ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.403.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 403/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o dovolání, které podal obviněný V. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 4 To 227/2017-366, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 86/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2017, č. j. 5 T 86/2016-335 , byl obviněný V. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný zavázán, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozenému škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost uhradit poškozené společnosti IT Logica, s. r. o., se sídlem Brno, Bendlova 131, škodu ve výši 73 506 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 8. 2017, č. j. 4 To 227/2017-366 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 26. června 2014, po předchozím osobním, e-mailovém i telefonickém jednání, vydávaje se za osobu oprávněnou jednat jménem společnosti KM Solutions, s. r. o., IČ: 24169374, se sídlem Chudenická 1059, Praha, a následně společnosti Greyjoy corporation, s. r. o., IČ: 01914766, se sídlem Parléřova 157, Praha, uzavřel s firmou IT Logica, s. r. o., IČ: 28348141, se sídlem Brandlova 131, Brno, smlouvu o provozu a servisu e-mailingové aplikace umožňující uživatelům hromadné rozesílání mailů, a tuto smlouvu za firmu KM Solutions, s. r. o., vlastnoručně podepsal s tím, že úhrady za služby společnosti IT Logica, s. r. o., budou hradit společnosti KM Solutions, s. r. o., a Greyjoy corporation, s. r. o., a v době od 16. 7. 2014 do 3. 10. 2014 intenzivně tyto služby společnosti IT Logica , s. r. o., využíval, kdy prostřednictvím aplikace poškozeného rozeslal 9 174 385 reklamních e-mailů v úmyslu sebe obohatit s vědomím, že využívané služby nebudou nikým hrazeny, jelikož nebyl statutárem, zaměstnancem, prokuristou ani zmocněnou osobou společností KM Solutions, s. r. o., ani Greyjoy corporation, s. r. o., za používané služby ničeho neuhradil, čímž společnosti IT Logica s. r. o., způsobil škodu ve výši 73 506 Kč.
4. Obviněného za tento přečin odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil poškozenému škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost uhradit poškozené společnosti IT Logica, s. r. o., IČO: 28348141, se sídlem Brno, Bendlova 131, škodu ve výši 73.506 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Marty Ptáčkové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že vztah mezi ním, poškozeným a společnostmi KM Solution, s. r. o., a Greyjoy corporation, s. r. o., je svou povahou výlučně závazkovým vztahem, má proto svůj původ pouze v civilním právu a měly by tudíž být užity výhradně nástroje civilního práva. Obviněný poukázal na svoji neznalost práva a laický přístup zúčastněných. Soud prvního stupně ani soud odvolací nezjišťovaly, kdy přesně měl mít obviněný úmysl sebe nebo jiného obohatit. Upozornil zároveň na lehkovážný postoj poškozeného, který nevyužil žádného z nástrojů civilního práva. I přesto, že nedošlo k proplacení prvních faktur, poškozený nadále poskytoval plnění a neučinil ničeho, aby eliminoval domnělou ztrátu. Až zpětně poškozený vyhodnotil své jednání jako učiněné v omylu. Obviněný zastává názor, že škoda vznikla v příčinné souvislosti právě s postojem poškozeného. Ten nevyužil k vymáhání pohledávky žádný z nástrojů civilního práva a jen pasivně vyčkával na aktivitu státu. V souvislosti se vzniklou škodou zpochybnil obviněný také její výši, kdy zůstalo nezodpovězeno, zda plnění poskytnuté poškozeným mělo skutečně vyfakturovanou hodnotu. Dodal, že soudy si byly vědomy rozporných výpovědí svědků, hodnotily je však v jeho neprospěch. Soud prvního stupně při opětovném dokazování pouze částečně dostál pokynu odvolacího soudu, aby úplně zjistil skutkový stav. Tento postup považuje obviněný za nesouladný s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, přičemž soudy obou stupňů se s uvedenými vadami vůbec nevypořádaly.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud shledal podané dovolání jako důvodné, zrušil napadené rozhodnutí a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný nepochybně jednal klamavým způsobem ve smyslu znaku „uvedení jiného v omyl“, přičemž okolnosti jeho jednání nevypovídají o absenci jeho podvodného záměru z důvodu laického způsobu vnímání kontraktačního procesu. Má za to, že není pochyb o tom, že obviněný jednal ke škodě dodavatelského obchodního partnera. Námitku stran pasivního postoje poškozeného lze interpretovat ve smyslu přerušení kauzálního nexu mezi přisouzeným jednáním a způsobeným škodlivým následkem, její opodstatněnost však s odkazem na rozhodnutí č. 21/1981 Sb. rozh. tr. státní zástupkyně odmítá. Ohledně naplnění zákonného znaku skutkové podstaty žalovaného trestného činu – obohacení, uvedla, že není rozhodné, zda pachatel obohatil sebe nebo pouze jiného, neboť oba tyto znaky skutkové podstaty podle §209 odst. 1 tr. zákoníku jsou uvedeny alternativně a stačí tak naplnění alespoň jednoho z nich. Má proto za to, že znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu byly beze zbytku naplněny. Námitku, že věc měla být posuzována podle civilního práva, interpretovala státní zástupkyně jako směřující k zásadě subsidiarity trestní represe, jejíž uplatnění však vyloučila s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Námitku lehkovážného jednání poškozeného odmítla s odkazem na způsob podvodného jednání obviněného, ve vztahu k němuž by byly obviněným zmiňované kroky obezřetného jednání poškozeného (nahlížení do obchodního či insolvenčního rejstříku) zcela irelevantní. Tento argument proto nepovažuje za faktor vylučující trestní odpovědnost obviněného.
8. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
16. Podle odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu byl obviněný uznán vinným z jednání spočívajícího v tom, že se vydával za osobu oprávněnou jednat jménem společnosti KM Solutions, s. r. o., za kterou ve skutečnosti nebyl oprávněn vystupovat, od poškozené společnosti IT Logica, s. r. o. objednal služby, ačkoli věděl, že nebudou společností KM Solutions hrazeny, a čerpáním služeb, které nebyly zaplaceny, způsobil poškozené společnosti škodu 73 506 Kč. Z vyvozených skutkových závěrů vyjádřených ve výroku rozsudku odvolacího soudu tak zřetelně vyplývá, že obviněný klamavým jednáním způsobilým uvést jiného v omyl postupoval ke škodě poškozené společnosti a tak jí způsobil v rozsudku uvedenou škodu. Pokud obviněný namítl, že k následku došlo v příčinné souvislosti s pasivním postojem poškozené společnosti, pak této námitce nelze přisvědčit. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 37/1975 Sb. rozh. tr. byl vyjádřen názor, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele.
17. V posuzované věci bylo jednání obviněného (předstírání oprávnění jednat za společnost bez jejího povědomí a sjednání služby s vědomím, že nebude uhrazena) nepochybně stěžejní příčinou způsobeného následku. Z pohledu trestní odpovědnosti za trestný čin podvodu je pak nerozhodné, zda trestným činem došlo k obohacení samotného obviněného nebo osoby od něj odlišné – v obou případech by byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Uplatněný dovolací důvod pak není způsobilá naplnit ani námitka obviněného, že nalézací soud důsledně nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu k doplnění dokazování. K tomu lze uvést, že odvolací soud neuložil nalézacímu soudu opatřit celé účetnictví zmíněných společností, ale pouze doklady případně opravňující svědka Š. nebo obviněného k jednání za uvedené společnosti, pokud by se takové doklady v písemnostech (účetnictví) společností nacházely. Nalézací soud vyzval jednatele společností, jejichž jménem měl obviněný neoprávněně vystupovat, aby předložili takové případné doklady z účetnictví uvedených společností. Zmínění jednatelé jako svědci, kteří byli podle pokynu odvolacího soudu osobně nalézacím soudem vyslechnuti, však vysvětlili, proč nebylo možné účetnictví těchto společností předložit. K otázce osob zmocněných k zastupování společností a jmenovitě k osobám obviněného a svědka Š. však byli svědci J. J. a L. V. (jednatelé společností KM Solution, s. r. o., a Greyjoy corporation, s. r. o.) podrobně vyslechnuti.
18. Deklarovaný dovolací důvod nemůže naplnit ani námitka obviněného, že ke škodlivému následku došlo v důsledku lehkovážného jednání samotného poškozeného. V této souvislosti lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, podle něhož samotná možnost podvedené osoby, aby si zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu. O podvodné jednání jde tudíž i tehdy, pokud podvedený je schopen zjistit nebo ověřit skutečný stav rozhodných okolností, je však ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas. Argument obviněného namítající nedostatečnou obezřetnost poškozeného nelze proto pokládat za faktor vylučující jeho trestní odpovědnost za jednání zaměřené proti majetkovým právům a zájmům poškozeného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1137/2015).
19. Odvolací soud nevyvodil trestněprávní posouzení jednání obviněného jen na podkladě toho, že jedna ze stran smluvního vztahu neposkytla protiplnění, jak tvrdí v dovolání obviněný. Závěr o vině je totiž založen na povaze jednání obviněného, který klamavým, podvodným způsobem předstíral nepravdivé okolnosti a placené služby sjednal s vědomím, že tyto služby nebudou nikým uhrazeny. Za těchto okolností ani soukromoprávní charakter smluvních vztahů souvisejících s objednávkou služeb nevylučuje uplatnění trestní odpovědnosti. V souvislosti s námitkou, že poškozený nevyužil k ochraně svých zájmů prostředky civilního práva, lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013, v němž byl vyjádřen názor, že účel trestního a civilního řízení je odlišný. Tato řízení jsou s výjimkou posouzení předběžné otázky ve smyslu §9 tr. řádu a §135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, na sobě vzájemně nezávislá. Není však vyloučeno, aby obě řízení o určitém souvisejícím předmětu probíhala souběžně. Přitom jeden právní vztah může civilní soud posoudit jako vztah věřitele a dlužníka a soud vykonávající trestní soudnictví jako vztah poškozeného a obviněného. V konkrétní rovině to znamená, že např. za jednání obviněného, který pod smyšlenou záminkou odebral od poškozené osoby zboží nebo služby a nezaplatil za ně, přičemž tak neučinil dobrovolně ani poté, co svůj závazek písemně uznal, mu může být v civilním řízení uložena povinnost splnit závazek a v trestní věci lze vydat odsuzující rozsudek.
20. Pod uplatněný dovolací důvod není podřaditelná ani námitka zpochybňující výši způsobené škody. Podle smlouvy s poškozenou organizací ze dne 26. 6. 2014 podepsané obviněným byla sjednána paušální měsíční odměna za umožnění přístupu ke sjednaným elektronickým službám (provozu e-mailingové aplikace) a fakturované částky odpovídají období, kdy měla být uvedená služba poskytnuta. Sám obviněný v dovolání neuplatnil námitku možného využití zásady subsidiarity trestní represe (kterou zmínila státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání), dovolací soud proto neměl důvod se touto možnou námitkou zabývat.
21. Z důvodů vyložených shora lze shrnout, že obviněný předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinil žádnou výhradu, která by směřovala proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. Protože současně jeho výhrady nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, učinil dovolací soud závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř.
22. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci právě takto vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí vydal v neveřejném zasedání . Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík