ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1252.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1252/2018-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněné společnosti ZÁPADOČESKÁ VÝROBA OKEN a. s., v likvidaci , se sídlem v Praze 10, Molitorovská 324/9, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 25223003, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, proti povinnému J. H. , o vymožení 135.440 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. března 2005, č. j. 18 Co 455/2004-27, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 177/2014, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2017, č. j. 4 Co 138/2017-225, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. dubna 2017, č. j. 19 C 177/2014-210, odňal povinnému se zpětnou účinností přiznané osvobození od soudního poplatku (výrok I.) a zamítl jeho žádost ze dne 28. července 2015 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výroky II. a III.).
K odvolání povinného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se povinnému osvobození od soudních poplatků neodnímá a že se rozhodnutí o zamítnutí žádosti povinného ze dne 28. července 2015 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nevydává.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá- rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci podal dovolatel dne 20. března 2012 žalobu pro zmatečnost proti usnesení ze dne 8. března 2005, č. j. 18 Co 455/2004-27, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil dražební vyhlášku.
Podle §254 odst. 2 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí lze žalobu pro zmatečnost podat pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř.
Z §229 odst. 4 o. s. ř. plyne, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Usnesení č. j. 18 Co 455/2004-27, jež dovolatel napadl žalobou pro zmatečnost, nepatří mezi usnesení vypočtená v §229 odst. 4 o. s. ř.; posuzovaná žaloba pro zmatečnost je proto zjevně nepřípustná.
Je-li nepochybné, že žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 106, a to usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. května 2016, č. j. 19 C 177/2014-178, jež obsahuje poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), a jeho vědomost o existenci této zvláštní podmínky dovolacího řízení plyne zjevně z obsahu jeho podání na č. l. 183 spisu.
Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 23. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5429/2017).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povinnému nelze ustanovit advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy povinný neodstranil nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu