ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5376.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5376/2017-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 72/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 15 Co 163/2017-154, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 12. 2016, č. j. 15 C 72/2015-148, zamítl návrh žalobkyně ze dne 6. 10. 2016 na spojení řízení o žádostech o ustanovení zástupce pro dovolání u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 72/2015 a sp. zn. 15 C 31/2012 (výrok I) a současně zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o mimořádných opravných prostředcích (výrok II). Soud prvního stupně s ohledem na výši měsíčních příjmů a nedoložení všech měsíčních výdajů neshledal existenci důvodů, resp. takových majetkových poměrů, které by odůvodňovaly osvobození žalobkyně od soudních poplatků. Nejsou tak dány ani předpoklady pro ustanovení bezplatného zástupce. Soud prvního stupně dále uvedl, že z programu ISAS bylo zjištěno, že žalobkyně vystupuje u tamního soudu v 328 řízeních, vždy v postavení žalobkyně, navrhovatelky, stěžovatelky či obecné zmocněnkyně své sestry, která taktéž vede u zdejšího soudu stovky řízení. Při takovém enormním zatížení soudu, kdy je žalobkyně převážně neúspěšná, lze usoudit, že jí nejde o ochranu jejích práv, ale pouze o vytížení soudu. Podávání žalob proti státu je pro žalobkyni o to snadnější, když řízení je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozeno a žalovaná organizační složka státu není zastoupena advokátem, proto žalobkyně nemusí při neúspěšných řízeních hradit právní zastoupení úspěšné strany.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 6. 4. 2017, č. j. 15 Co 163/2017-154, usnesení soudu prvního stupně v (odvolání) napadeném výroku (II) potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že s ohledem na prokázané majetkové a sociální poměry žalobkyně nejsou dány důvody pro to, aby byla osvobozena od soudních poplatků, a mohl jí tak být bezplatně ustanoven zástupce. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně ohledně svévolného uplatňování práva žalobkyní, neboť žalobkyně vede stovky sporů, v nichž se domáhá náhrady nemajetkové újmy proti České republice.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ze dne 21. 6. 2017 (č. l. 157), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně současně v dovolání požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 4. 2017, č. j. 15 C 72/2015-156, které bylo žalobkyni doručeno dne 2. 5. 2017, vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 15 Co 163/2017-154, a současně žalobkyni poučil, že nebude-li do 60 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla ve větší míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobkyně. V takové situaci nemůže žalobkyně ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jejím chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jí svévolně vyvolávaných sporů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a k tomu také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3633/2017.
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v případě žalobkyně jde o svévolné uplatňování práva. Dovolací soud se dále nezabýval ostatními závěry soudu odvolacího (poměry žalobkyně), neboť nebyla splněna již první podmínka uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně tak nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 odst. 1 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSČR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu