 5 C 145/2014-145, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 349.167,20 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce, jemuž byla původním vlastníkem vozidla M. B. postoupena pohledávka, se domáhal náhrady za poškození tohoto vozidla dne 16. 8. 2013 na základě tvrzení, že k poškození došlo v příčinné souvislosti s předešlou opravou vozu po nehodě ze dne 3. 6. 2013, kterou prováděla první žalovaná, a druhá žalovaná, u níž je první žalovaná pojištěna, má žalobci plnit z titulu pojištění. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně učiněnými zejména na základě znaleckého dokazování, že mezi opravou vozidla po první nehodě a následným poškozením v pozdější době neexistuje příčinná souvislost, že k poškození, za něž je požadována náhrada, došlo v důsledku dlouhodobého opotřebení součástek; první nehoda vozidla mohla pouze urychlit únavový proces materiálu, a jako příčina je vyloučena nekvalitně provedená oprava. Odvolací soud se dále vypořádal s řadou námitek odvolatele ohledně znaleckého dokazování a hodnocení jednotlivých znaleckých posudků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Cituje znění §237 o. s. ř. a namítá nesprávné právní posouzení otázek, na nichž závisí rozhodnutí ve věci, a to, zda lze v daném případě s dostatečnou určitostí vyloučit příčinnou souvislost, k jakému účelu slouží povolání soudního znalce a zda je znalecký posudek Ing. Slepičky dostatečným podkladem pro rozhodnutí, zejména když znalec osobně neprohlédl poškozené součástky. Dovozuje, že za této situace měl soud povolat čtvrtého soudního znalce, aby bylo postaveno najisto, že neexistuje žádná pochybnost o závěrech provedeného znaleckého dokazování. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů hodnotí jako nevyčerpávající a odpověď znalce Ing. Slepičky na některé položené otázky považuje za nedostatečně odůvodněné.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Z obsahového hlediska dovolání žalovaného nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, neboť k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. bez vymezení, které z hledisek uvedených v tomto ustanovení považuje dovolatel za splněné a v čem konkrétně spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o neexistenci příčinné souvislosti mezi provedenou opravou vozidla a pozdější závadou, jež vozidlo poškodila. Prokázání existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody je závěrem skutkovým, nikoli právním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru ani dovolatel žádné relevantní námitky nevznesl. Jeho námitky, týkající se skutečností, jež byly či nebyly prokázány, nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům, proto nejsou předmětem dovolacího přezkumu ani nezakládají přípustnost dovolání.
Nehledě k tomu, že s námitkami proti znaleckému dokazování se plně vypořádal odvolací soud, námitky dovolatele proti hodnocení znaleckých posudků postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.) a nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Námitka neprovedení dalšího znaleckého posudku představuje námitku vady řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 5. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu