ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.723.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 723/2018-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Pavlíkem v právní věci žalobce B. V. , o nejasném podání, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 0 Nc 131/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud Praha – západ (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. ledna 2016, č. j. 0 Nc 131/2015-17, výrokem I. odmítl podání žalobce ze dne 29. 11. 2015, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 1. 12. 2015, a je označeno jako odvolání, výrokem II. zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků, výrokem III. zamítl žádost o ustanovení zástupce a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. dubna 2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., ve výrocích II. a III. je změnil tak, že se řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce zastavuje a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické vzdělání; současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 2. srpna 2016, č. j. 0 Nc 131/2015-32, návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce z řad advokátů. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, usnesení soudu prvního stupně pro překážku věci pravomocně rozhodnuté změnil tak, že se řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce zastavuje.
Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal opět dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem a požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Poté k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2017, č. j. 21 Co 85/2017-43, Nejvyšší soud sám zhodnotil, zda jsou eventuelně splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení žalobci se závěrem, že žalobce s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Protože žalobce ani za této situace neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Při projednání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 28. dubna 2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 4218/2016, sp. zn. 30 Cdo 834/2017, sp. zn. 30 Cdo 2064/2017). Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.
K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 21 Co 222/2016-27, zastavil.
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. března 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu