ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5884.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 5884/2017-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovanému Z. F. , zastoupenému Mgr. Lucií Helebrantovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Římská 2575/31, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 617/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, č. j. 5 Cmo 339/2016-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2017, č. j. 5 Cmo 339/2016-140, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 13. července 2015, č. j. 13 Cm 617/2013-74, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. června 2013, č. j. 13 Cm 617/2013-9, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.459.332,- Kč s 6% úrokem od 10. května 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 4.864,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku o rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že:
1) Námitka, podle níž soud prvního stupně věc nesprávně (v rozporu s ustanovením §101 odst. 3 o. s. ř.) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, v důsledku čehož mu byla odňata možnost jednat před soudem, nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.); jejím prostřednictvím dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. shodně nad. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, ze dne 2. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 962/2014 nebo ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 2631/2016 a ze dne 3. května 2017 sp. zn. 29 Cdo 1150/2016.
2) Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka [srov. v judikatuře Nejvyššího soudu rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007 a důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Jinými slovy založil-li žalovaný obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy, je na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal.
Potud srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 299/2015, podle nichž důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný
Argumentace výší dluhu (viz námitkové tvrzení o tom, že zesplatněný dluh z titulu kauzální pohledávky činil „jen“ 192.601,40 Kč) je právně nevýznamná již proto, že šlo o výši dluhu dle oznámení věřitele z listopadu 2011; zmíněný údaj tak neměl vypovídací hodnotu ohledně správnosti výše směnečné sumy (potažmo výše směnkou zajištěné pohledávky) k datu splatnosti směnky (10. května 2013).
Výhrada založená na tvrzení o „zlé víře“ (srov. ustanovení č. I. §10 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového) je irelevantní již proto, že žalobkyně je první majitelkou směnky, přičemž ani soudy nižších stupňů neměly pochybnosti o tom, že žalovaný má k dispozici námitky nesprávného vyplnění blankosměnky.
3) Vyplňovací právo (jež opravňuje majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněného pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podepíše-li směnečný rukojmí smlouvu o vyplňovacím právu (uzavřenou mezi remitentem a výstavcem) jako statutární orgán výstavce (a nedošlo-li v takovém případě mezi remitentem a směnečným rukojmím k jiné dohodě), nelze mít žádné pochybnosti o tom, že pravidla pro doplnění blankosměnky sjednaná výstavcem směnky se budou vztahovat i na směnečného rukojmího. K tomu srov. obdobně též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, uveřejněného pod číslem 39/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O tom, že žalovaný podepsal směnku (i smlouvu o kontokorentním úvěru č. 206321379/0800, ze které vznikla směnkou zajištěná pohledávka) jménem výstavce (TDS group s. r. o.) jako jeho jednatel i jako směnečný rukojmí, rovněž pochybnosti nejsou.
K možnosti zajistit blankosměnkou (též) budoucí pohledávku srov. též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013, uveřejněného pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4) K otázce, zda ustanovení §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze aplikovat i na vztahy vzniklé před 1. lednem 2014, se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom uzavřel, že zmíněné ustanovení nelze vykládat způsobem, který by umožňoval pravou zpětnou účinnost ustanovení §1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Srov. též např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. 29 ICdo 42/2015, uveřejněného pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1031/16).
Konečně Nejvyšší soud nemá ani žádné pochybnosti o určitosti (a platnosti) ujednání o důvodu vystavení blankosměnky, včetně dohody o jejím vyplnění, jak jsou obsaženy v bodě VI. smlouvy o kontokorentním úvěru (viz zásady určené v ustanoveních §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, jakož i v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu