Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2018, sp. zn. 3 Tdo 1097/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1097.2017.1

sp. zn. 3 Tdo 1097/2017-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání obviněného J. Č. , a obviněného L. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 3 To 75/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 13/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. Č. a L. Č. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, byl obviněný J. Č. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněný L. Č. účastenstvím na zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že: I) obžalovaný J. Č. coby jednatel společnosti NOVEX KLADNO, spol. s r. o., IČ 49823272, se sídlem L. Zápotockého 2171, Kladno (dále jen NOVEX KLADNO) a 50% společník společnosti ASSAN CZ, spol. s r. o., IČ: 25771515, se sídlem L. Zápotockého 2171, Kladno (dále jen ASSAN CZ) v době od listopadu 2011 do března 2012, v úmyslu vylákat neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) a zkrátit daň z příjmů právnických osob (dále jen DPPO) spol. NOVEX KLADNO, po dohodě se svým synem obžalovaným L. Č., coby jednatelem spol. ASSAN CZ, zahrnul do daňových přiznání k DPH a k DPPO spol. NOVEX KLADNO fiktivní faktury o přijatých zdanitelných plněních spol. ASSAN CZ, vystavené ve spol. ASSAN CZ na pokyn obžalovaného L. Č., a to na základě fiktivní Smlouvy o technické pomoci při vývoji poplastované hřídele plastových nádob na tříděný a komunální odpad, datované dnem 30. 6. 2010, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 9. 12. 2011, ačkoli mu bylo známo, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany spol. ASSAN CZ nedošlo a tyto faktury nechal zahrnout do účetnictví spol. NOVEX KLADNO, a následně do níže uvedených daňových přiznání k DPH a DPPO spol. NOVEX KLADNO, podaných u Finančního úřadu Kladno, a to 1) do daňového přiznání k DPH za listopad 2011 , podaného u Finančního úřadu v Kladně dne 27. 12. 2011 zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fiktivní fakturu dodavatele spol. ASSAN CZ a to - fakturu č. 2011001 ze dne 01. 11. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu poplastované hřídele pro použití v průmyslu likvidace a třídění odpadu“, znějící na částku 8.352.000 Kč, kdy DPH činí 1.392.000 Kč, čímž v tomto měsíci vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 1.392.000 Kč, který byl Finančním úřadem v Kladně uznán a použit ve prospěch společnosti NOVEX KLADNO k úhradě nedoplatků daňových povinností, 2) do daňového přiznání k DPH za prosinec 2011, podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 25. 1. 2012 neoprávněně zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fiktivní faktury dodavatele spol. ASSAN CZ, a to - fakturu č. 2011007 ze dne 30. 12. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu poplastované hřídele pro použití v průmyslu likvidace a třídění odpadu“, znějící na částku 9.000.000 Kč, kdy DPH činí 1.500.000 Kč, - fakturu č. 2011008 ze dne 30. 12. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu – poplastované hřídele pro použití v průmyslu likvidace a třídění odpadu“, znějící na částku 1.740.000 Kč, kdy DPH činí 290.000 Kč, čímž v tomto měsíci jednak vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 1.540.442 Kč, který byl Finančním úřadem v Kladně uznán a tento byl použit ve prospěch společnosti NOVEX KLADNO k úhradě nedoplatků daňových povinností a zároveň tím zkrátil vlastní daňovou povinnost na DPH o výši 249.558 Kč, kdy tímto jednáním za období roku 2011 jednak vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH v celkové výši 2.932.442 Kč a zároveň zkrátil DPH ve výši 249.558 Kč. 3) do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob spol. NOVEX KLADNO za rok 2011, podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 31. 7. 2012 v úmyslu zkrátit DPPO neoprávněně zahrnul do nákladů společnosti fiktivní faktury uvedené výše pod bodem I) 1, 2, vystavené společností ASSAN CZ, ačkoli mu bylo známo, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany spol. ASSAN CZ nedošlo, čímž snížil základ daně z příjmů právnických osob spol. NOVEX KLADNO o částku 15.910.000 Kč a zkrátil DPPO o částku ve výši 2.607.406 Kč, a zároveň vylákal přeplatek daně ve výši 415.494 Kč a tímto jednáním způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, se sídlem L. Janáčka 3181, Kladno, za zdaňovací období roku 2011 vylákáním a zároveň zkrácením DPPO a vylákáním neoprávněného nadměrného odpočtu DPH a zároveň zkrácením DPH škodu v celkové výši 6.204.900 Kč. 4) do daňového přiznání k DPH za leden 2012, podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 27. 2. 2012 zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fiktivní faktury dodavatele spol. ASSAN CZ , a to - fakturu č. 2012001 ze dne 4. 1. 2012, za „mobilní buňku (kancelář)“, znějící na částku 535.000 Kč, kdy DPH činí 89.200 Kč, - fakturu č. 2012002 ze dne 9. 1. 2012, za „řešení a uvedení do praxe komplexní logistiky výroby a expedice poplastovaných hřídelek“, znějící na částku 1.040.760 Kč, kdy DPH činí 173.460 Kč, - fakturu č. 2012003 ze dne 17. 1. 2012, za „technickou pomoc při zpracování podnikatelského záměru společnosti“, znějící na částku 1.014.000 Kč, kdy DPH činí 169.000 Kč, - fakturu č. 2012004 ze dne 19. 1. 2012, za „návrh úpravy a provedení pevnostních zkoušek držáku kol plastových kontejnerů“, znějící na částku 777.000 Kč, kdy DPH činí 129.500 Kč , - fakturu č. 2012005 ze dne 23. 1. 2012, za „technické řešení problematiky udržování konstantní teploty výrobní haly v provozovně B.“, znějící na částku 918.000 Kč, kdy DPH činí 153.000 Kč , - fakturu č. 2012006 ze dne 25. 1. 2012, za „návrh řešení a zavedení do technologického procesu odbavování produkce plastovacích strojů“, znějící na částku 1.159.200 Kč, kdy DPH činí 193.200 Kč, - fakturu č. 2112009 ze dne 26. 1. 2012, za „řešení logistiky, balení, kontroly, adjustáže a dopravy koleček s nosem“, znějící na částku 847.000 Kč, kdy DPH činí 141.300 Kč, - fakturu č. 2112010 ze dne 30. 1. 2012, za „návrh řešení výroby plochých táhel a uvedení do pravidelné výroby“, znějící na částku 486.540 Kč, kdy DPH činí 81.090 Kč , čímž v tomto měsíci vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 1.129.750 Kč, který byl Finančním úřadem v Kladně uznán a tento byl použit ve prospěch společnosti NOVEX KLADNO k úhradě nedoplatků daňových povinností, 5) do daňového přiznání k DPH za únor 2012 , podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 26. 3. 2012 zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fiktivní faktury dodavatele spol. ASSAN CZ, a to - fakturu č. 2012007 ze dne 28. 2. 2012, za „práce na vytvoření předpokladu a úpravu staveniště pro montáž výrobní linky na výrobu gumových obručí v areálu B.“, znějící na částku 1.157.160 Kč, kdy DPH činí 192.860 Kč, čímž v tomto měsíci vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 192.860 Kč, který byl Finančním úřadem v Kladně uznán a tento byl použit ve prospěch společnosti NOVEX KLADNO k úhradě nedoplatků daňových povinností, 6) do daňového přiznání k DPH za březen 2012 , podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 25. 4. 2012 potom zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fiktivní faktury dodavatele spol. ASSAN CZ , a to - fakturu č. 2012008 ze dne 27. 3. 2012, za „navržení a odzkoušení balení a skladování poplastovaných hřídelek s cílem maximálního využití skladovacích prostor a zavedení do praxe“, znějící na částku 1.175.400 Kč, kdy DPH činí 195.900 Kč , - fakturu č. 2112011 ze dne 27. 3. 2012, za „práce na hodnocení poplastovaných hřídelí a porovnání pevnostních a užitných hodnot s konkurenčními výrobky“, znějící na částku 1.092.000 Kč, kdy DPH činí 182.000 Kč , - fakturu č. 2112012 ze dne 29. 3. 2012, za „návrh a zajištění výroby a uvedení do provozu zařízení na nasazování gumových obručí rozměru 200/100/50 na plastové středy s minimálním výkonem 80 ks/hod“, znějící na částku 1.194.600 Kč, kdy DPH činí 199.100 Kč, - fakturu č. 2112014 ze dne 30. 3. 2012, za „práce na intenzifikaci výroby plastových středů (s nosem), s cílem zvýšení kapacity výroby“, znějící na částku 1.183.800 Kč, kdy DPH činí 197.300 Kč , čímž v tomto měsíci vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 773.549 Kč, který byl Finančním úřadem v Kladně uznán a tento byl zčásti ve výši 466.472,44 Kč použit ve prospěch společnosti NOVEX KLADNO k úhradě nedoplatků daňových povinností a zčásti ve výši 307.076,55 Kč poukázán dne 21. 5. 2012 na bankovní účet spol. NOVEX KLADNO vedený u Komerční banky, a zároveň tím zkrátil vlastní daňovou povinnost na DPH o výši 751 Kč, a tímto jednáním způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, se sídlem L. Janáčka 3181, Kladno, za zdaňovací období roku 2012 vylákáním neoprávněného nadměrného odpočtu DPH a zkrácením DPH škodu v celkové výši 2.096.910 Kč, čímž způsobil České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, se sídlem L. Janáčka 3181, Kladno, za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 vylákáním a zároveň zkrácením DPPO a za zdaňovací období listopad 2011 až březen 2012 vylákáním neoprávněného nadměrného odpočtu DPH a zkrácením DPH škodu v celkové výši 8.303.810 Kč. II) obžalovaný L. Č. coby jednatel spol. ASSAN CZ v době od 1. 11. 2011 do 31. 3. 2012, po předchozí dohodě se svým otcem J. Č., coby jednatelem společnosti NOVEX KLADNO a 50% společníkem společnosti ASSAN CZ, v úmyslu umožnit společnosti NOVEX KLADNO zkrátit daň a vylákat neoprávněný nadměrný odpočet DPH a zkrátit DPPO vydal pokyn k vystavení fiktivních faktur společnosti ASSAN CZ na odběratele spol. NOVEX KLADNO a to na základě fiktivní Smlouvy o technické pomoci při vývoji poplastované hřídele plastových nádob na tříděný a komunální odpad datované dnem 30. 6. 2010 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 9. 12. 2011, ačkoli mu bylo známo, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany spol. ASSAN CZ nedošlo a faktury nechal zahrnout do účetnictví spol. ASSAN CZ, a následně do níže uvedených daňových přiznání k DPH a DPPO spol. ASSAN CZ, podaných u Finančního úřadu Kladno, 1) do daňového přiznání k DPH za 4. čtvrtletí roku 2011 , podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 25. 1. 2012 zahrnul do uskutečnitelných zdanitelných plnění fiktivní faktury a to fakturu č. 2011001 ze dne 01. 11. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu poplastovavé hřídele pro použití v průmyslu likvidace a třídění odpadu“, znějící na částku 8.352.000 Kč, kdy DPH činí 1.392.000 Kč, - fakturu č. 2011007 ze dne 30. 12. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu poplastované hřídele pro použití v průmyslu likvidace a třídění odpadu“, znějící na částku 9.000.000 Kč, kdy DPH činí 1.500.000 Kč, - fakturu č. 2011008 ze dne 30. 12. 2011, za „odbornou a technickou pomoc při vývoji inovovaného produktu poplastovaného hřídele pro použití v průmyslu a třídění odpadu“, znějící na částku 1.740.000 Kč, kdy DPH činí 290.000 Kč, čímž v tomto měsíci způsobil neoprávněný vznik daňové povinnosti spol. ASSAN CZ k DPH na výstupu 3.182.000 Kč, kdy tímto jednáním obžalovaný L. Č. umožnil obžalovanému J. Č., aby za zdaňovací období roku 2011 vylákal vrácení neoprávněného nadměrného odpočtu na DPH v celkové výši 2.932.442 Kč a zároveň aby zkrátil DPH ve výši 249.558 Kč, 2) do daňového přiznání k DPPO za rok 2011 podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 31. 7. 2012 v úmyslu umožnit spol. NOVEX KLADNO vylákat a zkrátit daň z příjmů právnických osob neoprávněně zahrnul do příjmů spol. ASSAN CZ faktury uvedené výše pod bodem I) 1,2, vystavené na spol. NOVEX KLADNO, ačkoli mu bylo známo, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany spol. ASSAN CZ nedošlo, čímž umožnil spol. NOVEX KLADNO, která je zahrnula do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2011 snížit daňový základ DPPO o částku ve výši 15.910.000 Kč, a vylákat tak přeplatek na dani ve výši 415.494 Kč a zároveň zkrátit DPPO ve výši 2.607.406 Kč, čímž obžalovaný L. Č. umožnil obžalovanému J. Č., aby za zdaňovací období roku 2011 vylákal a zároveň zkrátil DPPO a vylákal neoprávněný nadměrný odpočet DPH a zkrátil DPH v celkové výši 6.204.900 Kč. 3 ) do daňového přiznání k DPH za leden 2012 podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 27. 2. 2012 zahrnul do uskutečněných zdanitelných plnění fiktivní faktury, a to - fakturu č. 2012001 ze dne 4. 1. 2012, za „mobilní buňky (kancelář)“, znějící na částku 535.000 Kč, kdy DPH činí 89.200 Kč, - fakturu č. 2012002 ze dne 9. 1. 2012, za „řešení a uvedení do praxe komplexní logistiky výroby a expedice poplastovaných hřídelek“, znějící na částku 1.040.760 Kč, kdy DPH činí 173.460 Kč, - faktura č. 2012003 ze dne 17. 1. 2012, za „technickou pomoc při zpracování podnikatelského záměru společnosti“, znějící na částku 1.014.000 Kč, kdy DPH činí 169.000 Kč, - fakturu č. 2012004 ze dne 19. 1. 2012, za „návrh úpravy a provedení pevnostních zkoušek držáku kol plastových kontejnerů“, znějící na částku 777.000 Kč, kdy DPH činí 129.500 Kč, - fakturu č. 2012005 ze dne 23. 1. 2012, za „technické řešení problematiky udržování konstantní (zde je na faktuře písemná chyba) teploty výrobní haly v B.“, znějící na částku 918.000 Kč, kdy DPH činí 153.000 Kč, - fakturu č. 2012006 ze dne 25. 1. 2012, za „návrh řešení a zavedení do technologického procesu odbavování produkce od platových strojů“, znějící na částku 1.159.200 Kč, kdy DPH činí 193.200 Kč, - fakturu č. 2112009 ze dne 26. 1. 2012, za „řešení logistiky, balení, kontroly, adjustáže a dopravy koleček s nosem“, znějící na částku 847.000 Kč, kdy DPH činí 141.300 Kč, - fakturu č. 2112010 ze dne 30. 1. 2012, za „návrh řešení výroby plochých táhel a uvedení do pravidelné výroby“, znějící na částku 486.540 Kč, kdy DPH činí 81.090 Kč, čímž v tomto měsíci způsobil neoprávněný vznik daňové povinnosti spol. ASSAN CZ k DPH na výstupu ve výši 1.129.750 Kč, 4) do daňového přiznání k DPH za únor 2012 podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 26. 3. 2012 zahrnul do uskutečnitelných zdanitelných plnění fiktivní fakturu, a to - fakturu č. 2012007 ze dne 28. 2. 2012, za „práce na vyrtvoření (písařská chyba na faktuře) předpokladu a úpravu stanoviště pro montáž výrobní linky na výrobu gumových obručí v areálu B. “, znějící na částku 1.157.160 Kč, kdy DPH činí 192.860 Kč, čímž v tomto měsíci způsobil vznik neoprávněné daňové povinnosti spol. ASSAN CZ k DPH na výstupu ve výši 192.860 Kč, 5) do daňového přiznání k DPH za březen 2012 podaném u Finančního úřadu v Kladně dne 25. 4. 2012 zahrnul do uskutečněných zdanitelných plnění fiktivní faktury, a to - fakturu č. 2012008 ze dne 27. 3. 2012, za „navržení a odzkoušení balení a skladování poplastovaných hřídelek s cílem maximálního využití skladovacích prostor a zavedení do praxe“, znějící na částku 1.175.400 Kč, kdy DPH činí 195.900 Kč, - fakturu č. 2112011 ze dne 27. 3. 2012, za „práce na hodnocení poplastovaných hřídelí a porovnání pevnostních a užitných hodnot s konkurenčními výrobky“, znějící na částku 1.092.000 Kč, kdy DPH činí 182.000 Kč, - fakturu č. 2112012 ze dne 29. 3. 2012, za „návrh a zajištění výroby a uvedení do provozu zařízení na nasazování gumových obručí rozměrů 200/100/50 na plastové středy s minimálním výkonem 80 ks/hod“, znějící na částku 1.194.600 Kč, kdy DPH činí 199.100 Kč, - fakturu č. 2112014 ze dne 30. 3. 2012, za „práce na intenzifikaci výroby plastových středů (s nosem), s cílem zvýšení kapacity výroby“, znějící na částku 1.183.800 Kč, kdy DPH činí 197.300 Kč, čímž v tomto měsíci způsobil neoprávněný vznik daňové povinnosti spol. ASSAN CZ k DPH na výstupu ve výši 774.300 Kč, kdy tímto jednáním obžalovaný L. Č. umožnil obžalovanému J. Č., aby za zdaňovací období roku 2012 vylákal vrácení neoprávněného nadměrného odpočtu na DPH a zkrátil DPH v celkové výši 2.096.910 Kč, a celkem tak ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, se sídlem L. Janáčka 3181, Kladno, umožnil vylákání a zároveň zkrácení daně na DPPO za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 a na DPH za zdaňovací období listopad 2011 až březen 2012 v celkové výši 8.303.810 Kč, kdy následně poté, co bylo dne 30. 10. 2013 pro výše uvedené jednání podáno trestní oznámení a dne 19. 11 .2013 podle ust. §158/3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení, v úmyslu zakrýt tuto trestnou činnost a umožnit společnosti ASSAN CZ umoření dluhu vůči Finančnímu úřadu v Kladně na neuhrazené vlastní daňové povinnosti, vzniklé v důsledku jednání obžalovaného L. Č. uvedeného pod body II/1-5, obžalovaný J. Č. do daňového přiznání k DPH za říjen 2013 podaného dne 29. 11. 2013 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště v Kladně, zahrnul do uskutečněných zdanitelných plnění výši základu daně 39.865.800 Kč za fiktivní prodej veškerých práv výroby jako produktu duševního vlastnictví prodávajícího spol. NOVEX KLADNO, jakož i výhradní práva prodeje produktu – plastové hřídele s ocelovou výztuží rozměru 21,5 ± 02 mm, délek 360-770 mm podle DTP č. 297/V-08, používané na podvozky plastových nádob na komunální a tříděný odpad, čímž v tomto měsíci způsobil neoprávněný vznik daňové povinnosti spol. NOVEX KLADNO k DPH na výstupu ve výši 8.371.818 Kč a obžalovaný L. Č. do daňového přiznání k DPH za říjen 2013 podaného dne 29. 11. 2013 u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště v Kladně, zahrnul do přijatých zdanitelných plnění výši základu daně 39.865.800 Kč za fiktivní nákup veškerých práv výroby jako produktu duševního vlastnictví prodávajícího spol. NOVEX KLADNO, jakož i výhradní práva prodeje produktu – plastové hřídele s ocelovou výztuží rozměru 21,5 ± 02 mm, délek 360–770 mm podle DTP č. 297/V-08, používané na podvozky plastových nádob na komunální a tříděný odpad, čímž v tomto měsíci neoprávněně uplatnil nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 8.371.818 Kč, který nebyl Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně, po provedené daňové kontrole uznán. Za uvedené trestné činy Krajský soud v Praze uložil obviněným podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně. Pro výkon uloženého trestu obviněné podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněným dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech nebo družstvech v trvání 6 let. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, podali obvinění odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 3 To 75/2016, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 3 To 75/2016, podali obvinění prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obvinění dále uvádí, že dovolání je podáváno i z důvodu porušení jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, přičemž ohledně naplnění tohoto dovolacího důvodu odkazují na nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Ol.ÚS-st.38/14. Následně obvinění rozvádí jednotlivé námitky, když primárně vyjadřují přesvědčení, že postup orgánů činných v trestním řízení je zatížen jakousi zvláštní předpojatostí vůči jejich osobám, neboť ve věci se objevuje řada nestandartních zvratů, které zasahují do práva na spravedlivý proces. Obvinění se totiž vždy až v průběhu řízení postupně dovídají něco jiného, co je jim kladeno za vinu, a to vždy poté, co k dřívějším vytýkaným skutečnostem předloží relevantní důkazy o své nevině. Zdůrazňují, že v prvotní fázi řízení jim bylo kladeno za vinu, že se žádné fakturované plnění neprovádělo. Poté, co toto tvrzení vyvrátili, soud prvního stupně dospěl k závěru, že zkoušky nebyly realizovány v roce 2010–2012. Jakmile předložili důkazy prokazující, že zkoušky proběhly v roce 2010 až 2012, tak soud druhého stupně začal tvrdit, že kladou přehnaný důraz na to, kdy zkoušky proběhly, když zároveň dospěl k závěru, že fakturované plnění realizovala druhá firma obviněného J. Č. – společnost NOVEX KLADNO. Toto tvrzení slyšeli až u soudu druhého stupně a nemohli na něj nijak reagovat. Postupem soudu druhého stupně se tedy posunuli k tvrzení, že společnost NOVEX KLADNO si plnění pro sebe, zdarma a ve volném čase zrealizovala sama. De facto je tedy postihováno jejich svobodné podnikatelské rozhodnutí o tom, jakou činnost má ta která společnost vykonávat. Vzhledem k absurdním nařčením ze spáchání trestné činnosti chtěli vypovídat v rámci odvolacího řízení, ovšem jejich návrhy na doplnění dokazování jejich výslechem byly zamítnuty. Za velmi překvapivé rozhodnutí považují tvrzení soudu druhého stupně ohledně nutnosti dodržovat platné zákony při podnikání, zejména ty, které se týkají vedení účetnictví a řádného vedení vykazování daňové povinnosti, aniž by soud ovšem uvedl, jaké zákony týkající se vedení účetnictví měl na mysli. Za zcela skandální pak považují obvinění skutečnost, že za plnění, které považují trestní soudy za fiktivní, je vymáháno finančním úřadem na společnosti ASSAN CZ daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob. Obvinění primárně soudům nižších stupňů vytýkají extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištění a provedenými důkazy a odmítají závěr soudu prvního a druhého stupně, že se žalované trestné činnosti dopustili. Zdůrazňují, že existence extrémního rozporu může zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 7 Tdo 789/2015). Současně odkazují na judikaturu Ústavního soudu týkající se předpokladů existence extrémního rozporu. Soud prvního stupně získané důkazy hodnotil zcela jednostranně, v jejich neprospěch a s velmi výrazným dotvářením skutkového děje vlastní činností. Soud druhého stupně tento postup posvětil a v případě hodnocení sporných mobilních buněk dovedl do absurdna. Ohledně jednotlivých faktur zůstaly soudy pasivní, když nebyl proveden žádný důkaz ohledně jejich fiktivnosti a při veřejném zasedání o nich nepadla žádná zmínka, když obvinění byli uznáni vinnými tím, že plnění nebylo vůbec poskytnuto, resp. nebylo poskytnuto v deklarované době, resp. nebylo poskytnuto společností ASSAN CZ. Není tedy zřejmé, jaká varianta skutkového děje u soudů zvítězila. Obvinění poté spáchání trestné činnosti popírají a poukazují na svoji obhajobu, když od okamžiku zahájení trestního stíhání se hájí tím, že se jednalo o standartní obchodní transakce mezi společností NOVEX KLADNO a ASSAN CZ, kdy společnost NOVEX KLADNO skutečně odebrala předmětné zboží a obdržela poskytované služby od společnosti ASSAN CZ. Soudy důkazy, které svědčily v jejich prospěch, nepřípustným způsobem bagatelizovaly, k některým vůbec nepřihlížely. Proto mají za to, že v řízení nebyla prokázána skutková zjištění, ze kterých vycházely soudy nižších stupňů. Obvinění dále podrobně rozvádějí průběh trestního řízení, které procházelo určitým vývojem. Poukazují na usnesení o zahájení trestního stíhání, ze kterého vyplývá, že žádná činnost, která byla předmětem fakturace se neuskutečnila. Následně státní zástupkyně v závěrečné řeči před soudem prvního stupně připustila, že nebylo vyvráceno, že nějaké vývojové práce na hřídeli mohly probíhat, ale že nebylo prokázáno, že je prováděla společnost ASSAN CZ. Uvedené tvrzení považují obvinění za zásadně nepřijatelné a orgány činné v trestním řízení záměrně kriminalizují jejich obchodní a podnikatelské rozhodnutí o tom, zda společnost ASSAN CZ, která disponuje příslušným živnostenským oprávněním, poskytne jiné společnosti poptávané plnění. Nakonec se v rámci odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně dověděli, že fakturované plnění realizovala samotná společnost NOVEX KLADNO za využití svých zaměstnanců, eventuálně agenturních pracovníků. V tomto směru zdůrazňují, že pracovnici firmy NOVEX KLADNO neměli patřičné vzdělání, zejména k tomu, aby zhotovili projektovou dokumentaci. Poukazují i na skutečnost, že nebyl proveden žádný důkaz a obžaloba to ani nenavrhovala, který by prokazoval údajnou fiktivnost plnění poskytnutého na základě všech označených faktur. Soudy neuvádí, na základě kterých konkrétních důkazů učinily uvedená skutková zjištění, když v podstatě ignorovaly skutečnost, že z 16 zpochybňovaných faktur se 8 faktur vztahuje ke zcela jiné problematice, než k poplastovaným hřídelím, pouze 3 faktury souvisí s údajně fiktivní Smlouvou o technické pomoci. Jediné důkazní prostředky, které se vztahovaly k plnění nesouvisejícím s poplastovanými hřídelemi, předložili oni jako obvinění a tyto důkazy nepochybně prokazovaly, že došlo k uskutečnění fakturovaného plnění. Proto považují rozhodnutí soudů nižších stupňů za nepřezkoumatelná. Soudy pouze obecně uvedly, které faktury považují za fiktivní, aniž by objasnily z čeho fiktivnost každé jednotlivé faktury dovozují. Pokud soud druhého stupně dospěl k závěru, že se nabízí úvaha, že předložené dokumenty se vztahují pravděpodobně k plnění úkolů souvisejících s výrobou a prodejem poplastonavých hřídelek, které společnost NOVEX KLADNO vyráběla dříve, než měly být podávány různé návrhy řešení těchto problémů společnosti ASSAN CZ, tak zcela pomíjí, že veškeré řešené problémy a fakturované plnění navazovalo na rozsáhlé reklamace poplastovaných hřídelí. Ohledně plnění, které je předmětem faktur č. 2011008 a 2011001 a 2011007 vyjadřují nesouhlas se závěry soudů, že společnost ASSAN CZ nevyvíjela od roku 2006 žádnou činnost a neměla zaměstnance, a proto nemohla předmětná fakturovaná plnění uskutečnit. Samotná skutečnost, že uvedená společnost před poskytnutím poptávaného plnění vykazovala minimální aktivity, nemůže nic změnit na tom, že se jednalo o legální svobodné podnikatelské rozhodnutí realizovat a poskytnout poptávanou podnikatelskou činnost. Tento postup nakonec doporučili obviněnému L. Č. ekonomové z důvodů transparentnosti nákladů. Dovolatelé připouštějí, že společnost ASSAN CZ neměla žádné zaměstnance, když ovšem činnosti svědků, kteří vykonávali činnosti při plnění Smlouvy o technické pomoci, se do fakturovaných částek nijak nepromítly. Činnosti, které byly předmětem fakturace, vykonával pouze obviněný L. Č., který byl zásadním tvůrcem vývojové činnosti. Slyšení svědci byli standardně placeni svými zaměstnavateli, ať již to byla společnost NOVEX KLADNO anebo TAUBER. Podle předložených pracovních smluv mohli být zaměstnanci firmy NOVEX KLADNO použiti i k práci ve všech majetkově spřízněných firmách. Způsob hodnocení těchto smluv soudem druhého stupně je nutno považovat za šokující, když takto uzavřené pracovní smlouvy považuje za nestandardní. Obvinění v tomto směru namítají, že pracovní smlouvy byly uzavírány v roce 2007, připravoval je právní zástupce jejich společnosti, takže tomu, že byly uzavírány proto, aby toliko znepřehlednili situaci, nemůže nikdo věřit. Navíc soud druhého stupně nerozlišuje jednotlivé obviněné, když podle jeho závěru společnost ASSAN CZ neměla žádné zaměstnance, takže není jasné, jaké měl obviněný L. Č. uzavírat smlouvy. Navíc obsah pracovních smluv odpovídá faktickému stavu na pracovišti, což potvrdili i slyšení svědci, včetně svědka B. Podle obviněných tedy skutečnost, že společnost ASSAN CZ neměla žádné zaměstnance nebránila tomu, aby pro ni některé pomocné práce vykonávali zaměstnanci jiné společnosti. Navíc není jasné, k čemu např. v případě faktury č. 2012001 potřebovala společnost ASSAN CZ zaměstnance, když se jednalo o prodej mobilních buněk. Obdobná je situace u faktury 2012003, kdy se jednalo o technickou pomoc při zpracování podnikatelského záměru společnosti, když společníkem firmy ASSAN CZ byl vynálezce předmětných poplastovaných hřídelí. Většina fakturovaných plnění zněla na odborné činnosti, nikoliv manuální práce. Navíc na realizaci činností, které jsou předmětech sporných faktur se nepodílel jen obviněný J. Č., ale i obviněný L. Č., který působil pouze ve společnosti ASSAN CZ, která byla dodavatelem plnění. Protože činnost obviněného L. Č. byla předmětem sporné fakturace, tak musela fakturované činnosti poskytnout firma ASSAN CZ, když obviněný L. Č. ve firmě NOVEX KLADNO nijak nepůsobil. Zpochybňují rovněž postup soudu druhého stupně, který poté, co předložili důkazy o poskytnutí plnění v roce 2010–2012, uvedl, že obhajoba klade přehnaný důraz na časovou stránku věci. Současně z pohledu dokazování, které bylo zaměřeno na plnění, které bylo předmětem faktur č. 2011008, 2011001 a 2011007 odkazují na výpovědi svědka P., která je v souladu s výpovědí obviněných ohledně vývoje a zkoušek plastových hřídelek v období od listopadu 2011 do března 2012. Zdůrazňují, že použité vzory jsou nadále ve vlastnictví firmy ASSAN CZ a jsou fyzicky k dispozici. Vlastnictví zkouškových vzorků fakticky vyplývá z konkurzního řízení zahájeno na společnost NOVEX KLADNO, když tyto se nenacházejí v soupisu majetku firmy NOVEX KLADNO. Skutečnost, proč byl svědek P. placen společností NOVEX KLADNO podle svého přesvědčení řádně objasnili. Soudy nijak nehodnotily výpověď svědka P. o tom, že pokyny dostával od Č., B. a L. Č., takže je otázkou, co vedlo svědka B. k tvrzení, že o Smlouvě o technické pomoci nevěděl. Současně zpochybňují hodnocení výpovědi svědka E., poukazují na skutečnosti, které vyplývají z výpovědí svědkyně Š., svědka D. a které jsou v souladu s výpovědí svědka P. a usvědčují ze lži svědka B., na což soudy nijak nereagovaly. Soudy výpovědi těchto svědků nepřípustným způsobem bagatelizovaly, a pomíjí časové souvislosti, které vyplývají z výpovědí svědků. Vyjadřují přesvědčení, že hodnocení výpovědí těchto svědků naplňuje parametry extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, takže došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Obvinění namítají, že soud druhého stupně tvrdí, že důvodem trestního stíhání je skutečnost, zda zkoušky skutečně realizovala společnost ASSAN CZ, kdy soudy i opakovaně vyjadřovaly přesvědčení, že obvinění nedokázali dostatečně vysvětlit, proč by společnost ASSAN CZ měla předmětná plnění společnosti NOVEX KLADNO poskytnout. Takový názor soudů porušuje princip presumpce neviny, když přenáší důkazní břemeno na obviněné. Přesto svůj postup vysvětlili, když společnost ASSAN CZ jako jediná měla příslušné živnostenské oprávnění k výzkumné a vědecké činnosti. Předmětem plnění byly odborné práce, které zajišťovali obvinění a plnění bylo vykázáno ve společnosti ASSAN CZ. Veškeré faktury byly zaúčtovány na vstupu i výstupu, tedy ve společnosti ASSAN CZ, ale i společností NOVEX KLADNO. V tomto směru poukazují na nepravdivé tvrzení soudu druhého stupně, že společnost ASSAN CZ neuvedla v daňových přiznáních tato uskutečněná zdanitelná plnění. Dále se obvinění vyjadřují ke způsobu podepisování listin, kdy listiny se kvůli pracovnímu vytížení podepisovaly postupně, tak jak se jednotlivé osoby nacházely na pracovišti a s obsahem listin se seznámily. Zároveň odkazují na závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma, ze kterého vyplývá, že autory doprovodného textu na sporných dokumentech nebyli obvinění. Soud druhého stupně také nepřípustným způsobem spekuluje o obsahu protokolu o zkouškách, když zpracovali řadu písemných a technických materiálů ohledně provedených zkoušek. Ve věci také nedošlo, jak tvrdí soud druhého stupně, k časovým prodlevám při zkouškách, když byl dodržen předem připravovaný harmonogram zkoušení. Toto nelogické a zavádějící tvrzení by nemohlo být ze strany soudu druhého stupně vůbec prezentováno, kdyby soud vyslechnul obviněné a na všechny sporné skutečnosti se je dotázal. Takovým postupem porušil jejich práva na obhajobu a na spravedlivý proces. Další deformace důkazů se soudy dopustily při hodnocení převodu mobilních buněk, které byly předmětem faktury č. 2012001. I v tomto případě se dověděli spekulativní teorie soudu druhého stupně až následně, takže se k nim nemohli vyjádřit. Soud prvního stupně tvrdí, že obvinění nepředložili žádné relevantní dokumenty, že by předmětné mobilní buňky byly majetkem společnosti ASSAN CZ. Opětovně se jedná o nepřípustné přenášení důkazního břemene. Přesto zdůrazňují, že společnost ASSAN CZ mobilní buňky zakoupila dne 30. 6. 2000 v rámci zakoupení areálu od společnosti SUNEX za částku 500.000 Kč. Buňky společnost používala jako kanceláře, když byly namontovány na pozemku. Následně společnost ASSAN CZ prodala společnosti QUINN INVEST pozemky, kdy mobilní buňky ASSAN CZ zůstaly a mohly být samostatně užívány. Tyto mobilní buňky prodala ASSAN CZ firmě NOVEX KLADNO a tato je prodala firmě TAUBER, spol. s r. o., přičemž mobilní buňky jsou uvedeny v soupisu majetkové podstaty této firmy. O těchto svých tvrzení předložili v rámci odvolacího řízení důkazy, přičemž soud druhého stupně překvapivě dospěl k závěru, že se nemohlo jednat o uvedené buňky vzhledem k velikosti umístěných objektů na těchto parcelách. Soud ovšem pominul, že buňky byly usazeny na vyvýšených základech a že katastr nemovitostí vychází ze zastavěné plochy. Proto byly v katastru nemovitostí uvedeny jiné výměry, než odpovídají prosté výměře mobilních buněk. Závěr soudů o používání mobilních buněk k jiným účelům než jako kanceláře nepřihlíží řádně k výpovědi svědka E., který ke dni 14. 10. 2011 ukončil pracovní poměr, takže bylo zřejmé, že mobilní buňky nemohl dále užívat. Nabyvatel mobilních buněk společnost NOVEX KLADNO rozhodla o jejich užívání jako kanceláří, a proto požadovala po prodejci jejich úpravu a dovybavení. Buňky pak užívali M. K. a J. Ř. Rovněž úvahy soudu druhého stupně ohledně prodejní ceny mobilních buněk společnosti NOVEX KLADNO jsou zavádějící, když buňky prodělaly komplexní rekonstrukci a byly vybaveny tak, aby mohly sloužit jako samostatné kanceláře, takže jejich cena byla adekvátní. Ani tvrzení, že společnost ASSAN CZ neměla od roku 2006 žádný majetek, není pravdivý, když prodala společnosti QUINN INVEST majetek poměrně značné hodnoty. Rovněž argumentace, že předmětná faktura č. 2012001 nebyla součástí daňových přiznání společnosti ASSAN CZ není pravdivá. Ze strany soudu se jedná opětovně o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. I faktura č. 2112012 odpovídá zdanitelnému plnění, když zařízení na nasazování gumových obručí bylo dodáno firmě NOVEX KLADNO, která ho následně prodala firmě TAUBER a toto je uvedeno v soupisu její majetkové podstaty. Ohledně výpovědi svědka B. zdůrazňují, že soudy ji vyhodnotily jako věrohodnou a pravdivou, aniž by ovšem vzaly v úvahu rozpory v jeho výpovědi s ostatními provedenými důkazy. Poukazují i na skutečnost, že v rámci písemného odůvodnění velmi podrobně odkázali na rozpory ve výpovědi tohoto svědka, ale soud druhého stupně na jejich námitky nijak nereagoval, nevzal ani v úvahu, že v rámci protokolace byly některé skutečnosti z výpovědi tohoto svědka vypuštěny a naopak některé skutečnosti, které nezazněly, se v protokolaci objevily, v důsledku čehož požadovali úplnou protokolaci jeho výpovědi. Současně odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1464/13 ze dne 22. 8. 2013, týkající se povinnosti soudů se vypořádat s námitkami z hlediska práva na spravedlivý proces. Obvinění dále velmi podrobně rozvádí výpověď svědka B. ohledně vývoje a zkoušek poplastovaných hřídelí a poukazují na rozpory v jeho výpovědích. Poukazují i na činnost svědka B. ve vztahu ke společnosti INDUHA, za kterou jednal právě tento svědek, a kterou se nepodařilo dohledat ve veřejně přístupném rejstříku Spojeného království. Uvedený svědek tedy na jedné straně podepisoval doklady za společnost NOVEX KLADNO a na druhého straně za společnost INDUHA, přičemž jakmile toto zjistili a začali hloubkovou kontrolu majetkově spřízněných společností, došlo ze strany B. k podání trestního oznámení. Současně poukazují na postup soudů, které zaujaly alternativní formulované závěry, což je podle jejich názoru nepřípustné a činí rozhodnutí soudů nepřezkoumatelné. Není totiž zřejmé, za co byli v konečném důsledku odsouzeni. Tedy zda za to, že plnění bylo posouzeno jako fiktivní či za to, že plnění nebylo poskytnuto v roce 2010/2011/2012 nebo za své svobodné podnikatelské rozhodnutí, že poptávané plnění poskytne společnost ASSAN CZ, považované z nějakého důvodu za nezákonné. Navíc sporné faktury obsahovaly přesný popis fakturovaného plnění. Jednalo se např. o vypracování podnikatelského záměru, kalkulace konkurenčního návrhu dostavby od společnosti STAVBY V. Přesto se soud druhého stupně těmito předloženými doklady nezabýval a jen obecně konstatoval, že se jedná o stejnou situaci jako v případě zkoušek poplastovaných hřídelí. Takovým postupem rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. V závěru podaného dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 3 To 75/2016, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 1 T 13/2016, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále, aby podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obvinění neberou do vazby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 1 NZO 807/2017, nejprve zrekapitulovala průběh řízení před soudy nižších stupňů. Dále odkázala na uplatněný dovolací důvod, a z jakých skutečností je jeho naplnění obviněními dovozováno. Následně rozvádí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zdůrazňuje, že v rámci tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat revize skutkových zjištění. Jistou výjimku představuje zjištění existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, když současně uvádí, kdy se může o takový extrémní rozpor jednat. Podle státní zástupkyně v dané věci nelze existenci extrémního rozporu shledat. Obvinění jsou ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčováni výpovědí svědka B. a důkazy listinné povahy. Skutkový stav zjištěný soudy logicky vyplývá z důkazů provedených v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Z podrobného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi provedenými důkazy a právními závěry. Poukazuje na skutečnost, že bylo prokázáno, že společnost ASSAN CZ, za kterou jednal obviněný L. Č., byla podnikatelky nečinná, neměla žádný hodnotnější majetek a žádné zaměstnance. Rovněž firma NOVEX KLADNO, za kterou jednal obviněný J. Č., se nacházela ve špatné hospodářské situaci, řádně neplnila své daňové povinnosti vůči státu. Svědek B. rovněž prokazatelně nepodepsal daňové přiznání za zdaňovací období roku 2011 a 2012 a nepodepsal Smlouvu o technické spolupráci. Neproběhlo ani žádné peněžité plnění mezi uvedenými společnostmi. Byla i vyvrácena obhajoba obviněných o tom, že na základě licenční smlouvy došlo k převodu práv z výroby mezi uvedenými společnostmi. Jednalo se pouze o simulované jednání, kterým měla být zakryta posuzovaná trestná činnost. Skutečnost, že správce daně vymáhá daňový nedoplatek, nemůže zpochybňovat trestní odpovědnost obviněných. Správce daně totiž řízení zahájil v době, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání obviněných. Uzavírá, že uplatněné námitky jsou založeny na zpochybňování skutkových okolností, když závěr o tom, zda došlo k uskutečnitelnému zdanitelnému plnění, se týká skutkových zjištění. Ve vztahu k použité právní kvalifikaci státní zástupkyně považuje za vhodné podotknout, že soudy po právní stránce jednání obviněných posoudily příznivěji, když vzhledem k fiktivnímu převodu práv duševního vlastnictví mezi obchodními společnostmi NOVEX KLADNO a ASSAN CZ mělo být jednání obviněného J. Č. posouzeno jako pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ve vztahu k obviněnému L. Č. jako pokračující pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Naznačené pochybení ovšem nelze vzhledem k ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. napravit. V závěru vyjádření státní zástupkyně uvádí, že obvinění v rámci podaného dovolání uplatnili toliko námitky skutkového charakteru, které formálně zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Obvinění využili možnosti repliky k podanému vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle obviněných se státní zástupkyně pouze omezuje na konstatování, které kopírují odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu druhého stupně. Podle jejich názoru je vyjádření státní zástupkyně velmi zjednodušující a zobecňující. Tvrzení státní zástupkyně, že jsou usvědčováni zejména výpovědí svědka B. a listinnými důkazy nereaguje na změnu výpovědi tohoto svědka a na okolnosti, které nebyly v řízení prokazovány (z celkem 16 faktur nebylo provedeno žádné dokazování). Rovněž odkaz státní zástupkyně, že při hodnocení důkazů bylo dodrženo ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. nemůže obstát. V tomto směru odkazují na deformaci důkazů soudy nižších stupňů, nepřípustnou paušalizaci a bagatelizaci důkazů. Soudy také neodůvodnily, proč upřednostnily výpověď svědka B. proti výpovědi ostatních svědků. Extrémní rozpor při hodnocení důkazů podle obviněných vyplývá ze způsobů, jakými hodnotily důkazy provedené ve vztahu k mobilním buňkám. Zdůrazňují, že i provedené znalecké posudky vyznívají v jejich prospěch, když bylo prokázáno, že podpisy na listinných důkazech svědka B. nejsou jejich podpisy. Závěr soudů, že není rozhodné, kdo listiny podepsal, tedy že je důležité, že je nepodepsal svědek B., představuje opět nepřípustnou deformaci provedených důkazů. Současně odkazují na závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika – účetní evidence, kdy znalec uvedl, že pokud by faktury nebyly fiktivní, tak by daňová přiznání byla podána správně. Dále poukazují na znalecký posudek z oboru výrobní stroje a zařízení, strojírenská technologie, a závěry, ze kterých vyplývá, že zkoušky proběhly. Závěr státní zástupkyně, že společnost ASSAN CZ byla v dané době podnikatelsky nečinná a že neměla zaměstnance, nemůže obstát. Obvinění odkazují na své výpovědi ohledně důvodu, pro který došlo k přenesení výzkumné činnosti na firmu ASSAN CZ. Skutečnost, že firma NOVEX KLADNO měla faktury po lhůtě splatnosti, nelze interpretovat v jejich neprospěch, jedná se o běžný jev. Podle jejich názoru se soudy snaží kriminalizovat vývojovou činnost, kterou skutečně realizovali prostřednictvím pomocných dělníků. K věci by se mohla vyjádřit dosud nevyslechnutá svědkyně Š., která se účastnila všech porad vedení. Soudy dospěly k závěru, že všech 16 faktur vystavených na základě Smlouvy o technické pomoci bylo fiktivních, aniž by své závěry nějak odůvodnily. Veškeré dokazování bylo vedeno pouze k otázce vývoje a zkouškám poplastované hřídele a k prodeji mobilních buněk, ve vztahu ke zbývajícím fakturám nebylo prováděno žádné dokazování. Toto pochybení se již objevilo v rámci přípravného řízení a odůvodňuje vrácení věci až do přípravného řízení. O podivném přístupu nakonec svědčí i skutečnost, že obžaloba byla podána pouze na obviněné, nikoliv svědka B., který se rovněž účastnil zkoušek vývoje poplastované hřídele. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Obvinění naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozují ze skutečnosti, že skutkový stav, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, nenaplňuje znaky zvolených skutkových podstat, v existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem a v porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování. Obvinění uplatnili formálně dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu zvolené dovolací argumentace lze uzavřít, že uplatněné námitky nelze pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, ale ani pod žádný jiný. Ohledně námitek obviněných lze konstatovat, že tito primárně vyjadřují nesouhlas se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů. Takto uplatněná argumentace míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť uplatněné námitky mají procesní charakter nikoliv hmotněprávní. Obvinění fakticky jen vyjadřují nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, kdy na podkladě vlastní verze skutkového děje (došlo k uskutečnění zdanitelného plnění) mají za to, že zjištěný skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Následně na základě svého vlastního hodnocení důkazů, jenž je odlišné od způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, dospívají k závěru, že nebylo prokázáno, že by se dopustili žalovaných skutků a naplnili znaky zvolených trestných činů. Takto formulované námitky, jak již bylo naznačeno, nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný a nemohou zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Bez ohledu na shora naznačené závěry, přestože námitky uplatněné obviněnými v podaném dovolání směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněných nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Lze konstatovat, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně prováděl nejen důkazy navržené obžalobou, ale i důkazy, které navrhovala obhajoba, takže při provádění důkazů nepostupoval selektivním způsobem. Uvedený soud i řádně odůvodnil z jakých důvodů nevyhověl všem požadovaným návrhům na doplnění dokazování (viz str. 25 rozsudku). Následně rozvedl své hodnoticí úvahy (viz str. 23–27 rozsudku), když dospěl k závěru, že ze strany společnosti ASSAN CZ nebyla plnění ve skutečnosti poskytnuta a že důvodem provedené fakturace bylo toliko zajistit, aby společnost NOVEX KLADNO získala neoprávněně odpočty a přeplatky na DPH (viz str. 27 rozsudku). Soud prvního stupně tedy na podkladě provedeného dokazování shledal, že k faktickému plnění ve formě služeb či zboží ze strany společnosti ASSAN CZ nedošlo, což vyjádřil v popisu skutku. Jinak řečeno, soud prvního stupně dospěl k závěru, že zdanitelná plnění ze strany společnosti ASSAN CZ nebyla fakticky poskytnuta, což nakonec odpovídá i skutku, pro který bylo obviněným sděleno obvinění (viz č. l. 45 spisu). Soud druhého stupně se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil, když i doplnil dokazování na základě podaných odvolání obviněných, přičemž dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil k náležitému objasnění věci všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a tyto i náležitě hodnotil, jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistil takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Lze tedy uzavřít, že soud druhého stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů rovněž řádně odůvodnil, když stejně jako soud prvního stupně shledal, že fakturované práce či služby společnost ASSAN CZ nerealizovala. Nejvyšší soud z pohledu argumentace obviněných považuje za vhodné zdůraznit, že obvinění v rámci podaného odvolání v podstatě uplatnili totožné námitky jako v podaném dovolání. Vzhledem k odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů lze uzavřít, že soudy nižších stupňů se s odvoláním obviněných řádně vypořádaly, své úvahy řádně odůvodnily z pohledu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatelé v dovolání uplatňují obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné“. O takovou situaci se v dané věci jedná. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry. Přes naznačené závěry lze zdůraznit následující. Pokud obvinění poukazují na údajnou předpojatost orgánů činných v trestním řízení spočívající v tom, že v průběhu řízení se mění podstata toho, co je jim primárně kladeno za vinu, lze uvést, že tato argumentace nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, když se nevztahuje k nesprávné právní kvalifikaci skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení. Přesto je možno konstatovat, že ze sdělení obvinění vyplývá, že podstatou skutku měla být skutečnost, že faktury firmy ASSAN CZ měly být fiktivní. Jinak řečeno, firma NOVEX KLADNO měla zahrnout do svých daňových přiznání k DPH a DPPO fiktivní faktury firmy ASSAN CZ v úmyslu získat nadměrný odpočet DPH, ačkoliv ji bylo známo, že fakturované služby firma ASSAN CZ neposkytla. Z popisu skutku, kterým byli obvinění uznáni vinnými rozsudkem soudu prvního stupně vyplývá, že v úmyslu získat neoprávněný nadměrný odpočet DPH pro firmu NOVEX KLADNO měl obviněný J. Č. zahrnout do daňových přiznání k DPH a DPPO fiktivní faktury firmy ASSAN CZ, které byly za firmu ASSAN CZ vystaveny na pokyn obviněného L. Č., ačkoliv jim oběma bylo známo, že k poskytnutí služeb či zboží ze strany firmy ASSAN CZ nedošlo. Z písemného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že uvedený soud na základě provedeného dokazování shledal, že ze strany firmy ASSAN CZ nebyla plnění podle předmětných faktur poskytnuta (viz str. 27 rozsudku). Jinak uvedeno, soud prvního stupně dospěl k závěru, že firma ASSAN CZ předmětné plnění neposkytla a že cílem jednání obviněných bylo získat pro společnost NOVEX KLADNO nadměrný odpočet a přeplatky na dani z DPH a získání úvěru u Komerční banky, když předpokladem získání tohoto úvěru byla i skutečnost, že firma NOVEX KLADNO nebude mít žádné dluhy vůči FÚ. Rovněž soud druhého stupně dospěl k závěru, že fakturace firmy ASSAN CZ neodráží skutečný stav věci, tedy že práce firmou ASSAN CZ nebyly ve prospěch firmy NOVEX KLADNO provedeny a ani nemohly být provedeny. I tento soud tedy dospěl k závěru, že fakturované služby a práce firma ASSAN CZ ve prospěch firmy NOVEX KLADNO neprovedla, tedy že faktury byly fiktivní a neodrážely skutečný stav věci. Z uvedeného je tedy nepochybné, že v průběhu trestního stíhání se podstata skutku nemění, když podstatou dokazování byla skutečnost, zda faktury vystavené firmou ASSAN CZ byli fiktivní či nikoliv, tedy zda fakturované práce a služby skutečně provedla firma ASSAN CZ. Proto má Nejvyšší soud na rozdíl od obviněných za to, že v dané věci nedošlo v průběhu řízení k nějakému překvapivému rozhodnutí a že by obviněným nebylo známo, co je podstatou jejich obvinění a vůči jakým tvrzením mají zaměřit svoji obhajobu. Navíc z pohledu námitek obviněných je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně netvrdí, že se fakturované plnění uskutečnilo, pouze výslovně uvádí, že nevylučuje, že nějaké zkoušky hřídele mohly v jistém rozsahu proběhnout, ale že z provedeného dokazování je nepochybné, že tyto zkoušky neprováděla firma ASSAN CZ, a tudíž je nemohla fakturovat (viz str. 11 usnesení soudu druhého stupně). Tento závěr nakonec odpovídá i úvahám soudu prvního stupně (viz str. 25 rozsudku soudu prvního stupně). Lze připustit, že tvrzení soudu druhého stupně, že u soudu prvního stupně nezaznělo, že Smlouva o technické spolupráci byla podepsaná korespondečním způsobem, není zcela odpovídající a přesné. Z výpovědi svědkyně M. Š. a M. K. totiž vyplývá, že dokumenty k podpisu byly ponechávány v podpisové knize. Tedy tyto svědkyně výslovně neuvedly, jak konkrétně probíhalo podepisování Smlouvy o technické spolupráci a jejího Dodatku a sporných daňových přiznání, ovšem z jejich výpovědi je patrný obvyklý postup při podepisování různých dokumentů v rámci předmětných společností. Naznačená nepřesnost v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně ovšem pro formulování skutkových závěrů není podstatná, když rozhodující je skutečnost, že znaleckým zkoumáním z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma, a z vyjádření znalkyně u hlavního líčení bylo prokázáno, že podpisy svědka B. jsou na předmětných dokumentech zfalšovány, což odpovídá výpovědi tohoto svědka, který rozhodně popřel, že by tyto dokumenty podepsal. Rovněž další námitky týkající se hodnocení tvrzení obviněného L. Č., že si může nastavit systém fungování firmy, jak považuje za potřebné, představuje toliko určitý způsob intepretace skutkových závěrů. V tomto směru nelze pominout, že soud druhého stupně výslovně neuvádí, že by obviněný porušil konkrétně nějaké ustanovení zákona, pouze uvádí, že celý systém byl vytvořen za účelem jistého znepřehlednění situace. Zde je třeba poukázat i na výpověď samotného obviněného L. Č., který se ani nedokázal vyjádřit k tomu, zda firma ASSAN CZ měla nějaké zaměstnance, což nasvědčuje tomu, že určité majetkové propojení předmětných společností osobami obviněných vedlo ke ztížené orientaci při rozlišování činnosti jednotlivých firem a znepřehlednění odlišení jejich činnosti. K námitce obviněných spočívající v tom, že soud druhého stupně uvedl, že společnost ASSAN CZ daňovou povinnost z deklarovaných uskutečnitelných plnění ve svých daňových přiznáních neuvedla, je třeba uvést, že se jedná o zřejmou písařskou chybu. Zde je třeba odkázat na popis skutku, kterým byli obvinění uznáni vinnými, a ve kterém se výslovně uvádí, že faktury vystavené pod bodem I.) neoprávněně zahrnul do příjmů společnosti ASSAN CZ obviněný L. Č. (bod II. rozsudku) a písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 17–18 rozsudku soudu prvního stupně), ve kterém je výslovně uvedeno, že uvedené faktury doznaly svůj odraz v přiznáních společnosti ASSAN CZ k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2011 a ledna až březen 2013, jakož i v daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob za rok 2012 (viz přílohy č. 342-368, 371–374). Pokud soud druhého stupně uvedl, že tuto povinnost společnost ASSAN CZ neuvedla v daňovém přiznání, tak se jedná o zřejmou písařskou chybu, neboť mělo být uvedeno, že svojí daňovou povinnost neodvedla, což odpovídá provedenému dokazování, když z listinných důkazů, ale i výpovědi obviněného L. Č. vyplývá, že společnost ASSAN CZ svoji daňovou povinnost vůči FÚ vyplývající z předložených daňových přiznání nesplnila. V tomto směru je třeba zdůraznit skutečnost, že soud druhého stupně se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, popis skutku nijak neměnil, takže je nepochybné, že se jedná o překlep. Navíc Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že dovoláním lze napadnout jen výroky určitého rozhodnutí, nikoliv jeho odůvodnění. Důvody dovolání (§265b tr. ř.) totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, popřípadě v postupu soudu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, nikoli jen v samotném odůvodnění vydaného rozhodnutí (blíže viz Šamal P. a kol., Trestní řad, 7. vydání, nakladatelství C. H. BECK, Praha, str. 3147). Jestliže by obvinění spatřovali naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v existenci písařské chyby, popř. překlepu v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, zakládalo by to důvod odmítnutí podaného dovolání jako nepřípustného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, neúplné nebo jinak vadné. Namítaná skutečnost, že finanční úřad vymáhá po společnosti ASSAN CZ DPH a DPPO je pro posouzení věci nerozhodná, neboť daňové řízení a trestní řízení je ovládáno jinými zásadami. Navíc daňové řízení začalo běžet v době, kdy nebylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto, tedy nebylo pravomocně rozhodnuto, že předmětné faktury byly fiktivní. Skutečnost týkající se pravomocného odsouzení jednatele společnosti ASSAN CZ může obviněný uplatnit v rámci daňového řízení. K námitkám obviněných, že soudy nižších stupňů dokazování zaměřily toliko na některé faktury a ohledně některých faktur neprováděly k posouzení jejich fiktivnosti žádné důkazy, je nezbytné uvést, že této argumentaci nelze přisvědčit. Tato se opětovně vztahuje k rozsahu dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů a nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod. Nejvyšší soud ovšem považuje za potřebné uvést, že tyto námitky neodpovídají provedenému dokazování. Obvinění, zejména obviněný J. Č., se k jednotlivým sporným fakturám vyjádřili v rámci hlavního líčení, přičemž soud prvního stupně k věci provedl další v úvahu připadající důkazy, zejména listinné povahy. Následně se soud prvního stupně všemi spornými fakturami v rámci hodnocení důkazů zabýval a své úvahy řádně rozvedl (viz str. 25–26 rozsudku soudu prvního stupně) a to včetně hodnocení fiktivnosti faktur za prodej mobilních buněk. Rovněž soud druhého stupně se otázkou fiktivnosti všech faktur uvedených v popisu skutku zabýval, když se jednalo o jednu z námitek obviněných uplatněnou v rámci podaných odvolání, přičemž své úvahy řádně a náležitým způsobem zdůvodnil a to i z pohledu důkazů, které byly provedeny v rámci odvolacího řízení (viz str. 13–14 usnesení soudu druhého stupně). Pro stručnost považuje Nejvyšší soud za vhodné na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a usnesení soudu druhého stupně odkázat. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněných toliko směřují do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Pokud obvinění následně zpochybňují závěr soudů nižších stupňů, že předmětné faktury byly fiktivní a poukazují na svoji obhajobu včetně námitky, že nepotřebovali, aby společnost ASSAN CZ měla nějaké zaměstnance a že společnost NOVEX KLADNO neměla žádné zaměstnance, kteří by mohli vyhotovit projektovou dokumentaci, takže nemohla předmětné plnění realizovat, tak je třeba zdůraznit, že se opětovně jedná o námitku do způsobu hodnocení důkazů. V tomto směru je třeba odkázat na vyčerpávající úvahy soudu prvního stupně týkající se závěrů o fiktivnosti předložených faktur, když je třeba uvést, že na rozdíl od obviněných uvedený soud hodnotil provedené důkazy v jejich vzájemných souvislostech tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně. Navíc je třeba zdůraznit, že obviněný J. Č. nepochybně měl příslušné vzdělání k vyhotovení projektové dokumentace. Ve vztahu ke zpochybňování věrohodnosti výpovědi svědka B. je třeba uvést, že jeho výpověď nestojí osamoceně, ale podporují ji další provedené důkazy listinné povahy. Nelze skutečně pominout, že uvedený svědek popřel, že by podepsal jako jednatel a společník firmy ASSAN CZ Smlouvu o technické pomoci ze dne 30. 6. 2010 a Dodatek této smlouvy ze dne 9. 12. 2011, a daňové přiznání v rozhodném období za firmu ASSAN CZ. Věrohodnost jeho výpovědi podporují závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma, kdy podle závěru znalkyně se nejednalo právě o podpisy svědka. V dané souvislosti nelze ani přehlédnout skutečnost, že slyšení svědci nepotvrdili, že by svědek B. předmětné dokumenty podepsal, když navíc svědkyně M. K. se vyjádřila tak, že se domnívá, že sporné faktury byly věci obviněných, což podporuje výpověď svědka, že mu o předmětné Smlouvě o technické spolupráci a Dodatku této smlouvy, včetně sporných faktur a daňových přiznání nebylo nic známo. Pokud tento svědek připustil, že se nějaké zkoušky mohly realizovat, tak z jeho výpovědi je nepochybné, že se nemohlo jednat o činnost realizovanou firmou ASSAN CZ a tato je nemohla fakturovat. Současně je třeba odkázat na další podstatnou skutečnost, která vyplynula z provedeného dokazování a podporuje věrohodnost výpovědi tohoto svědka. Podle společenské smlouvy firmy ASSAN CZ (viz č. l. 223–226) a konkrétně čl. VII. se totiž při úkonech, jejichž hodnota přesahovala částku 1.000.000 Kč, vyžadovalo společné jednání obou jednatelů, tj. obviněného L. Č. a svědka B., což se prokazatelně v dané věci nestalo (viz faktury č. 2011001, 2011007, 2011008, 2012002, 2012003, 2012006, 2012007, 2012008, 2112011, 2112012, 2112014), když svědek B. o objednávkách nevěděl a tyto nepopsal. Ve vztahu k listinným důkazům, které mají prokazovat, že ze strany firmy ASSAN CZ s.r.o. došlo k plnění, je nezbytné odkázat na úvahy soudů ohledně těchto listinných důkazů a jejich pravdivosti. Pokud je dále namítáno, že firma ASSAN CZ měla dostatek finančních prostředků, když měla prodat firmě QUINN INVEST určitý majetek, tak nelze pominout, že k prodeji mělo dojít v roce 2006, když navíc z provedených důkazů je nepochybné, že finanční situace firmy ASSAN CZ nebyla od roku 2006 dobrá, takto v podstatě ukončila svoji činnost, když od roku 2006 podávala nulová daňová přiznání (viz výpověď obviněných). Nad rámec shora uvedeného je třeba ještě zdůraznit skutečnost, že společnost NOVEX KLADNO prokazatelně neměla dostatek finančních prostředků k úhradě předmětných faktur a tyto prokazatelně nebyly uhrazeny. Současně je třeba vzít v úvahu chování spoluobviněného L. Č., který přestože firma ASSAN CZ rovněž neměla dostatek finančních prostředků, neměla žádné zaměstnance a nevyvíjela žádnou výdělečnou činnost, kdy již samotná tato skutečnost by mohla nasvědčovat fiktivnosti předmětných faktur (viz přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 472/2015), opakovaně dával pokyn k vystavení předmětných faktur, ačkoliv firmě nebyla uhrazena již první faktura na částku 8.352.000 Kč. Obviněný L. Č. si musel být, jako jednatel uvedené firmy, vědom skutečnosti, že firma ASSAN CZ bude muset uhradit DPH a DPPO. Přesto dál nechal vystavovat faktury za společnost ASSAN CZ na vysoké částky a nečinil žádné kroky k vymožení faktur a naopak údajně dále realizoval činnost pro firmu NOVEX KLADNO. I z tohoto pohledu je třeba hodnotit obhajobu obviněných o tom, že firma ASSAN CZ skutečně realizovala vyfakturované plnění pro firmu NOVEX KLADNO. V tomto směru je třeba zdůraznit, že předmětem podnikatelské činnosti je nepochybně dosažení určitého zisku a nikoliv vytvoření situace, kdy firmě vznikne dluh na DPH v důsledku skutečnosti, že žádná z předložených faktur jí není uhrazena. Taková situace v důsledku jednání obviněných fakticky nastala. Navíc je třeba odkázat na výpověď svědka B., ze které je zřejmé, že mu obviněný J. Č. k jeho dotazu stran uvedených faktur uvedl, že cílem bylo společnost NOVEX KLADNO oddlužit, což odpovídá kontextu celého jednání obviněných. Ve vztahu k dalším námitkám považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu nižších stupňů, se kterými se ztotožnil. Odkaz obviněných na obchody s firmou INDUHA je v dané souvislosti nepřípadný, tyto obchody nejsou předmětem daného řízení, když ani z vyjádření obviněných nevyplývá, že by tyto obchody byly předmětem nějakého trestního stíhání. Skutečnost, že podle přesvědčení obviněných měl být snad stíhán i svědek B. je rovněž nerozhodná, když je třeba zdůraznit, že soud je vázán podanou obžalobou [§180 odst. 1 tr. ř.], takže nemůže zasahovat do práva státního zástupce jako veřejného žalobce koho žalovat (srov. přiměřeně R-53/1990, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tz 49/2016). Nad rámec shora uvedeného je třeba podotknout, že z provedeného dokazování vyplývá, že svědek B. předmětnou Smlouvu o technické pomoci a Dodatek a daňová přiznání nepodepsal, takže tato skutečnost nepochybně byla vzata v úvahu při rozhodování orgánů činných v přípravném řízení o jeho postavení. Pokud se týká předmětných mobilních buněk je možno odkázat na úvahy soudů nižších stupňů, když z provedeného dokazování nevyplývá, že by tyto byly skutečně ve vlastnictví společnosti ASSAN CZ a že by je tato mohla prodat. Nelze také pominout skutečnost, že svědek E. vypověděl, že mobilní buňky dlouhodobě využíval za firmu NOVEX KLADNO ještě před tím, než měly být údajně této firmě prodány. Ohledně namítané existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je třeba konstatovat následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Může se jednat i o situaci, kdy jsou skutkové závěry založeny na důkazech, které byly provedeny v rozporu s trestním řádem, popř. nebyly vůbec provedeny. Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Nejvyšší soud má za to, že přes jisté nepřesnosti v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů se těmto požadavkům dostalo. Lze konstatovat, že obvinění ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu v podstatě toliko vyjadřují nesouhlas s hodnocením důkazů soudy prvního a druhého stupně. Jak již ovšem bylo naznačeno, uvedené soudy k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto hodnotily v jejich vzájemných souvislostech, kdy odůvodnění jejich rozhodnutí odpovídá §125 tr. ř. a §134 tr. ř. Bez ohledu na shora uvedené lze uvést, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněných a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obvinění, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Proto uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tedy nepochybné, že obvinění se argumentací obsaženou v podaném dovolání s naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešli a vznesli námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jimi deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto ovšem obvinění uplatnili námitky porušení práva na spravedlivý proces, a tato může naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejich dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněných, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněných v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ . Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 28. března 2018 JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu Vypracovala: JUDr. Marta Ondrušová