ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2677.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2677/2019-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: S. Ch. O. , narozený XY, bytem XY, zastoupený doc. JUDr. Bc. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s. , se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, IČO 47115971, o 151.691 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 293/2014-360, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 12 Co 353/2018-411, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 12 Co 353/2018-411, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatel namítá především nesprávnost závěru odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (dopravní nehodou) a vznikem tvrzené škody. Má za to, že nalézací soudy žádným způsobem nepřihlédly k jím předloženým důkazům a vyšly pouze ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Šlégra, které doplnily vlastními spekulativními úvahami, aniž by současně zohlednily posun v závěrech jmenovaného znalce v průběhu řízení. Provedené důkazy pak nesprávně vyhodnotily a učinily tak skutkové závěry, jež z provedeného dokazování nevyplývají.
Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ – pod C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Zpochybňuje-li dovolatel závěr o nedostatku příčinné souvislosti toliko kritikou postupu nalézacích soudů v důkazním řízení, potažmo při následném hodnocení jeho výsledků, a předkládá-li vlastní verzi rozhodných skutečností, jež má za prokázané, nesměřují jeho námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu. Tím však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř. založit.
Vzhledem k tomu, že nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), směřuje dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů za vyjádření k dovolání žalobce ve výši 300 Kč podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu