ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.405.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 405/2018-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Tomášem Mottlem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 49/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 21 Co 70/2017-171, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 10. 2016, č. j. 17 C 49/2011-144, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání dne 24. 5. 2017, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí, a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 20. 7. 2017, č. j. 17 C 49/2011-175, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 11. 9. 2017, č. j. 21 Co 336/2017-179, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I o nepřiznání osvobození žalobci od soudních poplatků potvrdil a ve výroku II o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zrušil a řízení v této části zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání dne 10. 10. 2017, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 12. 10. 2017, č. j. 17 C 49/2011-182, které bylo žalobci doručeno dne 17. 10. 2017, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2017, č. j. 21 Co 336/2017-179. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 18. 10. 2017, ve kterém opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2017, č. j. 21 Co 336/2017-179) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 18. 12. 2017, č. j. 30 Cdo 5446/2017-185.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Nejvyšší soud přitom ani sám nedospěl k závěru, že je v tomto případě nezbytně třeba k ochraně zájmů žalobce, aby mu byl ustanoven advokát pro dovolací řízení. Nejvyššímu soudu je z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce podává desítky neúspěšných dovolání, jež byla ve větší míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 830/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Takové počínání by se dalo pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení (o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 21 Co 70/2017-171) vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem. Žalobce jednak v této věci byl již jednou vyzván ke zvolení advokáta pro podání dovolání (proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 9. 2017, č. j. 21 Co 336/2017-179, srov. usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. 17 C 49/2011-182) a musel si tak být vědom podmínky povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (srov. §241 o. s. ř.); jednak si této podmínky musí být vědom i vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení advokátem pro dovolací řízení nesplnil.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení a kdy ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že je důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
Mgr. Tomáš Mottl
pověřený člen senátu