ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.614.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 614/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný A. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 7 To 211/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 29/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 9. 2017, č. j. 81 T 29/2017 – 425, byl obviněný A. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným (ve stadiu pokusu), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Uvedených přečinů se podle skutkových zjištění nalézacího soudu obviněný dopustil tím, že
„dne 15. 5. 2016 v T. – N. na stavebním úseku O. – N. výstavby silnice I/11 v době od 09:00 do 12:00 hodin ze zaparkovaného pásového nakládače Caterpillar, typ 963 D, odstranil 2 ks plastových zajišťovacích úchytů pravého okna, do kabiny nakládače vnikl a odcizil varnou konvici šedé barvy v hodnotě 180 Kč, autorádio zn. Sony – CDX – GT25 v hodnotě 800 Kč s GPS navigací, typ GV55 v hodnotě 2.280 Kč, poškodil 6 ks zámků krytů nádrže č. CA 274 1923, prorazil otvor o průměru 3 cm do nalévacího hrdla nádrže, pohonné hmoty se mu odčerpat nepodařilo a takto způsobil S. V. škodu ve výši odcizením 180 Kč a společnosti Rovina a.s. Hulín, ul. Kroměřížská 134, IČ: 64508510 škodu odcizením ve výši 3.080 Kč a škodu poškozením ve výši 152.262 Kč, následně z místa odjel vozidlem zn. VW Transportér, které řídil nejméně po silnici I/11 do obce H., kde s vozidlem havaroval, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 162/2010 ze dne 23. 5. 2011, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2011, byl odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který vykonal dne 14. 10. 2014, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 24/2009 ze dne 8. 3. 2009, který nabyl právní moci dne 29. 4. 2009, byl odsouzen rovněž k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let a trest trvá.“
3. Obviněný byl za uvedené přečiny a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 80 T 57/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 3 To 256/2016, odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., částku 159 705 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla společnost Rovina, a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. 7 To 211/2017-471, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výrocích o trestu a o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto. Obviněnému byl za nyní projednávanou trestnou činnost a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 80 T 57/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 3 To 256/2016, uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 80 T 57/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 3 To 256/2016, a zrušena byla i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené ČSOB Pojišťovně, a. s., částku 131 956 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČSOB Pojišťovna, a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
5. Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 7 To 211/2017, dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Poukázal na to, že od počátku řízení nesouhlasil s výší škody, kterou měl na pásovém nakladači způsobit, a i v dovolání namítá, že výše této škody nebyla v dosavadním řízení jednoznačně prokázána. Jednotlivě zmiňované důkazy totiž potvrzují, že obviněný nepoškodil žádné zámky krytů, jejichž celková hodnota měla činit 32 151 Kč, ani plastové úchyty okna (v ceně 5 754 Kč), které pouze vyšrouboval. Zpráva ČSOB pojišťovny, a. s., ze dne 21. 11. 2016 vycházela z předložených faktur, na fakturách se však nacházely i položky, které poškozeny nebyly, jako čistič, těsnění, olej.
7. Podle obviněného nebyla naplněna ani subjektivní stránka, nebyl totiž spolehlivě prokázán jeho úmysl směřující ke způsobení škody. S tímto znakem skutkové podstaty se soudy relevantním způsobem nevypořádaly, přestože Ústavní soud upozornil v rozhodnutí pod sp. zn. IV. ÚS 582/99 a v rozhodnutí č. 43/1996, že již v záznamu a v usnesení o zahájení trestního stíhání musí být uvedena i subjektivní stránka trestného činu, jinak chybí jejich podstatná náležitost. Z rozsudku však není zřejmé, z čeho soudy dovozují, že subjektivní stránka byla co do úmyslu naplněna, a že obviněný věděl a chtěl, případně byl srozuměn s tím, že přivodí svým jednáním škodu v takové výši.
8. Stran určení výše škody a posouzení subjektivní stránky ve vztahu ke způsobení škody jsou tedy rozsudky nepřezkoumatelné, skutková zjištění jsou neúplná a z toho plyne i následné nesprávné právní posouzení. Pokud nebyly bez pochybností prokázány uvedené znaky skutkové podstaty, nemohlo jít o trestný čin a obviněný měl být zproštěn obžaloby.
9. Podle obviněného mu byl uložen i nepřiměřeně přísný trest, který nezohlednil polehčující okolnosti. Obviněný se poškozenému omluvil a zaslal mu omluvný dopis. Řádně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, napomáhal objasňování trestného činu, přebíral poštu, dostavoval se k úkonům. Svého jednání upřímně litoval a přislíbil, že již povede řádný život.
10. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. 7 To 211/2017-471, v plném rozsahu a zrušil ve všech výrocích i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 9. 2017, č. j. 81 T 29/2017-425.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání vyjadřovat nebude. Z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
13. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 7 To 211/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňující náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují do oblasti procesní a skutkové. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká neobjasnění některých skutkových okolností a především nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné hmotněprávní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
21. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
22. V nyní posuzované věci však taková situace nenastala, neboť mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není dán extrémní rozpor (nesoulad). Soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
23. Nad rámec shora uvedených úvah lze ve stručnosti doplnit následující skutečnosti. Sám obviněný doznal, že poté co za pomoci šroubováku vnikl do kabiny pracovního stroje, odkud odcizil zmiňované věci, rozhodl se, že se pokusí z nádrže stroje odcizit i naftu. Šroubovákem proto prorazil poblíž víka do nádrže otvor o průměru zhruba 2 cm a poté se neúspěšně pokoušel hadicí naftu odčerpat. Obviněný tedy zcela záměrně a cíleně poškodil nádrž pracovního stroje za použití doneseného nástroje – šroubováku a soud prvého stupně provedl celou řadu důkazů k tomu, aby zjistil přesnou výši škody způsobené proražením rozměrné nádrže o objemu 420 l umístěné uvnitř stroje pod jeho kabinou. Ohledně výše škody a poškození jednotlivých dílů podrobně zdůvodnil své závěry již soud prvého stupně (str. 4, 5 rozsudku okresního soudu), na obdobné námitky k výši škody obsažené v odvolání patřičně reagoval i odvolací soud (rovněž str. 4, 5 rozsudku krajského soudu). Soudy přitom nevycházely jen z faktur za opravu, ale především z odborného vyjádření vypracovaného znalcem z oboru ekonomika a z výpovědí svědků F. K. a S. V. obsluhujících uvedený pracovní stroj.
24. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky obviněný pouze obecně namítl, že se jí soudy blíže nezabývaly a její existenci náležitě neposoudily. Pokud se ale úmyslným jednáním za použití nástroje obviněný nejprve vloupal do kabiny stroje a poté za účelem odcizení nafty dokonce záměrně poškodil nádrž, kterou šroubovákem prorazil, je zjevné, že byl přinejmenším srozuměn s poškozením velkého pracovního stroje zahraniční výroby, kdy rámcově musel předpokládat, že způsobená škoda výrazně přesáhne výši škody vznikající při vloupání do osobních automobilů, kterých se obviněný opakovaně dopouštěl v minulosti. I v tomto bodě tak jeho námitky směřují primárně do skutkové oblasti a nemohou naplnit formálně deklarovaný dovolací důvod.
25. V daných souvislostech je namístě poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
26. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
27. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani námitku obviněného vztahující se k uloženému trestu. Pokud uvedenou námitku dovolatel zaměřil na údajnou nepřiměřenost uloženého trestu, pak i v této části dovolání vybočil z rámce zákonem vymezených dovolacích důvodů. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení hledisek významných pro stanovení trestu uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík