ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.267.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 267/2018-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2018 o dovolání, které podal obviněný T. L. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 6 To 249/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 51/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 T 51/2016, byl obviněný T. L. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu §209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku jako spolupachatel podle §23 trestního zákoníku [v bodě I. 2)], a dále jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku (v bodě II.). Za to byl podle §209 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit majetkovou škodu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného K. Š.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 6 To 249/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 9. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem I. 2) namítl, že nalézací ani odvolací soud se v rámci svých rozhodnutí nezabývaly otázkou jeho postavení při uzavírání pracovní smlouvy ani tím, zda jako zaměstnanec mohl znát konkrétní poměry a možnosti společnosti Pojišťovací poradce, s. r. o. Soudy přitom vůbec nerozlišovaly zásadně odlišné postavení odsouzeného K. Š. jako společníka a jednatele společnosti od jeho postavení jako prostého zaměstnance. Právní otázka uzavření předmětné pracovní smlouvy tak nebyla ze strany soudů správně vyřešena. Ve vztahu k bodu II. pak obviněný namítl, že výpověď poškozeného J. je nevěrohodná, jelikož poškozený popis svých zranění měnil a lékařské vyšetření vyhledal teprve po dvou dnech od konfliktu. Rovněž podle vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví nelze vyloučit, že ke způsobení zranění mohlo dojít kdykoliv v době mezi konfliktem a lékařským ošetřením. Nebylo tak podle obviněného prokázáno, že zranění poškozeného měla původ výhradně v jeho jednání. Otřes mozku poškozeného vůbec nebyl lékařským vyšetřením objektivizován, podvrtnutí páteře pak bylo objektivizováno až po uplynutí čtrnácti dnů od konfliktu. Obviněný dále poukázal na to, že poškozený v době své pracovní neschopnosti vykonával svou vedlejší pracovní činnost.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil ve vztahu k dovolateli usnesení odvolacího soudu a ve spojení s tím i rozsudek nalézacího soudu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále danou věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Stání zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že ve vztahu ke skutku pod bodem I. 2) nevychází námitky obviněného ze skutkového podkladu výroku o vině. K uzavření pracovního poměru ovšem došlo na základě dohody se spoluobviněným K. Š. za situace, kdy oba dlouhodobě a neúspěšně působili v oblasti pojišťovnictví, dohodli se na vytvoření vedoucích pracovních pozic s odměnou v řádu desítek tisíc korun, ačkoliv neměli žádné zaměstnance, a za dobu jejich působení bylo uzavřeno pouze 25 pojistných smluv s klienty z řad příbuzných a známých, přičemž u 23 pojistných vztahů došlo k jejich předčasnému ukončení z důvodů neplnění pojistných podmínek s povinností vrátit vyplacené provize. Za této situace, kdy neexistoval žádný reálný mzdový základ, se obviněný nechal registrovat u příslušné správy sociálního zabezpečení a nechal si vyplácet dávky nemocenského pojištění a později i podporu v nezaměstnanosti od úřadu práce. Státní zástupkyně proto nemá pochybnosti o úmyslné formě zavinění, dané jeho podvodným úmyslem. Pokud jde o výhrady obviněného ohledně skutku pod bodem II., pak podle státní zástupkyně dovolací námitky neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale obviněný se domáhá pouze přehodnocení provedených důkazů a změny skutkového stavu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
Obviněný T. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Bruntále netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Prostřednictvím námitek skutkových napadal právní posouzení skutků, snažil se jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Tyto dovolací námitky se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud podotýká, že skutkové dovolací námitky obviněného jsou zcela liché. V případě vylákání dávek nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti je pro právní kvalifikaci jeho jednání určující nikoliv uplatněná argumentace v dovolání, ale vědomost obviněného o téměř faktické nečinnosti společnosti Pojišťovací poradce, s. r. o., negenerování zisku, absolutním nedostatku kapitálu a o absenci příslušných odvodů státu jako částečného příspěvku na výplatu nejrůznějších dávek státní sociální ochranné sítě a nemocenského pojištění.
Pokud jde o napadení poškozeného P. J., byl obviněný usvědčen nejen svědectvím poškozeného, ale i dalšího svědka, zjištěními lékařskými i popsanými okolnostmi na místě incidentu od zasahujících policistů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu