ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.552.2018.3
sp. zn. 6 Tdo 552/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 5. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 45/2017, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání krajského státního zástupce v Praze, jakož se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1) Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného M. V. (dále jen „obviněného“) a krajského státního zástupce v Praze (podané pouze do výroku o trestu) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 T 45/2017, kterým byl obviněný uznán vinným jednak přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jednak pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Dovolání a vyjádření se k němu
2) Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017, podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále jen „dovolatel“) s odkazem na naplnění dovolacích podmínek vymezených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolacím soudem důvodně podané odvolání, které bylo směřováno do výroku o trestu, bylo zamítnuto, a při nesprávné aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku byly naplněny podmínky dovolání vymezené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel nejprve poukázal na průběh a výsledky trestního řízení s právními závěry nižších soudů, přičemž uvedl, že „skutková zjištění soudů a v návaznosti na to i právní kvalifikaci jednání obviněného považuje za správná“. Soudy pochybily podle nejvyššího státního zástupce pouze ve výroku o trestu, a to v tom směru, že obviněnému uložily trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V souvislosti s tímto tvrzením poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu s argumentací, že i nesprávná aplikace §58 trestního zákoníku, resp. nesprávný postup při mimořádném snížení trestu odnětí svobody může naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 208/2012, sp. zn. 4 Tdo 119/2014].
3) V další části svého dovolání poukazuje na závěry soudů nižších stupňů, na okolnosti zjištěné při dokazování nejen k útoku obviněného na poškozeného, ale také na následně u poškozeného zjištěnou posttraumatickou stresovou poruchu atd. Dovolatel je toho názoru, že skutečnosti uváděné nižšími soudy nemohou odůvodnit postup podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť nebyly splněny dvě podmínky umožňující mimořádné snížení trestu, a to že a) s ohledem na povahu a závažnost pokusu by použití standardní trestní sazby odnětí svobody bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a že b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání . V další části svého dovolání rozvádí jednak teoretické úvahy k výše uvedenému ustanovení a současně poukazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zabývala podmínkami pro použití §58 odst. 5 tr. zákona a jejich výjimečností, aby odůvodňovaly použití výše zmíněných ustanovení [rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 56/2017, sp. zn. 7 Tdo 124/2016]. V návaznosti na teoretická východiska je dovolatel toho názoru, že v předmětné trestní věci z hlediska povahy a závažnosti pokusu soudy nezjistily nic mimořádného, a skutečnost, že nedošlo k dokonání deliktu, není podstatná. Nejvyšší státní zástupce tedy uzavřel, že z hlediska povahy a závažnosti pokusu, soudy nezjistily nic pro obviněného mimořádně příznivého, spíše naopak. Co se týče podmínky nápravy pachatele trestem odnětí svobody kratšího trvání, nebyla splněna ani ta, neboť obviněný je dlouhodobě problémovou osobou, která ruší noční klid, nepřipouští, že má problémy s alkoholem, trpí smíšenou poruchou osobnosti, a pokud jde o prognózu resocializace, bylo zjištěno, že tato je u obviněného značně nepříznivá. V další části dovolání vyjadřuje nejvyšší státní zástupce svůj zásadní nesouhlas se závěry soudů k aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku, pokud své úvahy opřely o zjištění, že obviněný doposud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, že v případě obviněného by se jednalo o výrazně citelnější postih než u jiných pachatelů obdobné trestné činnosti, aby dále také konstatoval, že pokud by šlo o nějaké polehčující okolnosti na straně obviněného, tyto jsou vyváženy spácháním přitěžujících okolností jako je spáchání více trestných činů. Soudům rovněž vytýká, že v předmětné věci nedocenily závažnost kvalifikačního momentu §140 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, kdy jde o vraždu úřední osoby, kdy je útočeno nejen na lidský život jako je tomu v případě §140 odst. 1 tr. zákoníku, ale je útočeno také na výkon veřejné moci, což zásadním způsobem zvyšuje závažnost takového jednání, a proto nelze podle dovolatele akceptovat ani argumentaci vrchního soudu ohledně vzniklé psychické újmy poškozeného, stejně jako argumentaci, že výměra trestu v řešené kauze „odpovídá např. i možnému trestu za dokonaný zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku“.
4) Závěrem proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně ve výroku, kterým bylo odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze zamítnuto, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a vrchnímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5) Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Přípustnost dovolání
6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
8) Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
9) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenou trestním zákonem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
Důvodnost dovolání
10) Předně musí Nejvyšší soud uvést, že na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, že obviněný „ dne 22. 1. .2017 v přesně nezjištěné době kolem 23:30 hodin v Č., okr. K. H., v J. ul. ve zvýšeném přízemí bytového domu po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi dosahovala hodnoty nejméně 1,54 g/kg - poté, co se na místo na základě oznámení dostavila nejprve hlídka Městské policie Čáslav ve složení I. H., a D. K., a posléze i hlídka Obvodního oddělení policie Čáslav ve složení J. C., a T. K., ve služebních stejnokrojích k provedení služebního zákroku či zákroku v souvislosti s jeho protiprávním jednáním spočívajícím v opakovaných výtržnostech, jichž se měl v domě dopouštět - po opětovných výzvách policistů k opuštění bytu a ústním prohlášení „policie“, zasahujícím policistům a strážníkům přes uzavřené dveře bytu vyhrožoval pro výkon jejich pravomoci usmrcením slovy, že nesnáší policajty a že je všechny podřeže a zabije, následně po opakujících se výzvách zasahujících policistů a poté, co poškozený J. C. přistoupil ke služebnímu zákroku a z obavy o život a zdraví obžalovaného a dalších přítomných osob násilím otevřel dveře bytu, v němž se obžalovaný nacházel, obžalovaný vyběhl ze svého bytu a následně na chodbě domu před bytem v úmyslu usmrtit fyzicky napadl zasahujícího policistu Obvodního oddělení Čáslav poškozeného J. C., a to tím způsobem, že jej opakovaně, nejméně třikrát, bodl zavíracím nožem o celkové délce 195 mm s délkou čepele 90 mm, který držel v pravé vztyčené ruce, směrem shora dolů do oblasti hlavy, aby mu tak zabránil ve výkonu jeho pravomoci, tedy služebnímu zákroku proti jeho osobě, čímž mu způsobil zranění spočívající ve třech bodných ranách umístěných v obou temenních krajinách hlavy o délkách 2,5 až 4,5 cm, v důsledku nichž byl poškozený hospitalizován v Nemocnici Č. v, přičemž v další snaze o pokračování v útoku na poškozeného a způsobení fatálního následku obžalovanému zabránil sám poškozený J. C. a ostatní přítomní policisté a strážníci, kteří jej zpacifikovali a následně na místě zadrželi“. S uvedeným skutkovým stavem se ztotožnil také soud odvolací.
11) Protože Nejvyšší soud shledal, že námitky nejvyššího státního zástupce k otázce aplikace moderačního ustanovení podle §58 odst. 5 tr. zákoníku byly z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněny formálně relevantně a vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal podmínky pro postup podle §265i odst. 1 tr. ř., formou jeho odmítnutí, přistoupil k posouzení podaného mimořádného opravného prostředku na podkladě námitek k přezkoumání napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř.
12) Ustanovení §58 odst. 5 tr. ř., jehož nesprávná aplikace je nejvyšším státním zástupcem rozhodnutím nižších soudů vytýkána, stanoví, že soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání , přičemž není vázán omezením stanoveným v §58 odst. 3 tr. zákoníku.
13) Použití §58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle §58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v §39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání , z jeho formy a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu , k němuž směřovaly, dále tím , do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel , jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 –799).
14) Rozhodnutí zmíněná dovolatelem v mimořádném opravném prostředku [rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 124/2016, a sp. zn. 6 To 56/2017] zdůraznila, že o použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku lze uvažovat zejména u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek. I z něj tak plyne, že v ostatních případech (jako je tomu i v případě hodnoceném) musí být možnost aplikace citovaného ustanovení předmětem bedlivého posouzení konkrétních skutečností charakterizujících spáchaný čin a osobu jeho pachatele (viz též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 787-803 s.).
15) V kontextu s výše uvedenými skutečnostmi je tedy potřebné při aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku umožňujícího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby pachateli, jenž se dopustil pokusu trestného činu, vycházet z podrobného a přesvědčivého zhodnocení naplnění zákonných podmínek, na něž je snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby vázáno, přičemž je potřebné rovněž mít na zřeteli, že z ustanovení §21 odst. 2 tr. zákoníku mj. vyplývá, že [p]okus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin] a současně nelze přehlížet, že ustanovení §58 odst. 5 vyzdvihuje mj. zvláštní povahu a závažnost pokusu, což je v textu zákonného ustanovení vyjádřeno spojením [… má vzhledem k povaze a závažnosti… pokusu… za to…] , z čehož lze dovodit, že důvodnost závěru o možnosti aplikace tohoto ustanovení musí být primárně založena na zhodnocení konkrétních skutečností charakterizující čin pachatele, které naplňují znaky pokusu trestného činu.
16) Z rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že tento se velmi podrobně zabýval posouzením skutečností provázejících předmětnou trestnou činnost i skutečnostmi, které charakterizují osobu obviněného, aby na jejich základě po provedeném dokazování konstatoval, že nejenže „ obviněný věděl, že může poškozenému způsobit smrt, ale i že tento následek výslovně chtěl způsobit. Právě razantnost útoku obviněného, zvolené místo ve spojení s verbálními projevy a charakterem použitého nástroje logicky vylučuje možnost, že obviněný chtěl jiný než proklamovaný smrtelný následek “.
17) V návaznosti na použitou právní kvalifikaci [pokus trestného činu vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku, ale také přečin vyhrožování podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] ukládal soud prvního stupně obviněnému úhrnný trest, přičemž v odůvodnění svého rozsudku zmínil mj. také hlediska rozhodná pro výměru trestu uvedená v §39 tr. zákoníku (str. 43 rozsudku). Soud prvního stupně poukázal na to, že význam chráněného zájmu v předmětné trestní věci byl „ maximálně vysoký “. Vedle toho zdůraznil, že „ fatální následek nenastal “(obvyklé omezení života poškozeného trvalo cca tři týdny). Vlastní míra surovosti podle soudu prvního stupně rovněž „ nevybočuje z rámce, který je obvyklý pro daný druh trestné činnosti “. Ve prospěch obviněného posuzoval soud tu skutečnost, že ze strany obviněného „ šlo o situačně podmíněné jednání, jehož se dopustil v afektu, kdy použil a zaútočil nožem, který používal na otvírání alkoholu, na policistu “. Přestože soud prvního stupně konstatoval, že se na obviněného hledí jako by nebyl odsouzen, musel konstatovat (správně), že jeho „ předchozí způsob života nelze označit za řádný ve smyslu polehčujících okolností “. Správné jsou rovněž úvahy soudu nalézacího, že „ obviněnému nelze přiznat ani polehčující okolnosti podle §41 písm. l) a n) tr. zákoníku (že by činu upřímně litoval a napomáhal objasnění trestné činnosti) “. Rovněž v neprospěch obviněného zmínil skutečnost, že „ byl uznán vinným spácháním dvou trestných činů “. Podstatné je rovněž zjištění soudu, že „ k dokonání činu a fatálnímu následku bylo zabráněno přítomnými policisty a strážníky “. Při hodnocení poměrů obviněné bylo uvedeno, že tento je „svobodný, bezdětný, od roku 2008 nezaměstnaný, žije ze sociálních dávek (4 000 Kč měsíčně)“. Pokud jde o možnost nápravy obviněného, vycházel ze stanoviska znalce psychologa, že „ vzhledem k četným projevům sociální nepřizpůsobivosti a vývoji osobnosti je možnost nápravy nepříznivá “.
18) Odvolací soud mj. v odůvodnění svého usnesení (bod 24) uvedl, že „použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku je v předmětné trestní věci „na hraně“. Poukázal na tu skutečnost, že ani v předmětné trestní věci s ohledem na to, že šlo o pokus trestného činu nebylo vyloučeno použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku a dále reagoval na námitky státního zástupce, kterými se tento v rámci svého odvolání snažil docílit uložení obviněnému trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby. Rovněž odvolací soud poukázal na značný význam chráněného zájmu, způsob provedení činu za použití nože hodnotil jako obvyklý obdobným trestným činům. Následky jednání obviněného (díky rychlému zásahu příslušníků policie i strážníků – jak soud zmiňuje) byly na stupni ublížení na zdraví. Okolnosti, za kterých byl čin spáchán hodnotí odvolací soud ve prospěch obviněného při posuzování podmínek pro použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť uvádí, že „šlo o vypjatou situaci, kterou sice zapříčinil obviněný, nicméně v obdobných případech by patrně nebyl obvyklým násilný vstup do bytu, a proto lze do jisté míry pochopit duševní rozpoložení obviněného…“ Své hodnotící úvahy při posuzování podmínek pro použití ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku uzavřel odvolací soud konstatováním, že „osobnost obviněného je v podstatě výkonem trestu neovlivnitelná, zejména pokud jde o jeho převýchovný účel“.
19) Nejvyšší soud již shora (viz body 17,18) poukázal na okolnosti, které podle názoru soudů nižších stupňů odůvodnily jejich závěr o důvodnosti použití §58 odst. 5 tr. zákoníku. Již výše byla rovněž zmíněna veškerá zákonná ustanovení, která je nutno brát v úvahu při posuzování, zda v konkrétní věci jsou dány podmínky pro použití §58 odst. 5 tr. zákoníku.
20) V předmětné trestní věci (jisté pasáže platí obecně) lze tedy dle názoru Nejvyššího soudu konstatovat, že pro aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku musely být splněny následující podmínky:
a) s ohledem na povahu a závažnost pokusu by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené tímto zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné
b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
21) Soud prvního i druhého stupně se shodly na tom, že význam chráněného zájmu v předmětné trestní věci lze označit za „ maximálně vysoký “. Zmíněné soudy, přiznávají jistou míru ospravedlnění jednání obviněného tomu, že nedošlo k „ fatálnímu následku “, odvolací soud poukazuje na to, že „ani zdaleka se jednání obviněného nepřiblížilo dokonání zločinu vraždy“. Při posuzování všech hledisek shora zmíněných pro použití §58 odst. 5 tr. zákoníku však z pohledu možnosti jeho aplikovatelnosti, zůstaly ze strany zmíněných soudů upozaděny např. takové významné skutečnosti, které jsou zmíněny nejen v odůvodnění rozhodnutí uvedených soudů, ale přímo ve skutkovém zjištění, tj. že „ v další snaze o pokračování v útoku na poškozeného a způsobení fatálního následku zabránil sám poškozený a ostatní přítomní policisté a strážníci “. Jestliže soudy nižších stupňů poukazují na délku pracovní neschopnosti a tu skutečnost, že svým charakterem by zranění poškozenému odpovídalo újmě na zdraví, pak Nejvyšší soud zdůrazňuje právě výše uvedenou skutečnost (kdo zabránil fatálnímu následku). Obviněnému by mělo podle mínění soudu prvního i druhého stupně prospívat rovněž to, že k uvedenému jednání byl do jisté míry vyprovokován. K uvedenému závěru lze vyjádřit značné pochybnosti v kontextu všech dostupných důkazů v hlavním líčení provedených. Jen příkladmo lze zmínit, že se nejednalo o první nevhodné chování obviněného v předmětném bytě, u kterého musela zasahovat policie (městská či státní). Soud prvního stupně velmi podrobně v odůvodnění svého rozsudku (str. 29-30) popsal způsob řešení nevhodného chování v tomto bytě. Rovněž tak poukázal na to, že „ obviněný od rodičů věděl, že mu policisté mohou vyrazit dveře a přivolat rychlou záchrannou službu “ (nejednalo se tedy o situaci, která by vyvstala až předmětného dne, kdy se otci obviněného nepodařilo dveře otevřít a tím, že policisté dveře násilím otevřeli, byl zaskočen a vyprovokován). O takové možnosti již obviněný věděl dopředu a věděl také o okolnostech, za kterých k ní dojde. V tomto směru pak lze označit výtky ze strany Vrchního soudu v Praze vymezené v bodě 27-29 jeho usnesení za nepřípadné s argumentací, že „do jisté míry lze pochopit duševní rozpoložení obviněného“, který pouze hlučel, a proto neočekával, že by policisté vyráželi dveře. Byť tedy již předem byl na takovou skutečnost obviněný upozorněn, nebyla soudy nižších stupňů brána v úvahu a vycházeno bylo z okolnosti pro obviněného příznivější, že se jednalo o situační okolnost, krátkodobý zkrat, vliv požitého alkoholu atd. Že byl obviněný pod vlivem alkoholu a použil nůž, kterým si láhve s alkoholem otvíral, sice mohou potvrzovat argumentaci soudu prvního stupně, že k útoku na policistu se nepřipravoval a nešlo tudíž o jednání plánované a promyšlené, šlo pouze o nezvládnutý afekt, bylo však potřebné brát v úvahu všechny skutečnosti, tedy i skutečnost shora zmíněnou. Jestliže měl obviněný z minula nedobré zkušenosti s Policií ČR a její příslušníky pak bral jako „nepřátele“ (viz str. 35 rozsudku), pak uvedená skutečnost bezpochyby rovněž sehrála svoji úlohu jako spouštěcí mechanismus spolu s jeho neochotou nejen sociálně se přizpůsobit, ale v předmětné věci korigovat své jednání na základě požadavků autorit. S ohledem na tuto skutečnost je pak třeba také nazírat na útok obviněného, který sám soud prvního stupně (viz str. 39) označil za „razantní“, vrchní soud tento způsob útoku vedený obviněným označuje za „likvidační“ (bod 19 usnesení). Ze samotných odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů k otázce jimi použitého ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku vyplývají zejména skutečnosti, které zvyšují závažnost jednání obviněného, oproti okolnostem, které by měly povahu a závažnost pokusu snižovat.
22) Další podmínkou při jejímž splnění (při splnění dalších - povahy a závažnosti ) je možno aplikovat ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku je podmínka, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání . V případě této podmínky je Nejvyšší soud toho názoru, že se soudy nižších stupňů dostatečně s jejím zjištěním nevypořádaly. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že se na „ obviněného hledí jako by nebyl odsouzen “, současně však konstatuje v odůvodnění svého rozsudku, že nelze s ohledem na jeho předchozí život shledávat u něj polehčující okolnost ve smyslu §41 písm. o) tr. zákoníku a neshledal ani žádnou z dalších zákonem vyjmenovaných (ani neuvedených) polehčujících okolností. Soud poukázal na to, že s ohledem na „okolnosti případu“ by uložení trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby pro obviněného „představovalo výrazně citelnější postih než u jiných pachatelů obdobné trestné činnosti“ a nápravy obviněného lze dosáhnout uložením trestu odnětí svobody v trvání deseti roků proto, že „ v dané věci není dán vyšší stupeň závažnosti způsobem provedení činu, a že obviněný nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a hledí se na něj jako by nebyl odsouzen “. Odvolací soud k uvedenému uvedl, že „osobnost obviněného je v podstatě výkonem trestu neovlivnitelná, zejména pokud jde o jeho převýchovný účel a trest bude u obviněného plnit především svůj represivní a detenční účel.
23) V souvislosti s otázkou trestu ukládaného podle §58 odst. 5 tr. zákoníku pod dolní hranicí zákonné trestní sazby považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit, že z rozhodnutí soudů nižších stupňů, byť jsou sice jako provedené důkazy v odůvodnění zmíněny, již nelze dovodit, jak naložily při posuzování podmínky nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, např. se zjištěním, že obviněný je dlouhodobě problémovou osobou, která nejenže ruší noční klid, ale i napadá spoluobčany, že se jedná o osobu, která není kritická ke svému jednání, jde o osobu závislou na alkoholu, trpí smíšenou poruchou osobnosti, je vztahovačný, impulzivně reagující, egocentrický, přičemž prognóza jeho resocializace je značně nepříznivá, lze u něj pozorovat dlouhodobou neochotu sociálně přizpůsobivého chování. Při existenci shora uvedených skutečností, které jsou v rozhodnutí soudu prvního stupně zmíněny, není pak již z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupně zřejmé, jakým způsobem výše zmíněné skutečnosti, které spíše vedou k závěru, že náprava obviněného bude výrazněji ztížena, mohou ovlivnit závěr, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
24) Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním §38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům. Tedy, aby v tomto směru působil jako jasný signál adresovaný ostatním členům společnosti stran vymezení toho, „jaké jednání je nežádoucí, v čem je smysl trestněprávních norem a jaké důsledky jsou neodvratně spjaty s pácháním trestných činů.“ – srov. Kratochvíl, V. a kol . Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. B. Beck, 2012. s. 555.
25) Shora již bylo zdůrazněno, že závažnost pokusu je dána především tím, do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. S ohledem na skutečnosti výše zmíněné, je pak třeba konstatovat, že oba soudy nižších stupňů v daném směru neučinily poznatky-závěry odpovídající důkazní situaci.
26) Vzhledem k tomu, že učiněná skutková zjištění a argumentace soudů nižších stupňů neumožňují vyslovení závěru, že k aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku došlo za zákonem upravených podmínek, musel Nejvyšší soud při konstatování, že nedodržení zákonných podmínek a uložení trestu pod spodní hranici oslabuje působení norem trestního práva, resp. orgánů tyto normy aplikující, ve smyslu generální prevence, vyslovit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v důsledku vady zatěžující rozsudek soudu prvního stupně zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl pro způsob rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání krajského státního zástupce (projevující se faktickým zamítnutím odvolání podaného pouze proti výroku o trestu) naplněn.
27) Z důvodů shora uvedených vyhověl Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce a z jeho podnětu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 7 To 123/2017 ve výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání krajského státního zástupce v Praze, které směřovalo pouze do výroku o trestu, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem uvedeného soudu je s přihlédnutím k tomu, co je obsaženo v odůvodnění tohoto usnesení, o podaném odvolání znovu rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
JUD Ivo Kouřilda senátu