ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.154.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 154/2018-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného V. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 81/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 12/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 2 T 12/2016, byl obviněný V. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 24. 5. 2016 v přesně nezjištěné době kolem 12:52 hodin v P., K., na pozemku v ulici N. K., po předchozí slovní rozepři s poškozeným T. L., v úmyslu tohoto usmrtit a v prostém afektu, zamířil svou legálně drženou samonabíjecí pistoli značky ČZ vzor 50 ráže 7,65 mm Browning, ze vzdálenosti cca 2,5 až 3 m na hlavu poškozeného T. L., který v tu chvíli stál čelem proti němu, na něj dvakrát vystřelil a zasáhl jej jednou ránou do levého ucha, čímž mu způsobil průstřel horní části pravého předloktí pronikající měkkými tkáněmi bez zasažení kostí či větších nervově cévních svazků, a do levého předloktí, čímž mu způsobil zástřel dolní části levého předloktí s otevřenou tříštivou zlomeninou kosti vřetenní a loketní s posunem úlomků, a poté, kdy se poškozený T. L. snažil z místa utéct a skrýt se, za poškozeným se zbraní v ruce běžel, poté odešel do své chatky na pozemku, kde byl následně zasahujícími policisty zadržen, zranění poškozeného T. L. si vyžádalo lékařské ošetření, opakované operace a hospitalizace v T. nemocnici v P.“
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole značky ČZ vzor 50 ráže 7,65 mm Browning. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti nahradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 98.284 Kč. Poškozený T. L. (dále jen „poškozený“) byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s celým svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, obviněného a poškozeného byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 81/2017, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen, a to ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozenému nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. Poškozený byl podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody a se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. V návaznosti na uplatněné dovolací důvody soudu druhého stupně vytknul, že nepřisvědčil odvolacím námitkám státní zástupkyně stran zpochybnění aplikace moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, nýbrž se postavil na stanovisko, že šlo o konflikt vzniklý ve vypjaté situaci, k čemuž poukázal na bezúhonnost obviněného, jeho seniorský věk a podstatné snížení jeho ovládacích schopností v době činu. K dané argumentaci odvolacího soudu, s níž se neztotožnil, připomněl související obecná i judikaturní (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 124/2016) východiska, včetně rozdílu mezi §58 odst. 1 a 5 tr. zákoníku, jež následně aplikoval na posuzovaný případ. Uvedl, že obviněný sice jednal v afektu způsobeném dlouhodobým sousedským konfliktem v reakci na výhrůžný způsob komunikace poškozeného, kterého však viděl blížit se k jeho chatě, načež si připravil odjištěnou zbraň, již vůči němu použil bez varovného signálu. Dále poukázal na zjevný přímý úmysl usmrtit poškozeného plynoucí z opakovaného výstřelu cíleného do oblasti jeho hlavy, jakož i z jeho následného pronásledování s nabitou zbraní, k čemuž dodal, že se jednalo o ukončený pokus. Míra závažnosti jednání obviněného tak podle nejvyššího státního zástupce zjevně nevybočovala z typové závažnosti zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, což vztáhnul i na povahu uskutečněného pokusu, který nebyl dokonán jen v důsledku nahodilých okolností, aniž by se jednalo např. o pokus nezpůsobilý. Zdůraznil, že samotný fakt, že došlo pouze k pokusu trestného činu, nemůže sám o sobě odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Odvolacím soudem zmiňovanou bezúhonnost obviněného označil za „prostou“ polehčující okolnost, jež bez dalšího nemůže odůvodnit aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku, k čemuž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1772/2016, přičemž obdobný závěr vztáhnul i na silné rozrušení obviněného a jeho seniorský věk. Uzavřel proto, že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
6. S ohledem na popsané okolnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 81/2017, v celém jeho rozsahu, jakož i případná rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak rozhodl v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil s poukazem na §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. K dovolání nejvyššího státního zástupce se nesouhlasně vyjádřil obviněný , jenž se naopak ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů ohledně uloženého trestu. Prvně se vyjádřil k tomu, proč delší trest odnětí svobody navrhovaný státním zástupcem není v jeho případě namístě, k čemuž poukázal na svou bezúhonnost, vysoký věk, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a uvědomění si následků trestného činu. Dále zdůraznil, že jeho jednání vůči poškozenému bylo reakcí vyvolanou zmatkem a strachem ze zabití, jež byly posíleny několikaletým psychickým šikanováním ze strany o 28 let mladšího poškozeného. Soudům vytknul, že nezohlednily jeho věk ve vztahu k fyzickým možnostem bránit se proti osobě mladší a fyzicky zdatnější. Připomněl též hodnocení poškozeného jako osoby impulzivní, zkratkovitě a účelově jednající, nevychované, sprosté a konfliktní. Nad rámec toho namítl, že soudy měly jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Poté poukázal na další okolnosti týkající se osoby poškozeného, popř. jeho vztahu s obviněným. K dovolání ještě uvedl, že zbraň odjistil až po výhrůžce ze strany poškozeného, že spoušť byla zmáčknuta náhodou následkem stresu a afektu a že nejednal v přímém úmyslu usmrtit poškozeného, neboť ten z místa činu utíkal, zakopl a upadl, přičemž obviněný nevystřelil. V neposlední řadě konstatoval, že jednal ve skutkovém omylu, neboť předpokládal, že jej poškozený zabije, čemuž se bránil a překročil meze nutné obrany, takže je namístě i aplikace §58 odst. 6 tr. zákoníku.
8. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 7 To 81/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
12. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa) . Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští , se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
IV.
14. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce je podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.], neboť brojí proti uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu s poukazem na nesprávnou aplikaci moderačního ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, Nejvyšší soud se dále zabýval její věcnou důvodností.
15. K tomu je nejprve potřeba připomenout některé obecné souvislosti stran použití namítaného ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku . Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu k trestnému činu, za jeho pokus nebo za pomoc k trestnému činu se uplatní tehdy, jestliže příprava, pokus nebo pomoc nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti , jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. Použití §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele , jak to předpokládá §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Trestní zákoník umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu trestného činu, jeho pokus a pomoc k trestnému činu jen za předpokladu, že vzhledem k jejich povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku, protože tato ustanovení rovněž předpokládají, že při stanovení druhu trestu a jeho výměry se přihlédne k významu a povaze účasti pomocníka na spáchání trestného činu a k zvláštnostem přípravy trestného činu a jeho pokusu .
16. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a charakteru a závažnosti trestného činu , k němuž směřovaly. Závažnost přípravy, pokusu a pomoci je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřovaly, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel , jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 798-799).
17. Soudy nižších stupňů v projednávané věci přihlédly při mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku k následujícím okolnostem. Jednak poukázaly na bezúhonnost obviněného a dosavadní vedení řádného života, jeho lítost a omluvu poškozenému, jakož i jejich vzájemné dlouhodobě napjaté vztahy dané především sousedskými spory (zejména podle soudu prvního stupně vyvolávané o 28 let mladším poškozeným) s tím, že nyní souzené jednání je jejich vyvrcholením. Dále zohlednily podstatně snížené ovládací schopnosti obviněného a související spáchání činu v silném rozrušení, velmi dobrou prognózu jeho resocializace a spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Odvolací soud nadto akcentoval seniorský věk obviněného, přičemž jeho jednání označil za exces z jinak řádného způsobu života osoby ve věku 72 let.
18. Se zřetelem k výše uvedeným teoretickým východiskům však nutno konstatovat, že okolnosti, k nimž přihlédly soudy nižších stupňů, neodůvodňují postup podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, resp. že v posuzovaném případě nebyl dán důvod pro aplikaci předmětného ustanovení. Pro závěr o vhodnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody sice je třeba zohlednit i takové okolnosti a poměry obviněného, jež byly zmíněny v rozhodnutích soudů obou stupňů, nicméně postup podle §58 odst. 5 tr. zákoníku musí být odůvodněn především povahou a závažností přípravy, pokusu nebo pomoci k trestnému činu. V naznačeném směru však soudy nižších stupňů neopřely své úvahy o žádné relevantní skutečnosti, když nalézací soud pouze v obecnosti poznamenal, že „zohlednil i povahu pokusu posuzovaného zvlášť závažného zločinu a po zvážení všech uvedených okolnosti použil výjimečné ust. §58 odst. 5 tr. zákoníku.“ V projednávané věci přitom nelze dospět k závěru, že by pokus trestného činu vraždy spáchaný obviněným nebyl takové povahy a závažnosti , jakou předpokládá trestní sazba stanovená na dokonaný trestný čin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že pokus trestného činu, jehož se dopustil obviněný, vzhledem k jeho povaze a závažnosti ničím nevybočuje z jiných „běžně se vyskytujících“ případů trestných činů vraždy spáchaných ve stadiu pokusu. Předně nutno podotknout, že se jedná se o tzv. ukončený pokus, jelikož obviněný učinil vše, co pokládal za nezbytné k dokonání trestného činu, k němuž nedošlo jen v důsledku nahodilých okolností. V návaznosti na to lze připomenout skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku nalézacího soudu, podle nichž obviněný vystřelil na hlavu poškozeného – životně důležitý orgán, jehož zasažení střelnou zbraní je zpravidla neslučitelné se životem, přičemž tak učinil dvakrát a pouze ze vzdálenosti 2,5 až 3 m. Již se zřetelem k těmto skutečnostem lze skutek obviněného označit – z hlediska jeho způsobilosti vést k usmrcení jiného – za zcela běžné jednání. V daných souvislostech je potřeba poukázat také na prostředek použitý ke spáchání činu – střelnou zbraň, která vzhledem ke své způsobilosti usmrtit člověka vypovídá spíše o vyšší závažnosti pokusu trestného činu vraždy. Opomenout nelze ani skutečnost, že obviněný měl před příchodem poškozeného na jeho pozemek zbraň „připravenou“ (nabitou) v zadní kapse a že po svém „neúspěšném“ pokusu běžel se zbraní v ruce za poškozeným, jenž se snažil z místa činu utéct. Tyto okolnosti rovněž nenapovídají tomu, že by se mělo jednat o pokus zvlášť nízké závažnosti. V neposlední řadě nelze (vzhledem k výše nastíněným obecným východiskům) odhlížet ani od typové závažnosti trestného činu, o jehož spáchání se obviněný pokusil, kterou možno s ohledem na trestní sazbu ve výměře 10-18 let trestu odnětí svobody stanovenou v §140 odst. 1 tr. zákoníku označit za vysokou.
20. Vzhledem k výše uvedenému nutno přisvědčit dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce, jelikož v nyní posuzované věci nebyly dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku. Na tomto místě je tudíž zapotřebí zvážit, zda jeho dovolání poskytuje dostatečný podklad pro kasační zásah dovolacího soudu nebo zda přichází v úvahu jiný způsob rozhodnutí o dovolání.
21. K tomu Nejvyšší soud předesílá, že podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. je možné dovolání odmítnout, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Co se týče právní otázky, která je nyní předmětem dovolacího přezkumu (aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku), tak nutno konstatovat, že tato není nikterak zásadního významu, k čemuž možno odkázat na související rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1965, sp. zn. 10 Tz 108/64, publikovaný pod č. 14/1965 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 302/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1772/2016 atd.) a dodat, že dosavadní doktrinální a judikaturní poznatky k dané problematice byly pro zodpovězení nastolené právní otázky zcela dostatečné. Pro posouzení případné změny v postavení obviněného pak Nejvyšší soud považuje za nezbytné vyřešit otázku, zda okolnosti, jež zohlednily soudy nižších stupňů při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené v §140 odst. 1 tr. zákoníku, neodůvodňují postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
22. V těchto souvislostech Nejvyšší soud připomíná, že §58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje obecné podmínky k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby v těch případech, kdy nejsou splněny podmínky některého ze zvláštních ustanovení podle §58 odst. 2, 4, 5, 6 tr. zákoníku, vůči nimž má subsidiární uplatnění. Soud může postupovat podle daného ustanovení, pokud má vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání .
23. Okolnostmi případu se z hlediska postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele (§39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Pokud jde o poměry pachatele , jež ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci nesnížené zákonné trestní sazby by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat např. existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností, vážnou nemoc pachatele, stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku, psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, §47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku, skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul, vzájemné úmyslné usmrcení dvou osob, které je způsobem dobrovolného ukončení jejich života apod. (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 791-793).
24. S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávané věci jsou dány takové okolnosti a poměry obviněného, jež odůvodňují aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že uložení trestu odnětí svobody v nesnížené zákonné trestní sazbě (minimálně 10 let odnětí svobody) by pro něj bylo nepřiměřeně přísné, přičemž jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání (k čemuž lze připomenout mj. hodnocení prognózy jeho resocializace jako velmi dobré). Co se týče konkrétních okolností posuzovaného případu, nutno zdůraznit mnohost polehčujících okolností za současného minima okolností přitěžujících (což ovšem nic nemění na závěru, že povaha a závažnost pokusu trestného činu spáchaného obviněným z hlediska „typičnosti“ daného vývojového stadia trestného činu nejsou nijak neobvyklé). V daném směru lze opětovně poukázat především na okolnosti vedoucí ke spáchání činu, a to dlouhodobé sousedské spory vyvolávané především poškozeným, jakož i silné rozrušení a podstatné snížení ovládacích schopností na straně obviněného. K těmto okolnostem dále přistupuje několik polehčujících okolností nastalých po spáchání činu, jelikož obviněný se k činu (částečně) doznal, jeho spáchání litoval a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Stran poměrů obviněného je potřeba akcentovat jeho dosavadní naprostou bezúhonnost (nebyly zjištěny žádné informace ani o spáchání „netrestných“ deliktů), jež i se zřetelem k jeho vysokému věku (v době spáchání činu 72 let) svědčí o tom, že souzený čin byl zcela ojedinělým, výjimečným excesem z jinak řádného života.
25. S ohledem na shora rozvedené okolnosti případu a poměry obviněného v jejich celkovém kontextu lze uzavřít, že v posuzovaném případě jsou dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené v §140 odst. 1 tr. zákoníku, byť podle jiného ustanovení než bylo aplikováno ze strany soudů nižších stupňů. Dolní hranice trestní sazby snížená mimořádně podle §58 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §58 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku přitom v případě obviněného činí 3 léta. Vzhledem ke skutečnosti, že byl rozsudkem nalézacího soudu odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, lze konstatovat, že mu byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby. Za dané situace tak Nejvyšší soud neshledal důvod ke zrušení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, jelikož nové rozhodnutí a projednání věci by nebylo způsobilé postavení obviněného nijak zásadně ovlivnit. Nadto lze poznamenat, že kasační zásah dovolacího soudu ani nemůže být odůvodněn „jen“ jeho odlišným názorem na přiměřenost trestu, jelikož v rámci řízení o dovolání není oprávněn přezkoumávat přiměřenost uloženého trestu, potažmo rozsah jeho snížení podle §58 tr. zákoníku (srov. přim. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014).
26. Nejvyšší soud ještě pro úplnost doplňuje, že vzhledem k omezení jeho přezkumné povinnosti rozsahem dovolací argumentace (jež v nyní souzené věci napadá nesprávnost výroku o trestu) není oprávněn zabývat se námitkami obviněného vznesenými v jeho vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce, jež směřují do výroku o vině odsuzujícího rozsudku.
27. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce nepřistoupil ke zrušení napadených rozhodnutí, nýbrž jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu