ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4159.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4159/2018-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: L. K. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Janem Kervitzerem, advokátem se sídlem Křížová 96/18, Brno, proti žalovanému: L. N. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem Tovární 886/14, Znojmo, o 69 183 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 1081/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, č. j. 17 Co 179/2017-250, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 082 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Miloše Císaře.
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 69 183 Kč představující náhradu za poškození domu č. p. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně, kterého se měl dopustit tím, že při odstraňování zbytků zdi na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY tupými nárazy a vibracemi poškodil omítku zdiva a narušil celkovou statiku štítové zdi stavby č. p. XY a způsobil na zdi velké trhliny a poškodil omítku zdiva.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 17 Co 179/2017-250, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 6. 2017, č. j. 14 C 1081/2012-215, v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze závěru o skutkovém stavu, jak jej učinil soud prvního stupně, že žalovaný byl dne 2. 10. 2009 stavebním úřadem vyzván jako spoluvlastník pozemku k provedení udržovacích prací na zbytku štítové zdi, která byla pozůstatkem zdemolované stavby na jeho pozemku. Měly být provedeny předepsané udržovací práce. Žalovaný nedodržel tento postup a zbytek štítové zdi zboural. Odbourání objektu nebylo primární příčinou degradace štítové stěny stavby žalobkyně, degradující stav nosné stěny je způsoben vlhkostí od přilehlého dešťového svodu se střechy domu č. p. XY, zásahem žalovaného oslabením původní tloušťky stěny se stav statiky zlepšil, osekání zdiva žalovaným nezpůsobilo vznik staticky významných trhlin. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně shodně se soudem prvního stupně podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a neshledal (stejně jako soud prvního stupně) požadavek žalobkyně na náhradu škody důvodným, protože postup žalovaného, který mu žalobkyně vytýkala, nebyl v příčinné souvislosti se vznikem škody na jejím majetku. Nebyl tedy splněn jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, tj. příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalovaným a škodou na majetku žalobkyně. Odvolací soud současně vyložil důvody, proč nevzal v potaz znalecký posudek předložený žalobkyní. Tento posudek se zabýval příčinami vzniku škody na majetku žalobkyně, které však byly odlišné od žalobkyní tvrzeného protiprávního jednání žalovaného a neodpovídaly žalobním tvrzením.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení procesních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vytýkala odvolacímu soudu, že v případě rozporu dvou znaleckých posudků vycházel pouze z jednoho z nich a ignoroval návrh dovolatelky na vypracování revizního znaleckého posudku. Tento postup shledala v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013. Soud nevyslechl znalce, který vypracoval znalecký posudek předložený žalobkyní, čímž se odchýlil např. od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010. Soud sám posuzoval skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, tento postup je rovněž rozporný s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolatelka dále polemizuje se závěry posudku znalce ustanoveného soudem, nesouhlasí s nimi a naopak považuje za správný jí předložený znalecký posudek. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání žalobkyně a žádal přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně namítá odchýlení rozhodnutí odvolacího soudu od konkrétní rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hodnocení rozporných znaleckých posudků bez výslechu autora znaleckého posudku předloženého žalobkyní.
Důkaz znaleckým posudkem se provádí, je-li k posouzení skutečností významných pro zjištění skutkového stavu věci zapotřebí odborných znalostí a vědomostí. Důkaz znaleckým posudkem, podaným písemně či ústně, se od jiných důkazních prostředků liší v tom, že při jeho hodnocení (§132 o. s. ř.) soud nehodnotí znalecké závěry ve smyslu jejich odborné správnosti, nýbrž hodnotí přesvědčivost posudku z hlediska úplnosti jeho podkladů, zodpovězení zadaných otázek, logické odůvodnění odborného nálezu a soulad s ostatními provedenými důkazy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, a ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008). Za účelem upřesnění či doplnění odborných závěrů písemně podaného znaleckého posudku soud může nařídit důkaz výslechem znalce, popř. odborníka, jenž se podílel na vypracování ústavního posudku. Jestliže by dosavadním znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí, lze vyžádat revizní posudek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015). V dané věci však nešlo o situaci, že by soud hodnotil dva znalecké posudky o stejné otázce, jejichž rozpory by nebyly odstraněny. Ve věci byl soudem vyžádán a podán posudek Vysokého učení technického v Brně, fakulty stavební. Podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně přesvědčivě zdůvodnil, z jakých důvodů svá skutková zjištění opřel o tento ústavní znalecký posudek včetně výpovědi jednoho z jeho zpracovatelů, a nikoliv o posudek předložený žalobkyní, a uvedl, jaká skutková zjištění byla na základě znaleckého dokazování učiněna a z jakých důvodů z těchto závěrů vycházel. Znalecký posudek předložený žalobkyní se zabýval jinými příčinami vzniku škody na majetku žalobkyně, než které žalobkyně v žalobě tvrdila a které byly předmětem dokazování. Nejedná se proto o situaci, že by rozdíly v odborných závěrech nebyly odstraněny a vyjasněny, takže nejde o nerespektování ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a odklon od ní. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že soud sám posuzoval skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Soud naopak vycházel ze závěrů ústavního znaleckého posudku a jeho závěry vlastními úvahami nenahrazoval. V tomto smyslu byl tedy jeho procesní postup souladný s judikaturou dovolacího soudu.
Polemizovala-li žalobkyně se závěry znaleckého posudku, postrádají její námitky charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 3 900 Kč podle §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty (882 Kč) podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 5 082 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu