ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1591.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1591/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2018 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2017 sp. zn. 4 To 137/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 136/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2017 sp. zn. 8 T 136/2015 byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku (body 1 - 3). Za to byl podle §206 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání či funkce spojených s hmotnou odpovědností za schodek na svěřených hodnotách a hotovosti v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené způsobenou škodu.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 7. 2017 sp. zn. 4 To 137/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 7. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně dovoláním . V podání ze dne 31. 10. 2017 pouze uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2017 č. j. 4 To 137/2017-1486 podává dovolání, které odůvodní později. V dovolací lhůtě učinil další podání označené jako dovolání, které se však svým obsahem týkalo jiné trestní věci (vedené Okresním soudem v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 337/2014). Po uplynutí lhůty k dovolání a poté, kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu, učinil obviněný další podání, které doprovodil sdělením, že zasílá správné dovolání, když v původním dovolání došlo k písařské chybě. V tomto posledním podání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný namítl, že se neztotožňuje s názorem soudů. V přípravném řízení se doznal k bodu 3, kdy toto jednání mělo být vzhledem k výši způsobené škody postoupeno jako přestupek. Na základě pracovní smlouvy působil na pozici vedoucího pneuservisu, přičemž podepsal dohodu o hmotné odpovědnosti. Před jeho nástupem však nebyla provedena řádná inventura, a nebylo jasné, za co odpovídá. Řádná inventura nebyla provedena ani po jeho odchodu. Při odchodu z pracovního místa byli s jeho prací spokojeni, dostal i odstupné. Pro podezření z manipulace s pneumatikami byli propuštěni účetní a svědek H. Obviněný poukázal na to, že v účetnictví pneuservisu se nachází faktura na společnost R. – J. Č., která souhlasí s počtem jím údajně odcizených pneumatik. Bylo prokázáno, že pneumatiky se vyskladňovaly v O. a počet, který byl dovezen na Slovensko, odpovídá skutečnosti, tedy že na Slovensko vozili pneumatiky i jiní zaměstnanci. Obviněný rovněž nesouhlasí s výpovědí svědkyně K., která podle něj o konsignačních skladech věděla. Je otázkou, zda byly zaúčtovány peníze, které ze Slovenska vozil v hotovosti. Obviněný se domnívá, že ve věci měly být provedeny další důkazy, zejména znalecký posudek z oboru účetnictví, event. zpráva finančního úřadu, a měli být vyslechnuti svědci k důvodu jejich propuštění.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2017 sp. zn. 4 To 137/2017 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 8 T 136/2015-1410 zrušil pro podstatné procesní vady, kdy nebylo ani rozhodnuto o návrzích na doplnění dokazování, věc zrušil a vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 trestního řádu.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Obviněný M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu). Pokud jde o formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu, lze konstatovat, že první ani druhé podání obviněného učiněné ve lhůtě k podání dovolání skutečně náležitosti dovolání nesplňují. Jak ovšem Nejvyšší soud zjistil, soud prvního stupně nepostupoval v souladu s §265h odst. 1 trestního řádu a nevyzval obviněného k odstranění vad, tudíž postup podle §265i odst. 1 písm. d) trestního řádu nepřicházel v úvahu. Jelikož obviněný po předložení věci Nejvyššímu soudu učinil další podání, které náležitosti podle §265f odst. 1 trestního řádu splňuje, považoval jej soud za řádné dovolání podané ve lhůtě podle §265h odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že totožné námitky obviněný uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku. Odvolací soud se s nimi řádně a přesvědčivě vypořádal. Ohledně absence řádné inventury lze zopakovat, že sice v dohodě o hmotné odpovědnosti datum inventurního zápisu i samotný inventurní zápis schází, nicméně veškeré pneumatiky vztahující se k jeho trestné činnosti byly poškozenou společností pořízeny až poté, kdy obviněný do funkce vedoucího pneuservisu nastoupil. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že žádný ze svědků neměl přehled o faktické kapacitě skladů v areálu společnosti mmtuning auto s. r. o. a R. a podle účetní evidence nebylo možno rozlišit, zda se jedná o sklad běžný či konsignační. Byl to přitom obviněný, kdo vytvořil podmínky pro snadnou faktickou i účetní manipulovatelnost s převozem pneumatik mezi sklady a jejich vynětí z dispozice poškozené společnosti, aniž by se v účetnictví objevily nesrovnalosti. Za této situace nelze ani skutkovým námitkám obviněného přiznat opodstatnění.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu