ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5998.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5998/2017-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky L. V. , zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, za účasti společnosti PAMCO, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, Na Strži 28/241, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 49614151, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o zaplacení 592.251 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 ECm 106/2012, o dovolání společnosti PAMCO, spol. s r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2017, č. j. 7 Cmo 345/2015-149, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. 42 ECm 106/2012-111, zamítl návrh na zaplacení 660.066 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost PAMCO, spol. s r. o. (dále jen „společnost“) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolání je totiž – posuzováno podle obsahu – pouhou polemikou s právními závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 2873/2015 (přijatém ve skutkově totožné věci téže dovolatelky), jež odvolací soud v napadeném rozhodnutí zcela respektoval a na nichž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit ani v projednávané věci.
Namítá-li dovolatelka, že se napadené rozhodnutí odchyluje od ustálené judikatury Nejvyššího soudu „týkající se ingerence státu při nabývání dědictví“, zcela přehlíží, že v projednávané věci odvolací soud neposuzoval, zda je pro nabytí dědictví po zesnulém společníku nutné rozhodnutí soudu o potvrzení nabytí dědictví (či o schválení dohody dědiců), resp. rozhodnutí, jímž bude dědické řízení skončeno [o čemž nelze pochybovat], ale zda má toto rozhodnutí vydané v dědickém řízení význam pro posuzování splatnosti vypořádacího podílu (resp. pro běh lhůty podle §150 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013). Jeho závěr, podle něhož uvedená rozhodnutí soudu vydaná v řízení o dědictví nemají vliv na splatnost vypořádacího podílu, odpovídá jak (odvolacím soudem citovanému) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2873/2015, tak i v něm uvedené ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 1684/2015).
K výhradám dovolatelky týkajícím se zjišťování okruhu dědiců Nejvyšší soud uvádí, že v projednávané věci se z obsahu spisu nepodává, že by zde byly jakékoliv pochybnosti o okruhu dědiců po zesnulém společníku a jejich dědickém právu (srov. i důvody výše označeného rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1684/2015). Za této situace pak platí, že je třeba tyto dědice považovat (až do právní moci usnesení, kterým bude řízení o dědictví po zesnulém společníku skončeno) za vlastníky celého (všeho) majetku patřícího do dědictví, kteří jsou ve vztahu k třetím osobám z právních úkonů týkajících se věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících do dědictví oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu