ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.113.2018.1
sp. zn. 30 Nd 113/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné MIDESTA , s. r. o. , se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 276 85 098, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinnému Y. P. , státní příslušník U., neznámého pobytu, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 31 EXE 12411/2017, projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 7. března 2018, č. j. 31 EXE 12411/2017-21, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.
V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na pověření soudního exekutora na provedení exekuce pro vymožení částky 968,- Kč s příslušenstvím.
Z obsahu exekučního spisu vyplývá, že v exekučním návrhu oprávněné a v exekučním titulu (rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. prosince 2012, č. j. 30 EC 1893/2010-71, ve znění opravného usnesení téhož okresního soudu ze dne 6. února 2013, č. j. 30 EC 1893/2010-83) je uvedeno, že povinný je neznámého pobytu.
Podle odůvodnění shora označeného rozhodnutí okresního soudu povinný nemá na území České republiky povolen pobyt, když mu byl původně pobyt za účelem podnikání povolen do 20. prosince 2010; poslední známá adresa povinného (ještě však před vydáním podkladového rozhodnutí) byla v P., F.. V současné době není pobyt povinného znám.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na http://nsoud.cz ).
Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto určil (§11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Litoměřicích (též s přihlédnutím k okolnosti, že v době vydání podkladového rozhodnutí pobyt povinného již znám nebyl a týž okresní soud tedy rozhodoval o uložení nyní vymáhané povinnosti povinnému), když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého bylo řízení zahájeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu