ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.321.2018.2
sp. zn. 7 Tdo 321/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 4. 2018 dovolání obviněného P. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 11 To 262/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 99/2015 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného P. N. zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 11 To 262/2017, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 2 T 99/2015, v odsuzující části.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rakovníku přikazuj e , aby věc obviněného P. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 2 T 99/2015, byl obviněný P. N. uznán vinným v bodě 1 přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 2-15 dalším přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 16 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 1. 2015, sp. zn. 4 T 110/2014, byl odsouzen podle §216 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Lounech a další obsahově navazující rozhodnutí. V návaznosti na odsuzující výrok o vině bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Části obžaloby podané pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný P. N. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn, na což navazoval výrok, jímž bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněného M. B.
O odvoláních, která podali obviněný P. N. proti celé jeho se týkající odsuzující části a obviněný M. B. proti jeho se týkajícímu výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 11 To 262/2017. Odvolání obviněného P. N. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Ve věci obviněného M. B. byl zrušen výrok o trestu a zároveň bylo o trestu nově rozhodnuto.
Obviněný P. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný uplatnil námitky, podle nichž bylo porušeno jeho právo na obhajobu tím, že Okresní soud v Rakovníku konal hlavní líčení ve dnech 14. 12. 2016, 31. 1. 2017, 22. 2. 2017 a 22. 3. 2017 v nepřítomnosti jeho zvoleného obhájce. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný spojil námitky, v nichž poukázal na to, že Krajský soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti a ke kterému ho řádně neobeslal. Obviněný P. N. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za důvodné z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a pokud jde o hlavní líčení konané dne 22. 3. 2017, i z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně obviněného P. N. zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. N. i řízení, které této části rozsudku předcházelo, a shledal, že dovolání je důvodné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl.
O situaci předvídanou citovaným ustanovením jde nejen tehdy, když obviněný vůbec neměl v řízení obhájce, ačkoli šlo o případ nutné obhajoby, ale i tehdy, když obviněný měl v řízení zvoleného nebo ustanoveného obhájce, jemuž byla vadným postupem soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení znemožněna možnost zúčastnit se takové části řízení, v níž byly provedeny úkony, které se následně staly podkladem rozhodnutí ve věci samé, přičemž není rozhodné, zda se jednalo o případ nutné obhajoby.
V posuzované věci obviněného P. N. nešlo o případ nutné obhajoby. Obviněný si však zvolil obhájce v rámci svého ústavně garantovaného základního práva hájit se prostřednictvím obhájce (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a v rámci svých práv uvedených v §2 odst. 13 tr. ř., §33 odst. 1 tr. ř. Soudy tudíž byly povinny umožnit obviněnému plné uplatnění obhajoby (§2 odst. 13 tr. ř.), resp. plnou možnost uplatnění jeho práv vůbec (§33 odst. 5 tr. ř.). To při konkrétní podobě této povinnosti znamenalo, že Okresní soud v Rakovníku byl povinen umožnit obviněnému, aby měl obhájce v hlavním líčení. Tuto povinnost soud plní především tím, že obhájce řádně a včas vyrozumívá o hlavním líčení. Nejde-li o případ nutné obhajoby, není nepřítomnost obhájce apriorně překážkou konání hlavního líčení, avšak je třeba dbát na to, aby konání hlavního líčení v nepřítomnosti obhájce nebylo nepřípustným zkrácením práva obviněného na obhajobu. Tak tomu je zejména tehdy, když obhájce sám nepostupuje obstrukčně, má objektivně vážný důvod k nepřítomnosti, řádně a pokud možno včas ho doloží, obviněný dá výslovně najevo, že si přeje přítomnost obhájce v hlavním líčení, trvá na osobní přítomnosti zvoleného nebo ustanoveného obhájce a nesouhlasí s tím, aby se tento obhájce dal zastoupit. Soud na jedné straně není povinen přizpůsobovat průběh hlavního líčení přáním či potřebám obhájce, avšak na druhé straně nesmí postupovat svévolně tak, aby to ve svých důsledcích znamenalo popření reálné možnosti obviněného být obhajován obhájcem.
Uvedený výklad práva na obhajobu vyplývá i z nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2448/08 a sp. zn. I. ÚS 592/2000.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovanou kauzu, je třeba konstatovat, že k očividnému porušení práva obviněného na obhajobu došlo tím, že Okresní soud v Rakovníku konal v nepřítomnosti obhájce hlavní líčení dne 22. 3. 2017 od 9,00 hodin do 11,20 hodin, kdy po předchozím odročení provedl zbývající část důkazů, nechal strany přednést závěrečné řeči a vyhlásil rozsudek. O hlavním líčení odročeném na 22. 3. 2017 byl obhájce vyrozuměn dne 2. 2. 2017. Dne 8. 2. 2017 a znovu pak ještě dne 3. 3. 2017 obhájce zaslal soudu žádost o změnu termínu hlavního líčení, přičemž žádost odůvodnil a náležitě doložil kolizí s veřejným zasedáním u Okresního soudu v Mostě ve věci sp. zn. 42 T 40/2015, v níž bylo jednání soudu na 22. 3. 2017 od 8,30 hodin nařízeno již 13. 1. 2017 a v níž vystupoval jako zmocněnec zúčastněných osob. V žádosti výslovně uvedl, že obviněný trvá na jeho osobní přítomnosti v hlavním líčení. Bylo tedy evidentní, že žádost obhájce nemá obstrukční charakter. Obhájce uvedl a doložil objektivně vážný a přijatelný důvod své nepřítomnosti v hlavním líčení, přičemž tak učinil včas a s dostatečným předstihem, kdy soud mohl snadno změnit termín hlavního líčení a stanovit ho tak, aby obhájci byla umožněna jeho osobní přítomnost při jeho konání, zvláště když na ní obviněný výslovně trval. Změna termínu hlavního líčení nemohla působit žádné významnější komplikace např. v souvislosti s předvoláním svědků, protože šlo o hlavní líčení, v němž již žádní svědkové nebyli vyslýcháni a dokazování bylo dokončeno provedením části listinných důkazů. Okresní soud v Rakovníku nevyhověl žádosti obhájce a provedl hlavní líčení dne 22. 3. 2017 v jeho nepřítomnosti. Tento postup byl za daných okolností neodůvodněný, ocitl se na hranici svévole a znamenal porušení práva obviněného na obhajobu v jeho materiálním smyslu, uváží-li se, že šlo o hlavní líčení, v němž po provedení zbývající části důkazů byly přednášeny závěrečné řeči procesních stran. Obviněný tak byl zbaven práva na to, aby jeho obhájce přednesl závěrečnou řeč (§216 odst. 1, 2 tr. ř.). Závěrečná řeč je velmi významným aktem obhajoby, neboť je prostředkem k tomu, aby obhájce za obviněného v ucelené podobě a v návaznosti na průběh celého předcházejícího hlavního líčení prezentoval stanovisko ke skutkové a právní stránce věci, aby toto stanovisko argumentačně podpořil, aby reagoval na závěrečnou řeč státního zástupce a aby uplatnil příslušný návrh ohledně meritorního rozhodnutí soudu. Postup Okresního soudu v Rakovníku znamenal, že tento soud v daném stádiu řízení neumožnil obviněnému plné uplatnění obhajoby.
Za popsaných okolností obviněný v důsledku nesprávného postupu Okresního soudu v Rakovníku neměl v hlavním líčení dne 22. 3. 2017 obhájce, ačkoli ho v této části řízení podle zákona mít měl. Ve vztahu k tomuto hlavnímu líčení je dovolání obviněného z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. důvodné.
Pokud Okresní soud v Rakovníku konal v nepřítomnosti obhájce hlavní líčení ve dnech 14. 12. 2016, 31. 1. 2017 a 22. 2. 2017, lze to akceptovat. V hlavním líčení dne 14. 12. 2016 obviněný vyslovil souhlas s tím, aby se konalo bez obhájce. Hlavní líčení nařízené na 31. 1. 2017 žádal obhájce odročit podáním ze dne 27. 1. 2017 z důvodu účasti při vyšetřovacích úkonech u policejního orgánu v jiné věci, avšak bez bližšího vysvětlení, proč by mělo jít o přednější záležitost, než je hlavní líčení v dané věci, a za situace, kdy nebylo z ničeho zřejmé, že by obviněný trval na jeho osobní přítomnosti v hlavním líčení. Hlavní líčení nařízené na 22. 2. 2017 žádal obhájce odročit podáním ze dne 8. 2. 2017 z důvodu předem zařízené zahraniční dovolené, což sice doložil, ale opět nebylo z ničeho zřejmé, že by obviněný trval na jeho osobní přítomnosti v hlavním líčení (v takovém smyslu se obviněný nevyjádřil ani dne 22. 2. 2017 v samotném hlavním líčení, ke kterému se dostavil). Námitky obviněného ohledně nepřítomnosti obhájce v hlavním líčení ve dnech 14. 12. 2016, 31. 1. 2017 a 22. 2. 2017 jsou tudíž bez opodstatnění.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod ve vztahu k veřejnému zasedání, v němž Krajský soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem v nepřítomnosti obviněného P. N.
Pro to, aby Krajský soud v Praze konal veřejné zasedání o odvolání obviněného P. N. v jeho nepřítomnosti nebyla splněna základní podmínka spočívající v doručení předvolání k veřejnému zasedání, případně v doručení vyrozumění o veřejném zasedání.
Poté, co věc byla předložena Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu, nařídil předseda senátu veřejné zasedání, ke kterému nechal obviněného „předvolat“, přičemž obsílku mu nechal zaslat do vlastních rukou na dvě různé adresy, a to na adresu L., V., a na adresu L., M. n., avšak na žádné z nich nebyla obsílka obviněnému doručena. S ohledem na to, že podle pokynu předsedy senátu při nařízení veřejného zasedání šlo o „předvolání“, byla podle §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. vyloučena tzv. fikce doručení upravená jinak v §64 odst. 4 tr. ř.
Závažné ovšem bylo také to, že obsílka byla obviněnému doručována na jinou adresu, než kterou označil jako adresu pro doručování. Obviněný totiž při odchodu od hlavního líčení konaného dne 22. 2. 2017 uvedl doslova: „Jsem kontaktní na adrese L. …“. Smyslem tohoto vyjádření obviněného evidentně bylo určit adresu, na kterou mu mají být doručovány písemnosti. Na tuto adresu mu však předseda senátu Krajského soudu v Praze nedal doručit předvolání k veřejnému zasedání ani vyrozumění o veřejném zasedání.
Za tohoto stavu nebyly ve vztahu k obviněnému P. N. splněny podmínky uvedené v §233 odst. 1, 2 tr. ř. a veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti nebylo možné konat.
Dovolání obviněného je tudíž z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. důvodné.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného P. N. zrušil ohledně tohoto obviněného jak napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, tak odsuzující část rozsudku Okresního soudu v Rakovníku (zprošťující část zůstala nedotčena), zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc obviněného P. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Rakovníku ve věci obviněného P. N. znovu rozhodne poté, co v hlavním líčení umožní přítomnost obhájce obviněného a znovu provede důkazy, které předtím vykonal ve vadně provedeném hlavním líčení dne 22. 3. 2017, případně i další důkazy, budou-li navrženy a ukáže-li se jejich potřeba.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu