ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.151.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 151/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2018 o dovolání obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 6 To 72/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 145/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 1 T 145/2015, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
dne 20. 6. 2015 v 07.15 hod. na silnici I/8, mezi obcemi B. a Ž., okres T., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní vozidlo tov. zn. JEEP Willys, s nímž přejel do protisměru a následně zpět do svého jízdního pruhu, kde se čelně střetl s protijedoucím nákladním vozidlem DAF, řízeným M. K., který se snažil vyhnout tomuto vozidlu, proto přejel do protisměru, lékařským vyšetřením při ovlivnění alkoholem spojeným s odběrem krve bylo u obviněného v 08.20 hod. zjištěno 2,56 g/kg alkoholu v krvi.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 6 To 72/2016, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal způsob, jakým odvolací soud reagoval na rozpory o množství jím vypitých piv v předvečer nehody v jeho výpovědích učiněných v postavení podezřelého v přípravném řízení dne 29. 7. 2015 a v hlavním líčení dne 26. 10. 2015. Jestliže se měly nesrovnalosti týkat toho, zda vypil tři nebo čtyři piva, šlo o nepřesnost, jíž nelze označit za rozpor, který by byl způsobilý založit pochybnost o jeho věrohodnosti a účelovosti jeho obhajoby, jak vyslovil odvolací soud. Za nepodstatné považoval i nepřesnosti ohledně způsobu pohybu svého vozidla v jízdních pruzích těsně před nehodou, neboť jeho dva popisy celé události učiněné s odstupem několika měsíců nemohly založit důvod pro závěr o jeho nevěrohodnosti. Nepřesnosti shledal i v hodnocení výpovědí svědků M. M. a M. K., pokud soudy uzavřely, že mezi nimi sice nepanuje stoprocentní shoda o způsobu jízdy, resp. o přítomnosti dalšího vozidla na místě krátce před nehodou, avšak okolnosti podstatné z hlediska zapříčinění nehodového děje oba svědci popsali shodně. Obviněný má za to, že právě přítomnost dalšího vozidla v místě nehody bezprostředně před ní mohla mít vliv na posouzení jeho viny, zejména s ohledem na způsob pohybu jím řízeného vozidla po vozovce. Právě takové rozpory by mohly svědčit pro to, že nehodový děj neprobíhal tak, jak soudy nižších stupňů na základě různých svědeckých výpovědí popsaly, když je nepochybné, že oběma svědkům, jejichž výpovědi se v tomto bodě rozcházejí, uvěřit nelze.
5. Nesprávným podle obviněného rovněž bylo, pokud soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru doprava, odvětví doprava silniční, specializace dopravní nehody, výslechem policistů dopravního inspektorátu přítomných na místě činu a vyžádáním tachografů a tachografického kotoučku, jakož i zamítnutí návrhů na doplnění dokazování ve vztahu ke zjištění hladiny alkoholu v krvi. Uvedený nedostatek považoval za vadu v řádném objasnění věci podle §2 odst. 5 tr. ř.
6. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že projevil nepřípustnou benevolenci vůči posuzování postupu při odběru a nakládání s krví obviněného, a to i přesto, že v posuzované věci se jedná o klíčový důkaz. Netvrdil, že bylo s jeho vzorkem krve manipulováno účelově a záměrně, ale vzhledem k nedbalému počínání zdravotníků při odběru a následné manipulaci s krví nelze vyloučit, že se tak stalo náhodně a došlo k záměně jeho vzorku s krví jiné osoby. Zpochybnil v této souvislosti především postup MUDr. Jana Navrátila, který, ač byl osobou odpovědnou za odběr krve, výslovně připustil, že nezná detailně předpisy, jimiž se má postupovat, a nelze potvrdit, zda v posuzované věci bylo s krví obviněného nakládáno v souladu se zákonem. Doba mezi odebráním krve dne 20. 6. 2015 a jejím doručením z Emergency do příslušné laboratoře k toxikologickému vyšetření dne 22. 6. 2015 a k vlastnímu rozboru, k němuž došlo dne 26. 6. 2015, byla podle obviněného příliš dlouhá. Pochybnost podle něj vzbuzuje i to, že protokol o lékařském vyšetření nebyl řádně vyplněn a nebylo objasněno, kde se jemu odebraná krev nacházela v době mezi 20. 6. 2015 a 26. 6. 2015, odkud a kým byla do laboratoře doručena, jak byla v mezidobí skladována, apod. Tyto nejasnosti, přestože na ně obviněný opakovaně v rámci své obhajoby poukazoval, nebyly v předchozím řízení odstraněny, když v době nehody pod vlivem alkoholu nebyl. Stejně jako již dříve v průběhu trestního řízení poukázal na Metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi zveřejněný ve věstníku Ministerstva zdravotnictví České republiky v částce 7/2006, a na laboratorní příručku toxikologické laboratoře oddělení soudního lékařství a toxikologie (SOUDL), z nichž vyplývá, že v případech, kdy nelze odebraný vzorek krve neprodleně předat do laboratoře, musí být uložen v uzamčené chladničce při teplotě 0 až 4 ºC, aby nedošlo k jeho znehodnocení, přičemž za dodržení podmínek preanalytické fáze (odběr biologického materiálu, jeho transport do laboratoře) odpovídá žadatel. Odesílající oddělení je přitom současně povinno zajistit nezaměnitelnost biologického materiálu a dokumentace. Biologický materiál má do příslušné laboratoře dopravovat (v případech obdobných případu obviněného) policejní kurýr, nebo má být dopraven jiným způsobem podle individuální domluvy. Podle obviněného tyto postupy v jeho případě dodrženy nebyly a s krevním vzorkem předpisově nakládáno nebylo, což vylučuje jistotu správného výsledku. Na těchto jeho pochybnostech nemůže nic změnit ani písemné dobrozdání Prim. MUDr. Andrey Vlčkové.
7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 6 To 72/2016, a věc tomuto soudu vrátil.
8. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, podle nějž předmětné námitky na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení. Obviněný pouze zopakoval výhrady, které uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se soudy dříve činné ve věci správným a dostatečným způsobem vypořádaly na stranách 4 až 7 rozsudku okresního soudu a 7 až 12 usnesení krajského soudu, kde je náležitě vysvětleno s poukazem na konkrétní provedené důkazy, že vina obviněného z nich bezpečně vyplývá. Soudy dostatečně reagovaly na důkazní návrhy obviněného, a nejde o vadu tzv. opomenutých důkazů. Nebylo důvodu nepřihlížet k obviněným zpochybňovanému protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, neboť případné nedostatky byly jen formální, aniž by však vznikla jakákoliv pochybnost o správnosti výsledku rozboru krevního vzorku odebraného obviněnému. Nebyl zjištěn žádný konkrétní důvod, který by byť jen naznačoval, že výsledek krevního testu mohl být nějakým nepřípustným způsobem zkreslen. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
9. Obviněný v reakci na toto vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství setrval na svém dovolání a zdůraznil, že základem jím vytýkaného nesprávného právního posouzení je závaznost výsledku forenzního vyšetření alkoholu v krvi, na němž závisí jeho trestní odpovědnost. Opodstatněnost svých námitek v tomto směru spatřoval v tom, že jak policisté, tak zdravotnické zařízení se zpronevěřili zásadám správné praxe při odběru a následném zacházení s krevními vzorky, v důsledku čehož nelze vyloučit možnost záměny krevního vzorku obviněného s jiným. Soudy podle jeho názoru měly za této situace výsledky vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi coby důkaz prohlásit za nepoužitelné.
III. Přípustnost a důvody dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které obsahově naplňují jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění tohoto dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
12. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
13. V takovém případě jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen tehdy by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)]. K takovému pochybení dojde, postrádá-li určitý závěr soudu racionální, skutkovou či logickou oporu v provedeném dokazování, a není rozhodné, zda nějaký konkrétní důkaz je přesvědčivější než důkaz jiný. Typicky proto nemůže při přezkumu napadených rozhodnutí Nejvyšší soud přistoupit k vlastnímu hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější anebo které ze znaleckých vyjádření je přesvědčivější. Takové hodnocení provádí zásadně obecné soudy, které jsou k tomu díky závaznosti zásad ústnosti a přímosti důkazního řízení nejlépe způsobilé [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu dosud neuveřejněný), či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15].
14. Pokud není shledán shora zmíněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení, na něž se zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje.
15. S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný v něm neuplatnil žádné výhrady proti nesprávnosti použité právní kvalifikace, ale námitkami stojícími mimo skutečný rozsah a obsah provedeného dokazování vytýkal zásadně nedostatky v postupech podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože dokazování považoval za neúplné a způsob hodnocení provedených důkazů za vadný. Nejvyšší soud proto neměl povinnost věcnou stránku jím vytýkaných vad přezkoumávat, protože jde o vady v procesním postupu soudů [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. I přesto však zkoumal, zda byly dodrženy všechny zásady spravedlivého procesu, a posuzoval důvodnost skutkových výhrad z hlediska shora vymezených ústavně zaručených zásad.
IV. K námitkám obviněného
16. Podstatou námitek obviněného z hlediska jejich obsahu je snaha vyvinit se z činu, jenž mu je kladen za vinu, tvrzením, že v době nehody nebyl pod vlivem alkoholu, a to zpochybněním výsledku toxikologického krevního rozboru na obsah alkoholu v jeho krvi, buď v důsledku nevhodné manipulace s krevním vzorkem po jeho odběru, anebo pro obecnou možnost jeho náhodné záměny se vzorkem jiné osoby. K těmto obviněným uváděným skutečnostem Nejvyšší soud podotýká, že nejsou založeny na žádných objektivních skutečnostech, s nimiž by soudy učiněné skutkové závěry byly v logickém nepoměru nebo rozporu, ale spočívají na neobjektivních úvahách obviněného, protože fakt, že protokol o lékařském vyšetření na alkoholu v krvi nebyl lékařem zcela důsledně vyplněn, nemá (jak zmínil shodně i nejvyšší státní zástupce) na obsahovou stránku jeho závěrů žádný vliv, ale jedná se toliko o formální nedostatek.
17. Nejvyšší soud těmto námitkám přisvědčit nemohl. Na podkladě přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy svůj závěr o tom, že obviněný v době jízdy byl pod vlivem alkoholu, a proto se dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí řádně a dostatečně vysvětlily, včetně důvodů, které je k učiněným skutkovým i právním závěrům vedly. Zejména uvedly, o jaké důkazy svá zjištění opřely a jak tyto důkazy hodnotily. Z jejich obsahu plyne, že své závěry založily na zjištěních, jež vzešla z uceleného procesu dokazování a z hodnocení provedených důkazů částečně i v reakci na obhajobu obviněného prezentovanou v průběhu celého trestního řízení v zásadě shodně s tím, jak to učinil i v dovolání. Lze poukázat zejména na výpovědi zasahujících policistů Martina Parsche a Bohdany Lenzové, řidiče nákladního automobilu M. K., svědka nehody M. M., lékařů a členů posádky rychlé záchranné služby MUDr. Marka Slaměníka, Daniela Píseckého a Lucie Kuklové, lékaře provádějícího ošetření obviněného a odběr krve na oddělení urgentního příjmu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem MUDr. Jana Navrátila, jakož i na Protokol o nehodě v silničním provozu s plánkem a fotodokumentací (č. l. 11 až 20), Protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem ze dne 20. 6. 2015 (č. l. 21), Výsledkový list – vyšetření hladiny etanolu (č. l. 29) a sdělení Prim. MUDr. Andrey Vlčkové (č. l. 74 až 76). Z těchto důkazů vyplývají skutkové okolnosti, za kterých k činu došlo, a jsou z nich patrné též skutečnosti, za nichž bylo zjišťováno množství alkoholu v krvi obviněného.
18. Je třeba zdůraznit, že ze zajištěných a vzájemně se podporujících důkazů není patrná pravdivost tvrzení obviněného, že by došlo k manipulaci či náhodné záměně jemu odebraných vzorků krve, a že by závěr o tom, že jeho krev alkohol obsahovala, byl založen na nepravdivých zjištěních. Je třeba zdůraznit, že obviněný se odmítl podrobit dechové zkoušce přímo na místě nehody a krev mu byla odebrána později lékařem při vyšetření. Výsledek laboratorního vyšetření krve přitom nebyl jediným důkazem svědčícím o ovlivnění obviněného v době řízení motorového vozidla alkoholem, neboť týž postřeh učinila a ve své výpovědi zmínila i na místě nehody zasahující policistka Bohdana Lenzová, která jako naprostá abstinentka zcela zřetelně vnímala zápach alkoholu v dechu obviněného. Na její dotaz ohledně požití alkoholu před jízdou obviněný nejprve nereagoval, poté přitakal. Pokud jiní svědci z dechu obviněného alkohol necítili, výpovědí MUDr. Jana Navrátila bylo zjištěno, že ani absence alkoholového zápachu v dechu nevylučuje ovlivnění takové osoby alkoholem s hladinou vyšší než 2,5‰, přičemž nelze pominout možnost, že se zejména zdravotní personál staral zejména o zdraví těžce raněného obviněného.
19. K neprovedení obviněným navrhovaných důkazů soud prvního stupně vysvětlil, z jakých důvodů je neakceptoval (viz strany 5 až 6 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud správnost těchto závěrů s výhradou nesprávného označování obviněného, resp. obžalovaného jako podezřelého soudem prvního stupně, potvrdil a vypořádal se i se všemi podstatnými námitkami obviněného. Neopomenul přitom, stejně jako soud prvního stupně, relativně podrobně reagovat na důkazní návrhy obviněného, které vesměs považoval za nadbytečné, neboť se jednalo buď o opakování důkazů již provedených (výslech policistů dopravního inspektorátu), anebo o důkazy, jež by nemohly více přispět k řádnému a spolehlivému objasnění skutkového stavu věci. Proto neakceptoval žádost obviněného o výslech zdravotní sestry doručující vzorek krve do toxikologické laboratoře, vypracování znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví silniční doprava se specializací dopravní nehody, vyžádání protokolu o kontrole tachografu a tachografického kotoučku (viz strana 11 usnesení odvolacího soudu).
20. Nejvyšší soud jen pro úplnost k výhradám obviněného, které jsou v zásadě jen opakováním již dříve uplatněné obhajoby, uvádí, že soudy se způsobem odebrání krevních vzorků a jejich rozborem ve smyslu obviněným uplatněných námitek zabývaly. Soud prvního stupně vyžádal zprávu Prim. MUDr. Andrey Vlčkové doplněnou o výkaz přijatých biologických materiálů k vyšetření v předmětné laboratoři dne 22. 6. 2015, z nichž je zřejmé, že s krevním vzorkem obviněného bylo nakládáno zcela standardním způsobem, jakož i to, že laboratoři byl vzorek doručen náležitě označený tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Bylo rovněž objasněno, že případné nevyplnění části B. Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem lékařem provádějícím toto prvotní vyšetření v okamžiku, kdy byl protokol zaslán spolu se žádankou k toxikologickému vyšetření, nemohlo mít na správnost výsledku žádný vliv. Je vhodné zmínit, že se tak stalo za situace, kdy se MUDr. Jan Navrátil namísto vyplňování formuláře intenzivně, v souladu se svými povinnostmi lékaře věnoval ošetřování těžce zraněného obviněného. Výsledky provedeného dokazování byly vyvráceny spekulativní úvahy obviněného ohledně nesrovnalostí v datech a nesprávná manipulace s odebraným krevním vzorkem. Především bylo vysvětleno, proč mezi jeho odebráním a vlastním vyšetřením byla prodleva 6 dnů, jako ž i to, že během této doby byl vzorek uchován při optimální předepsané teplotě, která zajistila, že nebude před vyšetřením jakkoli znehodnocen (srov. strany 6 až 7 rozsudku soudu prvního stupně a strany 9 až 10 usnesení odvolacího soudu).
21. V souladu s těmito zjištěními Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že soudy v posuzované věci se obhajobou obviněného v potřebné míře zabývaly a umožnily mu, aby navrhoval důkazy, a na jeho návrhy adekvátně reagovaly s tím, že soud není povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, ale musí zvážit, které důkazy je potřeba provést a které nikoliv [k tomu srov. např. nálezy ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/99 (N 100/15 SbNU 31), ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 566/03 (N 104/34 SbNU 99), či ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03 (N 25/32 SbNU 225)]. Jelikož soudy dosud činné ve věci všechny tyto zásady respektovaly a napadená rozhodnutí jsou přiměřeně a racionálně logickým způsobem odůvodněna, z pohledu zachování práva na spravedlivý proces jim nelze žádné zásadní nedostatky vytýkat.
22. Nejvyšší soud na podkladě přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy nižších stupňů učinily své závěry na podkladě ničím nepřerušeného řetězce vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti stíhaného trestného činu, se zaměřením na objasnění průběhu nehodového děje. Soudy obou stupňů tedy hodnotily nejen obhajobu obviněného, ale veškeré ve věci zajištěné důkazy s náležitou pečlivostí a jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř., přičemž je třeba respektovat, že vedení důkazního řízení a hodnocení důkazů patří k výlučným pravomocem soudů prvního, případně i druhého stupně, do nichž může Nejvyšší soud zasáhnout zcela výjimečně, toliko při určitých druzích pochybení [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. Lze proto uzavřít, že v posuzované věci postup soudů obou stupňů nevykazuje známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto se v projednávané věci nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
23. Protože v dovolání obviněného nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud je jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 2. 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu