Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.03.2018, sp. zn. 4 Tdo 84/2018 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.84.2018.1

sp. zn. 4 Tdo 84/2018 -40 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 3. 2018 o dovolání obviněného S. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 3 To 244/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 49/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá . Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. 11 T 49/2016 uznal obviněného S. S. vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že prostřednictvím své účetní, jako osoba samostatně výdělečně činná, s místem podnikání B., H. 1) dne 25. 5. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 22 681 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 20101442 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty ve výši základu daně 16 888,06 Kč (DPH 3 377,61 Kč) na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - fakturu č. 20000175 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Fiat Dobló ve výši základu daně 96 518 Kč (DPH 19 303,60 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 2) dne 28. 6. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 21 361 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 20101644, 20102055 a 20102263 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty v celkové výši základu daně 63 814,53 Kč (DPH 12 762,90 Kč) na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - fakturu č. 20000163 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. DAF ve výši základu daně 42 991 Kč (DPH 8 598,20 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 3) dne 30. 7. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 40 164 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - daňový doklad č. 100953 od společnosti Husquarna Česko s.r.o., Brno, Tuřanka 115, na nákup turbínového zadešťovače s příslušenstvím ve výši základu daně 1 791,59 Kč (DPH 358,32 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - fakturu č. 20102563 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty v celkové výši základu daně 41 777,64 Kč (DPH 8 355,53 Kč) na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - fakturu č. 20000264 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Volvo ve výši základu daně 157 250 Kč (DPH 31 450 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH od 29. 1. 2010; 4) dne 25. 8. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 9 273 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 201020102791, 20102982 a 20103372 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty v celkové výši základu daně 46 363,30 Kč (DPH 9 272,66 Kč) na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o.; 5) dne 24. 9. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 11 963 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 20103667 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty v celkové výši základu daně 47 213,31 Kč (DPH 9 442,66 Kč) na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - fakturu č. 20000331 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vleku ve výši základu daně 12 600 Kč (DPH 2 520 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 6) dne 28. 10. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 28 976 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 20000372 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidla zn. Iveco Daily, v celkové výši základu daně 144 881,80 Kč (DPH 28 976 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem předmětného vozidla byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla sám; 7) dne 26. 11. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 43 682 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 20000418 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Iveco Daily ve výši základu daně 218 411 Kč (DPH 43 682 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem předmětného vozidla byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla sám; 8) dne 27. 12. 2010 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 21 100 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 faktury č. 20000442 a 20000443 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na přípravu vozového parku na zimní období a koupi 4 ks pneu ve výši základu daně 105 500 Kč (DPH 21 100 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 9) dne 25. 1. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2010, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 96 861 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 201012039 od společnosti CENTRUM CZECH s.r.o., Náchod, K Sokolovně 45, na nákup robotického vysavače Roomba 555 ve výši základu daně 9 156,42 Kč (DPH 1 831,72 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 3 faktury č. 20000470, 20000490 a 20000494 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. Iveco Daily a DAF v celkové výši základu daně 475 147 Kč (DPH 95 029,40 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla, čímž S. S. za zdaňovací období duben až prosinec 2010 zkrátil daň z přidané hodnoty a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský Kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu v celkové výši 296 061 Kč; 10) dne 25. 2. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 9 379 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 1110125937 od společnosti Internet shop s.r.o., Brno, Šumavská 15, na nákup parfémované vody Lancome ve výši základu daně 891,67 Kč (DPH 178,33 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - fakturu č. 200200024 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Iveco Daily ve výši základu daně 46 004 Kč (DPH 9 200,80 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla; 11) dne 25. 3. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 19 520 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 200200037, 200200038 a 200200039 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. DAF a Chrysler Voyager a vleku, v celkové výši základu daně 97 600 Kč (DPH 19 520 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 12) dne 27. 4. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 40 489 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 200200044, 200200074 a 200200080 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. DAF, Chrysler Voyager a Renault Magnum, v celkové výši základu daně 202 443 Kč (DPH 40 488,60 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 13) dne 25. 5. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 41 000 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 200200114 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Renault Magnum, ve výši základu daně 205 000 Kč (DPH 41 000 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 14) dne 27. 6. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 54 783 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 200200126, 200200135 a 200200156 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. DAF a prodej a přezutí pneu, v celkové výši základu daně 273 916 Kč, (DPH 54 783,20 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 15) dne 25. 7. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 25 500 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 faktury č. 200200162 a 200200189 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. DAF a prodej a výměnu pneu v celkové výši základu daně 127 500 Kč (DPH 25 500 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 16) dne 26. 8. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 34 200 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 faktury č. 200200203 a 200200210 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidla zn. DAF v celkové výši základu daně 171 000 Kč (DPH 34 200 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 17) dne 26. 9. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 35 600 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 200200233 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Neoplan ve výši základu daně 178 000 Kč (DPH 35 600 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 18) dne 27. 10. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 35 600 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 200200233 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Neoplan ve výši základu daně 178 000 Kč (DPH 35 600 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 19) dne 28. 11. 2011 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 5 100 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 faktury č. 200200284 a 200200287 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na prodej dílů a světla v celkové výši základu daně 25 500 Kč (DPH 5 100 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 20) dne 2. 1. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2011, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 22 079 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - fakturu č. 200200345 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Iveco Daily ve výši základu daně 110 393 Kč (DPH 22 078,60 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla; 21) . čímž S. S. za zdaňovací období leden až prosinec 2011 zkrátil daň z přidané hodnoty a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu v celkové výši 323 250 Kč; 22) dne 28. 2. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 26 000 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 faktury č. 201200003 a 201200010 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidla zn. Fiat Dobló v celkové výši základu daně 129 999,68 Kč (DPH 25 999,94 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 23) dne 27. 3. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 81 413 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 faktury č. 201200027, 201200032 a 201200042 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. Iveco Daily a Renault Magnum, a prodej čelního skla na vozidlo zn. Neoplan, v celkové výši základu daně 407 063 Kč (DPH 81 412,60 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla; 24) dne 25. 4. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 91 511 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - daňový doklad č. PV387 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 811,50 Kč (DPH 162,40 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot, - 5 faktur č. 201200090, 201200098, 201200099, 201200100 a 201200101 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidla zn. Neoplan, v celkové výši základu daně 456 744 Kč (DPH 91 348,80 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 25) . 26) dne 25. 6. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal prostřednictvím své účetní, jako osoba samostatně výdělečně činná, s místem podnikání B., H., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 62 802 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - daňový doklad č. PV574 od společnosti ForActiv.cz s.r.o., Brno, Plotní 688/75, na nákup doplňku stravy MYO-Royal mass ve výši základu daně 1 157,90 Kč (DPH 162,10 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 2 faktury č. 201200116 a 201200119 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. Neoplan a Fiat Dobló, v celkové výši základu daně 313 198 Kč (DPH 62 639,60 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 27) dne 25. 7. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 4 124 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - daňový doklad č. PDD12/021/34/11118 od společnosti Mountfield a.s., Mnichovice, Mirošovická 697, na nákup chemie Azuro ve výši základu daně 114,17 Kč (DPH 22,83 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - fakturu č. 201200141 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Renault Magnum, ve výši základu daně 20 505 Kč (DPH 4 101 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 28) dne 28. 8. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 16 598 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - daňový doklad č. PV744 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 166,67 Kč (DPH 33,33 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot, - 3 faktury č. 201200176, 201200177 a 201200185 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. Renault Magnum a Neoplan, a opravu nástavby, v celkové výši základu daně 82 825 Kč (DPH 16 565 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010 29) dne 25. 9. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 13 036 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 3 daňové doklady č. PV976, PV982 a PV986 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 4 579,16 Kč (DPH 915,83 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot, - fakturu č. 201200209 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidla zn. Renault Magnum, ve výši základu daně 60 600 Kč (DPH 12 120 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 30) dne 25. 10. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 9 414 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 44 daňových dokladů č. PV1093-1097, PV1100-1102, PV1105, PV1106, PV1110, PV1111, PV1115, PV1116, PV1118-1127, PV1131, PV1132, PV1135-1141, PV1144-1146, PV1150-1156 a PV1279 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 47 068,29 Kč (DPH 9 413,66 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot; 31) dne 26. 11. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 1 840 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 8 daňových dokladů č. PV1282, PV1295, PV1301, PV1311, PV1323, PV1337, PV1344 a PV1372 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 9 199,94 Kč (DPH 1 840 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo pro tento druh pohonných hmot; 32) dne 19. 12. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 29 796 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 5 daňových dokladů č. PV1412, PV1424, PV1426, PV1440 a PV1448 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 4 482,75 Kč (DPH 896,55 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot, - 2 faktury č. 201200311 a 201200312 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravy vozidel zn. Renault Magnum a Neoplan, ve výši základu daně 144 497,90 Kč (DPH 28 899,58 Kč), přičemž tato společnost byla plátcem DPH do 29. 1. 2010; 33) nezjištěného dne po 24. 1. 2013 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2012, ve kterém úmyslně a neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet daně ve výši 250 Kč, neboť v evidenci pro daňové účely vykázal: - 2 daňové doklady č. PV1596 a PV1616 na nákup pohonných hmot Natural ve výši základu daně 1 248,33 Kč (DPH 249,67 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot; čímž S. S. za zdaňovací období leden až prosinec 2012 zkrátil daň z přidané hodnoty a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu v celkové výši 336 784 Kč; 34) dne 30. 3. 2011 v Hustopečích, v sídle Finančního úřadu, podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2010, kdy toto daňové přiznání bylo následně přeposláno příslušnému Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, se sídlem Brno, Příkop 8, přičemž do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v tomto daňovém přiznání, úmyslně a neoprávněně zahrnul následující výdaje: - fakturu č. 201061002 od společnosti TERMOK real. s.r.o., Lipovec 251, na nákup PVC parapetu včetně práce ve výši základu daně 929 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - daňový doklad č. PPTO-156/2010 od společnosti BRILUM CZ s.r.o., Modřice, Evropská 884, na nákup interiérového bodového osvětlení ve výši základu daně 1 941,63 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - daňový doklad č. 100953 od společnosti Husquarna Česko s.r.o., Brno, Tuřanka 115, na nákup turbínového zadešťovače s příslušenstvím ve výši základu daně 1 791,59 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - fakturu č. 201012039 od společnosti CENTRUM CZECH s.r.o., Náchod, K Sokolovně 45, na nákup robotického vysavače Roomba 555 a keramických nožů Blade ve výši základu daně 9 156,42 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 10 faktur č. 20101173, 20101442, 20101644, 20102055, 20102263, 20102563, 20102791, 20102982, 20103372 a 20103667 od společnosti STEBAL Spedition s.r.o., Chuderov 1, Ústí nad Labem, včetně čerpání nafty a mýtného v celkové výši základu daně 282 251,79 Kč na vozidlo zn. SCANIA, přičemž provozovatelem tohoto vozidla nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - 2 faktury č. 2010/18 a 2010/19 od společnosti DELAS s.r.o., Brno, Náměstí Svobody 22, na opravu vozidel zn. SCANIA, a SCHWARZMÜLLER, v celkové výši základu daně 272 751,79 Kč, přičemž provozovatelem těchto vozidel nebyl S. S., ale společnost XAVER CZ s.r.o., - doklad č. 45 od společnosti HYVEco trading s.r.o., Modřice, Evropská 68 na nákup piva Svijany ve výši základu daně 5 749 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 11 faktur č. 2000045, 20000128, 20000175, 20000264, 20000372, 20000418, 20000442, 20000443, 20000470, 20000490 a 20000494 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidel zn. DAF, Volvo, Fiat Doblo, Iveco Daily, přípravu vozového parku na zimní období a prodej pneu, v celkové výši základu daně 1 377 326 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění dle faktur bylo skutečně provedeno, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla, - mzdové listy tří zaměstnanců – R. K., J. M. a P. V. – za období 1/2010 – 7/2010 v celkové výši základu daně 124 597 Kč, přičemž S. S. nebyl jejich zaměstnavatelem, ale jednalo se o zaměstnance společnosti XAVER CZ s.r.o., čímž S. S. za zdaňovací období kalendářního roku 2010 zkrátil daň z příjmů fyzických osob a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu v celkové výši 303 075 Kč; 35) dne 30. 7. 2012 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2011, přičemž do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v tomto daňovém přiznání, úmyslně a neoprávněně zahrnul následující výdaje: - fakturu č. 1110125937 od společnosti Internet shop s.r.o., Brno, Šumavská 15, na nákup parfémované vody Lancome ve výši základu daně 891,67 Kč (daň 178,33 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 9 faktur č. 200200024, 200200039, 200200044, 200200114, 200200135, 200200162, 200200189, 200200210 a 200200345 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidel zn. DAF, Iveco Daily, Chrysler Voyager a Renault Magnum, a prodej a přezutí pneu, v celkové výši základu daně 909 616 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění dle faktur bylo skutečně provedeno, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla, čímž S. S. za zdaňovací období kalendářního roku 2011 zkrátil daň z příjmů fyzických osob a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu ve výši nejméně 178 Kč; 36) dne 2. 4. 2013 v Brně, na ul. Příkop 8, v sídle Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, podal jako osoba samostatně výdělečně činná, s místem podnikání B., H., daňově přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2012, přičemž do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, v tomto daňovém přiznání, úmyslně a neoprávněně zahrnul následující výdaje: - 3 vkladové lístky na účet v Raiffeisenbank a.s., Praha 4, Hvězdova 1716/2b, k platbě úvěru vozidla zn. Scania, v celkové výši základu daně 23 400 Kč, kdy vklad na účet je veden jako nedaňový výdaj, - účtenku od společnosti BAUMAX ČR s.r.o., Praha 4, Turkova 1272/7, na nákup květiny, květináče a žárovky, ve výši základu daně 334,82 Kč (daň 49,18 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - vyúčtování č. 208000117201 společnosti Jihomoravská plynárenská a.s., Brno, Plynárenská 499/1, za nedoplatek spotřeby plynu, ve výši základu daně 4 131,08 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - daňový doklad č. PV574 od společnosti ForActiv.cz s.r.o., Brno, Plotní 688/75, na nákup doplňku stravy MYO-Royal mass ve výši základu daně 1 157,90 Kč (daň 162,10 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - daňový doklad č. PDD12/021/34/11118 od společnosti Mountfield a.s., Mnichovice, Mirošovická 697, na nákup chemie Azuro ve výši základu daně 114,17 Kč (daň 22,83 Kč), kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, - 2 faktury č. 088-00086/12 a 088-00087/12 od společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r.o., Praha 5, Plzeňská 3217/16, ke smluvním pokutám z titulu leasingové smlouvy na vozidlo zn. Iveco Daily, v celkové výši základu daně 187 928,50 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění dle faktur bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla, - poštovní poukázku od společnosti Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Praha 8, Pobřežní 665/23, k pojištění vozidla zn. Volvo V40, ve výši základu daně 2 523 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, přičemž vlastníkem vozidla byl jeho bratr F. S., - 18 faktur č. 201200010, 201200027, 201200032, 201200042, 201200090, 201200098, 201200099, 201200100, 201200101, 201200116, 201200119, 201200141, 201200176, 201200177, 201200185, 201200209, 201200311, 201200312 od společnosti Top Plus Lak s.r.o., Šlapanice, Lidická 316/15, na opravu vozidel zn. Fiat Doblo, Iveco Daily, Renault Magnum a Neoplan, v celkové výši základu daně 1 382 080 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění dle faktur bylo skutečně provedeno, a taktéž skutečným uživatelem vozidla Iveco Daily byl K. N., který si hradil veškeré náhrady v souvislosti s provozem vozidla, - 64 daňových dokladů č. PV387, PV744, PV976, PV982, PV986, PV1093-1097, PV1100-1102, PV1105, PV1106, PV1110, PV1111, PV1115, PV1116, PV1118-1127, PV1131, PV1132, PV1135-1141, PV 1144-1146, PV1150-1156, PV1279, PV1282, PV1295,PV1301, PV1311, PV1323, PV1337, PV1344, PV1372, PV1412, PV1424, PV1426, PV1440, PV1448, PV1596 a PV1616 na nákup pohonných hmot Natural v celkové výši základu daně 67 556,61 Kč, kdy nijak neprokázal, že plnění bylo použito pro uskutečnění jeho ekonomické činnosti, neboť neměl v užívání vozidlo na tento druh pohonných hmot, čímž S. S. za zdaňovací období kalendářního roku 2012 zkrátil daň z příjmů fyzických osob a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu ve výši nejméně 234 Kč, úhrnem tedy S. S. zkrátil daň z přidané hodnoty a daň z příjmů fyzických osob, za výše uvedená období, a České republice v zastoupení Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, způsobil škodu ve výši nejméně 1 259 832 Kč. Za to a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 2 T 34/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 5 To 356/2016, byl obviněnému podle §240 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku soud obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 2 T 34/2016, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 5 To 356/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, Příkop 8, Brno, s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 3 To 244/2017 podle §256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, v němž nejprve rekapituloval rozhodnutí soudů v předchozím řízení a posléze obsahově vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že nesprávné skutkové závěry nalézacího soudu, jež zcela nekriticky plně převzal i soud odvolací, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a v konečném důsledku i s právními závěry soudů obou stupňů. Proto je zcela na místě, aby se jimi dovolací soud výjimečně zabýval. Obviněný má současně za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, které vyústilo v porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a porušení práva na rovnost účastníků soudních sporů a rovnost jejich zbraní. Taktéž trvá na tom, že došlo k opomenutí důkazů, jelikož nalézací ani odvolací soud nevyslechnul svědky, na jejichž výslechu obviněný trval, a jejich výpovědí by došlo k podpoře jeho obhajoby. Nalézací soud proklamoval, že tyto svědky předvolá, ale nakonec tak neučinil a konstatoval, že svědky předvolávat nebude, neboť ví, co by vypověděli. Jejich výslech považuje obviněný za zcela zásadní vzhledem k tomu, co by oba svědci jednoznačně potvrdili. Obviněný považuje až za absurdní situaci, kdy soud uzná, že jezdil ve velkém rozsahu zahraniční i tuzemské zájezdy, spotřeboval velké množství nafty, ale vozidla nepotřebovala opravy ani s nájezdem okolo 10 000 km měsíčně. Samozřejmě, že při takových výkonech měl obviněný dostatečné množství finančních prostředků k opravám vozidel právě z těchto zájezdů. Soudy ani nevzaly v potaz situaci, kdy se svědek N. doznal k vystavování faktur s DPH, aniž by byl plátcem DPH, a že obviněného neinformuje o tom, že se v průběhu doby odhlásil z plátcovství DPH a DPH, které inkasuje, neodvádí. V projednávané věci má obviněný za to, že se obecné soudy dopustily jednostrannosti při dokazování a hodnocení provedených důkazů. Při posuzování řádnosti postupu obecných soudů je nezbytné, aby Nejvyšší soud prozkoumal, zda bylo na základě řetězce nepřímých důkazů dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, které ospravedlňují vyslovení viny a uložení trestu obviněnému. Postup obecných soudů v tomto případě nebyl v souladu se zásadou presumpce neviny, zejména principu in dubio pro reo. Tam, kde existují jakékoliv rozumné pochybnosti, musejí být vyloženy ve prospěch obviněného. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací při výkladu trestních předpisů porušily interpretační zásady trestního práva. Jde především o zásadu nullum crimen sine lege a zákaz analogie v neprospěch pachatele, zásadu proporcionality trestní represe a zásadu trestního práva jako ultima ratio. Obviněný z výše uvedených důvodů navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně, popřípadě Městskému soudu v Brně nebo aby sám Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. ve věci rozhodl a postupoval též podle §265o odst. 1 tr. ř. Pokud by to bylo potřebné pro náležité objasnění věci, tak aby po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení jim předcházejícího Nejvyšší soud vyslovil, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že ačkoli si obviněný je vědom problematičnosti jím zvolené argumentace ohledně zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání pouze hodnotí důkazy, nadto velmi izolovaně a v rozporu s tím, jak je jednotlivě a ve svém souhrnu hodnotil nalézací soud, a po něm shodně s ním i soud odvolací. Obviněný tak ve svém dovolání reálně napadl pouze soudy učiněná skutková zjištění, nikoli nesprávnost právního posouzení skutku. Přitom obviněný skutkové závěry soudů upravuje způsobem, aby vyzněly v jeho prospěch. Podle státního zástupce za případ extrémního nesouladu nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, ale obsah provedených důkazů a jejich hodnocení se nepříčí zásadám formální logiky a požadavkům na pečlivé uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V případě obviněného v poměru mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, se o extremní rozpor jednoznačně nejedná. K námitkám obviněného v otázce nutnosti a rozsahu oprav vozového parku obviněného jako osoby samostatně výdělečně činné a v otázce jeho vědomosti o tom, že společnost Top Plus Lak s. r. o. není od 29. 1. 2010 registrována jako plátce DPH, je třeba uvést, že na těchto skutečnostech nebyl závěr o vině obviněného založen. Podstatné bylo v rozsudku zdůvodněné zjištění nalézacího soudu, že plnění, ohledně nichž byly vystaveny faktury o opravách vozidel, ze strany dodavatele Top Plus Lak s. r. o., vůbec neproběhlo. K označeným a nevyslechnutým svědkům nalézací soud učinil rozhodnutí, že tyto důkazy nepřipustí pro jejich neobjektivnost. Důvody tohoto svého rozhodnutí pak dostatečně vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku. Na uvedeném postupu proto nemůže být shledáno nic v rozporu s procesními pravidly trestního řízení. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 3 To 244/2017 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů a v důsledku toho i odlišného skutkového stavu, než byl zjištěn předchozími soudy, byl tento ve svém výsledku i jiným způsobem právně posouzen. Takové námitky však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, případně když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo pokud skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními učiněnými Městským soudem v Brně v jeho rozhodnutí, z nichž následně vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná. Pro úplnost je možno uvést, že vina obviněného není založena na otázce jeho vědomosti o tom, že společnost Top Plus Lak s. r. o. není od 29. 1. 2010 registrována jako plátce DPH. Důležité bylo na provedených důkazech založené a v odsuzujícím rozsudku zdůvodněné zjištění nalézacího soudu, že plnění, která podle faktur měla pro obviněného provést společnost Top Plus Lak s. r. o., nikdy neproběhla. Z výpovědi K. N. jasně vyplývá, že si již nepamatuje, zda obviněného informoval o tom, že se odhlásil z plátcovství DPH. Naproti tomu obviněný v dovolání ve svůj prospěch tvrdí, že svědek K. N. uvedl, že obviněného neinformoval, že již plátcem DPH není. Stejně tak svědek K. N. popřel, že by podpisy na fakturách o opravě vozidla Iveco, které mj. provozoval svědek sám a kdy si opravu tohoto vozidla nechal provést jinde, byly jeho. Stejně tak popřel, že by jeho syn M. měl se společností Top Plus Lak s. r. o. něco společného a vyloučil tak jeho podpisy na fakturách, na které se snažil poukázat obviněný. Potřebné je také v této souvislosti uvést, že dílna společnosti Top Plus Lak s. r. o. neměla na tak rozsáhlé opravy, které vyplývají z obviněným vystavených faktur, potřebné vybavení. Na místě byla jen lakovna a klempírna. Svědek N. navíc uvedl, že se od roku 2010 ve společnosti, potažmo v dílně, v podstatě vůbec nevyskytoval a že fakturované práce určitě neproběhly. Obviněný je také usvědčován provedenými listinnými důkazy, konkrétně jednotlivými fakturami, u nichž svědek K. N. popřel, že by je podepsal on nebo jeho syn a že by fakturované práce vůbec proběhly ve společnosti Top Plus Lak s. r. o. Ve svém výsledku se tak jedná bez jakékoli pochybnosti o hodnocení důkazů, které zcela konvenuje zákonným požadavkům stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř., a je plně v souladu se zásadami formální logiky a nelze z něj v žádném případě dovodit případný projev libovůle nalézacího ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud tak konstatuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů plně odrážejí úplná skutková zjištění, adekvátní hodnocení důkazů a z toho vyvozené hmotněprávní posouzení skutku, přičemž v žádném případě nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ani práva rovnosti účastníků soudních sporů. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Z výše uvedeného pak lze učinit jediný závěr, a to ten, že obviněným uplatněné námitky ve svém výsledku nejsou podřaditelné pod uvedený zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný totiž deklaroval tento dovolací důvod, avšak uplatnil pouze námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. K uvedenému lze též dodat, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Obviněný dále namítal existenci tzv. opomenutých důkazů. K tomu je možno nejprve připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu „opomenut“) z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). Vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnosti provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). V dané věci, kdy byla obviněným namítána vada v podobě první z uvedených alternativ (neprovedení důkazů výpovědí dvou svědků), je z rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevné, že považovaly provedené dokazování za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Co se týče tvrzení existence tzv. opomenutých důkazů, nutno konstatovat, že naopak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud se důkazními návrhy obviněného zabýval a jeho návrhy zamítl, neboť shledal, že nejde o důkazy objektivní a věrohodné. Soud to odůvodnil na str. 22 a 23 rozsudku, kde i uvedl, že věrohodným a objektivním důkazem by byla pokladní kniha, výpis z účtu banky či obdobné listiny, tj. doklady prokazující skutečné finanční toky v žalovaném období v rámci podnikání obviněného. Nikoli výpovědi svědků, kteří měli údajně vidět předávání statisícových částek v hotovosti. Neobjektivitu takových důkazů nalézací soud jasně odůvodnil i tím, že jde o známé obviněného, které může ovlivnit. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud. V dovolání výslovně označené osoby nebyly zaměstnanci obviněného, byly toliko v minulosti zaměstnanci společnosti Xaver CZ, s. r. o. Posuzované období v předmětné trestní věci se pak týká doby, v níž již obviněný nebyl ani jednatelem, ani společníkem společnosti Xaver CZ, s. r. o. V této době proto označené osoby nemohly konat ve prospěch obviněného práce na základě jeho pokynů, tudíž ani provést dopravu do Šlapanic. Pokud k něčemu takovému vůbec kdy došlo, muselo se tak stát v době před rokem 2010. Nejvyšší soud proto konstatuje, že důkazní řízení netrpělo takovým deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů. Pokud obviněný v postupu soudů spatřoval také porušení zásady in dubio pro reo, je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Podle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly žádné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo. Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněného, obsažené v dovolání, se nejen zcela míjí se zákonnými mezemi dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i s požadavky Ústavního soudu, kterými v daném směru tento dovolací důvod rozšířil v rámci požadavku na zachování spravedlivého procesu. Jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného S. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť je podal výhradně z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S ohledem na učiněné rozhodnutí dovolacího soudu nebylo důvodné akceptovat ani návrh obviněného na odklad (přerušení) výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., neboť zde pro takové rozhodnutí nenastaly potřebné podmínky. Samostatné negativní rozhodnutí (usnesení) v tomto směru vydáno nebylo, ale je pouhou součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí o dovolání obviněného (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. 11 Tdo 494/2007). Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 8. 3. 2018 JUDr. František Hrabec předseda senátu