ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.293.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 293/2018-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání obviněného V. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 6 To 14/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 6 To 14/2017.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1) Obviněný V. T. (dále zpravidla jen „obviněný“ či „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 42 T 5/2016, uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněný podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2) Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 6 To 14/2017, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o odkazu poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
3) Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení soudu druhého stupně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný jen stručně namítl, že soud druhého stupně byl při svých jednáních konaných ve dnech 21. 8. 2017 a 18. 9. 2017 rozdílně obsazen, a to ačkoliv v předmětné věci nebyl přítomen tzv. náhradní soudce. V argumentaci vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný zpochybnil vyčerpání celého obsahu odvolacího řízení a označil rozhodnutí soudu druhého stupně za neúplné, neboť ohledně odvolání obviněného v části týkající se jeho viny a trestu nebylo v předmětném řízení rozhodnuto. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že odmítá skutkové zjištění soudu prvního stupně, jakož i právní posouzení odchylně vyvozeného skutkového stavu soudem druhého stupně. Na podporu tohoto svého tvrzení uvedl, že v rozporu se závěry soudů obou stupňů neuvedl v omyl žádného ze svědků, J., D., či někoho z dalších v předmětném trestním řízení figurujících společností, a nebyl tak naplněn základní znak skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Obviněný se ztotožnil s názorem odvolacího soudu týkajících se vědomosti svědka J. o povaze předmětných obchodů s obviněným, z čehož následně dovodil, že nemohl uvést v omyl ani svědka J., ani poškozenou společnost ABC Data, s.r.o. Zásadní chybu však spatřuje v úvaze odvolacího soudu, pokud tento soud dovozuje, že poškozená společnost mohla být uvedena v omyl jednáním vlastního jednatele J., který jednal ve shodě a po domluvě s obviněným. Právnická osoba je neživý subjekt, sama není nadána vůlí ani rozumovými schopnostmi a jedná prostřednictvím svého statutárního orgánu – v tomto případě prostřednictvím jednatele J., který jediný byl oprávněn společnost zastupovat navenek. Pokud jednatel společnosti v omylu nejednal (měl povědomost o povaze dotčených obchodů sjednaných s obviněným), pak svým jednáním nemohl obviněný uvést poškozenou společnost v omyl. V této souvislosti připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1661/2016 a 8 Tz 136/2000 publikované pod č. 5/2002 Sb. rozh. tr.
4) Obviněný rovněž uvedl, že v důsledku argumentace soudu druhého stupně k možnosti uvést právnickou osobu bez omylu jednatele jednatele, která se objevila až v odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu, byla “porušena zásada dvoustupňového přezkumného řízení”, neboť mu na ni nebylo umožněno reagovat. Obviněný taktéž zhodnotil rozhodnutí soudu druhého stupně jako nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, a tedy porušující právo obviněného na spravedlivý proces podle §36 odst. 1 Listiny, a to zejména ve vztahu k rozporným závěrům o jeho úmyslu, kdy odvolací soud shledal na straně obviněného úmysl vracet jen většinu vylákaných peněz, když obecně shledává u obviněného úmysl finanční prostředky vrátit. V samotném závěru svého dovolání obviněný uvedl, že soudy nižších stupňů nezohlednily jeho doznání coby polehčující okolnost. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle §265o odst. 1 tr. ř. obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním.
5) Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného, konkrétně ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že obviněným namítané pochybení nesprávného obsazení soudu je v konkrétním případě mylné, neboť zásada nezměnitelnosti senátu se uplatní pouze ve vztahu k projednávání věci v hlavním líčení či veřejném zasedání, které směřuje k meritornímu rozhodnutí o podané obžalobě, a nikoliv, tak jak tomu bylo v konkrétním případě, k jednání v neveřejném zasedání, po kterém následovalo konání zasedání veřejného. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce uvedl, že o dovolání obviněného bylo rozhodnuto již v usnesení odvolacího soudu uvedeným dílčím zrušením napadeného rozsudku.
6) Ve vztahu k poslednímu z obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce připustil, že se závěr odvolacího soudu může jevit jako vnitřně rozporný. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí vyložil, že v rozporu se zjištěním nalézacího soudu má za to, že svědek J. jako jednatel poškozené společnosti ABC Data, s.r.o. věděl, že jde o fakturaci bez reálného plnění a de facto o poskytnutí úvěru. Aby odvolací soud mohl sám takový závěr vyvodit, musel by provést dokazování, to však činit nebude, neboť podle něj není pro posouzení věci podstatné, zda jednatel byl, či nebyl uveden v omyl. Podle odvolacího soudu by poškozená společnost totiž mohla být uvedena v omyl i jednáním vlastního jednatele, který by postupoval ve shodě s obviněným, takže tato okolnost by nemohla nic změnit na trestnosti jednání obviněného. Dovolatel pak podle státního zástupce důvodně namítá, že takovéto právní posouzení skutku odvolacím soudem je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž se omyl právnické osoby dovozuje právě z omylu odpovědné fyzické osoby jednající za právnickou osobu.
7) Státní zástupce poukázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, jmenovitě rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 455/05, II. ÚS 445/06, I. ÚS 3225/15 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 307/2016, která reagovala na situace, kdy odvolací soud změnil nepřípustným způsobem skutková zjištění soudu I. stupně, což bylo hodnoceno jako rozhodnutí překvapivé a nepředvídatelné, jako porušení práva na spravedlivý proces a rozhodnutí nesoucí znaky libovůle. Má však za to, že v konkrétní věci, kdy odvolací soud žádné důkazy sám neprováděl, je třeba vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, a sice že obviněný uvedl svědka J. v omyl. V tomto kontextu zhodnotil státní zástupce námitky obviněného uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako námitky tomuto důvodu neodpovídající. Státní zástupce taktéž doplnil, že i v případě alternativního skutkového závěru nastíněného odvolacím soudem by bylo právní posouzení jednání obviněného správné a rovněž za této alternativy by bylo třeba posuzovat dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Bylo by totiž možno vycházet z toho, že svědek J. sice věděl, že jde o fakturaci bez reálného plnění a fakticky poskytování úvěru obviněnému, nikoli tedy o obchod, ani dovolatel, ani odvolací soud však neuvádějí, že by svědek J. věděl o nedobré finanční situaci dovolatele a jeho neschopnosti opatřit dostatek prostředků k úplným úhradám poškozené společnosti. Právní názor vyjádřený odvolacím soudem tak sice byl v daném řízení nový, ale samotné rozhodnutí, jímž byl pouze potvrzen rozsudek nalézacího soudu, nebylo překvapivé. Podle státního zástupce tedy není důvod dovozovat, že by došlo postupem odvolacího soudu k porušení zásad spravedlivého procesu.
8) K požadavku na zohlednění polehčující okolnosti doznání státní zástupce uvedl, že uvedené posouzení není možné v rámci dovolacího řízení učinit. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
9) Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce opět zdůraznil, že odvolací soud dospěl k závěru, že nalézací soud chybně zhodnotil provedené důkazy a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, toto pochybení však odvolací soud nenapravil a vlastní rozhodnutí založil na evidentně chybném hmotně právním posouzení věci. To připustil i státní zástupce a uvedený chybný právní názor byl vyjádřen až v rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by se k tomuto názoru mohl obviněný dříve vyjádřit a mohl nechat uvedený názor přezkoumat v rámci opravného prostředku. Státní zástupce ve svém vyjádření, v němž navrhl vycházet ze skutkového stavu obsaženého v rozhodnutí nalézacího soudu, nezmínil všechny možnosti, které poskytuje právní řád odvolacímu soudu. Ten rozhodl na základě chybných skutkových zjištění, čehož si byl sám vědom, jeho rozhodnutí pak muselo být založeno pouze na spekulacích, jak by bylo případně rozhodnuto, kdyby byl skutkový stav zjištěn bezvadně. Obviněný dále poukázal na obsah nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 455/05, IV. ÚS 544/98 a III. ÚS 93/99 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 307/2016, která zdůrazňují, že odvolací soud nemůže rozhodnout na podkladě jiných skutkových zjištění, pokud sám žádné důkazy neprovede. V případě, že se odvolací soud s hodnocením některého důkazu (a z něj vyvozenými skutkovými závěry) neztotožňuje, musí daný důkaz provést sám v rámci veřejného zasedání. Spekulativní úvahy státního zástupce vztahující se k alternativnímu skutkovému stavu, že svědek J. sice mohl vědět o skutečné podstatě obchodů uskutečňovaných s obviněným a přesto mohl být v určitém bodě uveden v omyl, odporují zásadě vyšetřovací, podle níž má být v trestním řízení úplně a bezvadně zjištěn skutkový stav, a nelze spekulovat, jak by mohlo být rozhodnuto, kdyby býval byl skutkový stav úplně zjištěn. Podle obviněného tak byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a navrhl, aby dovolací soud vyhověl podanému dovolání.
10) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
11) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit, pokud jsou pod něj podřaditelné vytýkané vady takového charakteru, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, nebo rozhodl soud vyššího stupně.
13) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je naplněn tehdy, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. ř., §121 až §124 tr. ř.
15) Jako neopodstatněnou vyhodnotil Nejvyšší soud námitku obviněného vztahující se ke složení senátu, který rozhodoval o jeho odvolání. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že jak veřejné zasedání konané dne 21. 8. 2017 (str. 4025 spisu), tak odročené veřejné zasedání dne 18. 9. 2017 (č. l. 4033 spisu) proběhlo před stejným senátem složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Jonákové, PH.D. a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna. Námitka obviněného, že uvedených dvou veřejných zasedání se účastnil senát v rozdílném složení, tak nemá ve spise oporu. Skutečností je, že v téže věci proběhlo dne 26. 7. 2017 neveřejné zasedání, v němž však rozhodoval senát odvolacího soudu (v pozměněném složení) pouze o odvolání poškozeného, které zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř.
16) Za zjevně neopodstatněné lze označit dovolání obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Pokud totiž odvolací soud z podnětu odvolání obviněného zrušil část rozsudku nalézacího soudu (ve výroku o nároku poškozené společnosti na náhradu škody) a pokud částečně vyhověl opravnému prostředku odvolatele, pak neměl důvod tento opravný prostředek zároveň zamítat. Pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (Šámal, P. a kolektiv. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152).
17) Při přezkoumání dovoláním napadeného rozhodnutí z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze pominout, že i když odvolací soud ponechal beze změny výrok o vině v napadeném rozhodnutí, zcela zásadním způsobem přehodnotil obsah provedeného dokazování oproti skutkovému závěru vyvozenému nalézacím soudem. Sám odvolací soud totiž uvedl, že jeho názor se diametrálně rozchází s názorem soudu prvního stupně na hodnocení důkazů (str. 10 rozhodnutí odvolacího soudu), že je třeba přisvědčit dílčím námitkám obviněného, který správně poukázal na možnou motivaci svědka J. k přijetí návrhu obviněného. Podle odvolacího soudu svědek J. věděl nejméně to, že zboží není obviněným jako prodejcem fyzicky dopravováno společnosti DUMI. Tvrzení obviněného, že svědek J. věděl o tom, že jde o fakturace bez reálného plnění a že jde de facto o poskytnutí úvěru, nikoli o obchod, se jeví mnohem realističtější, než závěr, který o vědomosti o páchané trestné činnosti učinil soud prvního stupně (str. 9 rozhodnutí odvolacího soudu). Zmiňované zásadně odchylné hodnocení důkazů přitom provedl odvolací soud, aniž by sám zopakoval nebo provedl ty důkazy, které sám naprosto odchylně zhodnotil (především výpověď svědka P. J.), tedy v rozporu s ustanovením §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. Z pohledu naplnění uplatněného dovolacího důvodu je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu, který zaujal zásadně odchylný názor na hodnocení obsahu důkazů provedených nalézacím soudem, se dále opřelo o právní názor, který je chybný, z něhož však dovolací soud vyvodil, že i při takto odlišném zhodnocení důkazů, kdy by svědek J. jako jednatel poškozené společnosti věděl o tom, že jsou fakturovány dodávky a prodej zboží bez reálného plnění, byla stejně poškozená společnost ABC Data uvedena v omyl, neboť právnická osoba může být uvedena v omyl i jednáním vlastního jednatele, který postupoval ve shodě a po domluvě s obviněným. Při výkladu znaků trestného činu podvodu je třeba připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000 publikované pod č. 5/2002 Sb. rozh. tr., podle něhož naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. (nyní §209 tr. zákoníku) předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob také o právnické osoby. Má-li být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení.
18) Z výše uvedeného je patrné, že názor odvolacího soudu vyjádřený v posuzované věci, že právnická osoba mohla být uvedena v omyl i jednáním vlastního jednatele, statutárního orgánu této společnosti, který byl oprávněn sjednávat smlouvy s obchodními partnery, a rozhodovat o proplácení vystavených faktur, tak nemůže obstát. Pokud by obviněný postupoval ve shodě s jednatelem společnosti, nemuselo by to znamenat automaticky beztrestnost jednání obviněného, jeho jednání by případně mohlo být posuzováno jako účastenství na trestném činu jednatele společnosti. Mohlo by se tak u obviněného jednat podle okolností např. o organizátorství, návod, či pomoc k trestnému činu zpronevěry, či porušení povinnosti při správě cizího majetku.
19) Z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně a skutkového zjištění (soudu prvního stupně, které odvolací soud nezměnil) tak vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není konzistentní a vnitřně logické, což odůvodňuje závěr, že je lze hodnotit jako rozhodnutí nesoucí znaky libovůle a tudíž, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces a tudíž naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20) Z uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 6 To 14/2017, a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že zjištěné vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
21) Za situace, kdy obviněný dosud výkon trestu nenastoupil, a rozhodnutí napadené dovoláním bylo zrušeno, nebyl důvod rozhodovat o vazbě obviněného, ani o odkladu výkonu trestu, neboť neexistuje důvod pro takové rozhodnutí podle §265 l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Holík