ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3375.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3375/2017-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce R. P., o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. srpna 2013, č. j. 14 C 26/2013-10, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 164/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. února 2017, č. j. 69 Co 20/2017-65, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. 8 C 164/2013-44, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. prosince 2015, č. j. 12 Co 475/2015-49, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, č. j. 12 Co 475/2015-49, podal žalobce dne 21. března 2016 dovolání, v němž mimo jiné požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7. listopadu 2016, č. j. 8 C 164/2013-61, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků za podané dovolání ze dne 21. března 2016 [výrok I.] a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením ze dne 3. února 2017, č. j. 69 Co 20/2017-65, k odvolání žalobce potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. listopadu 2016, č. j. 8 C 164/2013-61.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. února 2017, č. j. 69 Co 20/2017-65, podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. září 2017, č. j. 27 Cdo 3375/2017-70, doručeným dovolateli dne 20. září 2017, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že si zvolí zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podá řádné dovolání. Současně byl poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno.
Dovolatel na usnesení obsahující výzvu reagoval podáním ze dne 20. září 2017, doručeným Nejvyššímu soudu dne 26. září 2017, v němž požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
K žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení Nejvyšší soud uvádí, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda mu uvedené osvobození náleží či nikoliv (podle §138 o. s. ř.), nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 4537/2014). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této žádosti.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nelze ustanovit zástupce z řad advokátů, neboť nedoložil své aktuální poměry, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu o nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015, ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).
V situaci, kdy je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení (i přes poučení o následcích nečinnosti) ani k výše označené výzvě Nejvyššího soudu, ani později, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §243b a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. března 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu