ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.421.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 421/2018-708
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce S. M. , proti žalovanému České republice – Městskému státnímu zastupitelství Brno , se sídlem v Brně, Polní 994/39, PSČ 639 00, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 999.000.000.000 Kč, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 237/2008-121, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 23/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2017, č. j. 1 Co 11/2017-664, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 20. dubna 1999, se žalobce po žalovaném domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 999.000.000.000 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2007, č. j. 24 C 23/2007-72, byla žaloba odmítnuta podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť žalobce – ani přes výzvu soudu – neodstranil vady podání. Usnesení o odmítnutí žaloby bylo potvrzeno k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. března 2008, č. j. 1 Co 287/2007-89.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1 Co 287/2007-89, podal žalobce dovolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. července 2008, č. j. 24 C 23/2007-107, zamítnul žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení; rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 237/2008-121.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. dubna 2010, č. j. 30 Cdo 1630/2009-147, zastavil řízení o dovolání proti usnesení, č. j. 1 Co 287/2007-89; usnesení nabylo právní moci dne 19. května 2010.
Žalobce podal dne 12. února 2009 žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 Co 237/2008-121.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2010, č. j. 24 C 23/2007-156, byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení; rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2010, č. j. 1 Co 134/2010-176.
Žalobce podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1 Co 134/2010-176, dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Mgr. Františka Drlíka.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. prosince 2016, č. j. 24 C 23/2007-627, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žádost o ustanovení zástupce (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. července 2017, č. j. 1 Co 11/2017-664, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení v plném rozsahu a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Jelikož dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), Krajský soud v Brně jej usnesením ze dne 14. listopadu 2017, č. j. 24 C 23/2007-672, doručeným dovolateli dne 16. listopadu 2017, vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení, a poučil jej, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno.
Dovolatel (podáním ze dne 21. listopadu 2017) pouze opětovně požádal (mimo jiné) o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
K žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení Nejvyšší soud uvádí, že dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda mu uvedené osvobození náleží či nikoliv (podle §138 o. s. ř.), nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 4537/2014; označené rozhodnutí je veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, je nadbytečné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této žádosti.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016].
Odvolací soud uzavřel, že dovolateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků a ustanovit mu zástupce, neboť nesplňuje jeden z předpokladů upravených v §138 odst. 1 o. s. ř.; žaloba na obnovu řízení a rovněž i žaloba pro zmatečnost jsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Z obsahu spisu se podává, že dovolatel brojí dovoláním proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1 Co 134/2010-176, jímž nebylo přiznáno dovolateli osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1 Co 287/2007-89. Nicméně řízení o dovolání proti usnesení, č. j. 1 Co 287/2007-89, bylo pravomocně zastaveno usnesením Nejvyššího soudu, č. j. 30 Cdo 1630/2009-147.
Dovolání žalobce směřující proti usnesení, č. j. 1 Co 287/2007-89, by ani nebylo úspěšné, neboť Vrchní soud v Olomouci tímto usnesením potvrdil odmítnutí žaloby ve věci samé pro vady v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k postupu soudu podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998 sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002) a je bez dalšího nepochybné, že dovolání proti tomuto usnesení by nebylo úspěšné.
Další opravné prostředky uplatněné v dovolacím řízení proti usnesení, č. j. 1 Co 287/2007-89 (žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení proti usnesení, č. j. 1 Co 237/2008-121, a dovolání proti usnesení, č. j. 1 Co 134/2010-176) nemohou být úspěšné a jsou rovněž zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu proto žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení, č. j. 1 Co 134/2010-176, nemůže být vyhověno.
Nadto pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává – jak správně konstatoval i odvolací soud – že žaloba na obnovu řízení podaná proti usnesení, č. j. 1 Co 237/2008-121, není přípustná již z toho důvodu, že směřuje proti rozhodnutí, jež není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §228 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rovněž žaloba pro zmatečnost z důvodů zakotvených v §229 odst. 3 a 4 o. s. ř. není proti usnesení, č. j. 1 Co 237/2008-121, přípustná, neboť uvedené usnesení nespadá pod žádné z rozhodnutí vypočtených v označených ustanoveních (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 1166/2010, či ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nesplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce podle §138 odst. 1 o. s. ř., neboť své právo (v dovolacím řízení proti usnesení, č. j. 1 Co 134/2010-176) uplatňuje zřejmě bezúspěšně, je v souladu s výše uvedenými závěry judikatury Nejvyššího soudu.
Jelikož je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. května 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu