ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.313.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 313/2019-1038
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný K. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 8 To 268/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 33 T 11/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 33 T 11/2018, byl obviněný K. H. uznán vinným v bodě ad 1) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §286 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 3 citovaného rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že
1) v XY, na adrese XY, v bytě č. 13, od přesně nezjištěné doby do 8. 11. 2016, neoprávněně přechovával ve třech plastových sáčcích a třech plastových dózách suchý rostlinný materiál o celkové hmotnosti drtě 7,66 g, vykazující přítomnost účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu (THC) v množství 4,9 %, tedy 0,38 g čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, dvě zavařovací sklenice se suchým rostlinným materiálem - vrcholíky rostliny Cannabis (konopí) o hmotnosti 43,51 g, vykazující přítomnost účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 15,5 %, tedy 6,74 g čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, a obal od Kinder vajíčka s obsahem hnědé slisované hmoty hašišem (pryskyřicí z konopí), vykazující přítomnost účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu v nezjištěném množství,
přičemž kanabinoidy a D-9-tetrahydtokanabinol jsou obsahové látky charakteristické pro rostliny rodu Cannabis (konopí), kdy konopí a pryskyřice z konopí jsou omamnými látkami zařazenými do seznamu č. 3 omamných látek přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a účinná látka D-9 tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 4 psychotropních látek přílohy č. 4 téhož vládního nařízení a obžalovaný neměl povolení k zacházení s uvedenou látkou od Ministerstva zdravotnictví České republiky dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
2) v XY, na adrese XY, v jím užívaném bytě č. 13, od přesně nezjištěné doby do 8. 11. 2016, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o věci, které mohou sloužit k výrobě omamných nebo psychotropních látek, měl v držení kompletní indoorovou pěstírnu rostlin Cannabis (konopí) určenou k nelegálnímu pěstování rostlin rodu konopí s vysokým obsahem účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu (THC), tj. k pěstování těchto rostlin v rozporu s ust. §4, §8 a §24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tvořenou pěstebním stanem s kompletní elektroinstalací, obsahující svítidlo s reflexním svítidlem a skleněným krytem s osazenou výbojkou, 2 ks předřadníků ELT 750 W a 400 W, 3 ks časových spínačů, 2 ks elektrodek, žárovkou Agrolize CFL 150 W, 3 ks výbojek 600 W, 1 ks výbojky 400 W a 1 ks výbojky 1000 W, vzduchotechnikou, sestávající z flexi potrubí, větráku, filtru a tlumiče hluku, 3 stolních ventilátorů, zavlažovacího systému tvořeného 100 1 barelem, elektrickým topidlem, vzduchovačem, čerpadlem s nosičem, dále 8 ks hydroponních podložek, vlhkoměrem Plant Monitor, topnou deskou, a konečné 3 ks textilních vaků se síťovinou, postřiky, hnojivy, kontejnery a pěstebními návody,
přičemž kanabinoidy a D-9-tetrahydrokanabinol jsou obsahové látky charakteristické pro rostliny rodu Cannabis (konopí), kdy konopí je omamná látka zařazená do seznamu č. 3 omamných látek přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, a účinná látka D-9-tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látka zařazená do seznamu č. 4 psychotropních látek přílohy č. 4 téhož vládního nařízení.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný K. H. odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 8 To 268/2018, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení Krajského soudu v Plzni napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), l ) tr. ř., neboť podle jeho názoru ve věci rozhodl vyloučený orgán a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, když v předcházejícím řízení došlo k porušení presumpce neviny podle §2 odst. 2 tr. ř. a z ní vyplývající zásady in dubio pro reo , zásady zjištění skutkového stavu věci a vyhledávací podle §2 odst. 5 tr. ř., jakož i zásady dokazování podle §89 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
5. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl podjatost soudkyně Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Martiny Hiřmanové. Tuto svou námitku opřel o tvrzení, že se soudy obou stupňů náležitě nevypořádaly s existencí dvou verzí podané obžaloby, kdy na verzi jemu doručené je přepisován údaj ohledně právní kvalifikace tvrzeného jednání, kdežto verze, kterou obdržel jeho obhájce, tento přepis neobsahuje. Na tomto podkladě dovodil, že v době podání obžaloby musel být údaj ohledně právní kvalifikace jednání rozdílný oproti údaji, na který byl přepsán – opraven bílým lakem. Soudy obou stupňů jeho námitku nicméně odmítly s tím, že považují obě verze za shodné. Domnívá se, že pravděpodobně na půdě soudu prvního stupně nejenže došlo k přepsání údaje v obžalobě, ale objevila se další obžaloba zaslána jeho obhájci bez tohoto přepisu, aniž je zřejmé, odkud se objevila a kdo ji do soudního spisu založil. Je přesvědčen, že se nejednalo o písařskou chybu, neboť verze obžaloby doručené obhájci tento přepis neobsahovala. Pokud tento nezákonný postup soudkyně JUDr. Martina Hiřmanová zaštítila, neměla ve věci již dále rozhodovat. Státní zástupce by tak měl podat obžalobu novou, perfektní, a o věci by měl rozhodovat jiný samosoudce.
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že trestnou činnost od samého začátku popírá. Nesouhlasí, pokud jako důkaz o jeho vině byly použity výsledky domovní prohlídky, kterou označil za nezákonnou, neboť jeho trestní věc byla připojena k jiné závažné trestné činnosti, aby byla opodstatněna její neodkladnost a neopakovatelnost, navíc existují dvě verze popisu průběhu u něj konané domovní prohlídky. Ani výslechem policistů B. a Š. nebylo jednoznačně prokázáno, že byl před provedením domovní prohlídky poučen a vyslechnut, o čemž svědčí skutečnost, že uvedená pasáž byla z videozáznamu pořízeného Policií České republiky z neznámého důvodu vystřihnuta. Pokud o průběhu domovní prohlídky svědčili policisté, kteří jí byli přítomni, pak tato svědectví podle jeho názoru přesvědčivá nejsou, neboť se ukázalo jako nepravdivé jejich tvrzení, že měli příkaz k prohlídce jiných prostor, který však vydán nebyl. Prohlídka jiných prostor, jejíž průběh byl zaznamenán v protokole o domovní prohlídce, tedy nemohla platně proběhnout. Soudy měly pořízené důkazy hodnotit v souladu se zásadou in dubio pro reo a zejména přihlédnout k tomu, že policejní orgán si při domovní prohlídce počínal chybně, takže ani závěry z této nemohou být důkazem zákonným. Je toho názoru, že rozhodnutími obou nižších soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). S ohledem na shora uvedené závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 8 To 268/2018 zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., z obsahu dovolacích námitek plyne, že samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Martina Hiřmanová rozhodla ve věci jako vyloučený orgán, neboť provedla zásah do obžaloby tím, že použila bílý krycí lak a určité údaje v obžalobě upravila. Formálním předpokladem pro použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného je zjevné, že námitkou o údajných dvou verzích podané obžaloby se odvolací soud podrobně ve svém rozhodnutí zabýval, uvedená vada pouze nebyla v průběhu dosavadního řízení dávána obviněným do souvislosti s podjatostí samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Martiny Hiřmanové, takže tato o své podjatosti v dosavadním řízení nerozhodovala. Podle státní zástupkyně tak sice byl naplněn formální předpoklad pro použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., jedná se však o námitku neopodstatněnou.
8. Státní zástupkyně připomněla, že pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř., které mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné, anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení. V posuzované trestní věci nicméně jakékoliv pochybnosti o nestrannosti JUDr. Martiny Hiřmanové byly vyloučeny, neboť bylo prokázáno, že žádnou opravu v podané obžalobě sama neprovedla. Jak odvolací soud uvedl, v podané obžalobě zaslané dovolateli u označení přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku byla číslice jedna (označující odstavec předmětného ustanovení) dopsána dodatečně poté, co předchozí číslice byla opravena bílým lakem. Obžaloba zaslaná obhájci již tuto opravu neobsahuje a správně bylo uvedeno ustanovení §286 odst. 1 tr. zákoníku. Zjevně se tedy jednalo o pouhou písařskou chybu v podané obžalobě, a to především proto, že žádné ustanovení §286 odst. 6 tr. zákoníku neexistuje. Podle státní zástupkyně tedy nelze tvrdit, že byly podány dvě různé obžaloby a obviněný by nevěděl, pro jakou trestnou činnost je obžalován. Obviněný i jeho obhájce věděli od samotného zahájení trestního stíhání, pro jakou trestnou činnost je obviněný stíhán a jaký mu hrozí trest. Naznačenou opravu v textu obžaloby z hlediska porušení práv obviněného státní zástupkyně shledala bezvýznamnou.
9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl procesní neúčinnost důkazu – domovní prohlídky, neboť zpochybnil, že byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon a procesně bezvadným způsobem v souladu se zákonnými ustanoveními upravujícími její průběh. Ačkoliv se jedná o námitku ryze procesní a skutkovou, nikoliv o námitku týkající se správnosti hmotněprávního posouzení, je podle státní zástupkyně s ohledem na dodržení pravidel spravedlivého procesu třeba se i uvedenou námitkou zabývat. V tomto směru uvedla, že z příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 0 Nt 6012/2016, je zjevné, že označené prohlídky týkající se rovněž dalších osob byly provedeny jako úkony neodkladné a neopakovatelné, kterážto skutečnost byla dostatečně vysvětlena a odůvodněna. V době vydání předmětného příkazu soud pracoval s informací, že obviněný K. H. pomáhal podezřelému J. S. se zřízením pěstíren konopí indoor způsobem, měli spolu řešit i problémy v souvislosti s pěstováním konopí a společně se setkávat. Podezřelý J. S. pak měl pomáhat s pěstováním konopí, včetně pořizování jejich sazenic a komponentů nezbytných pro provozování indoor pěstíren dalším osobám, od kterých měl vypěstovanou a usušenou marihuanu odebírat a dále ji prodávat a jednotlivé pěstitele finančně odměňovat. V předmětné době tedy bylo důvodně zvažováno, že trestná činnost obviněného souvisí s trestnou činností dalších pachatelů. Z následného vyloučení jeho trestní věci k samostatnému projednání a rozhodnutí nelze zpětně dovozovat, že by uvedená souvislost neměla význam pro provádění úkonu trestního řízení, který proběhl před vyloučením této věci. Vyvráceno bylo rovněž tvrzení obviněného, že před provedením domovní prohlídky nebyl poučen a vyslechnut, neboť audiovizuální záznam z uvedeného úkonu nepodchycuje tyto obligatorní náležitosti., k čemuž odvolací soud uvedl, že průběh výslechu i poučení je dostatečně zadokumentován úředním záznamem o provedení úkonu, takže by bylo redundantní i o této části úkonu pořizovat další záznam. Pokud jde o výhradu, že domovní prohlídka provedená v bydlišti obviněného neproběhla zcela v souladu se zákonem, soudy obou stupňů se vypořádaly s námitkou, že předmětný příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků nebyl vzhledem k obviněnému realizován správně, neboť v rámci něho došlo i k prohlídce jeho osobního motorového vozidla, které však předmětem domovní prohlídky výslovně nebylo. V tomto směru nicméně správně uzavřely, že z této vady nelze dovodit absolutní neúčinnost provedené domovní prohlídky, když sice v autě obviněného žádné důkazy související s trestnou činností drogového charakteru zajištěny nebyly, tyto však byly zajištěny v bytě obviněného, na který se příkaz jednoznačně vztahoval.
10. Za procesní označila státní zástupkyně též námitku, že důkazy nebyly hodnoceny v souladu se zásadou in dubio pro reo , neboť tato se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k hmotněprávnímu posouzení. Obviněný tak namítl pouze vadné hodnocení v řízení provedených důkazů, resp. brojí proti v řízení učiněným skutkovým závěrům.
11. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný jej uplatnil zjevně v jeho druhé zákonné variantě, tedy ve vázanosti na jiný z jím uplatněných dovolacích důvodů, v daném případě ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Protože však svými námitkami dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. nenaplnil, totéž je třeba vztáhnout k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
12. Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného K. H. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. V podaném dovolání dovolatel výslovně poukazuje na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. b), g), l ) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b), g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
16. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže tedy přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
17. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je zapotřebí uvést, že je možné jej úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
18. Dovolatel shledal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v tom, že ve věci rozhodovala podjatá samosoudkyně JUDr. Martina Hiřmanová, neboť zaštítila nezákonný postup, jímž došlo u soudu prvního stupně v podané obžalobě jemu doručené oproti obžalobě zaslané jeho obhájci k nezákonné opravě údaje ohledně právní kvalifikace tvrzeného protiprávního jednání. Má tedy pochybnosti o nestrannosti jmenované samosoudkyně.
19. Předně nutno uvést, že v posuzované věci obviněným namítaná procesní vada, že vedle sebe existují dvě verze podané obžaloby, kdy obdržel jinou, opravenou verzi než jeho obhájce, nebyla v průběhu dosavadního řízení dávána obviněným do souvislosti s podjatostí samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město JUDr. Martiny Hiřmanové. Tu namítl až ve svém mimořádném opravném prostředku, takže tato o své podjatosti v dosavadním řízení nerozhodovala. Formální předpoklad pro použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. tak byl sice naplněn, jedná se nicméně o námitku neopodstatněnou.
20. Podle §30 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat .
21. Účelem citovaného zákonného ustanovení je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných důvodů. Současně je nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).
22. S ohledem na ustálenou judikaturu může poměr k projednávané věci záležet např. v tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci, tlumočníci). Mezi důvody vyloučení však nemůže patřit otázka úrovně odborné způsobilosti soudce (předsedy senátu, členů senátu) rozhodujícího ve věci (srov. rozhodnutí č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Z ustanovení §30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajícím objektivně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Důvodem pro vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti spočívající v jeho procesním postupu v řízení o projednávané věci, nejde-li o případy stanovené v §30 odst. 2 až odst. 4 tr. ř.
23. Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. Negativní vztah soudce např. k obviněnému však nelze vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu zaujat, ale musí být podložen konkrétními objektivními skutečnostmi.
24. Nejvyšší soud v procesním postupu JUDr. Martiny Hiřmanové z toho hlediska, zda si skutečně v dosavadním řízení v posuzované trestní věci počínala nezákonně a zda je schopna věc nestranně posoudit a rozhodnout pečlivě přezkoumal, žádné pochybení však neshledal. Naopak má za to, že je nutno vyloučit jakékoliv pochybnosti o její nestrannosti, neboť bylo prokázáno, že žádnou opravu v podané obžalobě sama neprovedla. Za situace, kdy nebylo zjištěno, že by JUDr. Martina Hiřmanová měla k projednávané trestní věci nebo k subjektům vyjmenovaným v §30 odst. 1 věty první tr. ř. nějaký bližší či výslovně osobní vztah nebo, jak je obviněným vytýkáno, že by si počínala nezákonně, nelze podle Nejvyššího soudu ohledně její osoby dovozovat v dovolání namítanou podjatost. Lze tedy oprávněně uzavřít, že jmenovaná nebyla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci.
25. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud shledal nedůvodnou rovněž procesní námitku obviněného o údajných dvou odlišných verzích podané obžaloby, kterou uplatnil již v rámci své obhajoby, a vtělil ji rovněž do svého řádného opravného prostředku. Jak je patrno z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 3. 2018, na předmětnou námitku reagoval již soud prvního stupně konstatováním, že obhájci i obviněnému byla doručena obžaloba, kde je uvedena právní kvalifikace ve shodném znění (č. l. 876 -877 spisu). Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obhájce obviněného předložil obžalobu, kterou obdržel jeho klient, přičemž shledal, že se plně shoduje s verzí založenou ve spise na č. l. 840 –843 spisu. Poukázal, že u označení přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku je patrno, že číslice 1 byla dopsána dodatečné poté, co předchozí číslice byla opravena bílým lakem, zatímco obžaloba zaslaná obhájci již tuto opravu neobsahuje a je správně uvedeno ustanovení §286 odst. 1 tr. zákoníku. Zcela zjevně se tedy jedná o písařskou chybu, nikoli o jiné právní posouzení, neboť nejen skutek popsaný v obou obžalobách, ale i právní věta odpovídá ustanovení §286 odst. 1 tr. zákoníku; navíc trestní zákoník žádné ustanovení §286 odst. 6 tr. zákoníku neobsahuje. Podle odvolacího soudu je tak zřejmé, že u okresního soudu nebyly podány dvě různé obžaloby a nejsou dány ani důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť vrácení věci pro písařskou vadu není možné. Na obviněného byla podána obžaloba pro totožné skutky, pro jaké bylo zahájeno trestní stíhání a v příslušném usnesení bylo jednání obviněného kvalifikováno jako přečiny podle §284 odst. 1 tr. zákoníku a §286 odst. 1 tr. zákoníku. Námitky, které obviněný v tomto směru uplatnil, jsou tedy zjevně neopodstatněné, ani nedošlo k porušení jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces, jak je jím namítáno.
26. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
27. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a eventuálně druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
28. Nejvyšší soud je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek jen v případech, kdy v rozhodování nižších soudů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury i Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014) se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu dále nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud také vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
29. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.
30. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky obviněného, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku. Nejvyšší soud se bez dalšího také ani nemohl zabývat námitkami, v nichž obviněný zpochybňuje procesní použitelnost získaných důkazů, neboť jde o výhrady procesněprávní povahy. Odhlédne-li se od výše již rozvedené povinnosti dovolacího soudu přezkoumat z naznačených hledisek tvrzení o tzv. extrémním rozporu, pak zmíněné námitky obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
31. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „ in dubio pro reo“. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
32. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
33. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná.
34. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
35. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. , popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
36. Na základě obsahu podaného dovolání, ve kterém nebylo poukázáno na žádné právní nedostatky, jež by formálně naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že obviněný v něm brojil právě proti tomu, že soudy závěr o skutkových okolnostech založily na důkazech zajištěných při domovní prohlídce, která podle jeho tvrzení odporovala podmínkám vyžadovaným pro procesní použitelnost takového důkazu z hledisek §82 a 83 tr. ř., s přihlédnutím k podmínkám vymezeným v §160 odst. 4 tr. ř. V této souvislosti obviněný především vytýkal, že jeho věc byla záměrně připojena k jiné trestní věci s jeho věcí nijak nesouvisející, aby byla opodstatněna neopakovatelnost a neodkladnost domovní prohlídky, že existují dvě verze popisu průběhu domovní prohlídky, která byla provedena nezákonným způsobem, neboť nebyl před jejím provedením dostatečně poučen ani nebyl proveden jeho výslech, že nebyl vydán příkaz k prohlídce jiných prostor – jeho osobního automobilu, jejíž průběh je zaznamenán v protokole o domovní prohlídce. Vyslovuje tedy přesvědčení, že v důsledku těchto pochybení závěry z této domovní prohlídky nemohou být použity jako zákonné důkazní prostředky. Tyto výhrady jsou skutkové povahy a samy o sobě označený dovolací důvod nenaplňují. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelném důkazu, a z nich vyvozenými právními závěry, a proto Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 864/08, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3316/14, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1701/14, ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 1709/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13). Nicméně Nejvyšší soud jako obiter dictum považuje za nutné uvést, že provedení domovní prohlídky z níže uvedených důvodů považuje za úkon vykonaný v souladu se zákonem.
37. Podle §82 odst. 1 tr. ř. lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejícím (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
38. Podle §83 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. ř. příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
39. Lze připomenout, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku. Obsahovat musí upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. při ní nalezené, s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány.
40. Podle §84 tr. ř. vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
41. Podle ustanovení §85 odst. 1 až 3 tr. ř. orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit. K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění. V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v §79 odst. 5 tr. ř.
42. Podle §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Potřeba výslovného uvedení, že se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon v protokolu nebo v příkaze k domovní prohlídce, byla v judikatuře soudů opakovaně řešena. Lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 37/2013 Sb. rozh. tr., které upozornilo na nutnost zvažovat materiální hledisko, pokud takové zdůvodnění v uvedených úkonech není. V rozhodnutí č. 13/2014-III Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyslovil, že jestliže je příkaz k domovní prohlídce vydáván ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání stěžovatele, je třeba v odůvodnění vysvětlit, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, popř. to uvést v protokolu o domovní prohlídce (§160 odst. 4 tr. ř.), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce.
43. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 33 T 11/2018, Nejvyšší soud zjistil, že v předmětné věci bylo na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství Policie Plzeň, 1. oddělení obecné kriminality, Plzeň, ze dne 7. 11. 2017, č. j. KRPP-11582-52/TČ-2017-030571-3N, podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. (č. l. 4–7 spisu).
44. Nutno předeslat, že zahájení úkonů trestního řízení předcházela domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků konaná dne 8. 11. 2016, a to na základě příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 0 Nt 6012/2016, vydaného podle §83 odst. 1 tr. ř. soudcem Okresního soudu Plzeň-sever ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, vedené Policií České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov pod č. j. KRPP 64721/TČ-2016-031172, které spočívalo v tom, že obviněný K. H. pomáhal podezřelému J. S. v některých objektech se zřízením pěstíren konopí indoor způsobem, měli spolu řešit i problémy v souvislosti s pěstováním konopí a společně se setkávat. Podezřelý J. S. pak měl pomáhat s pěstováním konopí, včetně pořizování jejich sazenic a dalších komponentů nezbytných pro provozování indoor pěstíren dalším osobám, od kterých měl vypěstovanou a usušenou marihuanu odebírat a dále ji prodávat a jednotlivé pěstitele finančně odměňovat.“. Tímto příkazem byla kromě domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků u dalších celkem dvaceti z trestné činnosti podezřelých osob, tato konána rovněž v bytě č. 13 na adrese XY, XY (XY) obývaném obviněným.
45. Jak vyplývá z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov ze dne 20. 1. 2017, č. j. KRPP 64721 - 864/TČ-2016-031172, byla následně trestní věc obviněného K. H. vyloučena k samostatnému projednání s odůvodněním, že v rámci dosavadního řízení se nepodařilo prokázat vzájemnou souvislost jednání obviněného a D. H., L. H. nebo J. S. Jak nicméně krajský soud správně zdůraznil, nelze z této skutečnosti zpětně dovozovat, že by uvedená souvislost neměla význam pro provádění úkonu trestního řízení, který proběhl před vyloučením této věci.
46. Nejvyšší soud, který posuzoval okolnosti, za nichž došlo k namítané domovní prohlídce v bydlišti obviněného ze všech hledisek ve smyslu výše uvedeného, nicméně dospěl k závěru, že tato netrpí vadami, které by vedly k závěru o nezákonnosti jejího provedení. Nepřisvědčil tak námitkám obviněného o nezákonnosti a tudíž nepoužitelnosti takto opatřeného důkazu.
47. Jak ze spisového materiálu vyplývá, v posuzované věci důvodem provedení domovní prohlídky bylo podezření, že na uvedeném místě se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení a bylo třeba zajistit, aby bylo zabráněno jejich zničení či ukrytí. Policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce státnímu zástupci, který následně v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce rozvedl i skutečnosti rozhodné pro její provedení, včetně zdůvodnění její neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a §160 odst. 4 tr. ř. Na návrh státního zástupce byl soudcem Okresního soudu Plzeň-sever vydán dne 26. 10. 2016, pod sp. zn. 0 Nt 6012/2016, již výše zmiňovaný příkaz vztahující se k provedení domovní prohlídky mj. v bytě užívaném obviněným, splňující všechny náležitosti požadované trestním řádem stanovené v ust. §83 a §83a tr. ř. Tento byl řádně odůvodněn, a to včetně uvedení konkrétních skutečností, z nichž bylo v době jeho vydání dovozováno též podezření z účasti obviněného na, v té době prověřované trestné činnosti, jakož i neodkladnost a neopakovatelnost konání prohlídky i v bytě obviněného (č. l. 33–39 spisu). Odůvodnění příkazu k domovní prohlídce tak plně splňuje náležitosti vyžadované judikaturou Ústavního soudu – kupř. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2024/15, sp. zn. II. ÚS 20/17 – i co do jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti.
48. Nedůvodnou se jeví rovněž námitka obviněného o neprovedení jeho předchozího výslechu, resp. o nedostatečném poučení před vlastním provedením domovní prohlídky. Naopak skutečnost, že byl podle §84 tr. ř. před jejím započetím jako osoba, u níž má být prohlídka provedena poučen, zcela zjevně vyplývá z protokolu o jejím provedení vyhotoveném policejním orgánem, v němž je průběh celého úkonu, a to včetně toho, že byl po předání příkazu k provedení domovní prohlídky jím užívaného bytu vyslechnut. Z výpovědí svědků – policistů V. B., F. B. a R. Š., kteří se na provedení prohlídky podíleli, jakož i úkonu přítomné nezúčastněné osoby – J. F. vyplývá, že i přes detailní odchylky v tvrzeních policistů (že měli příkaz i k prohlídce jiných prostor, což se ukázalo nepravdivé, neboť tento příkaz nebyl vydán), odůvodněné tím, že vypovídali se značným časovým odstupem cca po roce a půl, odpovídá jejich popis tomu, jak ve skutečnosti tento úkon probíhal. Tyto jejich výpovědi byly oběma soudy shledány logickými a ani u nich nebyla zjištěna žádná motivace k uvádění nepravdivých skutečností v neprospěch obviněného. Rovněž v absenci podpisu obviněného na protokole o domovní prohlídce, který bez jakéhokoliv vysvětlení odmítl podepsat, Nejvyšší soud neshledal takové pochybení, které by mohlo mít za následek nezákonnost domovní prohlídky.
49. Lze dodat, že průběh domovní prohlídky konané dne 8. 11. 2016, včetně pořízeného kamerového záznamu a fotodokumentace, vyplývá z protokolu o jejím provedení (č. l. 41–47 spisu). Jak se z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, který se předmětnou námitkou podrobně zabýval, podává, kamerový záznam, který začíná až v 8.52 hod., sice skutečně neobsahuje první vstup policistů do bytu ani předchozí výslech obviněného, který měl podle protokolace proběhnout od 7.15 do 8.40 hod., nejedná se však o obviněným namítanou vadu spočívající v údajném vystřižení části tohoto záznamu, ale pouze o to, že policisté dokumentovali samotnou domovní prohlídku, a to co následovalo po ní, tedy dokumentace toho, že nebylo nic poškozeno, dveře od bytu byly uzamčeny a klíče předány obviněnému. O předchozím výslechu osoby, u níž se domovní prohlídka provádí, se pořizuje protokol, resp. je součástí protokolu o domovní prohlídce, a není proto nutné o tomto výslechu pořizovat kamerový záznam. Jen z toho, že o této části není k dispozici a zřejmě ani nebyl pořízen, však nelze vyvozovat nezákonnost domovní prohlídky ani to, že obviněný před prohlídkou nebyl poučen a vyslechnut (str. 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
50. Oproti tomu lze přisvědčit obviněnému, že v daném případě byla vadně provedena mimo prohlídky předmětného bytu i prohlídka jeho vozidla zn. Opel Corsa, RZ XY (protokol o domovní prohlídce str. 6), aniž by pro tento postup byly splněny podmínky stanovené ust. §83a tr. ř. vzhledem k absenci příkazu soudce k jejímu provedení, případně písemného souhlasu obviněného s touto prohlídkou. K tomu Nejvyšší soud ve shodě s názorem odvolacího soudu nicméně dodává, že byť lze skutečnost, že prohlídka vozidla obviněného byla nesprávně provedena, hodnotit negativně, nelze bez dalšího učinit závěr, že by tento postup způsobil nepoužitelnost důkazů opatřených při domovní prohlídce v bytě obviněného, neboť případná nepoužitelnost by se mohla týkat jen těch důkazů, které jsou od nezákonného důkazu kauzálně odvozeny, což se však v nyní projednávaném případě nestalo.
51. Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že obviněným vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, která by mohla mít za následek nepoužitelnost výsledků domovní prohlídky, coby důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněnému, neshledal, neboť způsob jejího provedení jako celek, posuzován též z hledisek vymezených v rozhodnutích Ústavního soudu, může obstát. Tento názor koresponduje i s odůvodněními napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na obdobné výhrady obviněného (viz str. 11 až 14 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3–5 usnesení odvolacího soudu).
52. Nejvyšší soud tak v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu citované judikatury. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení zákonným způsobem opatřených důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného, vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů neuvěřily jeho tvrzením. Soudy jasně rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jak postupovaly při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů. V tomto ohledu jsou rozhodnutí soudů obou stupňů pečlivě, srozumitelně a logicky odůvodněna, a to způsobem plně odpovídajícím požadavkům ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. Za této situace námitky uplatněné obviněným zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
53. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný též poukázal, přičemž z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
54. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože dovolací námitky obviněného K. H. uplatněné pod dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jejich existenci založen.
55. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Marcela Oslzlová