ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.2516.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 2516/2019-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně obce Průhonice , se sídlem v Průhonicích, Květnové náměstí 73, IČO 00241563, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, proti žalované BENEŠ a LÁT a. s. , se sídlem v Poříčanech, Tovární 463, IČO 25724304, zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 195/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 23 Co 329/2018-100, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 23 Co 329/2018-100, a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. srpna 2018, č. j. 18 C 195/2017-91, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 8. 2018, č. j. 18 C 195/2017-91, zastavil řízení o vzájemném návrhu pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a řízení podle §109 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) přerušil do pravomocného skončení věci vedené Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 8 C 181/2016 (výrok II.).
Soud prvního stupně rozhodl za stavu, kdy v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 181/2016 je projednávána žaloba žalobkyně BENEŠ a LÁT a. s. (v tomto řízení žalované) proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a 2) obci Průhonice (v tomto řízení žalobkyně) o určení vlastnictví splaškové kanalizační stoky v katastrálním území XY, když v uvedeném řízení žalobkyně požaduje po změně žalobního petitu určení, že původní kanalizační stoka je součástí veřejné kanalizační stoky ve vlastnictví obce Průhonice a in eventum ve vlastnictví České republiky. Soud prvního stupně za tohoto stavu uzavřel, že je na místě postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy přerušení řízení, neboť v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 181/2016 je řešena otázka, která má význam pro dané řízení. Postup odůvodnil zejména hospodárností řízení. Řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 18 C 195/2017 je na samém počátku a doposud nebylo ve věci jednáno. Naopak řízení vedené Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 8 C 181/2016 bylo zahájeno dříve, ve věci již bylo provedeno mnoho procesních úkonů, bylo mj. i nařízeno ústní jednání, byl v dané věci ustanoven mediátor atp. Otázka vlastnického práva obce Průhonice by též byla posuzována zbytečně dvakrát. K pokračování tohoto přerušeného řízení by podle soudu prvního stupně došlo až v okamžiku, kdy bude postaveno najisto, že předmětná kanalizační stoka není ve vlastnictví ani obce Průhonice ani České republiky.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. 23 Co 329/2018-100, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrdil.
Podle odvolacího soudu je nepochybné, že obě řízení jsou vedena shodnými účastníky (i když v opačném postavení) a předmětem je otázka vlastnického práva ke shodné kanalizační splaškové stoce. Rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 181/2016 má význam pro rozhodnutí v tomto řízení. V obou řízeních by docházelo k provádění shodných důkazů za účasti shodných účastníků a navyšování nákladů spojených s účastí účastníků a jejich právních zástupců u jednání ve dvou paralelně probíhajících řízeních. Za tohoto stavu proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud v dané věci řízení přerušil, když přihlédl k tomu, že v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 181/2016 byla žaloba podána dříve, bylo již pravomocně rozhodnuto o vymezení okruhu účastníků a změně žaloby, nařízeno jednání. V tomto (přerušovaném) řízení bylo podáno pouze písemné vyjádření k žalobě a dále rozhodováno o návrhu na přerušení řízení. Nekonalo se a ani nebylo nařízeno žádné jednání. Je tedy nepochybné, byť dosud nebylo provedeno rozsáhlejší dokazování, že v řízení sp. zn. 8 C 181/2016 lze předpokládat dřívější rozhodnutí ve věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které spatřuje přípustným podle §237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 a 29 ICdo 40/2013. U soudu prvního stupně je pod sp. zn. 8 C 181/2016 vedeno řízení o žalobě BENEŠ a LÁT a. s., vystupující v tomto řízení jako žalovaná, v níž se domáhá určení, že úsek kanalizační stoky je ve vlastnictví České republiky, in eventum žalobkyně (obce Průhonice). V uvedeném řízení tedy nemůže být určeno, že vlastníkem kanalizační stoky je BENEŠ a LÁT a. s. Zdůrazňuje, že v této věci vedené pod sp. zn. 18 C 195/2017 jde o jiný úsek téže kanalizační stoky a že rovněž navrhla spojení těchto dvou věcí, z důvodu hospodárnosti však nebylo žalobkyni vyhověno. Soud prvního stupně rozhodl o přerušení tohoto řízení až do pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. 8 C 181/2016, neboť v této věci již bylo provedeno mnoho procesních úkonů ze strany soudu, bylo nařízeno ústní jednání, řízení trvá již dva roky a v jeho rámci bude posuzována stejná skutková otázka. Odvolací soud toto rozhodnutí v prvním odvolacím řízení zrušil proto, že k němu není žádného důvodu – obě řízení jsou z hlediska provádění důkazů na samém počátku. Na opětovný návrh žalované však soud prvního stupně znovu řízení v této věci ze stejných důvodů přerušil. Druhé rozhodnutí o přerušení řízení bylo odvolacím soudem ve druhém odvolacím řízení potvrzeno s tím, že je zde jiná situace, než když rozhodoval poprvé – žalující obec Průhonice se v mezidobí stala v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 181/2016 po boku České republiky též žalovanou. Ani v době vydání druhého rozhodnutí odvolacího soudu však neproběhla žádná jednání. Žalobkyně zdůrazňuje, že spojení řízení by mělo mít přednost před přerušením jednoho z nich. Zejména z tohoto důvodu spatřuje napadené rozhodnutí jako zjevně nepřiměřené. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a výrok II. usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání je přípustné i důvodné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží [srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 517/2018 (obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz )].
Tam, kde se vedle postupu podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle §112 odst. 1 o. s. ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení. Institut spojení věcí vede (tím, že řízení pokračuje) k naplnění účelu občanského soudní řízení vymezeného ustanovením §6 o. s. ř., kdežto využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se ostatně projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návětí odstavce 2 v §109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle §111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle §109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá.“ Oproti tomu podle dikce §112 odst. 1 o. s. ř. může soud spojit věci ke společnému řízení „v zájmu hospodárnosti řízení“ [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 40/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Odvolací soud v napadeném usnesení konstatoval, že v nepřerušeném řízení, vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 181/2016, bylo nařízeno jednání. Shodně i žalobkyně v dovolání uvedla, že uvedené řízení není v pokročilém stádiu projednávání. Konkrétně popsala, že v době vydání dovoláním napadeného usnesení ve věci neproběhlo žádné jednání a věc tak byla stále na samotném počátku.
Na podporu závěru o vhodnosti přerušení řízení odvolací soud poukázal na skutečnost, že ve věci sp. zn. 8 C 181/2016 bylo mimo jiné již pravomocně rozhodnuto o vymezení okruhu účastníků řízení a změně žaloby. Tyto okolnosti však význam pro úvahu o přerušení řízení mít nemohou již proto, že i v souzené věci je okruh účastníků řízení vymezen a předmět řízení je jasně dán, a to od samotného počátku řízení. Odvolací soud dále zdůraznil, že ve věci sp. zn. 8 C 181/2016 bylo nařízeno jednání a „lze předpokládat dřívější rozhodnutí ve věci.“ Samotná okolnost nařízeného jednání nijak nevypovídá o reálném odhadu skončení řízení tím spíše, jestliže má jít o první jednání a ve věci nebylo dosud provedeno žádné dokazování. Úvaha odvolacího soudu o předpokladu dřívějšího rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 C 181/2016 není podepřena žádným rozsáhlejším dokazováním; probíhá-li nadto řízení ve věci sp. zn. 8 C 181/2016 již tři roky a procesně se nachází ve fázi řešení procesních otázek týkajících se okruhu účastníků a předmětu řízení toliko s prvním nařízeným jednání, je úvaha odvolacího soudu, že toto řízení bude skončeno dříve, čistě hypotetická.
Dovolací soud se v této věci se závěry soudů obou stupňů o splnění podmínek pro přerušení řízení neztotožnil. Přihlédl k výše citované judikatuře, která při konkurenci institutů přerušení řízení a spojení věcí nahlíží na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jako na nástroj subsidiární, jehož aplikace je z hlediska hospodárnosti řízení zpravidla namístě až tehdy, není-li možné s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu spojit věci do jednoho řízení.
Za tohoto stavu, kdy bylo naznačeno, že ani v jedné z věcí není řízení v pokročilém stádiu s provedeným dokazováním, spatřuje dovolací soud úvahu soudů jako nepřiměřenou. Jako hospodárnější opatření se v těchto věcech jeví jejich spojení, neboť dokazování v obou věcech pak bude spojeno se zásadou ústnosti a přímosti. Žalobkyně může tento postup navrhnout ve dříve zahájeném řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 181/2016, v němž mimo účastníky tohoto řízení vystupuje jako jedna ze stran ještě další subjekt (Česká republika); případně pak i v tomto řízení. Na okraj lze podotknut, že překážku spojení věcí ke společnému řízení nezakládá ani to, pokud není k jejich projednání a rozhodnutí podle rozvrhu práce příslušný tentýž soudce [srovnej rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 18 Co 297/2010 (uveřejněný pod. č. 118/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Aby mohl proběhnout pokus o spojení obou řízení, bylo nezbytné, aby Nejvyšší soud napadená usnesení o přerušení tohoto řízení zrušil, jinak by spojení obou řízení nemohlo být efektivní, když by v této věci zůstalo řízení do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 181/2016 přerušeno.
Jelikož usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. spočívají na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení spolu s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. Soudy jsou vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázány (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci samé není dosud skončeno [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu