ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.40.2018.1
KSBR 28 INS 27034/2015
sp. zn. 29 NSČR 40/2018-A-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Revelstoke Invest s. r. o., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24 12 07 82, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27034/2015, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) RALT COMPANY s. r. o. , se sídlem v Dobřejovicích, Lipová 181, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 02 13 88 16, a 2) Glory Daze Associated S. A. , se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem v Praze, Salmovská 1534/11, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. srpna 2017, č. j. KSBR 28 INS 27034/2015, 2 VSOL 102/2017-A-156, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka a věřitele LEVAPLECK LTD. (dále jen „věřitel L“) potvrdil usnesení ze dne 9. června 2016, č. j. KSBR 28 INS 27034/2015-A-113, ve výrocích, jimiž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs, insolvenčním správcem ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. a zamítl návrh věřitele L na povolení reorganizace dlužníka.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se dovolatelem předestřenými otázkami zabýval v usneseních ze dne 16. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017, ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 118/2017 a sen. zn, 29 NSČR 119/2017, ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2017 a sen. zn. 29 NSČR 120/2017, ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 5/2018, ze dne 22. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 29/2018, ze dne 27. března 2018, sen zn. 29 NSČR 203/2017 a sen. zn. 29 NSČR 44/2018, ze dne 29. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 48/2018, jakož i ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 45/2018, jimiž odmítl typově shodná dovolání v jiných insolvenčních věcech.
V označených usneseních, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustnými z důvodů, které lze shrnout tak, že:
1) Otázku pojetí koncernu podle §79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu ve spojení s námitkou, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce; jelikož nešlo (dle dovolatele) o věc koncernově propojenou s věcí vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, neměla být přidělena do soudního oddělení č. 28. Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková „zmatečnostní“ vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) V rovině posouzení, zda lze s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojit (rovnou) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem [§148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], pak závěry odvolacího soudu nevybočují z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; k tomu srov. s přihlédnutím ke změnám, jichž s účinností od 1. ledna 2014 [po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 313/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] doznalo ustanovení §316 insolvenčního zákona, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 96/2011“).
K uvedenému zbývá dodat, že dovolání nečiní přípustným ani námitka nesprávnosti závěru odvolacího soudu, že o návrhu na povolení reorganizace se v případě nepřípustné reorganizace rozhodovat nemusí. V situaci, kdy insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace rozhodl (tak, že jej zamítl) a odvolací soud toto rozhodnutí (ve výroku) potvrdil, je úvaha odvolacího soudu o nadbytečnosti rozhodování o takovém návrhu činěna jako obiter dictum a napadené rozhodnutí na vyřešení této právní otázky nespočívá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož mohla být reorganizace přípustná jen podle §316 odst. 5 insolvenčního zákona, avšak dlužník v určené lhůtě nepředložil věřiteli přijatý reorganizační plán (k tomu srov. již výše citované R 96/2011 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 12/2012), a ani v souladu s §316 odst. 6 insolvenčního zákona nepožádal o prodloužení lhůty pro jeho předložení, dovolatel v dovolání nezpochybňuje.
Konečně k výhradám, jež dovolatel uplatňuje (ve vztahu k té části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění dlužníkova úpadku) proti závěru, že v řízení byla osvědčena aktivní věcná legitimace insolvenčního navrhovatele (respektive proti způsobu, jakým odvolací soud dospěl k tomuto závěru), lze doplnit, že v situaci, kdy dovolatel neotevírá dovolacímu přezkumu jakoukoliv otázku, jež by mohla zvrátit závěr, že je (bez zřetele k tomu, zda insolvenční navrhovatel v projednávané věci doložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku) v úpadku ve formě předlužení (tj. že má více věřitelů, přičemž souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku), jde o námitky, jež objektivně nejsou schopny zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Jinak řečeno, ani účinné zpochybnění pohledávek insolvenčního navrhovatele by nemělo vliv na správnost závěru odvolacího soudu o splnění podmínek pro zjištění úpadku dlužníka.
K tomu srov. dále např. důvody R 96/2011, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku).
Srov. též usnesení ze dne 29. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 182/2017, a ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 203/2017, jimiž Nejvyšší soud odmítl obsahově totožná dovolání tamních dlužníků (ILANOVE s. r. o., respektive Moravskoslezské agrární s. r. o.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu