ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.316.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 316/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné H. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 131/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, v části týkající se obviněné H. J., jakož i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 74 T 131/2016, byla obviněná H. J. uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2016, č. j. 12 T 120/2016-241, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto i ohledně spoluobviněného M. J. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podala odvolání obviněná, jakož i spoluobviněný M. J. a státní zástupce. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných zrušil v celém rozsahu a nově uznal obviněnou vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněné nově uložil za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2016, č. j. 12 T 120/2016-241, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Spoluobviněného M. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Odvolání státního zástupce pak odvolací soud zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
3. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch jmenované dovolání, konkrétně proti části rozhodnutí týkající se obviněné H. J., v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud pochybil při posouzení skutku pouze jako přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, když správnost souběžné právní kvalifikace skutku jako přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není dovoláním nijak zpochybňována.
5. Odvolací soud označil za nejasná a neúplná skutková zjištění nalézacího soudu vztahující se k rozsahu způsobené škody a po vyžádání a konstatování zpráv Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. zjistil, že dne 27. 6. 2017, tedy zhruba půl roku po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, byla na účet uvedené banky připsána částka 400 000 Kč, kterou však neuhradila obviněná, ale třetí osoba. Po předložení souhlasu obviněné s úhradou jejího dluhu třetí osobou (synem obviněné) byla poukázaná suma započtena na úhradu úvěru čerpaného obviněnou a podle sdělení banky měl poté dluh obviněné vůči bance činit celkem 91 844,76 Kč, z toho dluh na jistině tvořil 35 572,39 Kč, zbytek byl vyčíslen jako úroky z prodlení narůstající do doby plného splacení jistiny.
6. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 500/2006, 5 Tdo 761/2005 a 8 Tdo 143/2007 odvolací soud vyvodil, že škodou, která je znakem skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, není samotná výše úvěru, který byl poskytnut dané osobě (v posuzované věci získala obviněná úvěr ve výši 500 000 Kč), ale pouze část úvěru, která nebyla splacena. Ta v daném případě činí s ohledem na úhradu 400 000 Kč a několik předchozích menších splátek „toliko“ 35 572 Kč. Jednání obviněné, která při sjednávání smlouvy o úvěru uvedla nepravdivé údaje týkající se přistoupení k dluhu jejím bývalým manželem, tak podle odvolacího soudu naplnilo znaky jen základní skutkové podstaty podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Ke škodě nedojde již samotným vyplacením úvěru, ale až v situaci, kdy úvěr není splácen. Nalézací soud pak měl podle odvolacího soudu zjistit skutečnou výši částky, kterou obviněná k datu rozhodování dlužila na jistině, a pouze tato částka by měla být považována za skutečnou škodu.
7. Podle nejvyššího státního zástupce sice krajský soud správně zdůraznil, že za škodu způsobenou úvěrovým podvodem nelze bez dalšího považovat celou výši vyplaceného úvěru, nicméně následně zmiňovanou judikaturu nesprávně vyložil. Splátky provedené na úhradu úvěru sice lze odečítat od výše škody, ale v zásadě jen tehdy, jde-li o řádné, úvěrové smlouvě odpovídající, kontinuální splácení podvodně vylákaného úvěru. Na podporu uvedeného názoru připomněl státní zástupce obsah zmiňovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 143/2007, 5 Tdo 761/2005 a 7 Tdo 500/2006, která kladou důraz právě na řádné splácení úvěru v souladu s uzavřenou smlouvou, zatímco v případě prodlení se může stát splatným úvěr ve zbývající nesplacené části a případné pozdější zaslané úhrady již lze považovat jen za splácení způsobené škody. Obdobný názor lze vyvodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1722/2016 a 7 Tdo 840/2011.
8. Dále se nejvyšší státní zástupce zabýval znakem zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě a k těžšímu následku podmiňujícímu použití kvalifikované skutkové podstaty. Případnou nedbalost vztahující se ke způsobení škody lze dovodit např. z toho, že je pachateli známo v době sjednání úvěru, že jeho majetkové poměry nejsou dostačující ke splácení, proto, aby úvěr vylákal, se uchýlí k uvedení nepravdy, přičemž doufá, že se mu podaří protiprávně vylákaný úvěr splácet, aniž by však měl zajištěn dostatečný zdroj příjmů postačující ke splácení úvěru.
9. Odvolací soud se tedy důsledně neřídil hledisky vyjádřenými ve zmiňovaných rozhodnutích, třebaže na ně odkázal, a neměl od výše způsobené škody odčítat částku 400 000 Kč uhrazenou až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Úhrada zmíněné částky představuje již jen náhradu škody v situaci, kdy byl trestný čin dokonán. Pokud byla od výše škody částka 400 000 Kč odečtena neprávem, je patrné, že posuzovaný skutek měl být posouzen nejméně jako přečin podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (při způsobení větší škody), eventuelně jako zločin podle §211 odst. 1, 5 tr. zákoníku (při způsobení značné škody, pokud by nebylo možné ani úhrady předcházející zaplacení inkriminovaných 400 000 Kč považovat za řádné splátky v souladu se smlouvou). Zůstává ovšem na odvolacím soudu, aby tuto otázku řádně posoudil, a to v souladu se shora uvedenou judikaturou.
10. V posuzované věci tak byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
11. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, v té části, která se týká obviněné, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil nejvyšší státní zástupce i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
13. Obviněná se k obsahu dovolání věcně nevyjádřila, pouze sdělila, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Dovolatel předložil argumenty, které uvedenému dovolacímu důvodu odpovídaly. Protože navíc jejich obsah neumožňoval, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadená rozhodnutí a následně dospěl k závěru o důvodnosti daného mimořádného opravného prostředku.
21. V rozhodnutí ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 7 Tdo 500/2006, vyjádřil Nejvyšší soud názor, že základní skutková podstata trestného činu podle §250b tr. zák. (nyní trestného činu úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku) není vázána na způsobení následku v podobě škody nebo na úmysl pachatele takový následek způsobit. Formální znaky skutkové podstaty podle §250b odst. 1 tr. zák. (nyní §211 odst. 1 tr. zákoníku) budou proto naplněny již v případě, že pachatel uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů získá úvěr, byť jej pak třeba i řádně splácí. Způsobí-li pachatel jednáním uvedeným v §250b odst. 1 tr. zák. škodu, je její výše jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Za škodu nicméně nelze považovat bez dalšího celkovou výši úvěru získaného trestným činem podle §250b tr. zák. Pokud pachatel tohoto trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. podmínky uzavřené smlouvy o úvěru plní, tj. splácí jej v dohodnutých termínech, naruší sice nemajetkové právo chráněné ustanovením §250b odst. 1 tr. zák., nebude však možno na straně věřitele dovodit vznik škody jako podmínku trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu ustanovení §250b odst. 3, 4, event. 5 tr. zák. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zák. je v souladu se shora uvedenou tezí odůvodněna tím, že škoda na straně banky nevznikla pouze do té doby, dokud byl úvěr splácen v souladu se splátkovým kalendářem, resp. prodleva mezi splátkami nepřekročila dobu a míru dojednanou v úvěrové smlouvě. Pokud však dlužníkovo prodlení u jednotlivé splátky přesáhlo tři měsíce nebo pokud se dlužník ocitl v prodlení se dvěma splátkami současně, ztrácel v souladu s textem uzavřené smlouvy výhodu splátek, úvěr se stal splatným ve zbývající části a v této výši také bance vznikla škoda. Případné pozdější úhrady zaslané dlužníkem lze pak již považovat jen za splácení způsobené škody. O částky, které nebyly spláceny ve lhůtách předpokládaných smlouvou, se totiž v důsledku pachatelova jednání reálně zmenšil majetek poškozeného oproti situaci předpokládané smlouvou o úvěru. Tento právní názor je v souladu s rozhodovací praxí i judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 761/2005).
22. V posuzované věci je přitom podstatné, že obviněné byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč na podkladě smlouvy uzavřené dne 20. 6. 2014 a podle vyžádaných sdělení banky obviněná řádně hradila ve smlouvě uvedené splátky od června 2014 do ledna 2016, kdy zcela přestala splátky hradit. Po zaslání série upomínek byl k datu 8. 6. 2016 zbývající úvěr zesplatněn (str. 87 spisu). Částka 400 000 Kč byla poukázána na účet banky až dne 26. 6. 2017, tedy až v průběhu trestního stíhání, po vydání odsuzujícího rozsudku a v době probíhajícího řízení o odvolání obviněné. V mezidobí byly zaúčtovány na splacení úvěru jen některé menší částky v souvislosti s ukončením stavebního spoření a od třetí osoby.
23. Právní názor vyjádřený v rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož je pro stanovení výše způsobené škody rozhodující pouze to, jaké výše dosahovala nesplacená jistina úvěru ke dni vyhlášení rozsudku, není správný a nemůže obstát. Výši škody způsobené trestným činem úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku nemusí tvořit celá výše vyplaceného úvěru a pokud je tento úvěr řádně a v souladu se smluvními podmínkami splácen, není důvod považovat za způsobenou škodu část takto řádně splaceného úvěru. V situaci, kdy obviněná jako dlužnice přestala v lednu 2016 úvěr splácet, po dobu více než jednoho roku neuhradila ani jedinou další splátku a teprve s odstupem dalšího zhruba jednoho a půl roku za součinnosti třetí osoby (svého syna) dodatečně uhradila převážnou část zbývající nesplacené části úvěru, však bylo namístě hodnotit posledně uvedené jednání jen jako náhradu způsobené škody, když v situaci, kdy úvěr přestala obviněná dlouhodobě splácet, již došlo ke vzniku škody tvořené zbývající neuhrazenou částí úvěru.
24. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 6 To 144/2017, v části týkají se obviněné. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík